Nekonečný příběh

Když mi bylo asi šest let, měl jsem trilogii Nekonečných příběhů velmi rád, ač první díl mi připadal nejhorší. Efekty mi ani v té době nepřipadaly moc dobré, ale Falco se mi z nějakého důvodu docela líbil, dokonce jsem jej chtěl mít doma. Dnes je situace trochu odlišná. Falco mi díky svým šupinám připadá odporný, ale přetrpět celý film mi nedělalo takové problémy. Pochmurná atmosféra a špinavý obraz mě sice nenaplňují ani dnes, ale mohu rozhodně říct, že to není tak špatný film, jak jsem dříve myslel. Jistě nejlepší fantasy své doby, které ovšem pořádně ohlodal zub času. (06.07.2007)

Na to, v akom roku to bolo natočené a na Nemecké pomery je to naozaj luxus. Pamätám si, ako som sa na tento snímok pozeral vždy v lete cez prázdniny. Nekonečný príbeh bol súčasťou môjho detstva. Potom to trvalo pár rokov, kedy som film nevidel, pretože som si hlúpo hovoril, že som už predsa dospelý. Až nedávno som sa odhodlal a znovu sa ponoril do čarovného sveta fantázie, ktorá nemá hranice. Film pre deti, ale nie úplne tak celkom. Dospelý človek sa však tiež pobaví. (05.02.2015)

Jedna z nejkouzelnějších a nejnepochopitelnějších pohádek mého dětství. Teď už pochopitelná je, ale kouzelná je stejně jako tehdy před lety...skvělý scénář, drakopes Falco, závodní šnek, krásná královna, prostě dokonalost...Klaus Doldinger složil k Neverending Story úžasnou hudbu, a na tu se nezapomíná, i díky Kai Tracidovi a jeho Life Is Too Short:) (17.11.2004)

"Fantazie nemá hranice." Film mého dětství č. 1 a dodnes nepřekonaná fantasy s originálním konceptem prožívání čteného příběhu. Antikvariát, kamenožrout, Atrej, Auryn, Morlor, Falko(r), Sandonoriko, střet s G´morkem, finále v rozpadající se Slonoviné věži a realitě, kam také jako by dorazila Nicota v podobě bouřky... jedna kultovní scéna za druhou, o dialozích (Morlor, G´mork) ani nemluvě a ten nejkatarznější konec. A hudba, hudba je tu BOŽSKÁ. Jako malí jsme si s oblibou hrávali na Atrejovo proběhnutí mezi sfingami, přičemž naše "sfingy" měly místo laserů z očí praky v rukou. Samozřejmě nikdo nechtěl být Atrej. (07.12.2010)

RETRO Byla půlnoc a v pralese svištěl vítr. Nicota zahlcuje jejich zemi a on je poslední naděje.… ALE VŽDYŤ JE TO KLUK!!!….. Po 25ti letech je to stále příjemné ohlednutí, ale musím přiznat, že v mých dětech už příběh, jehož hlavním cílem bylo probudit představivost (přežití světa Fantazie a skutečného světa je na sobě závislé) nevzbuzuje takové nadšení jako tenkrát v nás. Možná je to tím, že jejich sny a přání jsou už trochu ,,jinde“. Já bych si klidně vzal rychlodraka Falca místo letadla i dnes! Na rozdíl ode mne, by film hodnotili ***. (05.07.2009)