Pat Garrett a Billy Kid

Sam Peckinpah a jeho westerny, resp. filmy všech žánrů. K jeho počinům je třeba vždy přistupovat poněkud jinak. Pat Garrett a Billy Kid je zbytečně zdlouhavý a ona rozvláčnost tu působí jako nudný prvek, což by se Sergio Leonemu ve vrcholné formě nestalo. Tento snímek má několik vynikajících záběrů a pár perfektních scén (útěk z vězení, fazole + špenát, závěr), které podmalovává velmi příjemná Dylanova hudba, Peckinpahovy násilnické scény zaujmou jako pokaždé, herci jako Coburn, Robards nebo Elam potěší, ale přesto všechno musím smutně konstatovat, že je tu řada mnohem lepších westernů, z nichž se mnohé také otírají o příběh Garretta a Kida. Čekal jsem víc. (07.01.2015)

Že tento film představuje „tak trochu neortodoxní western“ a střelba zde nemá podobu vyřizování účtů a nepřátelství, ale intimního dialogu mezi pistolníky, vám řekne každý. Otázka zní, čím to je motivováno? Je to dané tím, že v sobě film odráží stav duše svého režiséra, že tu máme klasickou pozdní tvorbu muže, který - stejně jako Tarkovskij v Nostalgii nebo v Oběti - přiznává, že moc mluvil, moc střílel a kriticky reviduje nejen sama sebe, ale i svoji starší tvorbu (tudíž se lze oprávněně domnívat, že k plnému docenění filmu je třeba jistého metuzalémského věku). Slovy Heideggera směřuje od metafyziky k bytí, k uvědomění si konečnosti. Také proto mi přišel film lepší než slavnější Divoká banda. Ne vyloženě kvůli tomu, že by Peckinpah konečně věděl, co říct, z nějakého extrémního zmoudření ho nepodezírám (poněvadž zkušenost neznamená automaticky zmoudření), ale spíš pochopil, jak to říct. Tím narážím na opravdu mistrnou kompozici scén, současně tak asketickou a zároveň bohatou. Nebo spíš přesnou, protože řada postav kupříkladu posedává v prázdné místnosti, aniž to scénu jakkoliv oslabuje. Z toho všeho povstává otázka: Mění se westernový žánr, nebo jen jeho tvůrci? Co když je Pat Garrett a Billy Kid ryze autorským dílem Peckinpaha, na jehož základě je nesprávné vyvozovat cosi o vývoji kinematografie? Nakonec i onen slavný dovětek od Eastwooda, podobně vysoustružený western Nesmiřitelní, odráží především svého tvůrce. ____ Jak Coburn, tak Kristofferson si to přes enormní charisma fakt nehorázně dávají. Jen ten Bob Dylan se svou rachitickou konstrukcí nezapadá do prostředí, jakkoliv to je zřejmě součást hry. A stejně tak nezapadala do filmu nereálná, komiksová krev. Jinak bych ale tohle dílo bezpochyby zařadil mezi pět svých nejoblíbenějších westernů. (08.12.2008)

Od Sama som dostal presne to, čo som očakával + navyše sa ponúka fenomenálny BONUS, ktorý je samotnou čerešničkou na torte, a vôbec toto je tak strašne depresívny, brutálny, nádherný, atypický WESTERN, aký dokáže nakrútiť iba jeden povolaný človek, a tým je pán režisér, ktorý si doslova a do písmena ZGUSTNE na krviprelievaní ! Sledujem vývoj dvoch postáv, bývalých kamarátov, na opačných stranách barikády, i keď je potrebné si uvedomiť, že pozitívne - kladná postava, sa tu určite nenachádza !!! Priebeh jednotlivých udalostí spočíva v tom, že už teraz „dobrý šerif” Patrick J. Garrett, či chce, alebo nechce, sa musí zrieknuť priateľstva s Billom Bonneyom, alias KIDOM. Chvíľu ho bude mať pod kontrolou, ale chladnokrvný, prvotriedny vrah Kid, si servítku pred ústa nikdy nekladie, a koná tak, ako si myslí, že konať má. Utečie mu. Odteraz pôjde zákon po jeho stope. Počas tejto dejovej štruktúry, obidvaja stretávajú rôznych, bizarných ľudí, s ktorými budú mať, čo dočinenia, aby sa nakoniec stretli zoči - voči, alebo samotný začiatok brilantne predznamenáva, ako sa vlastne veci majú. Skrátka, geniálny filmový zážitok, aký si budem ešte veľmi dlho pamätať, a to vďaka hereckému obsadeniu : ( Coburn a Kristofferson, či aj mnohí ďalší... napr. BOB DYLAN, ktorý aj hudobne ozvučil film, čím sa pozeranie stáva niečim naprosto ideálnym... ), ale taktiež pre vynikajúci filmársky štýl, ktorý ja mať veľmi v obľube !!! (13.05.2017)

Klasický westernový příběh s jasným cílem nahradilo melancholické vyprávění o plynutí času, okouzlení prostorem, násilí jako prostředku komunikace a neobvyklém přístupu ke smrti, se kterým si má klukovská mysl nevěděla rady, ale stejně si na tu směs fascinace a zmatení pamatuji doteď. Pat Garrett a Billy Kid je esencí "peckinpahovského post-westernu" - lehce existenciálního, melancholického, lyrického a občas velmi krutého snímku o dávném přátelství a procesu cesty bez cíle… V málokterém filmu se umírá tak samozřejmě a žije tak naplno, bez zatížení minulostí a přemýšlením nad budoucností. Peckinpahův film je motivem smrti obou postav doslova zarámován, když v první scéně umře Garrett (James Coburn) a v poslední Kid (Kris Kristofferson), přičemž hned na začátku dojde skrze smrt k otevřenému prolnutí minulosti a budoucnosti. Postavy jako by střílely napříč časoprostorem (jakkoliv to zní praštěně, přesně tak je celá úvodní scéna sestříhaná). Pokud Balada o Cable Hogueovi čas tematizuje, Pat Garrett a Billy Kid jej vůbec nebere jako určující. Postavy každý okamžik svého života prožívají s vědomím, že může být poslední… Není důležité, kdy žijí, ale že vůbec. Smrt je nedílnou součástí bytí a nikdo s ní nedělá cavyky. V lehce bizarní scéně střeleckého souboje jeden chlap s naprostou ležérností odpráskne druhého (oba podvádějí), ačkoliv si předtím poměrně bezstarostně povídali a se stejnou ležérností přistoupili ke skutečnosti, že jeden z nich musí umřít… Nad definitivností smrti se nikdo nepozastavuje, nicméně život je o to intenzivnější. Alespoň v Peckinpahově podmanivém filmu se spoustou panoramatických záběrů s osamělými hrdiny na cestě, doprovázených brilantním hudebním doprovodem Boba Dylana, bez něhož si film - podobně jako u spolupráce Leoneho s Morriconem - ani nejde představit. Pat Garrett sice musí zabít Billyho Kida, ale to nevylučuje vzájemné kamarádství a přetrvávající hluboký respekt, který k sobě vzájemně cítí. Síla mužského přátelství je v tomto filmu asi nejsilnější ze všech Peckinpahových děl. Snímek navíc obsahuje minimum motivů, které by "rozbíjely" proces plynutí vyprávění dílčími emotivními zápletkami (což je jinak u Peckinpaha běžné). Pat Garrett a Billy Kid tak možná není vysloveně zábavný, nemá žádný výrazný příběh, nemění charaktery postav před očima, není oslňujícím experimentem s možnostmi filmového výrazu a jakkoliv explicitní výbuchy násilí se plně podřizují celkové melancholické atmosféře, jenže je zkrátka krásný… Od začátku až do konce. (20.05.2007)

DVD Special Edition (2005) Zvláštny western, pri ktorom ani neviem povedať, prečo je dobrý. Príbeh je dosť jednoduchý (a dlhý) - jeden chlapík ide po druhom... Ale film o vráskavom sympaťákovi a mladom fešáčikovi ma dokázal udržať (na rozdiel od väčšiny v sále :)) v pozornosti. Prestrelky sú natočene drsnejšie ako býva, vzhľadom na dobu vzniku, zvykom ("odlietavanie" zasiahnutých zloduchov, vystrekujúca krv), hudba je veľmi dobre vybraná (však Bob Dylan, nie?:)) a "ten dobrý" rozhodne nie je tým, kto by mal mať divákove sympatie. Veľa je nevypovedané, mnoho o svojich vzťahoch hrdinovia len naznačia, ale je to duel, ktorý ukazuje tú uveritelnejšiu stránku Divokého západu... (28.05.2006)