1917

Myslím si, že Sam Mendes si pro toho Oskara trošku šel. Nevím proč není více filmů z první světové války, ale asi to bude tím, že většina času se bojovalo v zákopech s nudou, než na zemi o území. Sam Mendes tu ale přestřelil a realističnost zaměnil za absolutní filmařinu. Takže v praxi to znamená, že setu setkáte se záběry, na které coby fanoušek filmu pravděpodobně nikdy nezapomenete. Domnělá představa, že vše je natočeno na jeden záběr, dotváří samotným scénám výrazný surrealistický náhled. Vše začíná pádem německého letadla na rozpadlou stodolu, pokračuje přes světlicemi nasvícené ruiny městečka a končí přímo v zákopech, pár vteřin před vyběhnutím do bitevní vřavy. Nedýchal jsem, byl fascinován vykonstruovanými scénami a užíval si jeden z nejlépe natočených válečných filmů posledních několika let. Poctivá britská herecká trojka (Firth, Cumberbatch, Strong) v důležitých rolích je pomyslnou třešničkou na dortu, která Vás vtáhne do válečného dění a připomene Vám, že se jedná „jen“ o film. (17.02.2020)

Film, který uchvacuje do té míry, do jaké divák rozumí jeho pojetí a co vše je s tím spojené. Dějově ničím nevybočující klasika, herecky v rámci hlavních rolí ne přímo špatné, ale zaměnitelné. Protože v rámci válečných filmů nic výjimečného 1917 nenabízí, je to vlastně jen o tom, že divák "hlídá" scénu a baví se tím, jak musí herec v určitou chvíli být na určitém místě a nepodělat to. A přirozeně nejvíce ocení výstupy známějších jmen, z nichž mě osobně přišel nejpamátnější Andrew Scott. Současně jde o dost významný příspěvek do diskuze, jak lze akci a napětí ne/tvořit střihem (a že ten film rozhodně, navzdory jeho absenci, napínavý je). Olivier Megaton by si měl 1917 pouštět každý večer před spaním. Já se na něj určitě rád znovu podívám, ale mám pocit, že hlavně pro kontrolu záběrů, než kvůli filmařskému zážitku jako takovému. (29.01.2020)

Po technické stránce, zejména co se kamery týče, je 1917 opravdovou lahůdkou. Natáčení zdánlivě na jeden záběr kamery diváka snad ještě více vtáhne do děje, do války. Příběhově není tento počin něčím inovativním, ale přesto dobře funguje, čas u něj rychle plyne a čas na nudu tu vskutku není. Jeden z momentů ve filmu byl pro mě překvapivý (abych nespoileroval, tak jen upřesním - scéna po pádu letadla) a přijde mi skoro až neuvěřitelný, byť stát se může, a ve válce obzvlášť, cokoliv. Už před několika lety jsem si v některém ze svých komentářů povzdechl, že se točí velmi málo snímků z období první světové války. Jsem velice rád, že Mendes připravil takovýto počin, který se rozhodně zařadí mezi moje největší filmové zážitky roku 2022. (27.04.2022)

Luxusní pozdní dáreček ke staletému výročí od konce první světové vítězí po “kontinuální” formální stránce. Ano je to zážitek a jeden z vůbec nejlepších WW1 filmů, ale ani sada velmi silných obrazů (procházka tlející zemí nikoho, třešňový sad, ohnivá noční scenerie v Écoust, běh o život v závěru) plně nepřebije několik slabších chvil a ne příliš tvrdý dopad emocí. Nesnaží se o klasické repeté událostí, ani nepřináší žádný velký dějinný kontext (lekci v dějepisu), je to ale umělecky působivá prohlídka po bojišti s demonstrací nesmyslnosti války na osudu řadových smrtelníků. Vtipný pocit, sedět si hezky v teple s popcornem, když jen o pár generací zpět nás mohlo klidně čekat peklo jako Verdun, Passchendale a nebo na Sommě... (12.02.2020)

Zážitek to je, ale byl by „podstatně“ intenzivnější, kdyby Sam Mendes víc myslel na diváka a méně na poklepání po ramenou. Ano, předlouhé scény bez střihu jsou moc fajn, ale silný dojem navodí v nekonečných zákopech, jakmile ovšem hoši vylezou ven, trochu to ztrácí smysl a hlavně osobitost. Symbolem první světové války jsou právě zákopy plné bláta a hnijících mrtvol i zátarasy z ostnatých drátů. Přes ně se musejí dostat dva mladí britští vojáci, kteří právě zahájili závod s časem, který rozhodne o životě nespočtu jiných mužů. Mendes poctivě střídá žánry a už nejednou dokázal, jak dokonale umí pracovat s příběhem a herci (Americká krása, Nouzový východ) i se samotnou formou (Mariňák). Jím tentokrát zvolený postup ovšem snímku krapet bere tempo a rytmus. A někde v polovině stopáže ztrácí (což mrzí nejvíc) emocionální kontakt s divákem. 75% (25.01.2020)