Repulse
Hrana zlomu
Obsahy(1)
Temné drama v hlavní roli s nečekaně maniakálním Štěpánem Kozubem a labilní hrdinkou v podání Pavly Gajdošíkové. Kateřina s Robertem vychovávají malou dcerku v luxusní vile, těžko však jejich domácnost nazvat harmonickou. Dospělý Viktor žije s matkou v polorozpadlém domě na samotě, jejich soužití však není o nic zdravější. Osudy dvou dysfunkčních rodin se protnou v ambiciózní temné příběhové mozaice, která si Lynchovsky pohrává s divákovou potřebou vytvářet si domněnky o tom, kdo je oběť a kdo pachatel. (Bionaut)
(více)Recenze (89)
"Vyplázni jazyk !!" ()
Pokus natočit český horor zůstalo bohužel jen u toho pokusu. LFŠ UH 2022. ()
Velmi sympatický počin, který pochopitelně kiny prošuměl a ani poté nikoho moc nezajímá. Emil Křižka se v tuzemských podmínkách pustil do žánrové kinematografie, kterou tu skoro nikdo nedělá a relativně uspěl. Od začátku nastoluje hutnou a v dobrém slova smyslu nepříjemnou atmosféru, v níž není úplně jasné, co se bude dít a do konce z ní neuhne. A je navíc extrémně důležitá, protože dialogů je tu naprosté minimum, což je také dost unikátní. Příběh samotný má obrovský potenciál a dá se říct, že pravděpodobně nikdy nevznikl v Česku film, v němž jsou všechny postavy extrémně zajímavé a zasloužily by vlastní spin-off. A paradoxně možná toto je tím, na co tvůrce trochu doplácí, protože většinu motivů absolutně neřeší (proč týraný syn s matkou nosí v určitých chvílích masky?, proč je syn nucen unášet a týrat dívky?, jakou chorobou trpí manžel hlavní hrdinky?), což působí pak trochu moc samoúčelně a rádoby artově, stejně tak šťastné není ani nechronologické vyprávění, které není nikterak zdůvodněno a postrádá smysl. Štěpán Kozub tu jen potvrzuje, že patří k největším talentům své generace a bez problémů zahraje ryze nekomediální roli, podobně je na tom Pavla Gajdošíková, která je v rámci možností výborná, jen škoda, že postsynchrony tradičně nejsou moc dobré, protože někdy je velmi špatně slyšet. Hrana zlomu je hodně nenápadný snímek, který by ale přes všechny chyby zasloužil mnohem větší pozornost, protože ukazuje, že i v našich podmínkách se dá natočit komorní, avšak velice solidní žánrovka, která má co nabídnout. 60 % ()
Horor s Kozubem? To chceme! Scénář a forma zpracování je ale bohužel tak nedivácká a zvláštní, že nemůžu hodnotit více, ani kdybych chtěla. Snad tedy jenom za snaživé herce... ()
Hrana zlomu pro mě byla nejočekávanějším českým projektem minimálně za posledních pět let, ale z výsledku jsem nakonec mírně zklamaný. Křižka má podle mě na víc a i když se mu tu místy povedlo vytvořit slušnou atmosféru, ve finále ten příběh není nic extra a k tomu všemu ho ještě zabilo retrospektivní vedení, kterému navíc chybí opodstatnění. Spíš výsledný dojem ničí - jen díky němu to trpí předvídatelností. Ačkoli výsledek není nic extra, stejně mám potřebu to spíš podpořit, jelikož přesně takové filmy tady chybí a tenhle ve svojí snaze o jinakost má aspoň nějaké ambice a potenciál do budoucna. Proto taky doufám, že se Křižka pokusí ještě o něco podobného, jelikož kamerou, atmosférou a výběrem herců na to má. A vlastně i prací s postavami, jen teda nečekejte nic moc psychologického, myslím to spíš tak, že se těžko určuje, kdo by si opravdu zasloužil, aby mu divák fandil). A taky to je jeho debut, z něj se ještě snadno poučuje a ladí chyby do budoucna. Tak snad ještě Křižka s něčím takovým přijde, bylo by to jenom dobře. I když tomu nedávám vysoké hodnocení, pořád mi to přijde víc hodné pozornosti, než 99% ostatních současných českých filmů. Dokonce to ani nebylo pojaté klišovitě, jen ten námět nebyl dostatečně vytěžený... Slabé 3* ()
úplné nadšení ze sice z Hrany zlomu nedostavilo, nicméně je fakt, že na lokální poměry jde o odvážný a poměrně originální kousek, kterých se u nás moc netočí (rozuměj netočí se vůbec). Chvilku mi sice trvalo, než mi došlo, že styl vyprávění není zrovna lineární, takže zkraje sem byl docela zmaten, ale bohatě mi to vynahrazovala nepříjemná psycho atmosféra ve stylu hollywoodských vidláckých hororů ala Texaský masakr a další. Kozub je jako česká vesnická obdoba Normana Batese velmi dobrý a jen dokazuje, že je docela škoda, že se teď utápí v pitvořících komediích a rolích šišlajících a šilhajících idiotů...silné tři...70% ()
Píčovina jak prase. Miluju filmy o ušmudlanejch lidech. Miluju filmy, kde padne za dvacet minut šest slov. Vůbec se nedivím Vejralovi- čuk rorýsovi , že to pochválil. Dokonce mám pocit, že by v tom mohl i hrát. Křížala se pochlapil. Protože větší hovadinu už nenatočí. 0%. ()
Super nečekaný koncept a styl vyprávění, nad kterým si divák může krásně lámat hlavu a ještě ke všemu mu to ve finále dá smysl! Má to hlavu a patu a je tu poznat režisérský talent. Na herectví Štěpána Kozuba sice teprve začínám přicházet, ale do role utlačovaného psychopata se stoprocentně hodí. Emil Křižka je asi jediný český režisér, jehož budoucí tvorbu budu nadále sledovat. Hraně zlomu tudíž ráda pro motivaci přilepším. ()
Tohle byl muj jeden z nejočekávanějších, ne-li nejočekávanější českej film posledních deseti let.. realita bohužel nesplnila to, jak jsem si tenhle film vysnil, ale i tak se jedná na český poměry o film, jakej tu asi ještě nebyl a Emil Křižka mě začal fakt zajímat.. Kozubovo hereckej výkon jako vždy super.. ()
Tím Lynčem v obsahu opravdu nebylo vyhrožováno nadarmo, neb šlo o vskutku velmi zvláštní počin, ve kterém sice muselo hrabat i té dechovce v gramofonu, ovšem jinak je to celkem ukousávací nepříliš záživná nuda. Herecky ovšem vynikající, to nemohu říct. Takže i s přihlédnutím (přičuměním/přislintáním) k Páje v upnutém tílku za sumasumární slabší trojici. ()
(6,5/10). Emil Křižka je neskutečně originální režisér a vždycky rád podpořím takové tvůrce. Hrana zlomu rozhodně není horor jako každý jiný. Nazval bych jej takovým českým Majákem. Sledujeme beze slov kompozici hrůzných a místy až šílených záběrů, které tvoří děsivě uhrančivou kompozici. Hrozně se mi líbil způsob střihu a práce s vyprávěním příběhu. Nahodilé, ale promyšlené odkrývání detailů je krásný způsob, jak si divák může sám krásně dosazovat střípky do této prapodivné skládačky. Postavy místy až karikatury byly sice povrchově prokreslené, ale stejně se dostaly divákovi hluboko pod kůži. Ještě ucelenější nepříjemný pocit ve vás vyvolá hra zvuku a hudby, která je asi to nejlepší na celém filmu. Štepán Kozub mě jenom ujistil v tom, že je to nesmírně šikovný klučina, který si vybírá zajímavé projekty. Chvíli jsem měl problém zvyknout si na jeho vážnější podání, ale po pár minutách už to šlo samo. Hrana zlomu je spíš artové dílo, které ocení náročnější diváci. ()
Chce to ještě pilovat... ()
Z nějakého důvodu se tu lidi bojí dát nejvyšší hodnocení, i když v jejich komentáři člověk nenajde jedinou výhradu. Já se 5* nebojím: děj byl pořádně napínavý, o nějaké předvídatelnosti nemohlo být řeči, atmosféra a herecké výkony byly na výbornou, rozdělení příběhu na části ve stylu Pulp Fiction je dnes už osvědčené ozvláštnění... Je tu jen otázka, jestli bude pro diváky Kozub v té roli uvěřitelný i do budoucna; přece jen když jsem tenhle thriller viděl já, tak ještě Kozub nebyl tak známý jako dnes, kdy vystupuje v reklamách, chystají se stand-upy... Ale snad jo. Snad čas potvrdí, že si ten film zaslouží víc než 62 %. ()
Toto bola seriózna bolesť. Ani na triezvo, ani po pivku, stále som si myslel, že podanie plastovou vidličkou je lepší spôsob, ako tráviť čas, jak pri tomto filme. Kým sa to dostane do nejakej zrozumitelnej roviny a tie shoty začnú dávať aspoň trochu zmysel, je divák unudený a dezorientovaný. Kozub neukázal nič a v tomto smere majú bratia češkovia lepších psychoušov. Gajdošíková aspoň mala tielko, aj keď v Chybách bola perfektná, tu nevyužitá. Križka pri písaní scenáru trochu prefúkal. Neni to film na bežné pozretie no. 1 z 5 ()
59 %. ()
[FEBIOFEST] Tvůrci mluvili, že půjde o netradiční film, což jsem ten den v Česku slyšel už jednou a obojí byla docela pravda. Akorát zde vidíme vskutku syrový deprimující thriller, ze kterého vám může být opravdu až fyzicky špatně a je na tom vidět, že Křižka je vskutku talentovaný a nově nalezený umělec, který určitě bude mít, co nabídnout. Zřejmě bych určitý háček viděl v obsesi na takovéto filmy, kterým úplně neholduji, ale jsem rád, že není nutno vidět nějaké ty samé koncepční české filmy a můžeme vidět něco nového. Příběh je roztříštěný jako Pulp Fiction, akorát trochu po svém, což se zdá být lehce chaotické, ale dokážeme se v tom docela v pohodě najít. Kde už bych viděl určitý problém, že samotné finále nemusí dávat s úmyslem postav nějaký jasný smysl, což zase v celku zbytečně škodí. Nakonec bylo i zajímavé vidět Kozuba, který se snaží odprostit od komické škatulky, což mu jde snadno, protože je skvělý herec, ale dost lidí, kteří na tuto změnu nejsou připraveni mohou být dost šokováni. Film je to drsný, který si ovšem ne vždy libuje v explicitním násilí, což beru, každopádně nejde přímo o můj šálek kávy. Křižku bych strašně rád viděl v lehce umírněnějším filmu. Ale jsem rád, že český film jde někam jinam. ()
Strasne rad bych dal vic, ze sympatie k tvurcum a taky za tilko Pavly Gajdosikove. Nicmene pravda je takova, ze byt to zahranicni film, tak to vypinam po deseti minutach. ()
Hranu zlomu sice ohodnotím průměrnými třemi hvězdičkami, ovšem radost z toho, že v našich končinách vůbec vznikl takovýto typ filmu, ta je mnohem větší, a to i díky tomu, že se navíc nejedná o vyloženě nějaký průser, naopak, v několika ohledech se Hrana zlomu povedla vážně dobře a doufám, že by se mohlo jednat i o inspirativní počin pro další tuzemské tvůrce, aby se do podobně laděných projektů též nebáli jít, jelikož zde bylo prostě vidět, že to zkrátka jde i u nás. Každopádně k filmu samotnému a co mě tedy oslovilo nejvíc. Začít musím určitě u herců a samozřejmě u obsazení Štěpána Kozuba, na kterého jsem byl upřímně zvědavý a popravdě jsem věřil, že zrovna tento typ role by mu mohl sednout, no a nemýlil jsem se, svého lehce zvrhlejšího prosťáčka zvládl na jedničku a ani vlastně nepamatuji typově lépe zahranou postavu v českých filmech. Skvěle ho ovšem doplňují i ostatní, opravdu výrazní herci, za zmínku tak jistě stojí ještě i třeba Pavla Gajdošíková, která po parádním výkonu v Chybách i zde dokazuje, že by měla dostávat u filmu mnohem více šancí, jelikož s naprostým přehledem strká všechny ostatní ty rádoby primáckonovácký ženský hvězdičky do kapsy, a to nejen svým nevšedním sexappealem, ale především svou výrazností a samozřejmě i nadprůměrným hereckým talentem. Hodně mě pak zaujalo i zajímavé zpracování filmu, konkrétně tedy co týče časové posloupnosti, kdy tvůrci skákají v posloupnosti děje jak cvrčci v trávě, ono zpracování ovšem má hlavu a patu, je přehledné a považuji ho skutečně za rozhodně oživující prvek. No a za velmi povedenou musím označit i atmosféru, se kterou se též v tuzemské kinematografii není vůbec běžné setkávat, působí totiž syrově, temně a celkově prostě velice funkčním dojmem. Toť ty nejvýraznější pozitiva, ale mohlo to být i mnohem lepší, kdyby se tvůrci ovšem vytasili s daleko lepší zápletkou, respektive scénářem, který jim toho bohužel příliš nenabídl, celé to totiž působí strašně stroze, nenápaditě, bez jakékoliv myšlenky, zkrátka po této stránce nemůže Hrana zlomu zaujmout, nehledě na to, že kvůli tomu pak ve filmu nefunguje ani napětí, či emoce. Ve výsledku tudíž odpovídající hodnocení průměrnému filmovému zážitku, něco se povedlo, něco méně, nicméně já musím zopakovat, že jsem především rád, že zde vůbec něco takového vzniklo, jelikož takovýchto podobných filmů je v ČR opravdu jako šafránu. ()
Křižka si bere inspiraci z Texaských masakrů motorovou pilou a snaží se toto téma přetavit do českých podmínek. Něco z toho funguje lépe, něco hůře. Hrozná škoda je toho zběsilého způsobu vyprávění, které je tady úplně zbytečné. Jednoduchý příběh vůbec nevadí, tady je to o atmosféře a posloupnost tak mohla být naprosto normální. ()
V českých filmových luzích a hájích žánrově nevšední počin- to oceňuju. Možná o to víc mi ale vadily drobnosti typu proudu krve, který nevytryskne z hrobu, ale přiletí odkudsi z levé kantny, skla pod žlutou dodávkou, i když při rozbíjení napadalo všechno dovnitř, dopravní nehody, která se podle všeho odehrála kdesi na polňačce… Taky bych tomu dal celkově jinej look- místy to obrazově vyznívalo děsně lacině a amatérsky. Nepředpokládám, že na to měli neomezenej budget, ale tohle se do něj ještě vejít mohlo. Budu se opakovat, ale Štěpán opět vynikající. Na place ze sebe pokaždé shodil kostým z nějaké řachačky v Divadle Mír, natáhl na sebe ten starej fundus po jednom z vodníků Josefa Dvořáka a nenásilně se proměnil ve vraždící monstrum. Stanislavskij se obrací v hrobě, ale českej píseček je holt specifickej. ()