Ikarie XB 1

Opravdu bytelně kvalitní scifárna, která i po letech diváka velmi silně vtáhne do (často nepředvídatelného) děje a jen tak lehce ho nepustí. Za zmínku stojí především to, že když se nad tím zamyslíte, tak v časoprostoru Ikarie XB 1 se nic nepohybuje dopředu, ale vše se točí jakoby ve spirále. Ostatně není bez zajímavosti, že na podobném principu (kruh, který vede na počátek) funguje svým způsobem i spousta klasických děl žánru – v Lemově Solaris objevuje Kris neznámou planetu, jen aby v ní nakonec spatřil jádro své vlastní psyché (objektivní zákony vesmíru vstupují do přímého vztahu s nejhlubší subjektivitou), v knize 2001: Vesmírná odysea proběhne uzavření evolučního kruhu ve stvoření staré civilizace "novým" člověkem a tak dále (ostatně i novější odnože sci-fi žánru spojují protiklady – vezměte si cyberpunk s jeho high-tech - low-life krédem, nebo Blade Runnera s futuristickými dopravními prostředky v kontrastu s gotickou architekturou). Nejinak je tomu i zde – a zde bych také upozornil i na možné „spoilování“. Spirálovitá struktura je zdůrazněna jak v časové rovině - v cestě do budoucnosti se musí nová posádka dokonalých lidí navrátit k minulosti vlastního druhu a nějak se s ní vypořádat (důraz na agresivitu dvacátého století) – k vyřešení problémů s Černou hvězdou nestačí ultra moderní technologie, ale po jejich selhání se nečekaně nabízí pomoc od starého, téměř "prošlého" robota, který byl dříve považován za pouhý odpad, apod. Pak je zde rovina prostorová – cesta k objevení nové planety naráží pernamentně na touhu posádky navrátit se domů a také je zde neustálé očekávání, jak bude nový život vypadat ve srovnání s tím "starým". A poslední je spirálovitý pohyb v naznačené existenciální/filosofické rovině snímku – lidé chtějí objevit nový život, ale v zásadě to nejpodstatnější, co objevují, jsou oni sami. Své limity v případě psychologické zátěže, omezenost v oblastech vědění, ale důkladně prozkoušeny jsou třeba i víra a vůbec samo uvědomění si vysoké hodnoty života jako takového – i proto dovršuje snímek narození miminka, které je v přímém vztahu s objevením života na Bílé planetě – harmonie pak nastává nejen v příběhu (lidskost byla zachována, i přes značné překážky), ale i ve výborné Liškově hudbě, kdy se s posledními oslavnými tóny do soundtracku zapojuje i pláč právě zrozeného člověka. (28.02.2017)

Expedícia do vesmíru. Hľadá mimozemské formy života v súhvezdí Alfa Centauri. Na dlhočiznej ceste ale posádka zabudla na vedecké aj výskumné poslanie. Vplyvom vlastnej unikátnosti sa zmenila na partičku exaltovaných hercov, deklamujúcich do vnútra efektne interiérovo pôsobiaceho hviezdneho korábu vety zo svojho divadelného kusu, ako napríklad: "Zem neexistuje!" Nikdy neexistovala". Každý má zrazu potrebu riešiť ďalšie prepotrebné veci. Nejaké pôrody, kto je ako starý voči komu a tak, stretnutie s tieňmi minulosti a čo z toho, únava jak hovado. Jasne, chápem. Niečo z tohto pobaví, niečo zastaralo. Dizajn geniálny, kostýmy nič moc, dejové peripetie a dialógy: ako čo. Vo výsledku typický priemer, poznačený časom. (05.08.2021)

Už jen za tu odvahu něco takového realizovat u nás si to zaslouží ovace. A ono to je navíc opravdu koukatelné. Vesmírná loď je udělaná hezky a nejvíc se mi líbil ten robůtek. Samotný příběh je taková ta sci-fi klasika, kdy při výzkumném letu nastanou neočekávané komplikace. Zde v podání uspávacího záření temné hvězdy. Dojde také na filosofování víra vs. věda a konec je správně otevřený avšak vyznívá spíše optimisticky s příslibem nadějí. (03.10.2009)

Ačkoliv se ve scénáři Ikarie XB 1 několik vtipů (nebo spíš vtípků) objevilo, stále se jedná o seriózně míněný a především podařený sci-fi film, tedy událost v české kinematografii neopakovanou. Mrazivá scéna s nálezem lodi a jejím prozkoumáním je jednoznačně nejlepší, ale závěr za ní v ničem nezaostává. Jindřich Polák byl velký vizionář, který točil české filmy světovým stylem. Působivosti Ikarie pomáhá i Liškova hudba a především herečky a herci. (05.10.2011)

Co napsati, aby se to nezvrhlo v milostný dopis? Lemův námět je dostatečně nosný (a který taky není?!), byť se jím nakonec Polák s Juráčkem (naštěstí?) inspirovali jen v hrubých obrysech. Je to (krom Konce srpna v hotelu Ozon) náš jediný (jak zde správně píší i ostatní) SF film, který není komedie. Nic proti Vorlíčkovi a spol., ale občas mě napadne, proč si pořád z toho vážného žánru muselo většina cs režisérů, dělati furt legraci? Někdy mě to rozčiluje. Já vím, politické klima, poptávka... etc., ale stejně... Pro mě je vrchol celého filmu (na můj vkus až moc krátkého, 75min. čistého děje, přátelé) prozkoumávání staré pozemské lodi, jejíž atmosféra podpořená/vytvořená neskutečně kulervoucí (pardon za ten výraz) Liškovou hudbou, se hravě vyrovná všemu, co amíci natočili od r.63...do teď. Ne, to není vtip. Á propos, jedno z nejgeniálnějších ost v dějinách filmu, vyšlo! v únoru, léta páně roku a sice tohoto v UK. Na vinylu. Má to sice jen 23min. ( a při jeho včerejším objevení jsem nevěříčně zíral na monitor 5min.) a poněkud prapodivně řešený přední cover, ale aspoň tohle. Další (dle mého) ostuda mezinárodního významu, kde v cizích zemích vycházejí soundtracky z našich vlastních filmů! Tohle mi hlava nebere a nikdy nebude. Hl., že jsou prachy na písničky ze Snowboarďáků apod. ubohostí. Bravo! To též něco vypovídá u kulturnosti tohoto (odmítám napsati národa) stáda. Zpět k filmu...obsazení-100% hudba-900% režie-100% výprava-100% kamera-100% etc., etc. P.s. nenechte se zmásti špatnými údaji o roku či době děje. Nejedná se tu (jak je ve starších článcích mylně uváděno, 25 apod. st.), leč o rok 2163. Což je 2 roky po založení UFP tj. Spojené federace Planet, haha!:) A to mi připomíná jeden můj osobní postřeh a sice ten, že chodby Ikarie se až podezřele podobají chodbám jisté lodi Enterprise...přesněji, jejím pozdějším verzím. A jelikož je tento film rok před 1.pilotem ke Star Treku, tak je jasné (když uvážíte, že Ikarie byla prodána následně do 55 zemí), kdo od koho kopíroval. To jen tak pro zasmání. Trailer: https://www.youtube.com/watch?time_continue=48&v=eGsogm4RKV0 (08.09.2019)