Režie:
Zdeněk HofbauerScénář:
Jan KaplanKamera:
Josef StřechaHudba:
E. F. BurianHrají:
František Smolík, Jaroslav Mareš, Světla Svozilová, Jindřich Plachta, Marie Rintová, Vladimír Řepa, Jaroslav Zrotal, Vladimír Krška, Rudolf Deyl ml. (více)Obsahy(1)
Komunismus od počátků propagoval zlepšovatelské hnutí. Aby to divácky bylo stravitelné, ve filmu spolu soutěží dvě party - jednak zkušení dělníci, jednak nadšení mládežníci. Pro všechny ovšem platí, že práce je první potřebou člověka stejně jako neustálé zvyšování její produktivity. (oficiální text distributora)
Recenze (39)
Neskutečné. Hezky se při tom spalo, asi jsme o nic nepřišel. Budovatelské úsilí se značně neživotnými postavami, všichni zapálení pro splnění úkolů Gottwaldovy pětiletky, včetně maminky Karhanové, která upeče bábovku. Ale jaké čisto měli v těch dílnách, žádné špóny, podlaha ani montérky nezamazané od oleje, to se to na konci 40. let muselo radostně pracovat, když se navíc na vás ještě koukali Gottwald, Lenin a Stalin. Jeden bod za poslední záběr Trosek ze serpentin pod vrchem Kozákov. ()
Budovatelská veselohra, natočená podle populární divadelní hry Vaška Káni na námět socialistického soutěžení a zlepšovatelství. Je zde líčen pracovní souboj dvou dělnických kolektivů pražské továrny, z nichž partu starých vede brusič Karhan a mládežnickou partu jeho syn. Jejich zápolení na závodě vede k socialistickému soutěžení a ke spolupráci, v níž dají staří k dispozici své zkušenosti a mladí nové nápady a jejich společným úsilím se podaří snížit úkolové časy při broušení pístních čepů z dvanácti minut na pět. Zápletka jako víno, musim říct, že jsem v posledních minutách ani nedejchal. Stihnou to?! Jindřich Plachta ovšem hraje poctivě a skoro se zdá, že upřímně. ()
Ideálem socialistického člověka mělo být prodloužení pracovní doby z osmi na šestnáct hodin a přijímání nových pracovních norem, při kterých by se muselo vyrobit za stejný čas víc kusů. Totalitní režim proto natočil agitku, ve které je hlavním hrdinou úderník-zlepšovatel a největším záporákem nemotora, který rozbije frézu. ()
Na začátku nás přivítají Gotwald se Stalinem (později se dočkáme dokonce i Lenina a Zápotockého). Zednářská symbolika: Plachta se loučí skrytou rukou a vzdává tak hold své opravdové partě. Stalin se ovšem neloučí. Jeho nakažlivý úsměv na nás ještě několikrát z plakátu jukne. Režiséf Hofbauer, jeho veliký fanda, nám ho totiž nábízí po minutě znova, tentokrát ještě většího a ještě usměvavějšího. „Soudruzi, všichni musí splnit a překročit Gotwaldovu pětiletku.“ Jednoduchý návod: „omezíme absenci, snížíme úrazovost a procento zmetků, zvýšíme kvalitu a rozvineme socialistické soutěžení.“ Následuje hromový aplaus. Je to odlehčený budovatelský film, nikoliv rozjásaný, ale spíše pesimistický. Soudruzi se hádají, nadávají si, atmosféra na pracovišti je napjatá. Vynikající zlepšovák, že jeden dělník zvládne tři stroje najednou, je odsouzen s tím, že se ostatní půjdou pást. Vše vyvrcholí neuvěřitelným incidentem, kdy Deyl zničí za provozu nejlepší mašinu. A to už tu máme 9. sjezd KSČ, na počest kterého se většina soutěží vypisuje. Brusiči vyzývají revolverárnu na soutěž. Není to ovšem lehké: „Celej tejden pojedeme šestnáctky. Brusírna po směně nastoupí na 2. směnu do revolverárny.“ A všichni září úsměvem, ani si na „revolverárně“ nikdo jazyk nezlomí. Jedovatá Svozilová rýpe do souseda: „oni musí dělat šestnáctky za ty, co nemůžou.“ Důchodce Plachta se samozřejmě nechá vyhecovat a již druhý den valí do práce. Po týdnu šestnáctek nikdo na hubu nepadá, naopak všichni plní elánu vyráží večer za zábavou. Máme tu i pěkná hesla: „Se Sovětským Svazem a nikdy jinak“. Budovatelský film to vlastně není, protože se nic nebuduje. Neustále se soutěží, mladí se starýma se předhání, kdo koho víckrát vyzve k soutěži. ()
,,Osvěta, pane Karhan. Pokrm duše.“ Nabručenej Karhan není zrovna příjemný na podívání. Plachta hraje opět roli takového nesympatického bručouna, zde jako obráběč Karhan s hitlerovským knírkem je dost nesnesitelný. Ale on jsou v tomto filmu protivné všechny postavy, protože jako budovatelský film jsou všichni nadmíru nadšení a pracovití, až to bolí. Zajímavá byla ale dokumentární složka, divák se mohl podívat, jak se před sedmdesáti lety brousily na půl ručně a na půl strojově ocelové díly. ()
Budovatelský hardcore. Práce, práce, líbačka s funkcionářkou a potom zase práce a práce. To všechno samozřejmě s nesvéprávným úsměvem v ksichtě. Hergot, kde udělali soudruzi chybu. ()
V rámci nostalgických večerů jsem se podíval i na tuto „zhovadilost“, tedy míním tím tu ideologickou a musím říci, že tam byla výborná parta herců. Ponechám li tedy stranou právě onu ideologii, nelze dát takovým hvězdám nulu. A navíc jsem se celkem bavil. ()
Člověk si občas musí doplnit "mezery ve vzdělání". Jsem rád že jsem to viděl, i když i v rámci budovatelských filmů je to slabší kousek. ()
Ve filmu sice hrají dobří herci, ale jinak je to bohužel čistě agitativní práce. Zatímco například agitkové filmy s panem Marvanem jako revizorem Andělem byly alespoň humorné a sledovatelné právě pro pana Marvana, tady hrají herci opravdu příšernou partii hlavně pro hrozná scénář a příšerné dialogy. Místy není hercům ani pořádně rozumět, nejspíš proto, jak zrovna dřou u rachotících strojů v továrně. A tak jen dodám takový postřeh, jak moc se doba vyvíjí. Zatímco v padesátých letech se točily filmy o tom, jak práce je nejdůležitější na světě a nic není víc, o víc jak dvacet let později byl natočen film Holky z porcelánu, kde dělnice ve skladu pracují jen když se jim zrovna chce a slovo dřina je spíše sprosté. A dnes? Dnes se doba posunula ještě dál. Dělají se home office, v Evropě se podporuje zkrácení pracovní doby i pracovního týdne a zaměstnance čím dál více zajímá práce taková, s kterou půjde sladit volný čas a rodinný život a která nabídne mnoho benefitů právě pro chvíle, kdy člověk v zaměstnání není. Asi by koukali tvůrci filmu, herci i agitátoři, kam se ta doba posouvá. Kdo ví, kde budeme za sto let. Vizionáři říkají, že do práce se chodit nebude a budou dělat jen stroje. V tom případě pak bude nutné snímek přeřadit do kategorie historický, ale komedie bych tomu opravdu neříkal. Jenomže ono je to težko zařaditelné. ()
Velká socialistická lobotomie ()
"Od závodu vede cesta, pionýři sází sad. Kvetou pole, rostou města, pojď se milá podívat." Gottwaldova päťročnica je v plnom švungu, sústružníci sú žhaví do práce, bohužiaľ ich žiadzu hatí absencia sľúbeného stroja so záhadným názvom, nespravodlivé prerozdelenie montérok a do dôchodku sa tešiaci Jindřich Plachta. "Ženil ses se mnou táto nebo s fabrikou?" Objektívne problémy sú obratom vyriešené zasadnutím závodnej rady, odstavením nesvedomitých elementov a odchodom Jindřicha Plachtu do dôchodku. "Jsi funkcionář, proto máš být poslední tam, kde se něco dává a první tam, kde něco potřebují." Ruku k dielu priložia aj mladí zväzáci so zlepšovacími návrhmi na zvýšenie produktivity. "Sotva to čuchlo ke stroji, už to chce dělat vynálezce." Mladí začnú šturmovať, plní energie ťahajú šestnástky a ich nadšenie strhne k návratu do výroby aj v Piešťanoch zotaveného Jindřicha Plachtu. "Večer chtěl jít do penze a ráno nemohl dospat, už aby byl ve fabrice." Nadšenia je toľko, že Rudolf Deyl strhá stroj so záhadným názvom a spočiatku zdravé súťaženie medzi mladými úderníkmi/zlepšovateľmi a starými harcovníkmi prerastie zdravú mieru. "Míru brát nemusíš, pohřeb obstará komunální podnik." Nakoniec ale všetci pracanti spoja sily a Gottwaldova päťročnica zdarne pokračuje ďalej, pracujúci v zväzáckych uniformách poznávajú vlasť vďaka hromadným autobusovým zájazdom za tónov ťahacej harmoniky, individuálne na motocykloch a bežne nakupujú spotrebnú elektroniku. "Štěstí není hruška zralá, nespadne ti do klína." Budovateľské filmy mám rád, ale tento ma nejako nevedel chytiť, viac ako dve šestnásťhodinové smeny si nezaslúži. "Děláte, jako by fabrika byla vaše." ()
Opravdu komedie pro fajnšmekry a já se něho považuji. Tak nemohu jinak, než kladně ohodnotit. Jindřich Plachta ve své poslední roli je skvělý - to si myslím na rozdíl od předešlých přispěvatelů. Nadšení té doby z atmosféry filmu jen stříká - bohužel to tak asi bylo. Že to dneska vidíme jinak, ještě neznamená, že tyto filmy budu dávat do odpadu... ()
Ani Plachta, ani Smolík nezachrání velmi nudný děj a téma. Hodnocení: 35 % ()
Příšerná debilita. Plachtův nejhorší, extrémně iritující herecký výkon. ()
Nuž, neviem či toto dielko „socrealizmu“ brať vážne, alebo či to mala byť paródia. Päťdesiate roky som (našťastie) nezažil, poznám ich len z rozprávania rodičov, či starých rodičov, ale takúto surrealistickú „taškařici“ by nenatočil ani Boris Vian, v objatí s Luisom Buñuelom. Celý film je vlastne o dvoch partách pracantov, ktorí socialisticky súťažia za aplauzu početného publika (ktoré počas pracovnej zmeny zrejme nemá nič iného na práci, len sa pozerať, kibicovať a kašlať na robotu). Ani agenti zo zlého Západu by nevymysleli horšiu sabotáž, ako podobný typ hospodárskej súťaže. Inak si už na nejaké detaily veľmi nespomínam. Celý film sa točil podľa scenára divadelnej hry, ktorú hralo vtedajšie Armádne divadlo (so skutočnými frézami na patrične vystuženom pódiu). Samozrejme nik im na to nechodil. Keď sa Emil František Burian (odvážny medzivojnový predstaviteľ avantgardy, skvelý hudobník i divadelník, neskôr bohužiaľ totálny komunistický idiot) opýtal na Zväze dôchodcov, či by nechceli lístky na predstavenie zadarmo, títo súhlasili, ale iba za podmienky, že k tomu dostanú malinovku a dva obložené chlebíčky. A myslím, že toto najlepšie vystihuje kvalitu divadelnej hry, podľa ktorej sa napísal scenár tohto filmu... ()
Karhanova parta rychlostí 5 minut na jeden čep jede do "českého ráje". Neobyčejně nepovedený film. Filmařsky na úrovni dobového filmového týdeníku. Do konce lze vydržet pouze ze zvědavosti. ()
Těžko hodnotit: co bylo ve filmu myšleno vážně, vyznívá komicky, co mělo být komické, je trapné. Ale některým budovatelským hláškám a typické Deylově figuře jsem se občas zasmál, takže jednu rudou hvězdu vysolím. ()
Poslední záběr filmu na ceduli Český ráj možná dává celému filmu podvratný smysl a činí z něj něco jiného. Pokud by to bylo záměrem režiséra, tak klobouk dolů. :) ()