Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota (S13E04)

Takhle mám Poirota rád! Vtipného i vtipkujícího, lehce egomaniálního, ale přesto vážného (začátek s lékařem), snad jediné co zde chybí je přítomnost někoho ze starých známých, který by do tohohle případu zapadl s přehledem, už jen kvůli přítomnosti padoucha, který je o řád zajímavější, než většina ostatních. A to nemluvím o přítomnosti Femme fatale v podobě ruské šlechtičny. Oproti jiným ze série má tahle část nadprůměrnou ´hudbu a hlavně závěrečné dějství v zapadlém horském hotelu. A ano, jednotlivým úkolům by víc slušeli jednotlivé hodinové díly ze začátků vysílání, ale producentské rozhodnutí zcela chápu. A samotný, zcela nedetektivní konec je tak skvělý, že na jeho počest ani nebudu psát žádné pitomé a nevtipné vtipy, jak jsem měl původně v plánu. (14.06.2014)

S tímhle poirotovským příběhem jsem se nesetkala v knižní podobě a tak jsem byla celou dobu lehce zmatená, protože filmaři divákovi orientaci v příběhu nebo aspoň prostoru teda vůbec neulehčují. Hlavně to ale bylo celé takové prázdné, na poirotovkách jsou vždy nejlepší ty zástupy obskurních vedlejších postav, které jejich vesmír zalidňují, tady je to bída ve scénáři i herecky. Těšila jsem se aspoň na Toma Wlaschihu, ale nakonec se mi zdálo, jako by tam byl tak pět vteřin, během kterých nic neudělal. Smutná Dagmar. (10.06.2019)

Vynikající drsný plný příběh v nádherném uzavřeném prostředí s náznaky hororu i moderních prvků, ale zároveň krásně starosvětský a ctící ducha starších dílů, včetně závěrečné napínavé rozřešovačky. No a ta úplně poslední scéna byla dechberoucí a posunula to do úplně jiných výšin. Zkrátka skvělý díl před úplným závěrem seriálu. (01.01.2015)

Ono to houstne čím dál víc, těším se jak malé děcko. Těším se jak když jsem konečně po 11 letech vstoupil do kina a téměř po hodině viděl něco neuvěřitelného, co jen stěží rozdýchávám dnes natož tehdy. Tehdy mi to Rowlingová doslova nandala. Tento díl mi dokazuje, že stejný potenciál mi to takhle nandat má i Agátka. A já už Poirotovi daroval spoustu času svého života... už jen jeden týden. Perte to do mě. ... Marascaude, obrazy, šperky, Orient Express, lanovka, interpol, řidič taxíku, paruka, hotel, Jarmilka (pes). (14.06.2014)

Poirota mám rád i nasucho, čili bez jakýchkoli citů a pouze přísně logického, ale tohle oživení silnou atakou rekurentní deprese jsem uvítal. I tu šťavnatou třešničku na jindy suchopárném vyšetřovacím dortu. Tři lidé, tři namířené zbraně. Mexická plichta! :-) Kdo by to čekal, takhle akční scénu, v jindy krotkých příbězích distingovaného francouzského čmuchala Hercule Poirota? Pardon, belgického čmuchala. Mon ami, takové faux pas! "Odhoďte zbraň!" "To není zbraň, to je objektivní korelativ." "Tak odhoďte objektivní korelativ!" A nebo, taky dobrá hláška: "Je v tomhle domě vůbec někdo, kdo není zločinec?!"   Navíc ty hory, ty hory... Po pleši velikána deduktivního vyšetřování Hercule Poirota tančí paprsky zlatavě modrého světla, odrážejícího se od zasněžených štítů horských velikánů. Scéna k nezaplacení. Zamáčknu nostalgickou slzu. Za pět. (09.01.2015)