Lost in Translation
ロスト・イン・トランスレーション
Stratené v preklade
Lost in Translation
Lost in Translation
Režie:
Sofia CoppolaScénář:
Sofia CoppolaKamera:
Lance AcordHrají:
Bill Murray, Scarlett Johansson, Akiko Takešita, Anna Faris, Giovanni Ribisi, Takaši Fudžii, Nancy SteinerVOD (3)
Obsahy(2)
Jak se asi řekne japonsky „Stojí to za..."? Moderní Tokio ve své supervelkoměstské anonymitě. Agresivní, pulzující, nevšímavé, fascinující, zábavné i odtažité... Cizí – alespoň pro dva Američany, kteří se tady náhodou ocitnou ve stejnou dobu – a ve stejném hotelu. Herec Bob má v Tokiu natáčet reklamu na whisky, o hodně mladší Charlotte doprovází manžela fotografa. Oba si tady připadají ztracení, nerozumějí jazyku, kultuře; oba mají spoustu času – a oba trpí nespavostí. Náhodné setkání, pár společných dní a pocit blízkosti pomáhají oběma překlenout osamění v neznámém prostředí – a možná oba dva získají i něco navíc... (Česká televize)
(více)Recenze (1 212)
Scarlett Johansson je kočka každým coulem. Jedním z prvních herců, kteří se o této skutečnosti na vlastní kůži přesvědčili, se stal Bill Murray ve snímku Sofii Coppoly, kde si slavný herec střihl roli cynika Boba. Ten je stárnoucí filmovou hvězdou, která odlétá do Tokia, natočit zde reklamu na whiskey. A prošedivělé star se následně v hotelu připlete do cesty právě Johansson, tedy Charlotte. Hořkosladká romance plná břitkých pravd, posmutnělé ironie a zjišťování, jak je důležité míti jeden druhého. Budete se smát, budete brečet. ()
Nádherný film. Malý, komorný a v prvom rade neobyčajne citlivý príbeh dvoch osamelých duší neotvoril iba dvere ku sláve Scarlett Johansson. Znamenal tiež comeback pre Billa Murrayho, ktorý tu podľa mnohých predviedol svoju životnú úlohu. Sofia Coppola ukázala, že po svojom otcovi zdedila výnimočný filmársky talent a stvorila osobitú a v mnohom aj osobnú výpoveď, ktorú korunovala jedných z najkrajších záverov, aké sme mohli na plátnach vidieť. KRÁSNA romanca pre dospelých a jedinečný herecký koncert pre Murraya, Johanssonová toľko priestoru nedostala ale zato to vyvažuje svojou krásou a šarmom. Jedno z najpríjemnejších prekvapení roku. ()
84% - Jednou jsem takhle přišel po půlnoci domů… Měl jsem za sebou koncert a drink s pořadateli. Člověk si chvilku připadá jako hvězda, a za chvíli sedí sám doma ve společnosti cestou koupeného jídla a elektronické zábavy. Před okny jsou čtyři hospody, kde je stále živo, ale já při pomyšlení na společnost s povzdechem vypínám mobil, zalezu do postele a na dobrou noc si pustím tento film. Za dvě hodinky usnu s úsměvem na tváři. Jako protijed doporučuji tento film každému, kdo někdy zažil pocity osamění a odcizení uprostřed rušné společnosti, či v zahraničí. Kdo tu zkušenost nemá, s Billem a Scarlett ji získá, a jak krásně… Ztraceno v překladu osloví, pobaví a pohladí. Bravo! Pátá hvězdička visí ve vzduchu… ()
Pocit osamelosti, frustrácia, zblíženie a precitnutie. Hľadanie seba samého a nutkanie byť v prítomnosti osoby, ktorá už od prvého očného kontaktu dáva najavo svoju spolupatričnosť. Útroby a ponuré chodby drahého hotela odkrývajú nevšedný vzťah dvoch "stratených" ľudí, ktorých vzájomnú chémiu cítiť na míle ďaleko. Minimalisticky podané, prekrásne zahrané a čo viac, úžasne zakončené... ()
Čím líp víš, kdo jsi a co chceš, o to míň tě cokoliv rozčílí. Dříve jsem film moc nemusel, ale ukrývá se v něm spousta hodně silných myšlenek. 70% ()
Ani jsem se nesnažil odolat krásně patetické Scarlett a sebelítostivému Billovi. Zachycený okamžik kdesi jinde a jindy nesl nesmírné kouzlo požitku z trpkého a zároveň krásného poznávání, kdy slova nejsou zdaleka to nejdůležitější, a ze kterého zůstane jen nevinné, ale důležité tajemství. ()
Poeticky? Vtipny? Dojemny? Uveritelny? Ano, to vsechno Ztraceno v prekladu je a pro me jiz odpradavna milovany herec Bill Murray se stava timto filmem hercem par excelence. Tehle prenadherny a tak lidsky film si zaslouzi vyhrat Oscara za nejlepsi film, to mi vsichni fanousci ROTK museji odpustit. LIT si na nic nehraje, je to ten nejkrasnejsi priklad, jak film muze byt silnym mediem a jak dokaze nadherne vypravet pribeh. Je proste carokrasny... Nejlepe tocele vystihuje asi komentar Tetsua. Ex post: Bill Murray bez Oscara? Akademie, ty hnisem prolezla, zkorumpovana hydro, styd se! ()
Krásně a citlivě natočený příběh o dvou lidech, kteří k sobě vzájemně nachází cestu v cizím světě plném cizích lidí, v tom lepším případě navíc mluvících cizí řečí... ()
Škoda komentovat. Nenápadný film o tom, co se v náhlých impulsech rodí v prázdných životech a prázdných hotelových pokojích. Krása. ()
Krása. Sofia je opravdu velice zvlastni reziserka... ()
Krása. Bill Murray podle mně ani nemusí hrát. V tomhle filmu prostě jenom je a to úplně stačí. Taky jde o velezajímavou sondu do světa lidí, kteří používají obě hemisféry, takže jsou tak trošku jiní. ()
Ztraceno v překladu mě sice nerozmontovalo do posledního šroubku po stránce dějové, ale Sofia Coppola natočila snímek, jenž na mě dýchl zvláštní atmosférou, takovou poměrně komorní, jelikož se převážně odehrává v hotelu a hotelovém baru nebo jen na několika málo dalších místech (televizní studio, klub,...), přičemž skvělé dialogy a parádní soundtrack umocňuje dojem z většiny scén. Bill Murray a Scarlett Johansson tvoří perfektní dvojici a bylo radostí je sledovat na scéně dohromady. ()
Milé, chvílemi poněkud prosté, většinou vlažné, nicméně přesto milé. Škoda, že Bill Murray v posledních létech opakuje stále tentýž model: Jsem roztržitý a na léčení kašlu... ()
Napoprvé hodně těžko stravitelné, každé další shlédnutí je už jen lepší a lepší. ()
Byl jsem hodně zvědavý, jak se Sofia Coppola "potatila", a na její zatím vrcholné dílo jsem se dost těšil. A musím říci, že nejsem vůbec zklamaný. Snímek překrásně znázorňuje kontrast mezi tím obvyklým, na co jsou naši hrdinové po celý život navyklí, a exotickou japonskou džunglí, kde se zdají jejich osamělé duše na hony vzdálené od rozpačitého a trápícího se těla. Bill Murray je úžasný, ve své poloze znuděné filmové hvězdy naprosto přesvědčivý a okouzlující a musím říci, že Oscara by si zasloužil asi více než Sean Penn za Tajemnou řeku. I Scarlett Johansson v jedné ze svých prvních velkých rolí prokázala, že není jen hezká tvářička, ale hlavně nesmírně nadaná herečka, a skvělému Murrayovi je více než zdatnou spoluhráčkou. Jsou to právě oni dva a dokonalá chemie mezi nimi, kteří výrazně dopomáhají bezchybné režii a dělají ze Ztraceno v překladu jeden z nejpříjemnějších filmů, jaké byly na podobný námět dosud natočeny. Moc nechybělo, a i já jsem se nechal strhnout k plnému hodnocení. ()
Tak jako je "Láska nebeská" pro mě nejlepší komedií roku, pak LiT je vůbec nejlepší film z těch, které rok 2003 nabídnul. Tady je ten důkaz, že ke skvělému filmu není zdaleka potřeba rozpočet přesahující 100mil. dolarů ! Když si napíšete dle vlastního námětu skvělý scénář, pozvete si přesně vybrané herce a sám si to s malým štábem ani ne za měsíc zrežírujete, můžete "spotřebovat" pouhé 4mil. Přesto může vzniknout skvost. A Sofia Coppola měla to štěstí, že se jí to všechno povedlo.... O filmu jako takovém tu bylo napsáno už dost, tak jen - Bill Murray toho Oscara dostat měl.... ()
Ztraceno v překladu je velmi neobvyklý film. Romantická komedie, kde není moc "běžné" romantiky a která není "běžně" vtipná. Přesto (nebo právě proto) působí opravdověji a uvěřitelněji. Je veselá, jak život občas umí být, i v těch smutnějších chvílích. Trpká jako ráno po večeru stráveném o samotě, pouze s lahví whiskey. Hřejivá jako setkání s člověkem, který je naladěn na stejnou vlnu, a kdy se dostaví ten vzácný pocit porozumění. Krásná, křehká a jemná jako origami, bonsaje, zdobená "kimona" či vázy, prostě jak jen Japonsko může být... ___Lost in Translation je pro mě velmi osobní film. Díky mé lásce k Japonsku. Protože rád pozoruji a nechávám se unášet nočními světly velkoměsta. A nesmím zapomenout na Billa Murrayho, on nehraje, on se stal Bobem Harrisem, životem unaveným člověkem, který na tom nejnepravděpodobnějším místě nalezne (alespoň krátkodobě) radost ze života. ___ Skvělý příběh, hudba, herci, režie... to všechno utváří tento úžasný... ne "film", ale zážitek, který jsem prožíval nikoliv ze sedadla v kině, ale jako by uprostřed příběhu a všeho dění... ()
Velmi příjemná záležistost o dvou osamělých lidech v japonském Tokiu. Murraye mám moc rád a do Scarlett jsem se zamiloval ještě v dobách kdy jako teenka hrála v Redfordově Zaříkávači koní. Od té doby naštěstí dostatečně prokázala, že není jen hezká baba, ale že i umí! Je pravda, že to zase bylo něco jiného a řemeslně skvěle zvládnuto. Ale na plnou sazbu to u mne nebylo. * * * ()
Tokio, nespavosť, kultúrne šoky, karaoke, japonská whisky, bary, Suntory, kopec malých detailov, skoro žiaden príbeh, ale pedantne vybudovaná atmosféra osamelosti v cudzine. ()
Související novinky
100 nejlepších filmů režírovaných ženami
Redakce BBC Culture nedávno požádala 368 filmových expertů z 84 různých zemí, aby jí pomohli vybrat 100 nejlepších snímků všech dob režírovaných exkluzivně ženami. Anketa probíhala tak, že každý… (více)
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Francis Ford Coppolla se vrací!
Už je tomu osm let, co Francis Ford Coppolla natočil svůj poslední film Vyvolávač deště. Od té doby se tvůrce takových děl jako Kmotr nebo Apokalypsa věnoval produkci, díky níž například spatřilo… (více)
Kráčet v rodinných stopách je těžké, o tom by mohla vyprávět také Sofia Coppola, dcera legendárního režiséra Francise Forda Coppoly. Dcera tvůrce trilogie Kmotr nebo Apokalypsy měla smůlu v tom, že když těsně před začátkem natáčení Kmotra III opustila projekt Winona Ryder, na poslední chvíli jí musela v roli Mary Corlone zastat právě Sofia, kdy je její výsledný herecký výkon dodnes zvýrazňován jako jeden z největších nedostatků celého filmu. V rámci herecké kariéry tak Sofia dvakrát ustláno neměla, Sofia se ovšem nakonec rozhodla se místo herectví vydat v režijních stopách svého otce, kdy je doteď v mnoha kruzích Coppola vnímána jako jedna z nejzajímavějších ženských režisérek. Po svém režijním debutu Smrt panen ostatně přišel její nejslavnější film, který dodnes bývá označován za jeden z nejlepších v rámci 21. století a stala se teprve třetí ženskou režisérkou v historii nominovanou na Oscara. Když se poté řekne, že onen její nejslavnější film je Ztraceno v překladu, širokému uznání se nelze divit. A stejně tak ani faktu, že je Coppola nadále vyhlíženou tvůrkyní i přes fakt, že se většina shodne na tom, že svého vrcholu dosáhla právě v roce 2003. Coppola za originální scénář k Ztraceno v překladu získala Oscara a s odstupem času se není čemu divit, kdy lze scénář Ztraceno v překladu bez problému označit za jeden z doposud nejlepších scénářů 21. století. Na jeho rozebírání ještě bude čas, důležité je ovšem říct, že i vše ostatní bylo na správném místě. Herecká legenda Bill Murray, kterému film zvládl nakopnout kariéru v tak trochu neobvyklé a přesto k Murraymu padnoucí roli, mladičká Scarlett Johansson, která si pomalu svým talentem začala vyšlapat cestu k velké hollywoodské kariéře či krásný vizuál, který dokázal těžit z prostředí Japonska a kameraman Lance Acord při natáčení používal především přirozené světlo, kdy především krása nočního Japonska dokázala ještě více vyniknout. Stěžejní je ovšem právě scénář Coppoly. Coppola totiž nenatočila zaměnitelné romantické drama, které by sázelo na osvědčené budování. Na Ztraceno v překladu je sympatické, že filmem nepolíbený divák může mít při čtení pocit, že asi tuší směr, kterým se příběh Ztraceno v překladu vydá. A velmi pravděpodobně se přitom splete. Ztraceno v překladu nebývá nadarmo označováno jako atypická romance, která těží z melancholických nálad dvou hlavních postav, pocitu odloučení, osamocení i platonických citů. Konfrontace dvou generací v cizí zemi, kdy Coppola za psacím stolem dokáže balancovat mezi humorem a emotivně silnými momenty, i díky snaze vyhnout se základním očekáváným klišé poté chybí výrazné pocity, které se snaží diváka dojmout. Jenže síla Ztraceno v překladu tkví právě v tom, že není potřeba pokusit se diváka dojmout. Postup vyprávění, dialogy a atmosféra to vše udělají sami. Přesně tak, jak by to v případě správného filmu mělo vypadat. Divák přitom nemusí nutně být ve stejném pocitovém rozpoložení jako Bob a Charlotte, aby se do nich vcítil. Bill Murray se zpočátku představuje v obvykle pasované komické úloze, aby se následně představil i ve zcela odvrácené poloze a naprosto si tak mohl obhájit tehdejší nominaci na Oscara za svůj výkon. I Johansson měla ovšem tehdy velkou příležitost pro předvedení svých hereckých schopností, kdy bylo klíčové především to, že kombinace Murray a Johansson fungovala na výbornou. Právě schopné balancování mezi humorem a dramatem je projev schopného citlivého autorského uchopení, které je v průběhu sledování vidět. Klíčové je díky tomu i to, že se pohled diváka při sledování filmu může měnit. Film může se začátkem závěrečných titulků opustit se smíchem od ucha k uchu, také se ho ovšem může chopit zhruba stejná melancholie jako v případě hrdinů, které právě sledoval. Pravidla hry může pro diváka změnit samotné finále, které může tak trochu změnit pohled na celé vyprávění, které vedlo až k onomu finále. 2. film Coppoly měl sice rozpočet ve výši 4 milionů dolarů (přičemž čtvrtinu shrábl Murray) a šlo tak o malý film, Ztraceno v překladu ovšem v průběhu působí ekvivalent pohádky o myšákovi, který chtěl vyrůst do podoby slona, aby mu nakonec došlo, že nepotřebuje být velký jako slon, aby dokázal slona vyděsit. Zjednodušeně řečeno - i přes svou komornost je předáváním myšlenek Ztraceno v překladu silnější než všechny ty velkorozpočtové romantické komedie se Sarah Jessicou Parker nebo Jennifer Lopez. Skutečně inteligentní scénář by se dal rozebírat strašně dlouho, kdy například role Boba byla v hlavě Coppoly úmyslně napsaná pro Murrayho a až do počátku natáčení byla Coppola nervózní, zda Murray nabídku přijme. S odstupem času už všichni pochopitelně ví, že je Murray furt tak trochu bouřlivá duše, role bývalého zpovykaného frajírka, ze kterého se stane o poznání moudřejší člověk jako by mu tehdy šla na tělo. Coppola též dokázala představit konfrontaci dvou kultur - USA a Japonska - svěžím a neurážlivým způsobem, ve vedlejších rolích si své odehráli i Giovanni Ribisi a Anna Farris a především se tehdy ukázalo, že Coppola nebyla protekčním spratkem a po otci nejspíš zdědila talent, i když režijním rukopisem nemohli být rozdílnější. Civilnější režie Sofie se totiž s megalomanštějším pojetím jejího otce srovnává opravdu velmi těžko. V součtu poté není důvod, že se Ztraceno v překladu neustále často nachází na seznamech prozatím těch nejdůležitějších filmů aktuálního století. Na těch seznamech se totiž film nachází naprostým právem. Kvůli svěžímu atypickému pojetí romantické dramatu, intimnímu tvůrčímu uchopení, dvěma skvělým hercům v hlavních rolích a především výsledným pocitům, které tato parádní podívaná předá. Sofia Coppola prozatím na svůj největší klenot úplně navázat nadále nedokázala, minimálně díky Ztraceno v překladu si ovšem pozornost zaslouží až do konce své kariéry..... () (méně) (více)