Requiem for a Maiden
Režie:
Filip RenčScénář:
Filip RenčKamera:
Juraj FándliHudba:
Ondřej SoukupHrají:
Aňa Geislerová, Barbora Hrzánová, Soňa Valentová, Eva Holubová, Jaroslava Hanušová, Jan Schmid, Filip Renč, Eduard Cupák, Věra Nováková, Vlasta Mecnarowská (více)Obsahy(1)
Administrativním omylem se čtrnáctiletá Marika dostane místo do dětského domova do ústavu pro mentálně choré, odkud není úniku. Panuje v něm nelidská mašinérie a sadistické vychovatelky používají tak drastické "výchovné" metody, že se dívka rozhodne bezvýchodnou situaci řešit zoufalým činem... (Magic Box)
Recenze (444)
Nechutně sadisticky hnusný, a to chvalim. ()
Silně depresivní snímek, který nabídl první hlavní roli tehdy 16 leté Aně Geislerové. Film na motivy skutečného příběhu nabízí nepříjemný pohled na mladou dívku, která se omylem dostane do ústavu pro duševně nemocné, ve kterém zažívá peklo, které vyústí v obrovskou tragédii. Nemohu upřít režijní talent Filipa Renče, ani výborný výkon Geislerové, ale film mě nebavil a asi sem ani neměl náladu na takovou depku. ()
Příběh, který ze mě vysál na chvíli energii. Herecké výkony, které mě přesvědčily, že Renč dokáže herce navigovat tak, aby byli přesvědčiví (s výjimkou sebe sama). Občas si pustím soundtrack. Už jen hudba Ondřeje Soukupa, texty Gábiny Osvaldové, zpěv Lucie Bílé i ilustrační fotka Mariky (Aňa Geislerová) od Jana Saudka mají obrovskou výpovědní hodnotu, film pak i díky herecky přesvědčivým Báře Hrzánové (Johanka) nebo Soně Valentové (Volfová) jednoduše strhující. ()
Příběh dívky (Geislerová), která je vinou komunistické byrokracie a nezájmu a jedince uvězněna v zařízení pro psychicky narušené chovance. Requiem pro panenku je jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. Je to trochu horor, trochu dokument a trochu thriller. To vše natočeno s dech beroucí rutinou, která překvapí i po letech. Ke konci je v něm sice příliš zpomalených záběrů, což dost brzdí dynamické finále, ale nijak to neubírá celkovému vyznění. Je škoda, že už Renč natáčí jen průměrné slátaniny pro peníze, a ne nic co má hlavu a patu. Jako by se už nesnažil nic sdělit. A přitom pro to očividně má ty nejlepší předpoklady. ()
S odstupem mi tenhle film přijde méně zajímavý než když jsem ho viděl poprvé, ale má i svoje klady - atmosféra, hereské výkony (i když Geislerová standardně přehrává...). Celkově je to průměr, pro Renče zároveň i laťka, kteoru nikdy nepřekoná.Poznámka: na začátku filmu je uvedeno, že je natočen podle reálné události, což není ani omylem pravda. ()
Tezovitý děj, který si bere za základ skutečný příběh, aby jej znásilnil po svém a ve svůj prospěch. Formálně efektní, myšlenkově totálně plytké. Nereálné, černobílé postavy. ()
Geniální trefa... Sázka na velkou nejistotu vyšla mladému Filipu Renčovi naplno. Těsně po pádu totality se filmů trápících se s odkazem normalizační mašinérie objevilo několik, ale formálně šlo o rychlokvašky bez hlubšího filozofického základu. Nezkušený Renč zůstal obsahově silně naivní a černobílý, nicméně filmovou řečí vytvořil tísnivě pravdivou atmosféru v sanatoriu pro duševně choré v časech těsně před "perestrojkou" v Sovětském Svazu. Věřte mi - Záporné postavy budete skutečně nenávidět do morku kostí. A není to jen psychologická hra, jelikož i kamera, hudba či střih patří v naší kinematografii k bezkonkurenčním. Mainstream nejvyšší kvality, coby obrácená propaganda nesmírně silné. ()
Perfektní film Fildy Renče, který jsem si zase po hodně dlouhé době pustil – hned po Pátku 13 (9 díl) a můžu říct, že mě u tohoto skvostu mrazilo mnohem víc, než u tomu bylo u druhého případu. Naprostá šílenost a přesto tak dokonalá. Po psychické stránce to byl vážně „terror“ a to i díky až neuvěřitelným hereckým výkonům – hlavně co se Barbory Hrzánové týkalo. Anna Geislerová taky super a smekám klobouk před tím, co všechno musela podstoupit. Dokážu si představit, jak to muselo zamávat s tehdejšími kritiky, protože tady bylo k vidění tolik věcí, které do té doby měly být pro většinu lidí TABU. Co na tom, že ve skutečnosti tomu bylo jinak - jen ty vychovatelky (skutečné) už měly pěkně posraný život… ()
Filipa Renče nemám rád, jako každého režiséra bez rukopisu. U tohoto filmu se to dá pochopit jeho mládím a porevoluční vyšinutostí, ale přes určité fáze filmu se dostávalo velmi těžko. Renčova věčná snaha natočit něco, co se vyhýbá českým standartům, je zde, více než v jakémkoli jeho jiném filmu, natolik zřetelná, že dosahuje těžké křeče v určitých fázích srovnatelné s porevolční vlnou Víta Olmera (taky vám naskočila husí kůže?). K dovršení všeho zasadil do hlavní mužské úlohy sám sebe a to skutečně zabolelo. Jeho absolutní absence herního talentu by byla zřejmá i na čtrnácté kopii videokazety němé grotesky. Jeho hrátky na přitažlivého akčního hrdinu se srdcem na pravém místě působí, jak předškolní dítě, hrající si na detektiva a jeho výstup ve finální scéně osciluje s trapností ve fatálním důsledku tohoto výrazu. Zpomalovací záběry, podivná vzkříšení a do finále osazenstvo 1. patra (co byl zač proboha ten borec s tim příšerně nabílenym xichtem v té kazajce a hracíma kostkama?) z filmu dělají skutečně rozporuplnou show, která zamrzí v uvědomnění, jaké měl film možné ambice. Protože už od první scény, kdy auto veřejné bezpečnosti v šeru jede po opuštěné okresce kdesi na kraji světa to má nájezd na pekelně depresivní atmosferickou jízdu. A film si dokáže po většinu doby tu bezútěšnost udržet, dřív než ji nakrátko zase zabije nějakou demencí. Když se k tomu přičte určitá chladná syrovost snímku, skvělá výprava a čtrnáctiletá (místy dokonale obnažená) Anna Geislerová, nevychází z toho zas taková hrůza, ale mělo to náběh na 4*. Při představě, co by s tím udělal takový Michálek, nebo Zelenka... ach jo ()
Film ze kterého mi doslova běhá mráz po zádech. Co mě ale totálně dostává je fakt, že film byl natočen podle skutečné události. Fakta ve filmu byla sice hodně přikreslená, ale i tak se jedná o výborný psychologický příběh, který vám vyrazí dech. Tento snímek jsem poprvé viděla jako malá holka a už tehdá jsem z toho byla celá nesvá. Jako starší jsem se při sledování cítila ještě hůř, člověk už si pak uvědomuje, že se takové věci kolem nás doopravdy dějí. Celý film jsem si říkala proč někdo něco neudělal. Jenže kdo a co měl udělat, že? Aňa Geislerová byla ve své roli naprosto skvělá, Eva Holubová mě svou odpornou rolí donutila ji nenávidět a Bára Hrzánová by zasloužila za svou roli mentálně postižené oskara. A k tomu všemu nádherná hudba, která mrazí a doprovází celý film. Zkrátka jeden z nejlepších českých filmů vůbec. ()
Díky internetu si už dneska každý zvídavý divák může lehce zjistit, že filmový scénář má se skutečnou událostí okolo požáru v Měděnecké pakárně společného pramálo. Ale o to mi vůbec nejde, hodnotím jen film. A vzhledem k roku vzniku a mládí režiséra je Renčovo Requiem vskutku mimořádný zjev v malém českém filmovém chlívečku. Téměř stoprocentní absence typicky českých filmových nešvarů jako šaškárny, podbízivosti, líbivosti, laskavé hřejivosti, vyumělkovanosti a podobného nečistého šmejdu, naproti tomu spíš syrovost, přirozenost, realističnost, plus v neposlední řadě skvělá hudba. Obracel jsem dlouho v ruce pátou hvězdu, možná se sem ještě vrátím... ()
Vadily mi pouze dvě věci - postava, kterou vytvořil sám Renč a pak taková ta těsně porevoluční atmosféra (nejvíc to bylo cítit ve scéně v baru). Ale jinak upravdu silný český nadprůměr - hlavně výkony Geislerové a Holubové - a vůbec celkový výraz (doplněný vhodně vybranou hudbou) - silný zážitek... 8/10 ()
Holubová je riadna sviňa. To uznávam. Ale film je slabý, takže radšej nevidieť. ()
Režiséru Renčovi bohužel kazí film Renč - herec, který (ač jsem si přečetl že byl pouze nouzovým řešením poté co odmítl roli Martin Dejdar) prostě hrát neumí. Jiná káva jsou pak samozřejmě Geislerka, Hrzánová a vlastně i další holky ať už se jednalo o chovankyně či sbor vychovatelek. Tam bylo vše v pořádku, ale co naplat, když na vás pak vyskočí scény, které musíte kvůli Renčovu hereckému neumu vyloženě přetrpět. Také samotný ústav by působil mnohem lepší atmosférou, kdyby si do něj kdekdo nepřelézal plot tam a zpět, neboť i ona úzkost ze ztráty osobní svobody se pak do značné míry vytrácí. Hlavní hrdinka mohla poměrně snadno utéct (ačkoliv rozumím tomu, že vlastně neměla kam), přesto se rozhodla z nenávisti k některým osobám a ústavu jako takovému, ohrozit životy nevinných lidí, na kterých jí záleželo a pro které se pak neváhala vrhat do hořících plamenů. Jde bezesporu o zajímavý film, ale na to abych mu udělil lepší hodnocení k němu mám až příliš mnoho výhrad. ()
Přišlo mi to jako první vystoupení velkého sportovního talentu na olympiádě... ve výjimečných chvilkách žasnu, jak dá na frak i nedostižné světové špičce, ale nezkušenost se bohužel nakonec v některých okamžicích nutně drasticky projeví a talent končí tak, jako talent - na hodně viditelných místech, ale až za zády nejlepších. Zejména první dvě třetiny podmalované Soukopovou hudbou mě k mýmu úžasu dostaly a vzaly skorem tak, jako Formanova genialita na stejné téma (ve filmu schází sice nedosažitelný Jack Nicholson, ale skupinka českých vychovatelek v čele s Evou Holubovou vás zcela nechá zapomenout na Sestru a dívky z ústavu se přimejmenším vyrovnají Indiánovi a jeho sboru a místy ho dokonce svou opravdovostí, naprosto postrádající byť jen stopu holywoodského klišé, předčí). V závěru si ale Filip Renč již ukusuje příliš velké sousto a s pokusem o přechod od syrové dokumentaristické realističnosti k hollywoodské rozmáchlosti a nedejbože nadčasové symboličnosti ukazuje, na co má a na co ne, díry v logice děje narůstají, koncepce scénáře se chvilkami rozpadá a samotnému Renčovi je evidentně lépe v povzdálí za kamerou než před ní. Hodně dlouhou dobu mé hodnocení přeskakovalo mezi 3/5 a 4/5 a až samotný závěr, který do filmu narouboval ... něco mezi nostalgií a sentimentalitou a připomněl další neuvěřitelně špatnou, hrubě schématickou postavu ředitele ústavu, jej definitivně srazil na nižší úroveň. Málokterý film, který si pamatuji z poslední doby, v kvalitě takhle kolísal... 80% filmu je sice za 5/5, ale těch pár procent, které jsou regulérním odpadem, jej zabíjí. 3/5. ()
Snad proto, že je film natočen podle skutečné události, snad, že se událost sběhla v mém kraji, snad i proto, že jsem pracovala ve fabrice s ženou, která v ústavu pracovala jako zdravotní sestra, snad že zprostředkovaná hrůza mě zhrozila a hrůzný oheň mi spálil slzy po katarzi, snad jen proto dávám tomuto filmu pět hvězdiček. ()
K tomuto filmu myslím není co dodat. ()
Docela drsnej filmek o dívce, která byla znásilněná otcem a měla být přepravena do dětského domova. Místo toho do ústavu s mentálně postiženýma a tak jako s ostatníma svěřencema je zacházeno i z ní. Celý film provází drsná atmosféra doprovázená tísnivou hudbou. Za mě 60% :) ()
Asi nejpůsobivější a nejdrsnější český film, jaký byl kdy natočen. Filip Renč BYL skvělý režisér a tenhle film se mu opravdu vyvedl. Herecké výkony byly velmi přesvědčivé, dobové pojetí mrazivé, a chtěl bych ocenit obzvlášť na české poměry velmi netradiční kameru, hudbu a zvukové efekty. Dokonalost ()
Související novinky
MFF KV nabízí velkou nabídku filmů
Letošní ročník MFF Karlovy Vary se koná od 28. června do 7.července a opět přináší atraktivní nabídku filmových titulů. Zahajovacím filmem bude snímek Po svatbě, který doprovodí tvůrčí delegace –… (více)
Eric Serra zakoncertuje na SOUNDTRACKU Poděbrady
Mezinárodní festival filmové hudby a multimédií SOUNDTRACK Poděbrady 2018 navazuje na úspěch předchozího ročníku, který navštívilo přes třicet tisíc fanoušků nejen filmové hudby. Ti měli možnost… (více)
"Jo tak ty si myslíš, že nejsi debil !! Tak my ho z tebe uděláme, holčičko !!" Naprosto souhlasím, že Filipa Renče, pro diváka s dobrou pamětí silně protekční figurku a zejména neskutečně přeceňovaného tvůrce, lze považovat za režiséra jednoho filmu, kterým však pro mě osobně určitě není Requiem pro panenku, přičemž si tak vlastně nejsem úplně jistý, do jaké míry jeho, myslím, nejpodařenější a tak i ty vpravdě právě ony fatální snímky, byť rozhodně ne bezchybné, tedy remake Hlídače č. 47 s Karlem Rodenem a muzikál Rebelové, svoje nezpochybnitelné kvality nezískaly pouze shodou okolností !! Největší kiks pánové Renč spolu se scénáristy Igorem Chaunem a Zdeňkem Zelenkou spáchali už v úvodu filmu, když se vytasili s tou provařenou formulkou: Film byl natočen podle skutečné události, díky čemuž se tak dalším pachatelem tohoto filmového prznění potenciálu obřích rozměrů stává i autor předlohy, pseudoinvestigativec Josef Klíma, protože díky právě této větičce by divák rozhodně neočekával naprosté krystalicky čisté béčko, kterého se mu dostalo, na rozdíl od té Renčem avizované, a tak i očekávané artovky, o syrovém dramatu ve stylu vzpomínaného Přeletu nad kukaččím hnízdem si nechte raději jen zdát !! Pokud se vrátíme k samotné nešťastné události v ústavu v Měděnci, při němž zahynulo na šestadvacet chovanek, Renč dodnes zarytě opakuje, že ho skutečnost nikdy nezajímala, zatímco obsesivní paranoik a profesionál Josef Klíma právě svoji profesionalitu potvrzuje, rozumějte popírá, už jen faktem, že se se skutečnou postavou odsouzené žhářky Evy Kováčové dodnes nikdy stejně jako Filip Renč nesetkal, na čemž nic nezmění ani jeho omluva vychovatelkám v rámci svého pořadu na TV Nova, což mu budiž připsáno ke cti, protože přiznat svoji neobjektivitu a diletantství po všech těch letech chtělo mimo odvahy i velkou dávku pokory !! Samotné obsazení snímku odpovídá právě oné Renčově nevyzrálosti a bezbřeze nabubřelému exhibicionismu, přičemž v Renčově případě, o něm a jeho hereckém (ne)talentu v rámci slušnosti raději pomlčím, lze dík scéně ve sprše mluvit o všech významech slova, a tak se ani není co divit, že krásná a křehká Aňa Geislerová, která ve svých tehdy šestnácti letech podala skvostný výkon a dala tušit věcí budoucích, vlastně nemá s Evou Kováčovou vůbec nic společného, ta se totiž Geislerové a její postavě ani vzhledově zrovna nepřiblížila, ve skutečnosti by totiž příběh transexualitou stižené naprosto nezvladatelné cikánky, mimochodem dnes s již změněným pohlavím a novým jménem René, s lesbickými sklony těžko zajímal ty masy, které nakonec do kina na Requiem pro panenku přišly, a tak by se ani Renčovi jeho prvoplánovitá metafora nelidskosti české společnosti z období reálného socialismu, která však nejen dík znalosti všech okolností hraničí s naprostým kýčem, nevydařila !! Jistě, ani Bára Hrzánová se ztvárněním své postavy nesnese výhrad, nejvíce mě však zaujal tradičně famózní a lidský Eduard Cupák, který však příliš prostoru nedostal, a tak maximálně vyniká vychovatelka / bachařka Evy Holubové, která byť místy znatelně přehrává, nicméně svoji roli, byť se do do této stylizace prostě narodila, si užívala a patří spolu s geniální scénickou hudební složkou Pavla Soukupa k tomu nejsilnějšímu, co film nabízí, protože jinak se Renčovi i díky tomu příšerně křečovitému patetismu a spoustě nesmyslných a vlastně samoúčelných prvků, kdy Renč tlačí na pilu jako o život, a minimálně při odpudivě přepálené a směšné scéně s hasiči si musím klepat na čelo, daří, což je jistě velmi paradoxní, z filmu vyrobit svůj vlastní pomník, který se však stává hrobkou, na tom nic nemůže změnit ani fakt, že už zde jeden cítí z každičkého záběru toho schopného a zručného řemeslníka, kterým je dnes.. () (méně) (více)