Princezna a půl království

Česká verze Shreka, která kupodivu nedopadla tak blbě, jak blbě zní tohle přirovnání. On ten námět sice hrubě rámcuje děj Shreka zhruba od momentu, kdy osvobodí princeznu, leč vtipy si (až na scénu u stolu) jede svoje vlastní a nejsou vůbec tak přiblblý, jak je v posledních letech ve vánočních pohádkách zvykem - dokonce jsou v mnoha případech i poměrně povedený. Díky tomu a díky příjemným hereckým výkonům prakticky všech zúčastněných to docela slušně odsýpá a ČT si tak letos po loňským fiasku může s klidem oddechnout. (25.12.2019)

Výborný nápad, přetavený tak na půl v ucelený příběh. Začátek mě opravdu pobavil, ale s přibývajícím časem mě více těšil Egon, o to méně Valerián. Povídání Marka Ebena o etiketě mi připomínalo hraní vzdáleně. Potěšil mě konec, protože jsem si opravdu neuměl moc představit, jak z něj scénárista vybruslí. (24.12.2019)

Oceňuji originalitu scénáře i humorné scény. Prachař se do své role hodil. Ebenova etiketa byla fajn, později se mi už trochu okoukala. S trochou nadhledu Egonovo království svým způsobem humorně připomínalo politickou agitaci, ale nikterak vtíravě či úmyslně. Není to pohádka, kterou bych si jen tak znovu pustil, ale za nový nápad a příjemné pobavení a především lepší průměr mezi pohádkovou tvorbou posledních let: 70% (...jinak by to byly jen tři hvězdy) (26.12.2019)

Achjo, v případě Království a půl princezny - nebo to bylo naopak? - mě výsledný produkt hodně mrzí. Ruml s Josefíkovou jsou totiž na jedničku, sympatický pár a ta tolik potřebná "chemie" mezi nimi je. Ještě bych pochválil maestro Ebena s manželským párem Malý+Tomicová (doslova a do písmene). Zbytek je výstavka směšnosti, přehrávání a hloupého scénáře. Pokud v Diktátorovi slovní hříčka "Aladeen" působila vtipně, tuzemský Egon ani omylem. Proč nemohl Janák v tomto případě vést příběh trochu vážněji a ponechat jen pár povedených vtípků? Proč musí Prachař přehrávat takovým způsobem, že vám přestává chutnat cukroví a vy se za tvůrce červenáte? Proč? Proč? Proč? A přitom než se Prachař objevil, měla pohádka docela slušný náběh na příjemnou romantickou věc, kdy hrdina se princezně nelíbí a postupně se dopracuje k nejhrdinštějšímu skutku - dobrovolně se jí vzdá, aby nebyla nešťastná. Safra s tímhle příběhem šlo pracovat mnohem líp! Proč to tvůrci zabili (v rámci naší pohádkové tvorby opět!) naprosto hloupými postavami a lekcemi trapnosti? Škoda, fakt škoda, protože tohle mohla být po dlouhé době snesitelná věc. Jenže není. A ani krásné oči Evy Josefíkové výsledný dojem nenapraví. (24.12.2019)

Zpočátku mi to skoro nepřišlo jako pohádka, spíš jako taková bizarní - a asi už tak miliontá - variace na Shawův Pygmalion, jen moderně genderově otočený, kdy tím buranem je muž, nikoli žena. Teprve v momentě, kdy Egon zavře princeznu u sebe a začne ji nutit k svatbě, mi to konečně začalo připomínat pohádku, a můj zájem na sledovaném ději vzrostl, ale stejně jsem se na konci neubránil pocitu, že kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel. Ruml mi pro roli Honzy přišel poněkud starý, Prachař je zde coby Egon pozoruhodně ošklivý, (z nich nejmladší) Josefíková se mi zde snad poprvé moc nelíbila (herecky ani vzhledově), a ten Eben je asi fajn, ale spíš tam hrál sám sebe, a je otázka, nakolik se to dá považovat za dobrý herecký výkon. Největší výhradu bych ale asi měl k těm kostýmům, které mě tam dost zarazily - ne že bych byl nějaký odborník na dějiny módy v českých zemích, jen mi přijde, že minimálně od časů S čerty nejsou žerty se šlechta v českých filmových pohádkách obléká jak na dvoře Ludvíka XIV., a mně to přijde jednak už jako strašné filmové klišé, a jednak sorry, ale Bouzov fakt není Versailles a silně pochybuju, že se kdy v Čechách nosily takové šaty, jaké mají herci v tomto filmu (rád se ovšem nechám vyvést z případného omylu). Takže sice třeba ten Ebenův plášť je skutečně nádherný, ale v českých podmínkách mi přijde silně nepatřičný - jen můj dojem, možná špatný, netuším. (20.12.2021)