West Side Story

Doufal jsem že Spielberg bude trochu odvážnější v modernizování klasických hudebních aranží i sociálně-kritické hrany, ale holt... Štefan není Baz, a starého psa novým kouskům nenaučíš. I jako "pouhý" audiovizuální upgrade je to nádherná podívaná, dynamická režie a absolutně fantastická kamera dodávají těm skladbám a nejarchetypálnějšímu ze všech příběhů energii, o které se může třeba Jon M. Chu se svým letošním typově spřízněným In the Heights nechat jenom zdát. 8/10 (03.01.2022)

Dost možná zbytečný, ale spielbergovsky precizní přepis muzikálové klasiky. Geniální kamera, nasvícení, kompozice scén i vedení herců. Vše je jak má být a filmařsky není co vytknout, ale záleží na divákově vztahu k původní verzi a tu já nemusím a muzikálová čísla mě ničím nezaujali, přestože v tomto případě jsem alespoň mohl obdivovat filmařskou kvalitu, která v původní verzi nebyla na takové úrovni. Do budoucna bych si ale od Stevena přál nějaký zásadnější kousek. (07.04.2022)

WSS mě neoslovilo na divadle, ani ve verzi ze šedesátek, čili hvězdičkovat nebudu. Dvě písničky jsou poslouchatelné, jinak archaické, přiblblé, furt dokola potyčky mezi umaštěnými portorikánci a dalšími, při nejlepším, dělnickými sráči, kvůli dvěma hrdličkám. Bazovo Rómeo a Júlie byla neporovnatelně lepší. Bordel v ulicích těchto čtvrtí jsem měla možnost vídat osobně, vystiženo velmi shovívavě, robit to nebude, ale do tance je tomu vždy a do toho láska, která mě nedokázala v tomto muzikálu oslovit v žádné verzi. Chápu, že si Spielberg plnil portfolio, aby tam měl kdejaký žánr a určitě odvedl mistrovskou práci, protože režie je kvalitní, taky kamera, výprava, hezké retro, i to hopsání v tělocvičně mělo fajn chorošku, pro mě je problém tento muzikál, jako takový, a co je podivné, jako absolutního perfekcionistu přes hudbu, mě nikdy neoslovila především hudba, což je v muzikálu dost krize. Zvláště pakliže mnozí hovoří o dílku světovém. Jedna María a America mi skutečně nestačí. Do kina by mě na to nedostal ani heverem a u bedny? Přeskákáno hrdě za půl hoďku, stařičká paní Rita je nejlepší, z mladých výrazný ani jeden, ušetřený čas investuji jinam. Co bych ale zmínila závěrem je fakt, že aktéři tančit a zpívat umějí, není to neposlouchatelná, falešná kravina, jako Bídníci nebo poslední Kocure, fanoušci předlohy si na svoje přijdou.  Z mého pohledu obsah versus vizuál a technické zpracování- jeden z největších rozdílů vůbec. Škoda, že Steven tenhle svůj um nevrazil do adaptace nějaké výsostně skvělé knihy. (01.04.2022)

Po zhlédnutí West Side Story se pro mě letošní rok stává rokem skvělých muzikálů. Oproti Annette, kde se perou různé poetiky, je tohle v základních obrysech čistokrevné muzikálové melodrama o lásce nerozlišující mezi dobrem a zlem, jemuž k dokonalosti chybí už jen předehra a přestávka. Spielberg s Kushnerem nadčasový příběh několika postav, kterým v naplnění jejich snů, v tom, aby na troskách, na nichž žijí, postavili něco hodnotného, brání násilí, chudoba a rasismus, radikálně neupravovali. Akorát rozvedli Tonyho minulost, připsali jednu důležitou postavu (kterou stylově hraje Rita Moreno), ženské postavy učinili silnějšími a aktivnějšími, změnili pořadí některých songů a nechali víc vyniknout motivy zvlášť relevantní pro přítomnost (rasové násilí, přistěhovalci vs. white trash, tradice vs. cizí kulturní vlivy). Ve srovnání s adaptací z roku 1961 je pestřejší obsazení (žádní běloši hrající Portorikánce plus mnoho záměrně nepřekládaných španělských replik) i skladba postav (které zahrnují i jednoho trans kluka). Herci, hlavně Ariana DeBose jako Anita, jsou fantastičtí, způsob, jakým Spielberg (resp. Kaminski) využívá barev k odlišení postav a zpřehlednění scén, v nichž je oněch postav více, je obdivuhodný. Barvy pak spolu se specifickým svícením, volbou lokací a pohyby kamery zároveň pomáhají s vymezením celých znesvářených subsvětů, jejichž střetávání (ať fyzicky, když se Tryskáči a Žraloci jdou o půlnoci zrubat, nebo paralelním střihem) představuje emocionální vrcholy filmu. A emocí je ve West Side Story bohatě. Verze ze šedesátých let, kterou jsem si před pár dny připomněl, je pěkná omalovánka a koukal jsem na ni převážně s nezaujatým uznáním. Spielbergovo zpracování, obratně tancující mezi realitou špinavých newyorských ulic a stylizací à la klasické hollywoodské muzikály, mě od mambo tancovačky ve školní tělocvičně (která je stejně jako pozdější America velkou pestrobarevnou oslavou života) naprosto pohltilo a dál jsem se jím jen nechával unášet, napínat a dojímat. O přehlednosti tanečních scén, hladkých změnách tempa a bravurní vnitrozáběrové rytmizaci, která nepřekvapí u režiséra natáčejícího i akční nebo komediální scény jako muzikálová čísla, ani nemluvě. 90% (09.12.2021)