Poslední tango v Paříži

Příliš odtažité a rozvleklé artové drama o jednom nezvyklém mileneckém vztahu. Charismatický Brando je ve své složité roli tradičně vynikající, Maria Schneider je velmi sexy naivka (byť nejsem moc příznivec přerostlých vodních hlodavců), ale Bertolucciho silně nedivácké pojetí mi prostě moc nesedlo a za celou dobu jsem se nedokázal do filmu naplno ponořit. A kvůli jedné či dvěma ve své době kontroverzním scénám na to v současnosti nemá žádný smysl koukat, byli byste akorát zklamaní. 60 % (02.06.2019)

No, tohle je ten typ filmu u kterého sice vůbec netuším o čem to bylo (respektive mělo být), ale vůbec mi to nevadí protože mu tak nějak po svém rozumím... Osobně myslím, že by se to obešlo i bez těch sexuálních scén-tím spíš, že dnes už vyznívají více než provokativně a dráždivě spíše vyčpěle.......... Mám trochu obavu abych taky jednou neskončil jako Paul :/ (24.05.2017)

Působivý, výjimečný, kontroverzní snímek o vášni, touze, sexu i lásce. Ze režisérského hlediska si myslím, že tu není jediná scéna zbytečná ani žádná nechybí. Vše je naprosto účelné. Celkově se příběh a vztahy v něm hodnotí velmi obtížně, a proto snad není od věci trochu rozebrat jednotlivé postavy. Paul je na první pohled zklamaný a životem znechucený světák, který ze všeho nejméně touží po lásce, aniž by se dokázal zříci svých přirozených tělesných potřeb, což ústí až v silně nemorální a perverzní (Myslím spíše duševně!) vztah k opačnému pohlaví. To jestli je prožitým "milostným" vztahem poznamenán natolik, aby mohl být jeho přístup a silný cynismus změněn, tu snad vyřešeno je, snad není, nicméně mně se to vyluštit nepodařilo. Jeho mladá přítelkyně je naopak typická, ničím nevybočující představitelka své generace i věkové skupiny s již zajištěným, dynamicky fungujícím vztahem, která z mně neznámého důvodu podlehne vábení snad svých jakýchsi nepoznaných touh či jen nevyjádřitelnému Paulově šarmu a na nic se neptající aktivní rezignaci. Tento nepřirozený a skřípající vztah nutně spěje k tragickému rozuzlení, jež na sebe nedá příliš dlouho čekat. Charakteristickým znamením beznadějnosti onoho počínání je Poslední tango, které opilý a klamně smířený pár "odtančí" a posléze přímo zvířecky a navíc neúspěšně odbytý akt symbolizující jistý a neodvratný konec násilné pudové symbiózy. Paul je předem odsouzen ke konci odpovídajícímu jeho osobě, otázkou je jen zda s sebou musí strhnou i svou prozatím asi nevinnou "oběť". (20.10.2004)

Solidní vztahové drámo s několika explicitnějšími sexuálními scénami, které se ale vyskytují jenom občas a rozhodně nemá cenu dívat se na Poslední tango v Paříži jenom kvůli nim. V nitru je to totiž velmi slušný výlet do psychologie jednoho neobvyklého páru, kdy On se snaží vypudit z mysli vzpomínky na mrtvou manželku a Ona si spíše užívá vztah s jedním neznámým chlapíkem, přičemž sama je ještě nezkušená a svým chováním dokáže zraňovat. Film si pro sebe nepřekvapivě krade samotný Marlon Brando, kdy je sice v několika jeho monolozích poznat, že luští předepsaný dialog z papírku kdesi mimo záběr, ale když se do toho opře, rozehraje opravdové herecké galapředstavení. Bravo. Nebýt konec poněkud odfláknutý a zjednodušený, šel bych s hodnocením výš. (26.06.2011)

Tak nějak pořád přemýšlím nad tím, zda je tento film opravdu "to" Poslední tango v Paříži, které jsem viděla. Toto mělo být to slavné, odvážné, erotické dílo? Zase jsem očekávala něco úplně jiného. Má očekávání byla v hlubokém, psychologickém, intenzivním, intimním, sexuálním a silném portrétu náhodného vztahu dvou lidí. Děj je rozdělen asi do tří linií, a díky tomu jsem měla dojem, že je nám příběh o jejich setkání podáván jakoby po kouskách. Kdyby se o trochu zkrátila stopáž a film by se více a hlouběji soustředil jen na jejich vztah, celkově by vyzněl možná o dost působivěji. Kromě pár scén a dialogů jsem zde vše nenašla mnoho, co by si mě podmanilo natolik, abych mohla říct, že se jedná o jedinečné či kontroverzní dílo. (10.08.2011)