Režie:
Bernardo BertolucciScénář:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Georges DelerueHrají:
Jean-Louis Trintignant, Stefania Sandrelli, Gastone Moschin, Fosco Giachetti, Dominique Sanda, Yvonne Sanson, Carlo Gaddi, Umberto Silvestri (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii „Konformista“, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
Navzdory tomu, aká prázdnota film vypĺňa, je to celkom zaujímavý počin. Veľmi zaujímavá prázdnota, plná skvelých hereckých výkonov a odvážnych myšlienok, dialógov a režírovania. Myšlienky sú síce odvážne ale ich rozvitím to mohlo byť ešte ostrejšie. Z technického je zaujímavá najmä kamera. 65%. ()
Ide o umelecký snímok, ktorý ale nemieri len smerom k divákom, ktorý obľubujú špecifické oblečenie ( nejaký ten svetrík, menčestráky či šálik ) a neohradzujú sa filozofickými blábolmi, ktoré vlastne nemajú pre vývoj ľudskej rasy žiadny význam, pretože sa aj tak neberú do úvahy, ale ponúka hutný materiál aj pre divácku obec, ktorá je praktická a oduševnená. Bernardo ( nech mu je zem ľahká ) natočil film, ktorý predurčil smer, ako sa niekedy v budúcnosti bude točiť, ukázal negatívum, že ak chcete vymeniť kabát a vyhnúť sa trestu za svoje zločiny, stačí len hlasno kričať na svojich vtedajších partnerov skôr, ako oni a máte vyhraté a ukázal, že na všetko sa dá pozerať zaslepene. Niečo, čo je vlastne v dnešnej dobe ultra-aktuálne. ()
Vizuálně obžerský portrét člověka-améby, který uniká divákům stejně jako sám sobě v roztříštěné mozaice pokřivených vzpomínek, z nichž se pokouší složit odpověď na to, jak se dostal do své současné situace, kdy se zřejmě poprvé ocitá na morálním rozcestí mezi vlastními tužbami a svým dobrovolným kolaborováním s režimem. "Konformista" svým nelineárním vyprávěním a symbolistními výjevy staví před diváky komplikovaný labyrint, který je ale výmluvným obrazem titulní postavy a jejího vnitřního sváru, kdy se snaží trauma zakrýt absurdní snahou být normální. ()
Konformismus:přispůsobivost,bezzásadová schopnost se přispůsobit.--Co dodat,-výborný film o bezpáteřnosti,zbabělosti a až animální snaze přežít za každou cenu,-zasazeno do fašistické itálie.Samozřejmě by to šlo natočit i v jakékoli jiné zemi s režimem jedné strany.Takových příběhů by bylo! Ale Trintignant je jen jeden. ()
Alberto Moravia a Bertolucci, jak by mohlo vzniknout nêco nezajímavého? Fašistická Itálie...ten jejich temperament je vždycky nutí dělat vše naplno, pro pochybovače tu není místo, tatíček Mussolini to vždy vysvětlí. Ale co když je člověk přesvědčen, že bude líp, co když je slepý a pak procitá, za těžkou cenu, za úkol vraždy, za připomenutí ošklivých chvil z dětství? Chvíli jde s proudem....probudí se? Očistí se? To světlo v očích Trintignanta, úsměv i tvrdost, rozhodná chůze i nalomený muž...krásné scény v tančírně, závěr, kdy starověké ruiny jsou svědkem dalších změn, které se dějí uvnitř jejich zdí i po tisíciletí...proto je Řím věčný. A tenhle film skvělý. ()
Galerie (93)
Photo © Mars Film Produzione
Zajímavosti (6)
- V Paříži při rozhovoru doktora Marcella Clericiho (Jean-Louis Trintignant) a profesora Quadriho (Enzo Tarascio) padne zmínka o slavném podobenství o vězních v jeskyni. Mýtus o jeskyni je v sedmé knize Platónovy „Ústavy“, která je věnovaná hlavně vědám a vzdělávání. (noelcoward73)
- Poézia, ktorú recituje Marcello (Jean-Louis Trintignant) v scéne z vlaku je od Gabriele D'Annunzio a má názov "La pioggia nel pineto" (1903). (jaklee)
- "Tento román Alberta Moraviu ma veľmi upútal, ale úloha, ktorú mi dal Bertolucci, sa mi príliš nepáčila. Moraviu som trochu poznal, lačnel po intenzívnom živote. Raz som s ním a s jeho priateľmi večeral. Moravia večeral každý deň dva razy, toto bola druhá večera. Keď sme odchádzali z Bertolucciho filmu, povedal nám, že je to lepšie ako jeho román." (Zdroj: Jean-Louis Trintignant: Pokojná vášeň: v rozhovoroch s André Asséom, 2002) (Rosamunde)
Reklama