Reklama

Reklama

Poslední noc v Soho

  • Velká Británie Last Night in Soho (více)
Trailer 4

Studentka módního návrhářství Eloise (Thomasin McKenzie) se právě přestěhovala z ospalé anglické vesničky do životem pulzujícího Londýna. Už to může s psychikou mladé holky solidně zacloumat. Mnohem víc ji ale ovlivňují „noční dobrodružství“, které zažívá po usnutí v pronajatém pokojíku vlídné paní domácí (Diana Rigg). Ve snu se vrací časem do šedesátých let, do proslulé londýnské čtvrti Soho a nočního klubu Café De Paris. Tady potkává talentovanou zpěvačku a tanečnici Sandie (Anya Taylor-Joy), které chybí už jen krůček k tomu, aby se stala opravdovou hvězdou. Sandie má silné kouzlo osobnosti, kterému Eloise podléhá čím dál víc, stejně jako stylu, tónu a divokosti zlatých šedesátých. Podléhá jim tak, že si nevšímá, jak mezi všemi těmi barvami začínají převládat temné tóny, a že její noční pouto s minulostí začíná pronikat i do její každodenní existence. Eloise si uvědomuje, že Sandie nemusí být jen výplodem její fantazie, ale skutečnou lidskou bytostí, která ji z minulosti zoufale volá o pomoc. Eloise se jí rozhodne zachránit. Je to šílené? Možná. A nebezpečné? Zcela určitě. (CinemArt)

(více)

Videa (4)

Trailer 4

Recenze (380)

verbal 

všechny recenze uživatele

Začíná to jako zbytečně dlouhý retrokabaret pro tuzemské honiče nad šedesátkama, co strašlivě touží vrátit se pár desítek let zpátky v čase, a za zvuků plísně „Já budu chodit po pičkách“ tam vyprcat Naďu Urbánkovou, neodolatelně přitažlivou v jakémkoliv časovém období. Pro masařky. Paxi ale Éda Piš začne hrát na #metooblm Hičkoka a musím říct, že to Psycho kombinované s Gerontoptáky, feministkami a negry docela trefil. Tedy, ne že by to jako byla kdovíjak sofistikovaná či potěšitelně braková zábava, ke které se budete rock co rock pravidelně vracet. Spíše taková milá, přebarvičkovaná, řemeslně perfektní a do posledního záhybu na fiži retrovyňuňaná pocta době a Fredymu, na kterou jsem například takový já zapomněl asi tak 30 minut po závěrečných titulcích, a s děsem si možná sem tam vzpomenu akorát na zoufalým úchylům uhrančivé, z xichtu na spánky utíkající oči Aničky Krejčí – Radostné a na tu odpornou, topornou, slizkou, iritující a afektovaně přehrávající šišlavou pizdu Tomašínu v hlavní roli, co scénářem dicktované permanentní zděšení, úleky i traumata interpretovala jako neumětelsky unifikovanou trapkopózu „ochrnutě vykul bulvy, jako by se ti někdo nečekaně nabořil do dvojky“. Což by vpoho věrohodně zahrála jakákoliv mnohem snesitelnější, sympatičtější a talentovaná ochotnice. ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Já jsem s Wrightovou novinkou poměrně dost spokojený, ačkoli v průběhu jízdy do finále ten film nějak divně vykolejí a v závěru má co dělat, aby se úplně nerozpadl. Rozehráno je Soho přitom výborně - skvostná výprava, nápaditá režie, vymazlený soundtrack a super herci, zvlášť Thomasin McKenzie je tu pro mě za jednu z nejroztomilejších a nejsympatičtějcíh hrdinek v hororech za hodně dlouhou dobu. Scénář nadhazuje řadu motivů a člověk čeká, co z nich nakonec vyplyne ... aby se ukázalo, že z mnoha z nich nevyplyne nic. Ta samotná koncovka pak působí, jako kdyby před ní bylo XY minut vystříháno, anebo jako kdyby to režiséra a všechny na place najednou přestalo bavit. Ale nechci znít moc negativně, protože negativní pocit z filmu rozhodně nemám. Naopak - většinu stopáže jsem byl spokojenější, než jsem čekal, a jen mě trochu mrzí, že to ve finále nedolětelo tak daleko, jak v určitou chvíli vypadalo, že by mohlo. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Edgar Wright už natočil vyrovnanější filmy než Poslední noc v Soho, ve které se Thomasin McKenzie probouzí z nostalgického snění o šedesátkovém Londýně do deziluzivní noční můry. Jeho muzikálové uchopení post #MeToo hororu je každopádně hodně zábavné a originální. Originálnější než byste čekali od žánrovky tak uhranuté jinými žánrovkami a proměňující se podle toho, k jakému žánru Wright zrovna odkazuje. Transformace je to vždy kompletní. Mění se stylizace i hrdinčina motivace, cíl a pozice ve vyprávění. Z aktérky komediálního fish out of water dramatu z vysokoškolského prostředí se stává nejdřív pozorovatelka něčího třpytivého života ve swingujícím Londýně, poté amatérská (giallo) detektivka, která se průběžně propadá do duchařského/zombie/splatter hororu nebo klaustrofobního psychothrilleru à la Hnus od Polanského. Varování před idealizováním minulosti (resp. snahou vykládat ji podle dnešních hodnotových měřítek) se Wrightovi a Krysty Wilson-Cairns podařilo do příběhu zakomponovat o něco elegantněji než motiv traumat obtisknutých do těl a míst. Rozhodně si ale nemyslím, že by film, už s ohledem na svou výraznou stylizovanost, stigmatizoval duševní onemocnění a sexuální práci, jak mu vyčítají některé zahraniční recenze. Je to stylový žánrový mišmaš. Možná nefunguje bezchybně, ale užíval jsem si ho od úvodních do závěrečných titulků. 80% ()

MrHlad 

všechny recenze uživatele

Edgara Wrighta mám rád, ale čím vážněji se tváří, tím větší s tím mám problém. Takže dám vždycky přednost Soumraku mrtvých a Jednotce příliš rychlého nasazení před povrchně přestylizovaným Baby Driverem. A teď i před Poslední noci v Soho. Jeho novinka mi připomínala del Torův Purpurový vrch, tedy horor, který byl po všech stránkách skvělý audiovizuálně, i žánrově. Jen jsem u něj měl pocit, že si režisér plní nějaký svůj sen a skládá poctu oblíbenému žánru, oblíbené době a oblíbené formě. A dělá to skvěle, jenom jako kdyby to celé točil spíš pro sebe než pro kohokoliv jiného. Na druhou stranu Wrightovy hrátky s barvami, skvělý soundtrack, nádherné kostýmy a čas od času i jeho typické audiovizuální hrátky pořád fungují skvěle. A Thomasin McKenzie je výtečná a Anya Taylor-Joy jí šlape na paty, ale nestačí to. Wright dělá Poslední nocí v Soho radost hlavně sobě, což mu přeju, ale tleskat mu za to nebudu. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Od Wrighta jsem kdysi viděl jen přeceňovanou Jednotku rychlého nasazení, jinak nic, na filmu mě lákalo ústřední herecké duo a zklamán jsem nebyl. Film o hadřících, postavený na předělávkách kultovních šedesátkových hitů, by byl málo snad na každého tvůrce. Jsem rád, že se vyprávění od počáteční jednoduché situace, kdy mladá žena jede sama do Londýna, změnilo v téma o temnotě v lidech i snech. Horor mě bavil. ()

Galerie (43)

Zajímavosti (17)

  • Mezi prvními nápady na název filmu byly názvy „Red Light Area“ a „The Night Has a Thousand Eyes“. (LucasAbelle)

Související novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

31.12.2021

Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní…

Anya Taylor-Joy v dalším hororu

Anya Taylor-Joy v dalším hororu

25.08.2021

Herečka Anya Taylor-Joy (Dámský gambit) si velmi oblíbila spolupráci s režisérem Robertem Eggersem. Do Hollywoodu ostatně prorazila díky filmu Čarodějnice, teď se ale objeví i v jeho vikingské…

Fiennes a Taylor-Joy v černé komedii

Fiennes a Taylor-Joy v černé komedii

08.06.2021

Herečka Anya Taylor-Joy (Dámský gambit) a herec Ralph Fiennes (Harry Potter a Ohnivý pohár) si společně zahrají v černé komedii / psychologickém thrilleru The Menu pro studio Searchlight. Film bude…

Edgar Wright a nová adaptace Běžícího muže

Edgar Wright a nová adaptace Běžícího muže

20.02.2021

Přichází dobré zprávy pro fanoušky filmů na motivy literární tvorby Stephena Kinga. Studio Paramount Pictures právě jedná s režisérem Edgarem Wrightem (Baby Driver, Soumrak mrtvých) o spolupráci na…

Reklama

Reklama