Reklama

Reklama

Pat Garrett a Billy Kid

  • Česko Pat Garret a Billy the Kid (více)
Trailer

Obsahy(1)

Tahle země stárne a já chci zestárnout s ní, říká Pat Garrett bývalému kumpánovi a záhy nato soupeři z protější strany zákona Billymu Kidovi. Zdůvodňuje tak rozhodnutí, jež mu dopomohlo k šerifské hvězdě a zároveň ho přinutilo k nenáviděné misi - dopadnout Kida a předat jej spravedlnosti. Další z Peckinpahových snímků, drasticky prostříhaných studiem bez režisérovy možnosti zasáhnout, se vrací k modelu dvou přátel, kteří jsou z vlastní či cizí vůle donuceni namířit kolty proti sobě. Stejně jako v Divoké bandě však i v dalším z melancholických westernů krvavého Sama přátelství trvá až do smrti jednoho z jeho aktérů. Násilné přerušení života je věc naprosto bezvýznamná, peckinpahovští hrdinové smrt se stejnou lehkostí rozsívají i přijímají. James Coburn coby Garrett dokazuje, že ani více než deset let po Sedmi statečných neztratil nic na stoickém klidu a přesné mušce, jen své umění ovládat nůž zde přenechal poněkud překvapivě obsazenému Bobu Dylanovi, jinak autorovi nepřeslechnutelného hudebního doprovodu filmu. Oba dva ovšem zůstávají ve stínu začínajícího Krise Kristoffersona, dosud pouze známého zpěváka a skladatele. Legendární postava Divokého západu William Bonney alias Billy Kid je v jeho podání zneklidňující, hravý, nebezpečný, uhrančivý i tak šarmantní, jak jen po třídenní jízdě vysočinou může být. (MFF Karlovy Vary) (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (204)

Matty 

všechny recenze uživatele

„Fazole, špenát, švestky, fazole, losos, fazole, fazole se špenátem, vařené fazole, fazole, dušené hovězí, sádlo, výběrový losos, švestky, fazole, rajčata, řepa, fazole…“ Sice začíná záběry na rozstřelované slípky, ale je to poklidný nostalgický western. Hudba v něm hraje minimálně stejně důležitou úlohu jako v takovém Absolventovi. Také zde posunuje děj kupředu a vytváří zvláštní atmosféru, zvláštní pohodlíčko pro každého milovníka westernů. Tohle je jeden z těch posledních opravdu dobrých a Sam Peckinpah jakoby to dobře věděl. S hořkostí vypráví baladickou story o chlapech, kteří „jsou vždycky na špatný straně“, o chlapech, kteří se cítí být silní díky svým zbraním, kteří mají neustále potřebu něco si dokazovat, ale kterým stejně na ničem nezáleží, se vším jsou smíření a pouze pokojně čekají, kdo je odpráskne … ale ta volnost! Ve světě Sama Peckinpaha a ve světě obecně nevítězí ten, kdo umí rychleji tasit, ale ten, kdo je větší svině. Děti využívající – s americkou vlajkou na pozadí – šibenice coby houpačky, zde nejsou nikterak neobvyklým výjevem, desítky mrtvých rovněž ne. Spousta desperátů, po přesném zásahu zpomaleně klesajících k zemi k Peckinpahovým filmům neodmyslitelně patří, naprostá ledabylost v nakládání s ženskými postavami rovněž. Skvělé hlášky („V Mexiku se z něj stane další gringo, co sere feferonky a dumá nad nesmrtelností chrousta“), skvělá hudba, skvělá atmosféra. Pokud jste připraveni dozvědět se „definitivní“ pravdu o divokém západě, déle neotálejte. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, pshimi, Angerr, tragos, Here ()

Douglas 

všechny recenze uživatele

Klasický westernový příběh s jasným cílem nahradilo melancholické vyprávění o plynutí času, okouzlení prostorem, násilí jako prostředku komunikace a neobvyklém přístupu ke smrti, se kterým si má klukovská mysl nevěděla rady, ale stejně si na tu směs fascinace a zmatení pamatuji doteď. Pat Garrett a Billy Kid je esencí "peckinpahovského post-westernu" - lehce existenciálního, melancholického, lyrického a občas velmi krutého snímku o dávném přátelství a procesu cesty bez cíle… V málokterém filmu se umírá tak samozřejmě a žije tak naplno, bez zatížení minulostí a přemýšlením nad budoucností. Peckinpahův film je motivem smrti obou postav doslova zarámován, když v první scéně umře Garrett (James Coburn) a v poslední Kid (Kris Kristofferson), přičemž hned na začátku dojde skrze smrt k otevřenému prolnutí minulosti a budoucnosti. Postavy jako by střílely napříč časoprostorem (jakkoliv to zní praštěně, přesně tak je celá úvodní scéna sestříhaná). Pokud Balada o Cable Hogueovi čas tematizuje, Pat Garrett a Billy Kid jej vůbec nebere jako určující. Postavy každý okamžik svého života prožívají s vědomím, že může být poslední… Není důležité, kdy žijí, ale že vůbec. Smrt je nedílnou součástí bytí a nikdo s ní nedělá cavyky. V lehce bizarní scéně střeleckého souboje jeden chlap s naprostou ležérností odpráskne druhého (oba podvádějí), ačkoliv si předtím poměrně bezstarostně povídali a se stejnou ležérností přistoupili ke skutečnosti, že jeden z nich musí umřít… Nad definitivností smrti se nikdo nepozastavuje, nicméně život je o to intenzivnější. Alespoň v Peckinpahově podmanivém filmu se spoustou panoramatických záběrů s osamělými hrdiny na cestě, doprovázených brilantním hudebním doprovodem Boba Dylana, bez něhož si film - podobně jako u spolupráce Leoneho s Morriconem - ani nejde představit. Pat Garrett sice musí zabít Billyho Kida, ale to nevylučuje vzájemné kamarádství a přetrvávající hluboký respekt, který k sobě vzájemně cítí. Síla mužského přátelství je v tomto filmu asi nejsilnější ze všech Peckinpahových děl. Snímek navíc obsahuje minimum motivů, které by "rozbíjely" proces plynutí vyprávění dílčími emotivními zápletkami (což je jinak u Peckinpaha běžné). Pat Garrett a Billy Kid tak možná není vysloveně zábavný, nemá žádný výrazný příběh, nemění charaktery postav před očima, není oslňujícím experimentem s možnostmi filmového výrazu a jakkoliv explicitní výbuchy násilí se plně podřizují celkové melancholické atmosféře, jenže je zkrátka krásný… Od začátku až do konce. ()

Reklama

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Podle uživatele Old Shatterhand, který má v oblasti westernů mou plnou důvěru, jsem viděl na ČT nějakou zkurvenou verzi. Takže hodnotím tu zkurvenou verzi z ČT, aby bylo jasno hned na začátku. Rozhodně se velmi cením originálnějšího westernu, zejména nejednoznačné pojetí hlavních hrdinů bylo skělé. S filmu na mě šel takový zvláštní smutek, možná nostalgie to byla, což byl klad. Zápor byl, že mě přišel místy nudný, někdy jsem až tak moc nechápal proč hlavní hrdinové jednají jak jednají . Film byl dlouhý, ale přitom krátký. Uvítal bych větší péči věnovanou i vedlejším postávám. Samozřejmě, že i zde jsou scény, které ve mě budí mrchu závist, třeba scéna, kdy leží Pat v posteli a kolem sebe má mraky holek je hodně snová. Jinak zabíjení bylo na hodně dobré úrovni, to se musí nechat. Ovšem největší body u mě nasbírala hudba v kombinaci s nádhernými záběry kamery. To už bylo skoro stejně tak dobrý jako ty mraky holek v té postýlce. Je tu hodně velká šance, že až uvidím nezkurvenou verzičku, přidám hvězdičku. ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Zvláštní, tak nějak smutně a drsně působící western. Rozhodně postrádá romantické rysy většiny westernů, ve kterých se to jenom hemží hrdinnými indiánskými bojovníky a pláněmi plných bizonů. Nenajdete tu klasického klaďase a záporáka, nic tu není černobílé. Zároveň se tu ale nešetří mrtolami, což je typické pro filmy Sama Peckinpaha. Ten se nikdy nebál zatlačit na pilu a v jeho filmech se zabíjí ostošest (viz. Divoká banda). Smutnou náladu dotváří i hudba Boba Dylana, který si zahrál i jednu z hlavních rolí. ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

Pat Garrett A Billy The Kid je film, který má duši. Nejenom atmosféru, ale prostě duši. Blb Dylan, kterého jakž takž uznávám jako umělce a jako osobou jím zlehka opovrhuji, si u mě svojí prací na tomhle filmu šplhnul. Hlavně hudbou, samozřejmě, ale i po herecké stránce to bylo fajné. Další (tehdy ještě) hudebník Kris Kristofferson se rázem pasoval na nejlepšího Williama H. Bonneyho jaký kdy navštívil filmové plátno, aby na něm s nenuceným úsměvem jen tak mezi řečí rozdával olověné pozdravy. Takováhle postava si přímo říká, aby kolem ní vznikl film s právě takovým duchem - všichni se znají, jsou přátelé na život a na smrt; s tou si pak navzájem domlouvají rande, aby svými posledními slovy jen stvrdili, že jim tenhle život stál za to, že to stejně nemohlo dopadnout jinak, a že je to vlastně tak nějak v pohodě. Na druhé straně stojí partička bohabojných američanů, která tyhle hrdiny svojí doby uznává a nemá z nich strach... A kdesi mezi nimi je ta zřejmě nejhlavnější postava - James Coburn alias napůl ex a napůl stále ještě amigo, uvězněný mezi dvěma světy a dobře si vědom, že vlak už ujíždí. A přesto, že to nové město nikdy nebude to kam patří, nejde z toho vlaku vystoupit. Všechno násilí, které se během těch dvou hodin uděje, pak působí zcela přirozeně, jako něco s čím není třeba bojovat nebo čím se cítit pohoršen. I tomu zmetkovi Billy Kidovi by se to všechno najednou dalo odpustit... Z toho všeho si pro sebe dávám dohromady stručný závěr - magie filmu v praxi a výborný western k tomu. 80% ()

Galerie (47)

Zajímavosti (17)

  • Peckinpah byl podle Kristoffersona natolik nespokojen se studiovým sestřihem, že se během jedné z projekcí filmu vymočil přímo na plátno. (JayZak)
  • Film měl původně režírovat americký producent a filmový režisér Monte Hellman. (Terva)
  • Alkoholismus Sama Peckinpaha byl během natáčení v takové fázi, že musel každý den začít s pitím vodky, aby zastavil svoje chvění. Během odpoledne se přesunul na grenadin. Poté byl moc opilý, aby mohl pracovat. James Coburn tvrdil, že Peckinpah byl střízlivý pouze čtyři hodiny denně. (Jigvell)

Související novinky

Projekt 100 / 2007

Projekt 100 / 2007

11.01.2007

Již 13. rokem se můžeme těšit laskavé péči organizátorů putovní filmové přehlídky Projektu 100, AČFK. Ti kažodorčně dbají o pravidelný přísun deseti mimořádně kvalitních filmů na stříbrná plátna po…

Reklama

Reklama