Šarlatán

Já zase to nadšení o tom jak dokonalý film Šarlatán je nesdílím. Ano, jistě Agnieszka Holland umí udělat dobovou, depresivní atmosféru, některé scény mě atmosférou přišli stejné jako v Hořícím keři. Problém mám z vyprávěním, já prostě ty střihově prolínaná časová pásma snáším čím dál tím míň, neuvěřitelně mě to sráží na prožitku, pořád se musím orinetovat ve scénách na místo toho abych pustil emoce, ano ty scény je mají, jenže na úkor vyprávění celistvýho příběhu. (17.09.2021)

Když vyprávíš něčí příběh, bylo by fajn dbát větší důraz na souvislosti a podkres událostí. Šarlatán je v některých chvílích doslovný jak hospodští vysvětlovači stupidních anekdot a v jiných naopak nechává proběhnout (nebo nedoběhnout) vyhrocené cosi, u čeho vám v hlavě svítí WTF (a běžíte googlit, co se vlastně stalo). Řemeslná stránka s atmosférou super + Trojanovic rodinný klan předvádí svůj herecký (nad)standard. Mám ovšem pocit, že za týden nebudu vědět, na co jsem dnes koukal. (14.11.2022)

Šarlatán je ve snaze převyprávět celý život Jana Mikoláška často didaktický a doslovný (počáteční flashbacky fungují i bez toho, aby byly uvozovány čtením Mikoláškova životopisu, jak se děje později během výslechu a soudního vyšetřování). Některé situace jsou zbytečně tlačeny do krajnosti a pár replik vyznívá strojeně, ale celkově je styl vyprávění střízlivý, nepatetický, odpovídající snaze držet si od hlavního hrdiny mírný odstup (mj. i ve způsobu jeho snímání). Díky uvedenému se Hollandové s Epsteinem daří protagonistu vykreslit jako rozporuplnou osobnost, byť zpochybňují pouze jeho morální kvality, nikoliv metodu diagnostiky (upřené zírání do moči z filmu naopak vychází jako spolehlivý způsob, jak zjistit, jestli máte zánět močových cest, cukrovku nebo už to můžete zabalit). Jeho záchvaty zuřivosti a jiné projevy krutosti přitom vždy souvisejí s nemožností léčit a postupně sílí a mají ničivější dopad (útok na otce sekerou, zabíjení koťat, bylinná směs pro těhotnou manželku, přenesení viny a hypoteticky také trestu smrti na jiného člověka).___Pokud je Mikoláškův asistent František výrazně sympatičtější postavou, pak v důsledku toho, že poznáváme výhradně jeho pozitivní stránku (v mnoha scénách je pouze pohledným erotickým objektem) a nemáme možnost pochopit hlouběji např. čím jej Mikolášek přitahoval (důvodem přitom není fixace vyprávěcího hlediska na Mikoláška – film jej opakovaně opouští).___V úvodní scéně sice sledujeme naturalisticky zachycenou smrt Zápotockého, ale dál politické okolnosti nejsou zohledňovány nad rámec čtení novinových pamfletů. Do Mikoláškova života režim, ať nacistický nebo komunistický, vždy jen znenadání násilně vpadne, takže zásah gestapa vyznívá jako osobní msta a u soudního procesu na konci padesátých let není příliš zřejmé, čím léčitel mocným tolik vadil.___Nejde o kvalitativně výjimečný či tematicky nějak zásadní počin (jakkoli minimálně řemeslně se vymyká valné většině tuzemské produkce), ale až bude příští rok sbírat různé filmové ceny, k čemuž vzhledem k mizivé konkurenci pravděpodobně dojde, nebudu mít – na rozdíl od jiných oceňovaných prestižních biopiců – při každé z nich pocit, že někde na světě muselo umřít koťátko. 70% (18.08.2020)

Na oko výborný český film, který minimálně po stránce výpravy dokáže konkurovat i zahraniční produkci. Trojan hraje takový svůj herecký standard ale příběhově mi to přišlo vlažné a o dané postavě jsem se moc nedozvěděl a konec mě nechal úplně chladným. Na české poměry vysoce nadstandardní film, jinak pouze lepší průměr. (09.10.2021)

Nie som si úplne istý hodnotením voľne interpretovaného životného príbehu certifikovaného znalca bylín, ale nemienim ho meniť. Za zaradenie medzi mimoriadne filmy hovorí obsadenie oboch Trojanov, zručná réžia Agnieszky Holland, silný príbeh človeka, ktorý prevyšoval okolie a bol predurčený k problémom, pričom veľký rozdiel medzi gestapom a štátnou bezpečnosťou som nepozoroval. Ako aj v iných filmoch mi prekážal akcent na Mikoláškovu (údajnú) homosexualitu. Ale po dlhom čase kvalitný "domáci" film, na ktorý sa poskladali štyri krajiny. (10.06.2022)