Pan Tau

Zůstalo to nedoceněno, ale chápu proč a nedivím se tomu. On to totiž není ten klasický Pan Tau. Tedy takhle, pořád to je Pan Tau, ale úplně jinak udělaný. Tahle kultovní postavička mě v dětství sice neminula (filmy jsem snad kdysi kromě tohohle viděl všechny), ale ani jsem si ji úplně nezamiloval. Nicméně nedávno na Pana Taua přišla řeč s pár blízkými, kde jsem se dozvěděl o tomhle filmu a jeho námět mě dost zaujal, takže jsem se rozhodl si ho sehnat. A do jisté míry to má očekávání splnilo. Fakt to není bůhvíjak vtipné, spíš je to místy depka. Pan Tau chlastá, hádá se sousedy, půjčuje si peníze... Vůbec nepůsobí tak kouzelně jako v předchozích filmech a seriálech. Je to kvůli tomu, že sledujeme herce pana Taua, Karáska. který už dost zestárl a svoji roli moc nezvládá. Chtějí s ním natočit film, ale už na to prostě nemá, takže se štáb snaží najít jeho dubla, jakéhosi pana Nováka, který ho začíná nahrazovat všude. I tak jsou Karásek a Novák kupodivu přátelé. Celkově je tenhle film sice takovým "filmem o filmu", ale taky je filmem o stárnutí a překvapivě přijde i s nemalým počtem silných scén. Sice je to celé vedené spíš pozitivně, ale i tak je to poněkud dospělejší, vážnější a kupodivu to funguje celkem dobře, aspoň teda na mě. Navíc je to podle mě důstojné zakončení celé téhle ságy, protože ta pointa, že SPOILER skutečný Pan Tau jde pomoct tomu, který hraje Pana Taua najít v sobě ten pohasínající talent KONEC SPOILERU, se mi líbí hodně. A jen kvůli ní nakonec dám vyšší hodnocení, protože jinak mi to přišlo zbytečně rozvleklé. Ale něco to v sobě má a jak už jsem psal, ta pointa je fajn. Slabé 4* (20.05.2021)

Pochopit tento film znamená vmyslet se do celého fenomenu pana Tau, jakési velmi vzdálené obdoby pana Hulota. Ten to symbol dětství druhé poloviny dvacátého století, v něčem možná až středoevropský, oslovil minimálně jednu generaci svých dětských diváků. Oslovil a okouzlil. Na jejím začátku stojí Jan Werich v doznívajícím zenitu svých tvůrčích sil, na jejím konci nastupující herecká generace přelomu obou století. To samo o sobě je pozoruhodným výkonem, uvážíme-li, že tahouny tohoto projektu jsou hned dvě velká jména té doby: režisér Jindřich Polák a dramaturg a scénárista Ota Hofman. Film na rozloučenou byl rukou mávající právě na tu část někdejších diváků, která stačila dospět, ale současně byla natolik blízká tomuto transgeneračnímu projektu, že film, pohybující se záměrně na rozhraní dospělého a dětského vnímání a chápání světa, potřebovala právě v této podobě. Koprodukční syndrom tuto skutečnost a směřování v jednom výrazněji neposunul. A v tomto kontextu - neklamme se - se jedná o film špičkový. Jedná se tu o nostalgii, která je přesvědčivým rozloučením i tam, kde evokuje řadu motivických i jiných paralel; o derniérovou povzbuzující kytici pro Tauova představitele Ottu Šimánka. Zdá-li se někomu tato konstatace upřílišněnou, připomeňme si jiné srovnatelné filmy ve filmu jiných poetik - např. cimrmanovský TRHÁK. Dvacet let, která letos uplynula od premiéry tohoto resumujícího díla pro biologicky dospělé děti, film nepoznamenalo. Naopak. Pro zasvěcené je jeho životnost, mj. také věrně a výstižně zrcadlící atmosféru posledních měsíců předúnorového režimu, ještě nespornější a jímavější. (01.08.2008)

Film okolo "natáčení filmu". Díky bohu, že máme toto a ne to co točili ve filmu. To by bylo, abychom měli film s Panem Tau a ufony. Ale právě pro tento absurdní nápad, byť ne na skutečný film musím snížit hodnocení. Každopádně pěkný dovětek za Poplachem v oblacích. Pan Tau, dříve němý kouzelník v tomto filmu mluví, tak jak se to v sérii Poplach v oblacích naučil a přestože mu na konci oné série roztrhali buřinku, našel si cestu, je stále magický, takže jeho sága má celkem slušný konec. (18.06.2012)

Děda Tau padá ze střech, bojuje s ufony, dluhy a alkoholem? No, to je tedy nejen nářez, ale hlavně nuda a to si tato legenda nezaslouží. Kdyby v nevyužitých interiérech raději natočili to péčko, jak soudruh producent odvážně navrhoval, tak by to určitě mělo větší smysl. A ty sexy mimozemšťanky by si v tom určitě taky mohly zahrát. (27.12.2014)

Jsou filmy, které neměly být natočeny. A tenhle je jeden z nich. Zatímco v předchozích seriálech i na jejich přestříhání postavených filmech postava pana Tau zrála a sympaticky se obměňovala (a vedle dětského publika se vhodně orientovala i na publikum starší), tady zbyl sice zajímavý nápad, ale nepropracovaný, nedotažený a režijně odfláknutý. (22.07.2009)