Tess

Četl jsem některé z Hardyho povídek. Snad žádná nedopadla dobře, takže ani zde jsem žádný šťastný konec neočekával, a v tomto očekávání jsem nebyl zklamán. A vůbec zklamán jsem nebyl tímto zpracováním. Nádherná výtvarná stránka, scény z exteriéru jako by byly inspirovány obrazy barbizonské školy. Dokonale přesvědčivá evokace viktoriánské společnosti se všemi jejími třídními přehradami a pokrytectvím společenským i náboženským. Nastassja Kinski se pro roli Tess narodila. A to závěrečné zoufalé putování obou proklatců anglickou krajinou s konečným cílem ve Stonehenge - na mysl mi přišel Vír milenců, ilustrace Williame Blakea k Danteho Peklu. (23.06.2013)

Polanski se snaží knihu zfilmovat přesně včetně různých bezvýznamných maličkostí a pomalé plynutí filmu mi nevadilo, ale co se mu příliš nepovedlo, je převést na plátno její bezútěšnost a tragiku. Je to z velké části Nastassjou, které jsem to všechno moc nevěřila a také mužskými představiteli, z nichž hlavně Angel je opravdu tragéd( což byl mimochodem i v knize). Paradoxně zde jako nejsympatičtější vyšel D´Uberville, původně hlavní padouch. Filmově je to krása od počátečního průvodu, až po východ slunce nad Stonehenge. (28.07.2009)

Zisk tří Oscarů přesně odráží silné stránky snímku. Skvělá výprava, která diváka uvede do Anglie 2. poloviny 19. století, přesvědčivé dobové kostýmy, které navozují dojem naprosté autentičnosti, a tradičně spolehlivá kamera - to všechno jsou typické opory Polanského filmů. Režisér patří od počátku do mé topky a jsem od něj zvyklý, že obvykle dokáže vzbudit mou zvědavost a zaručí pozornost. Tedy až dosud... Bezmála tříhodinová stopáž je bohužel znát. Po dramatické stránce funguje film podstatně hůř, vinu bych přičítal Thomasovi Hardymu. Anglický klasik psal romány do jiné doby a přiznám se, že ačkoliv jsem svého času přelouskal ruské klasiky, Hardyho bych dokázal číst jen s odjištěnou pistolí v zátylku. Převedení do podoby třídílného miniseriálu by bylo pro adaptaci románu, kde je jen minimum silných emotivních scén, mnohem příhodnější. Nastassja Kinski je půvabná, nevinná a romantická, v roli viktoriánské dívky přiměřeně naivní a prostoduchá, zkrátka tak akorát. Tess a její vyvolený jsou v podání Hardyho jen bezmocnými obětmi viktoriánské oficiální prudérní morálky (existovala pochopitelně i její druhá tvář, patrně nikdy a nikde se neprojevil tak markantní rozdíl mezi veřejně hlásanou zdrženlivostí a tabuizováním sexu a přízemní realitou. V Londýně připadala v době vzniku románu jedna prostitutka na sedm mužů a v jiných městských centrech, jako byl Manchester nebo Liverpool, to nebylo jiné). Od Hardyho, který měl tendenci idealizovat společnost a především venkov, se ovšem nedá čekat nic jiného. Ještě nikdy se mi v případě Polanského nestalo, že bych aspoň na chvíli zauvažoval o pouhých dvou hvězdičkách, ale Tess jsem nebyl schopný zhlédnout na jeden zátah, což taky o něčem svědčí. Snímku se nedaří vyvolávat výraznější emoce a vyvíjí se předvídatelně. Snad až na zcela zbytečnou násilnou smrt v hostinském pokoji, která ovšem v kontextu příběhu působí nesmyslně. Polanski ve snaze odvést co nejlepší práci tak trochu spadl do pasti filmového akademismu, ale budiž, odpouštím mu. Celkový dojem: 55 %. (12.12.2018)

„Nič len márnosť.“ Takýto výrok vypustila mladá Nastassja z úst a takýto pocit som mal aj ja z toho filmu. Tri hodiny úmorného zážitku, kde sa toho veľa neudeje okrem toho, že jedna fešná holka stretáva magora za magorom. Každý ju zneužije, oklame, podvedie, odhodí. Veľmi deptajúce. Film o žene, ktorá sa v živote dočkala len nespravodlivosti. A po troch hodinách stále nepríde riešenie. Hľadala lásku, našla Stonehenge a tam aj spravodlivosť. (23.05.2021)

Navzdory tomu, že filmová adaptace Hardyho románu "Tess z D'Urbervillů" s postupem let v rámci tvorby Romana Polanského poněkud zapadla (snad z části pro nevybíravá srovnání s Kubrickovým Barrym Lyndonem), já osobně ji považuji za jeden z jeho vypravěčsky nejzajímavějších počinů. Mladičká Nastassja Kinski měla už v 15 letech ohromný talent, který Polanski (správně) vycítil a pomohl mu rozkvést. Tess je příběhem zdárně prostým, velmi intimním a nedějovým, přesto zcela pohlcujícím. Tempo je pomalé, ale výsledek přesto absolutně nenudí. Polanského vedení herců je samozřejmě brilantní, ale speciální vyzdvihnutí si zaslouží přenádherná kamera, Sardeho hudba a také výprava s kostýmy (Francie nahrazující Anglii). Je to film, který prokázal zejména tři velké služby. Zaprvé, Polanski ukázal a přesně vystihl absurditu a zvrhlou morálku anglické aristokracie a její sobecký vztah k mladičké Tess, která v závěru doplatí prakticky na vše a všechny. Zadruhé, zpřístupnil Hardyho košatou literární předlohu širšímu zájmu publika. A konečně zatřetí, poslal své Sharon Tate tam nahoru krásné vyznání. (10.08.2023)