Poslední tango v Paříži

Působivý, výjimečný, kontroverzní snímek o vášni, touze, sexu i lásce. Ze režisérského hlediska si myslím, že tu není jediná scéna zbytečná ani žádná nechybí. Vše je naprosto účelné. Celkově se příběh a vztahy v něm hodnotí velmi obtížně, a proto snad není od věci trochu rozebrat jednotlivé postavy. Paul je na první pohled zklamaný a životem znechucený světák, který ze všeho nejméně touží po lásce, aniž by se dokázal zříci svých přirozených tělesných potřeb, což ústí až v silně nemorální a perverzní (Myslím spíše duševně!) vztah k opačnému pohlaví. To jestli je prožitým "milostným" vztahem poznamenán natolik, aby mohl být jeho přístup a silný cynismus změněn, tu snad vyřešeno je, snad není, nicméně mně se to vyluštit nepodařilo. Jeho mladá přítelkyně je naopak typická, ničím nevybočující představitelka své generace i věkové skupiny s již zajištěným, dynamicky fungujícím vztahem, která z mně neznámého důvodu podlehne vábení snad svých jakýchsi nepoznaných touh či jen nevyjádřitelnému Paulově šarmu a na nic se neptající aktivní rezignaci. Tento nepřirozený a skřípající vztah nutně spěje k tragickému rozuzlení, jež na sebe nedá příliš dlouho čekat. Charakteristickým znamením beznadějnosti onoho počínání je Poslední tango, které opilý a klamně smířený pár "odtančí" a posléze přímo zvířecky a navíc neúspěšně odbytý akt symbolizující jistý a neodvratný konec násilné pudové symbiózy. Paul je předem odsouzen ke konci odpovídajícímu jeho osobě, otázkou je jen zda s sebou musí strhnou i svou prozatím asi nevinnou "oběť". (20.10.2004)

Chlápek má bolest, ale aspirin není zrovna to pravé ořechové, co by mu ji z hlavy, srdce a dalších orgánů vyhnalo. A tak si naordinuje terapii v podobě anonymní holčiny, o níž nechce nic vědět, chce to s ní jen intenzivně "odbolet". Na svou dobu asi odvážný film a i když spousta nudných patronů používá máslo narozdíl od Marlonovy postavy jen na chleba, nechápu tolik humbuku o jeho údajné perverznosti, protože konec konců je o lidech a celkem běžných lidských věcech :-)). (05.06.2005)

Tento film předchází jeho "legenda". Ještě před shlédnutím se o něm často píše a je zapsán ve Zlatém fondu(kvůli tomu, že jsem ho tam našel jsem se na to podíval :)) . Mistr Brando hraje skvěle. Tomu neberu. Kontroverznost a jisté znechucení sexu (prsty v zadku, máslo již zmíněné v jiném komentáři) z toho dílka dělají spíše nadprůměr než geniální umělecké dílo. Snaha o to být umělecký je viděna od prvního příletu kamery a nastínění všech možných záběrů. Kontroverznost je zde patrná možná někdy až moc. Láska a sex. Tyto dvě věci se zde silně vylučují, ale přitom mají k sobě nejblíže. Není to jedno? Každý si udělá vlastní úsudek. Mě se film líbil a bude ještě hodně takových názorů, ale i opačných. Na tom mi nezáleží, vždyt jsem neznal ani jeho jméno.... :) (20.10.2004)

Bernardo Bertolucci umí překvapit. Tenhle film je spíše příjemné překvapení, i když rozhodně nejde jen o nějakou lehce stravitelnou podívanou se spoustou samoúčelného sexu, jak by si někdo neznalý mohl myslet. Naopak, příběh má hloubku a pozornost si zasluhuje i nezvykle obsazený Marlon Brando. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli přídomku "skandální" si tenhle film zaslouží pozornost filmových fajnšmekrů. (30.07.2002)

„Quo vadis, baby?“ Ještě nejsem ve stádiu, kdy by mne utěšovala jenom vyhlídka análního sexu a rychlé smrti, čili nevím a ani toužebně netoužím zvědět, kdo si filmem/ve filmu léčí jaká traumata. Více než atmosféře rozkladu, více než Storarově lehce onanistické kameře a více než snaze zachytit bez příkras sexuální revoluci patřil můj úžas Brandově výkonu. Gesta, dikce, pohledy. Paula jsem nenáviděl, jeho společnost miloval. Apendix: Máslo mám stále rád. 75% Zajímavé komentáře: Pohrobek, murakamigirl, mortak (02.11.2011)