Díra

"Krájením se ostří sám... Samuraj TOP ultra Plus! O hvězdu míň ale dám, na poselství filmu flus!" Můj právník navrhoval jít k soudu, že to určitě vyhrajeme. Protože GG-U zfilmoval můj vlastní soukromý deník, bez mého svolení!!! Ale asi to nechám plavat, natočil to moc hezky. Celý můj život dole, dablroad movie mezi hladovými patry. ♫ Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou... hlouběji. ♫ Ale bojuju, nevzdávám to. Zkouším vše, od bezohledné sobeckosti až po hřejivý altruismus. Např. nedávno, v rychlíku Košičan s bufetem mimo provoz, jsem si upižlal ruku, aby děti ve vlaku neumřely hladem! Btw, fakt blbej nápad. Hladových dětí stále mraky, takže ruka fuč zbytečně. A jak známo, jedna ruka netleská (asociace: pečená ruka na opulentní hostině). Takže nebudu tleskat zmršenému finále Díry, které mě nakrklo. Škoda, jinak to byl velmi výživný raut, jaký by ocenil i gurmán Philippe Noiret z Velké žranice. Pravda, jen v prvním patře, ocitnout se níž, spáchal by sebevraždu (sic!), jen ne obžerstvím, ale skokem do šachty. Což jsem měl chuť udělat i já, když mě po kladení zajímavých otázek (Jak asi chutná šnek? A chutnal by šneček Goreng i sám sobě? Jak se to nazývá, sebekanibalismus?) v závěru film začal "vychovávat", opruzovat s jakýmsi poselstvím a mlátit mě, starého sobce, po hlavě klackem solidárnosti a spasitelského komplexu, zapomínaje na vlastní moudro, že směrem nahoru prostě srát nejde, SAMOZŘEJMĚ. Navíc mi nějaká mrňavá šikmooká kanibalka (protože copak jiného asi mohla papinkat naše holčička, min. rok (!) o hladu na samotném dně Díry, když ne ty sebevrahy, co k ní padali seshora, však?) sežrala moji oblíbenou mňamku, dortík panna cotta. Svině jedna... udav se tím! Za trest jsem pro ni napsal alternativní konec filmu: Platforma vyjela nohoru, pracovníci v nultém patře, mající svědomí (Baharatovi to o nich tvrdil Moudrý muž) předali holčičku nadřízeným (bez svědomí), ti radostně zvolali Konečně! Solidarita rulez!, načež šli do sebe a všechny vězně z Díry převezli na povrch, do sanatoria all inclusive. Né, dělám si kozy, SAMOZŘEJMĚ. Ve skutečnosti manageři projektu "Chovej se jak zvíře, příjď o duši v Díře" jen ty kuchtíky a uklízečky z nultého patra zprcali jako sysly, co jim to tahají do kanceláře za lidský humus a omlátili jim o hlavu pracovní řád s nařízením: Co jednou Díra schvátí, nikdy už nenavrátí! Kuchtíci přišli o prémie, což je nasralo, SAMOZŘEJMĚ. Takže než šoupli holčičku i s celým "poselstvím" zpátky na platformu, aby ji vrátili do Díry, kam patří, měsíc se na ní střídali v kumbále ve skladu závodní kuchyně. Tak, a to máš za to! Já ti dám, ty mrňavá mrcho, sežrat mi poslední panna cottu! (18.06.2020)

Vykoupení z (vertikální) věznice Díra. A po španělsky. Středobodem je jídlo, respektive vězeňská strava servírovaná zcela netradiční a originální formou. A od toho se odvíjí vše. Obézní jedlíci a vředaři se postí a raději tenhle film bojkotují. Krásný kontroverzní a originální rozměr se tvůrcům podařilo do téhle neotřele šité látky vměstnat. Jen kdyby si film utřídil své nesčetně přebujelé žánrové prvky. Chvíli film zaduje do hororových plachet, pak se ocitáme v dramatu se zjevným sociálním podtextem, filosofuje se, cítit jsou i satirické vlnky, scifi ševelení a vše nepříjemně spláchne artový příboj a několik nedomyšleností. Neznámý režisér s nezapamatovatelným jménem Galdel Gaztelu-Urrutia skvěle navodil syrovost, drastičnost a bezvýchodnost situace. Neustále je někdo umolousaný od krve i exkrementů, kanibalismu se též nevyhýbá, jakmile se ale oprostí od všech nechutností, začne film přešlapovat na jednom místě a nemá se jak pohnout dál. Do klasické formy útěku se vlastně ani nepouští, hlavní hrdina v závěrečné fázi filmu utvoří družbu s černochem, kdy jak dva pablbové jezdí na platformě z patra do patra, rozdávají příděly jídla a fanaticky a nesmyslně oslavují poselství(??) dezertu Panna Cotta, aby (asi) dosáhli kýžené solidarity. Do toho se halucinogenně zjevovali již mrtví vězni. To jsem měl dost. Bylo to nesrozumitelné počínání, taková ta zbytečná snaha mě dostat do klubu náročného diváka. Závěrečná část filmu se mně vůbec nezamlouvala. Dění před ní bylo poměrně zajímavé a poutavé. Sice jsem nechápal, proč se vězňům podstrojují laskominy, úplně zdárně nebylo vyloženo zařazení administrativní pracovnice věznice a jejího psa do cely s hlavním hrdinou a v podstatě se film příliš nezabýval ani tím, kdo vlastně řídí chod věznice a na jakém principu pracuje. Když si vězeň ponechal jídlo, tak v cele mrzlo nebo se oteplilo k zalknutí. Takových originálních nápadů se jistě našlo povícero. Idea (scifi) vězení v totalitním režimu je atraktivní a osvěžující artikl, který divákům nabídl (nevybalancovanou) žánrovou všehochuť a zcela pokažené finále. A jestli se v něm nebudete cítit komfortně, tak tím pádem film splnil svůj účel. 6/10 (07.07.2020)

Mistři současného hororu, Španělé, opět ukázali svoji sílu. Výborná atmosféra a zajímavé poselství, to jsou základní atributy tohoto filmu. (31.08.2020)

Do bodky to isté ako pred rokmi Kocka. Originálny nápad, priemerné spracovanie a neopodstatnený boom okolo. Ja už si ani od včera nepamätám, jak to celé skončilo. Metafora funkčná, rovnako ako by bola na desať minútovej krátkometráži. (25.03.2020)

Když od toho budete čekat primárně sociální metaforu, budete zklamáni, jak moc je to povrchní, protože svou ústřední myšlenku (nespravedlivé přerozdělování kapitálu) Díra v podstatě nijak dál nerozvádí. Jako drsný a špinavý komorní psychothriller v duchu Kostky to ale funguje výborně - herci jsou působiví a režisér je dost zručný na to, aby udržel skličující a vyhrocenou atmosféru po celou dobu. A poselství o potřebě solidarity je sice divákovi vpáleno rovnou do ksichtu, ale vzhledem k tak úzkoprofilovému konceptu to snad nemůže nikomu příliš vadit. 80 % (16.04.2020)

Naprostá bomba !! Nejlepší Španělský Horor, za poslední dobu. Originální, brutální, šílený !! Tohle se Španělům povedlo a Netflix opět nezklamal. Jó, tahle plošina plná žrádla, mi zůstane v hlavě hodně dlouho a až se mi začne vytrácet, pustím si to znovu ! Vynikající. (21.03.2020)

Dokonalá metafora fungovania našej spoločnosti a to samozrejme nielen tej súčasnej, ale predovšetkým o tú tu samozrejme ide. Solidarita ako riešenie? Nedajte sa vysmiať, na tých dole sa dá predsa aj, doslova, vysrať. Určite treba tvorcom nechať, že pri zámere vyjadriť sa k tomu, k čomu sa vyjadrujú a nízkom rozpočte, urobili a vymysleli to najlepšie, čo sa dalo. Nechýbajú náboženské odkazy a niekoľko prekvapení, pričom samotný záver môže na prvý dojem pôsobiť ako useknutý a vy by ste chceli vedieť reakciu tých hore, prípadne čo je v skutočnosti dole, ale možno doslovnosť by tento film zabila. Nečítajte si tunajší dvojriadkový obsah, najlepšie je nevedieť vopred vôbec nič. (23.03.2020)

Naprosto geniální nápad na fungování věznice nového tisíciletí, kde bych snad jen pozměnil percentuální šance na lepší poschodí dle výše trestu a každého informoval o počtu poschodí. Potom bych to aplikoval po celém světě. Místo pohodového daňovými poplatníky hrazeného hotelu, kde se v některých zemích dočkáte i vlastního Playstationu, abyste se tam jako sériový vrah náhodou nenudil, by tak vzniklo místo, kde existuje jakási naděje na nápravu vězňů a zcela jistě by si každý uvědomil, že při počtu 333 poschodí a několika letém trestu si může být jistý, že pokud se nepolepší a nenaučí se solidaritě, tak vzhledem k faktu, že už ve 133 poschodí prokazatelně není co jíst, tak jejich pobyt nebude mít dlouhého trvání. Škoda naprosto dementního závěru, který celý nápad nakopl do prdele. Něco tak skvělého a originální si zasloužilo podstatně lepší závěr. [83 %] (08.01.2022)

O hlouposti, chamtivosti, sobeckosti, nenasytnosti. O lidech! Mistrně zrežírovaný násilný psycho, který si bere tu něco z Kostky, tu něco z High Rise a tu něco ze Snowpiercera, nikdy ale nepůsobí jako kopie. Naopak si ze svých vzorů bere to nejlepší a skládá to v jeden originální strhující celek, bez hluchých míst a zbytečností! (20.03.2020)

Až na ten konec to je naprosto geniální!!! (21.03.2020)

Tak i já jsem se dostal k této netflixové pecce. Španělé občas umí dost překvapit a tento snímek mezi ostatními dost vyčnívá. Nehledal bych v tom ale žádný politický podtext. Trochu mi to připomnělo kraťas Next Floor od Denise Villeneuve. Celý film se odehrává v jakémsi experimentálním horizontálním vězení. Způsobů, jak se tam dostat je mnoho. Náš hrdina se ocitá v centru dění, aniž by znal jakékoliv okolnosti. Brzy ale zjišťuje, že se jedná o dost nehostinné místo, kde přežijí pouze silní. Jakékoliv slitování musí jít stranou. Jídlo se podává totiž pouze jednou denně, a to prostřednictvím výtahu. Jste omezeni tím, co vám nechají vězni nad vámi. Čím nižší patro, tím míň jídla pro vás. A to, v jakém patře se octnete, je čistě náhodné. Podaří se našemu hrdinovi změnit zavedený systém? Konec je docela otevřený... "Panna cotta je poselství!" (27.03.2020)

Film disponuje velice inovativním námětem. Pěkně zpracované, společensko-psychologické drama. (03.04.2020)

Ledovou archu připomínající thriller o vertikálním vězení, které zároveň slouží jako metafora pro lidskou společnost a její kasty. Spolu s dobrovolně uvězněným hlavním hrdinou postupně objevujeme, podle jakých pravidel funguje vězení, jehož mnohočetná patra tvoří jednotlivé cely, jimiž jednou za den postupně projíždí stůl s jídlem, z něhož vězni mohou sníst cokoli, co na ně zbyde po těch nad nimi. Vězni se každý měsíc přemisťují, takže průběžně přičichneme výrazně odlišným situacím panujícím na různých patrech, a tahle fantastická, tísnivá a zlověstná exkurze vrcholí hrdinovým rozhodnutím pokusit se o něco, o co se ještě nikdo před ním nepokusil. Člověk by se chtěl dozvědět víc, avšak na všechno snímek neodpovídá a navíc si ve svém fikčním světě vytváří vlastní logiku, podle níž je potřeba hrát a příliš ji nerozporovat. Výtečně napsaná, nekompromisní, brutální, úderná, napínavá (a místy dokonce i vtipná) a vtahující alegorie, vnímající lidskou společnost jako sebranku hladových sobců, s chytrými dialogy, výbornými znepokojivými momenty a inovativním prostředím, atraktivním svou odporností i jasným a jednoduchým mechanismem, jímž se řídí. V jednoduchosti je krása – zde to platí určitě. (07.10.2019)

Supr film k večeři. 80 % (26.03.2020)

Nemôžem povedať, že by ma "The Platform" dostalo úplne nepripraveného, no rozhodne som nečakal, že to bude až tak silné. Netflix priniesli tentokrát skutočne kvalitný thriller, na ktorý ešte nejaký čas nezabudnem. A po dlhej dobe, som videl skutočne originálny koncept. Niečo, čo som ešte nevidel a zanechalo vo mne skutočne klaustrofobické pocity, ako som naposledy prežíval niekedy, keď som prvýkrát videl "Cube". A skutočne k tomu netreba veľa. Stačí jedna malá štvorcová miestnosť s dvoma posteľami, umývadlom a obrovskou dierou, cez ktorú sa posúva platforma s jedlom pre všetkých. Lenže kým ľudia na prvom alebo desiatom poschodí sa stihnú aj najesť, tak ľudia, ktorí sa dostanú na poschodie 80 alebo 100 už veľa jedla nezostane. Ak im vôbec niečo zostane. Film nepotrebuje ani veľa postáv. No tie, ktoré tu máme sú podľa mňa veľmi zaujímavé a dokážu podať veľmi dobre aj odkaz, ktorý chce film zanechať aj nám dokážu ukázať svoj charakter. Všetci chceme prežiť a dostať sa hore, alebo rovno sa dostať z tohto miesta von.Nebudem dokopy asi z deja prezrádzať nič. Myslím si, že z toho čo som popísal a anotácie by ste mali mať dosť informácií ohľadom toho o čo pôjde. A uznávam, že som si užil každú jednu momentku tohto filmu. Možno by si to zaslúžilo trošku iný koniec. Lenže na druhú stranu som ani raz nemal z filmu pocit, že by sa na niečo hral. Od začiatku do konca to so všetkými dialógmi pôsobilo veľmi kvalitne. Za tento rok zatiaľ jeden z najsilnejších filmov. Uvidíme, čoho sa ešte v roku 2020 dočkáme. Viac filmov, ako bol tento prosím. Hodnotenie: A (29.03.2020)

Miestami nechutné, zveličené, krvavé. Je pravda, že práve týmto hyperbolizovaním hnusných vecí sa dnes snažia mnohí tvorcovia šokovať a tým sa tváriť artovo. Je to ich drogový svet, nech si robia čo chcú, ale mne to šokuje maximálne žalúdok. (07.04.2020)

Perfektní sociologicko-psychologická studie o vertikalitě společnosti a nerovnoměrnému rozdělení bohatství, kde ti "nahoře" žerou a ti dole žerou doslova jen sebe navzájem. Surový snímek, co se nebojí přitvrdit a zobrazit reálně v 90 minutách dopady na nás. Konec pojatý IMHO biblicky. (21.03.2020)

Všetko je vždy o ľuďoch ... zaujímavý nápad (v komentároch zmieňovanú Kocku som ja nevidela), slušné minimalistické spracovanie, počúvateľná muzika, možno trošku slabší koniec (06.04.2020)

Dost husté Španělsko, které je na jednu stranu krutou satirou a kritikou dnešní společnosti (pokolikáté už za posledních 40 let?). Na druhou stranu brutální, a hlavně nechutná podívaná. Sadistická zvrhlá krutost, kde se objevuje v nemalé míře i kanibalismus... Což by se mi líbilo nebýt závěru filmu, který vyšel úplně někam do prázdna. Nepochopil jsem a jako pouhá satira mi to nestačilo. Přece jen už jsem viděl hodně... /60%/ (30.08.2023)

Jo, Netflix bráška mě zas dostal..prostě ví jak na mě. Miluju tyhle jeho divnofilmy. Ani chvíly jsem se nenudil. Hlavně to krásně vyobrazuje jaký lidi jsou:)) (25.04.2020)