Possessor
Possessor
Possessor
Režie:
Brandon CronenbergScénář:
Brandon CronenbergKamera:
Karim HussainHudba:
Jim WilliamsHrají:
Andrea Riseborough, Christopher Abbott, Jennifer Jason Leigh, Sean Bean, Tuppence Middleton, Rossif Sutherland, Kathy Maloney, Raoul Bhaneja (více)Obsahy(1)
Příběh o agentce pracující pro tajnou službu, která používá technologii mozkových implantátů, s jejichž pomocí je možné se zabydlet v tělech nevinných lidí a postupně tělo na dálku zcela ovládnout. Když je hostitel zcela pod kontrolou, mohou pokračovat v plánu s eliminací svého cíle bez jakéhokoli podezření. Doteď tento způsob fungoval, avšak tentokrát si vybrali člověka se silnější vůlí než předpokládali... (Eliott)
(více)Recenze (130)
Tohle je přesně ten druh filmařiny, který nemám rád. Už prvotní titulky a záběry mě k smrti nudily a hned jsem věděl, že to bude hroznej shit. nesympatičtí herci, psychedelické výjevy, nudný táhnoucí se příběh, po 40 minutách jsem to vzdal. ()
že by šlo o nějaký zlom v kinematografii se říct nedá,ale ústřední nápad je velmi dobrý a zpracování také.Jen to tempo na můj vkus kolísá až moc a chvílemi je to až nepříjemně se vlekoucí.Cronenberg nicméně svého otce evidentně studoval pečlivě,protože nevědět jméno režiséra,řekl bych že to režíroval Cronenberg senior.Ten rukopis je tu úplně do očí bijící...60% ()
Pomalé psychologické sci-fi drama, které se naplňuje krví. Ten duševní červíček hryže a škrábe a dohání k šílenství. Dohání ke zvěrstvům. Extrémně pomalé a nechutné vraždy v kontrastu s duševními úvahami. Borcení mentálních hranic a přebírání moci nad druhým já. Skvělé, nepříjemné, zneklidňující a nejednoznačné. Zaujme, ale není to film pro klidný večer. ()
Mladý Cronenberg se potatil a je vidět na sto honů, že groteskní styl svého kontroverzního otce napodobuje opravdu věrohodně. Tohle měla být pro mě událost roku 2020. No, kdybych u Possessora poprvé natvrdo z nudy neusnula a neodložila jeho zhlédnutí asi tak o třičtvrtě roku později, možná by i byla. Teď už to byl spíš jen takový restík na doplnění a musím říct, že ten hype si to až tak nezasloužilo. Je to sice natočené poměrně osobitým způsobem a atmosféra je extrémně tísnivá a temná, ale stoprocentně nemůžu říct, že bych byla nějak v šoku nebo dotčená originálním nápadem. Chválím gore, ale třeba vizuál a obzvlášť taky Christopher Abbott se mi vůbec netrefili do noty. Někdo bude asi nadšen, někdo ne. Já jsem k tomu spíš chladná. ()
Cronenberg svou vizi zrealizoval nekompromisně, bez potřeby se divákovi podbízet, nebo mu něco usnadňovat. Není komu fandit, není koho litovat, takže je to jako sledovat parazitickou houbu, která pomalu přebírá kontrolu nad mravencem a nutí ho chovat se ...divně. Ale na tom nic moc zajímavého není...leda by jste použili filmařské prostředky, které vás přimějí sledovat tento proces když ne přímo zděšeně, tak aspoň se silným znepokojením. Cronenberg je bezpochyby skvělý filmař, který umí navodit atmosféru, umí vybalancovat dlouhé scény tak, aby zůstaly na hranici mezi nudou a napětím a v neposlední řadě se nebojí do diváka zarýt brutální scénou. Takže asi chápete, že Possessor sice není zrovna příjemné pokoukání, ale filmařské kvality mu upřít nelze. ()
Cronenberg a jeho osobitý styl, který už byl v antiviral je stejný. Jen v jiném tématu a s velkou kadencí Gore! Co se týká psychologické stránky to se daří na výbornou a film prostě dějově nelze předvídat což zážitek umocňuje. Přemýšlel jsem nad 5 hvězdami, ale nedám mu je. Jsou to solidní a silnější 4 hvězdy. Chrochtal jsem blahem! ()
Prominentní potomkům je lepší se vyhýbat. Slavná jména totiž v (show)byznysu otvírají dveře, které by měly často zůstat zavřeny. O to příjemnější je pak překvapení, když se talent skutečně podědí. Brandon Cronenberg si na nic nehraje a prostě navázal na svého otce a natočil mnohem lepší film, než většina jeho post-zenitové tvorby. Poutavý scénář, skvělé tempo, solidní výkony, atmosféra, šílené gore. Pecka. ()
Vracím se ve filmografii mladého Cronenberga zpět a je znát jeho vývoj - zatímco Infinity Pool už je áčkově produkovaná nálož, Possessor je založený hlavně na myšlence a tvůrčí šikovnosti. Jsem zvědavý na Antiviral. ()
Brandon Cronenberg se oproti své prvotině posunul o krok blíž k divákovi a zvolil propracovanější a lákavější formu, aniž by couvl před provokativním námětem. Láká mě a jsem velice zvědavá, čím mě překvapí příště. ()
Originální surová brutální sci-fi o ovládání těl pomocí čipů. Velmi pomalé tempo, skvěle natočené a povedený závěr. 70% ()
Brandon se potatil. ()
Šikula... ()
Brandon Cronenberg si asi nemohl vybrat těžší kariérní cestu, nejen že se pustil do režisérského řemesla, ještě k tomu se vydává po žánrových stopách jeho otce, který je jedním ze stavebních pilířů moderního hororu. Possessor je jasným důkazem, že na to Brandon má, co víc, jestli bude pokračovat tímhle stylem, má nakročeno k tomu, stát se stejnou legendou jako jeho otec. Trochu odvážné tvrzení po dvou natočených filmech, ale až tak na mě prozatím zapůsobil. Possessor je především charakterová studie zabalená do žánrového kabátu, který jí ovšem náramně sluší. Sci-fi hororové prvky filmu jsou tu především podpůrnou plochou pro vyprávění příběhu Tasyi Vos, která je nájemným vrahem pracujícím pro tajemnou korporaci. Zabíjení svých cílů neprovádí napřímo, ale skrze technologii kradení těl jiných lidí, do kterých přenese svou mysl a svoje assassinské výpravy provádí skrz nic netušící nebožáky, kteří ještě musí spáchat na konci své mise sebevraždu, zatímco Tasya se „v klidu“ probudí ve svém avatarském stroji. Jak už to v sci-fi hororech bývá, vše vždy nejde úplně podle plánu a druhá mise, kterou Tasya provádí se trochu zvrtne. Cronenberg ukazuje svojí řežisérskou zdatnost především ve schopnosti čerpat inspiraci kde se dá (především pak v hororových a sci-fi filmech, ale i v popkultuře jako takové) a přetavit ji do svého originálního díla. Hned několikrát jsem si vzpomněl na filmy jako Blade Runner, Get Out, Invasion of the Body Snatchers, Black Mirror, The Thing, Under the Skin a samozřejmě i díla jeho otce. Velkou pochvalu si Brandon Cronenberg zaslouží za využití praktických efektů, které filmu dodávají reálnou surovost a jsou skvělým poukázáním na hororové dědictví. Svět, ve kterém se film odehrává, je alternativní časová linie, zasazena do roku 2008, ve kterém neexistují smartphony, všichni vapujou jak o život a velký bratr sleduje co vám stíní sluneční svit do pokoje, když se zrovna oddáváte radovánkám se svým partnerem. Všechen worldbuilding, se ale odehrává na pozadí a nijak nenarušuje děj filmu, spoustu věcí si budete muset domyslet, ale věřte mi, pro celkový zážitek z filmu je to jen dobře. Jim Williams přichází se skvělým soundtrackem v dunivém Blade Runnerovském stylu, který dokáže navodit skličující atmosféru už od prvních tónů a ani jeho kolegové ze zvukového oddělení se nenechali zahanbit, když totiž na obrazovce vidíte nůž zajíždět do krku oběti, je to právě skvělý sound design, který dokresluje celkovou surovost a nechutnost zážitku. Brandon Cronenberg ukazuje velké umělecké ambice, ukazuje odvahu neschovávat se za umělecký pseudonym a naplno přiznává to kým je a jak bude věci dělat. Possessor je jeho alfa krok k tomu stát se uznávaným ne pro to s jakým jménem se narodil, ale proto co dokázal. BIG UP (PS Sean Bean nezklamal a převádí jednu z jeho nejlepších hereckých smrtí vůbec). ()
Ja som on, on je ona, ja som ona, alebo kto som vlastne? Nakoniec už nik nevie, kto je kto, čo je vlastne bežné. Stromy rastú rýchlejšie, ako plynul tento film. Keby to tak nebolo, tak napriek všetkej scifi demencii by som dala za krvavé násilie a herectvo viac červených komunistických hviezd. Možno by sa mi to viac páčilo, keby som aj ja mala nejakú lobotómiu. ()
Zaryje sa to pod kožu. Nielen veľmi disturbing konceptom (papá Cronenberg je isto veľmi pyšný) ale ešte viac disturbing prevedením. Neni to príjemné pozeranie a ešte horšie sú tie dni po tom. Náročný a veľmi kvalitný film. ()
Mladý Cronenberg sa snaží a ide mu to, celkom. (Antiviral sa mi pozdával viac.) Film, ozaj trochu artovejší, sa uberá dobrým smerom, no tak – v poslednej tretine a v dojazde, kde mohlo dôjsť k nejakému zaujímavému vyústeniu, je to práve slabšie. Nejakú sympatiu nevzbudzuje veľmi ani hlavná hrdinka, ani mužský hlavný hrdina. Spracovanie Possessor-a a prevedenie je dosť slušné. Avšak, skôr priemernejšia vec. ()
Kterykoliv dil Ulice ma vetsi tempo a drive nez tahle kolosalni curakovina. ()
Já moc nevím, co si o tom myslet, ale pravdou je, že takový filmy se nevidí každej den. Násilí je tady naprosto běžná záležitost, všechno explicitně ukázaný (nůž zajíždějící do krku, litry krve, sekáček na maso atd.), k tomu erotický záběry (nahota, kterou běžně ve filmu neuvidíte), do toho různý psycho momenty, hra se světlem a barevnýma filtrama, matrixovský "napojování" do jinýho světa atd. Forma je netradiční, jméno Cronenberg tady asi nerezonuje náhodou, trochu by se tady dala hledat i inspirace u Refna. Ale ten příběh a zápletka je taková divná, postupem času se to komplikuje až moc, jaká vlastně byla motivace postav atd. Ale vzhledem k tomu, že se jedná víceméně o prvotní počin mladýho filmaře, je to slušný. To se ještě bude dát vypilovat, jen to asi nebude žánr pro každýho! ()
Asi nejvíc mi to připomnělo filmy Panose Cosmatose, co do reality a vizuálu příběhu. So Cosmatos meets Blade Runner '49 meets Matrix, kinda. Cronenberg Jr. má dobře nakročeno, obdobně jako jeho otec má zájem v netradičních konceptech, tématech, praktických efektech, snad jen škoda toho očividného nižšího rozpočtu, který byl tak nějak patrný z celkového feelingu filmu. Ale overall se mi to líbilo, i když trochu rychlejší tempo by filmu přeci jen slušelo víc. ()
Artová, depresívna a miestami (pre slabšie povahy) nechutná, ťažko stráviteľná podivnosť, ktorá v istých sekvenciách naozaj vyzerá ako od Davida Cronenberga (synátor zjavne bude podobný psychouš a bude točiť podobné psychologicky znepokojivé filmy). Dej Possessora ma zaujal, podobne ako jeho pointa ktorá je podľa mňa v podstate celkom dobre vymyslená. I rôzne brutalitky a nechutnosti mne osobne nevadili a oceňujem ich spracovanie, ktoré je na vysokej úrovni. Záver je klasicky ako vždy v arte otvorený, ale myslím že cca viem načo odkazuje a výnimočne ma neurazil. Čo mi ale nesadlo, bola forma. Artový štýl mi hrozne nesedí a vďaka nemu a desivo nesympatickej Andree Risebrough v hlavnej úlohe u mňa nakoniec ľahko prevažujú negatívne dojmy nad pozitívnymi. Neľutujem že som Possessora videl, ale osobne by som podobnú látku prijal lepšie od niekoho komerčnejšieho ako napr. Whannell. 3* a 55% ()