Šarlatán

Na Šarlatána jsem se těšil možná až příliš, vezmu-li v potaz silný námět a tvůrce, kteří se na filmu podíleli, a proto jsem byl ve výsledku trošičku zklamán. Z technického hlediska je Šarlatán zvládnut vesměs na výbornou - jistá práce s kamerou a nepřeslechnutelná hudební stránka jsou toho důkazem. Herecké výkony byly podle očekávaní vskutku přesvědčivé, bez zbytečné teatrálnosti - vedle takřka konstatně výborného Ivana Trojana nesmím opomenout zmínit mladého Trojana, který skvěle sekundoval svému otci, dále pak civilní výkon Jaroslavy Pokorné a v neposlední řadě solidní part pro mě doposud neznámého Juraje Loje. Co mi však na filmu vadilo, byla jeho příběhová nedořečenost a osekanost v několika místech - ať už se jednalo o již mnohými zmiňovaná koťátka či zejména poslední minuty filmu. Na jednu stranu se jedná o odvážný a na naše poměry nadprůměrný film s několika opravdu sugestivními momenty (smrt Zápotockého, zatčení gestapem), který vedle "šarlatánství" problematizuje i stejnopohlavní vztah v poválečné době, na druhou stranu ale obsahuje několik míst, u nichž jsem měl prostě pocit, že tomu něco chybělo, a cítil jsem se být do jisté míry ochuzen o kýžený zážitek. Slabší čtyři hvězdičky! (21.08.2020)

Poněkud povrchní scénář shazuje jinak bezchybný film. Oba Trojanové jsou výborní, mladého jsem viděla poprvé a doufám, že ne naposledy. Fyzicky mezi otcem a synem těžko hledám podobu, ale v hlase je shoda téměř dokonalá. Práce s hlasem patří k nejstěžejnějším výhodám Ivana Trojana, v jeho generaci se však najde pár jeho kolegů, kteří tuto důležitou hereckou disciplínu také zvládají. Josef má obrovskou výhodu, ve své generaci zůstává s tímto benefitem osamocen. Ale zpět k Šarlatánovi. Vybrat si do hlavní role Ivana Trojana, to je sázka na jistotu. Trojan bravurně zvládl svoji postavu provést od muže na vrcholu sil po starce. Hollandová se svým citem pro poetické nasnímání dokázala transformovat homosexuální scény v estetický zážitek. Je opravdu velká škoda, že se Epstein držel tak zbaběle při zemi a napsal scénář, který kontroverzní otázky zametá pod koberec. Nebýt silné režie Hollandové a zarputilé potřeby Trojana představit svoji postavu co nejkomplexněji, byl by z toho unylý cajdák. (11.07.2021)

Šarlatán je ve snaze převyprávět celý život Jana Mikoláška často didaktický a doslovný (počáteční flashbacky fungují i bez toho, aby byly uvozovány čtením Mikoláškova životopisu, jak se děje později během výslechu a soudního vyšetřování). Některé situace jsou zbytečně tlačeny do krajnosti a pár replik vyznívá strojeně, ale celkově je styl vyprávění střízlivý, nepatetický, odpovídající snaze držet si od hlavního hrdiny mírný odstup (mj. i ve způsobu jeho snímání). Díky uvedenému se Hollandové s Epsteinem daří protagonistu vykreslit jako rozporuplnou osobnost, byť zpochybňují pouze jeho morální kvality, nikoliv metodu diagnostiky (upřené zírání do moči z filmu naopak vychází jako spolehlivý způsob, jak zjistit, jestli máte zánět močových cest, cukrovku nebo už to můžete zabalit). Jeho záchvaty zuřivosti a jiné projevy krutosti přitom vždy souvisejí s nemožností léčit a postupně sílí a mají ničivější dopad (útok na otce sekerou, zabíjení koťat, bylinná směs pro těhotnou manželku, přenesení viny a hypoteticky také trestu smrti na jiného člověka).___Pokud je Mikoláškův asistent František výrazně sympatičtější postavou, pak v důsledku toho, že poznáváme výhradně jeho pozitivní stránku (v mnoha scénách je pouze pohledným erotickým objektem) a nemáme možnost pochopit hlouběji např. čím jej Mikolášek přitahoval (důvodem přitom není fixace vyprávěcího hlediska na Mikoláška – film jej opakovaně opouští).___V úvodní scéně sice sledujeme naturalisticky zachycenou smrt Zápotockého, ale dál politické okolnosti nejsou zohledňovány nad rámec čtení novinových pamfletů. Do Mikoláškova života režim, ať nacistický nebo komunistický, vždy jen znenadání násilně vpadne, takže zásah gestapa vyznívá jako osobní msta a u soudního procesu na konci padesátých let není příliš zřejmé, čím léčitel mocným tolik vadil.___Nejde o kvalitativně výjimečný či tematicky nějak zásadní počin (jakkoli minimálně řemeslně se vymyká valné většině tuzemské produkce), ale až bude příští rok sbírat různé filmové ceny, k čemuž vzhledem k mizivé konkurenci pravděpodobně dojde, nebudu mít – na rozdíl od jiných oceňovaných prestižních biopiců – při každé z nich pocit, že někde na světě muselo umřít koťátko. 70% (18.08.2020)

Naprosto souhlasím s některými názory (nejen mých oblíbených) uživatelů. Ten konec se prostě nepovedl. V tomhle případě to beru jen jako zcela nepodstatnou věc. Přece kvůli faktu, že někdo totálně překope historii neodsoudím šmahem celý film. Bylo by to nefér a hlavně obrovská škoda. Lepší, český jsem za poslední rok určitě neviděl a jsem moc rád, že naši akademici zachovali chladnou hlavu a nominovali Šarlatána na Oscara. To, že postoupil do užšího výběru jen potvrzuje moje slova. Trojan, vlastně oba dva výborní, což lze bez nadsázky říct skoro o všech hercích. Moc příjemně strávený čas a od Angieszky zdaleka nejlepší počin. I když režisérkou mého srdce asi nikdy nebude. (11.03.2021)

"Jestli jsem alespoň jednou člověku ze sta prodloužil život o jediný rok, pak mi vychází, že jsem zachránil pro tuto krásnou zemi 40.000 let života." Tak to je statistika. Mně zase vychází, že sázet na úspěšnost léčby v 1% případů se podobá spíš statistický chybě a inkasovaná částka by mohla bejt kolem 60,000.000 Kčs (4 miliony pacientů x 15 Kčs), takže v tom věštění z moči vidím spíš touhu po mamonu než cokoli jinýho. To je ale jenom můj problém. Důležitý je, že nám zapálená polská antikomunistka chtěla sdělit tři věci: 1) Nacisti byli za války svině. Ne naši milovaní EuroNěmci, ale Nacisti. Tak je to správně. 2) Komunisti byli svině. Samozřejmě ti, co věří v Marxovo učení a ne ti, co si po Sametu převlíkli kabát a stále nám vládnou. Ti jsou v pořádku. 3) Když točím něčí životopisnej film, tak použiju jeho jméno, příjmení a povolání. To stačí. Zbytek si vymyslím, aby moje nenávist stála na pevnejch základech. A to mě trošku štve. Stačilo, aby se léčitel jmenoval třeba Jirka Ježíšek a už bych měl jen dvě výhrady. Vlastně zase tři. Nebavilo mě věčně se koukat na nahý mužský zadky, z nich ž jeden patřil neexistujícímu týpkovi a druhej hrdinovi, jehož homosexualitu neprokázala ani STB. Za mě tedy celkem koukatelnej snímek s několika silnejma scénama a nulovou historickou hodnotou. (10.11.2021)