Mank

David Fincher a první špatný film? Určitě ne. David Fincher a první film, jen pro určité publikum? Jak se to vezme. Takový "Klub rváčů" také není pro všechny, ale pořád je výrazně filmovější, než tato pocta Hollywoodu 30. let a epitaf Fincherově otci. Režijně bezchybné, herecky ve své podstatě také, ale minulo mě to na míle daleko. (13.01.2021)

"Mank" určite nie je filmom pre bežného filmového diváka a dokonca si myslím, že to ani nie je typickým filmom, na aké sme od Davida Finchera zvyknutí. Je trošku komplikovaný, no natočený s maximálnou eleganciou. Pôsobí to ako keby sme sa skutočne ocitli v 30-tych rokoch a sledovali ako fungoval v tej dobe Hollywood a hlanve MGM. Je pravda, že to nemusí byť miestami veľmi zaujímavé, no minimálne sa na film dobre pozerá. Keby som nevedel skutočnosti, tak by som povedal, že je to film, ktorý bol natočený niekedy v 40-tych rokoch a pôsobí veľmi autenticky. Možno s výnimkou toho, že je vo formáte 16:9 a nie 4:3. Keby vychytali ešte toto, uveril by som im to na kompletku. Ale už len úvodné titulky tak trošku ukazujú, že pôjde o trošku iný film, než sme mali počas tohto roku možnosť vidieť. Je mi jasné, že nie každému to sadne a je mi jasné, že miestami to môže byť trošku únavné a otravné, no všetci ľudia si na tomto filme dali záležať. Od hercov, režiséra až po kameramana, hudobnikov po producentov, ktorí do toho dali absolútne maximum. Je to film robený na 110%. Ale nie je to film, ktorý by som si asi niekedy mal chuť pozrieť znovu. Nemám pocit, že by ma film až tak výrazne o niečo obohatil. A to napriek tomu, že som očakával majsterštuk. Hodnotenie: B (31.12.2020)

Scénárista Mankiewicz si uměl v Hollywoodu pořádně užívat, ačkoliv to bylo prostředí plné žraloků a praktik se kterými nesouhlasil. Režisér David Fincher tak díky této postavě předvádí retrospektivní vyprávění a dokonale navozuje atmosféru starého Hollywoodu. Vynikající Gary Oldman, který se po nehodě musí pustit do scénáře, aby ho stihl bude si muset odpustit svoje alkoholová opojení. Na pomoc má sličnou zapisovatelku, Rita Alexandr (Lily Collins). Okolnosti vzniku scénáře Občan Kane jsou fascinující, stejně tak herecké výkony, Amanda Seyfried, ale hlavně Charles Dance. Jízlivý, černý, břitký humor, skvělé napsané dialogy. Narážky na dobře známé věci, praktiky průmyslu a slavné tituly jsou jen takovou třešničkou na dortu. (19.10.2021)

Původně jsem dal o hvězdu víc, protože Fincher, ale pak se mi to rozleželo v hlavě a ten film si to nezaslouží. Tady můj oblíbenec zcela nečekaně spadnul do nudného rádoby pseudo umění s věčně ožralým a blábolícím hrdinou kterej mi byl ukradenej a ukradený mi je i to jak nakonec z deliria dokončil svoje vrcholné dílo které jsem jenom tak mimochodem neviděl a nikdy neuvidím. Tohle prostě nebyl Fincher jak ho znám a nebylo to poprvé, tak já doufám, že naposled. Po perfektní zmizelé kdy jsem měl pocit, že je opět ve formě jsem tohle nečekal.15% (14.12.2020)

Je to hrozně rozporuplné - bezprostředně po projekci jsem byl lehce zklamaný, pak jsem sepisoval obsáhlejší recenzi, během níž to ve mě vyzrálo a možná až moc naivně jsem hledal cinefilní tematické hrátky a podobnosti / variace vůči Občanu Kaneovi - jen aby se mi Mank hned další den až podezřele rychle vytrácel z hlavy. Nevadí mi ani tak to mýtyzování řídké účasti Orsona Wellese na tvorbě scénáře k Občanu Kaneovi, jelikož při hodnocení filmů beztak neberu akurátnost dějinné reflexe nějak extra v potaz, ale jaksi se mi rozpadá původní představa o soudržnosti a ucelenosti vyprávění - Fincher dle mého sice dobře rozvíjí titulní charakter, který v mnohém opravdu kontrastuje s Charlesem Fosterem Kanem (a to ostatně párkrát vyzdvihuje i styl a inscenace některých scén), a podává soustředěný obrázek své doby, ale jednotlivé segmenty jsou prostě trochu nahodile poskládané a posouvají děj málo dopředu. Vedlejší postavy jsou hrozně do počtu a někdy není jasné, co chce autor tou kterou vzpomínkou říci. A na rozdíl od všech svých ostatních filmů, v Mankovi Fincher vůbec nepřekvapí a nestrhává diváka do víru svých psychologických motivů - Mank je totiž více nostalgickým retro obrázkem, který visí v umělecké galerii, kam by asi měli chodit jen opravdu specifičtí obdivovatelé dobových filmových vizí. A přitom vlastně visí mezi novinkami na komerčním Netflixu a jednotlivé tahy štětcem jsou evidentně současné, evokující tehdejší formu opravdu jen svými černobílými barvami. Manka respektuji jako zpestření a kouzelné oživení své doby, z něhož láska k filmovému řemeslu přímo sálá, a mohu čestně prohlásit, že jsem se u něj nenudil ani minutu. Rád se na něj někdy podívám znovu a bez nároků na to, abych v téhle očekávané poctě velkému filmu a složité době za každou cenu NĚCO hledal (což jsem se opravdu snažil a nalhal si, že TO tam je). Potom ho možná docením z úplně jiné perspektivy. S momentálním odstupem ale musím konstatovat, že jsem ještě dva dny nazpět nečekal, že by David Fincher mohl někdy působit takhle neosobně (jakkoli pořád silně a na pohled krásně). (05.12.2020)