Magická hlubina

Příběh o nespoutanosti jedné z největších přírodních krás, o lidských duších sahajících na dno svých sil a hlavně o touze zvítězit. Tahle filmařina má zcela bezpochyby určitou magii, s níž ponoří diváka do lagunově modrého ráje, ze kterého se těžko odchází. Romantika zaujímá cca 5% filmu, což může být pro některé romantiky na škodu, ale pro mě nikoliv. Já to zaznamenal spíše jen jako vedlejší doplněk s účelem zpestřit děj, což se povedlo. Hudební duo Conti-Serra obohatilo hlubinu tak fenomenální hudbou, že by si jí vychutnal i hluchý. A to je teprve první aspekt z mnoha činící tento film kouzelnou podívanou. Dalším akcentovaným pozitivem je vizuální stránka, která to celé povyšuje do nadprůměru. Pár nepříliš záživných pasáží tu je, díky kterým, jsem měl chvílemi dojem, že pointou filmu je uvědomit si, že voda je mokrá, nebo co, ale netrvalo to dlouho a zjistil jsem, že se šeredně mýlím. Magická hlubina je skutečně procítěný film s hlubokou myšlenkou, nekonvenční pointou a v neposlední řadě se schopností dostat se divákovi do srdce. Hudba je jako moře. Stojíme na jednom břehu a vidíme daleko, ale druhý břeh spatřit nemůžeme. (06.08.2011)

Absolutorium. Přesné, vkusné míchání motivů přátelství, soupeřství, lásky erotické i synovské, pokračování života, i snadného vyprchání důvodů proč v něm pokračovat, nahlížení do příběhu ze všech životních rovin od humorné přes sentiment až po tragédii - všechno se sem vejde, nic z příběhu netrčí, všechno plyne hladce a logicky až po neuvěřitelný závěr, který mne nesmírně překvapil, ale každý jiný by byl chybou. (21.11.2009)

Myslím, že to nejmagičtější na tomto snímku je především jeho název a vaše případná očekávání čehosi magického, o němž si myslíte, že na Vás čeká. Myslela jsem, že Magická hlubina bude skutečně "magická" a že na mě v jejích hloubkách bude čekat něco kouzelného a nádherného. Záběry a kamera minimálně. Podvodní záběry mi však po většinu času přišly obyčejné. Hezké, ale nic magického. Stejně jako samotný příběh, který mi kromě charakterů, kamery, prosluněných obzorů a krásných delfínů, nenabídl nic výjimečného či magického. Je jako oddechový, nenáročný pobyt u moře. Soupeření mezi Enzem a Jacquesem mi ani nepřišlo nijak napínavé. Jean Reno opět válí a zde mě přesvědčil, že dokáže být nejen charakterní Francouz, ale rovněž charakterní Ital:) Rosannu Arquette si nejvíce pamatuji jako Cherrie z The "L" Word, kde si to rozdávala ve vášnivých lesbických scénách:) V závěru filmu jsem měla pocit, že by se snad mohlo "tam dole" odehrát něco jako v Cameronově Propasti:) Jakoby k tomu celkové ztvárnění svádělo. No nic:) (29.03.2012)

Dva machři mezi mořským dnem a hladinou. Jeden miluje delfíny, druhý miluje sebe a jezdí rezavým Fiatem, z kterého mu střešním okýnkem čouhá hlava. Krom rivality a podivného přátelství ty dva navždy pojí magická přitažlivost k nekonečné Le Grand Bleu a pokus mírně ztřeštěné postavy R.Arquette vklínit do toho modrého vesmíru tekutého ticha normální svět dětí, velkého domu, auta a psa je předem odsouzen k neúspěchu. I když, řekněte mi, čí svět je vlastně normální..? Vizuálně vytříbený Besson udělal z nádechového potápění nečekaně poetickou záležitost, ovšem bez hudby E.Serry by vše bylo jako kapr na souši se zápalem žáber. (28.03.2011)

Naprosto nicneříkající film, jehož smysl (pokud nějakej měl) mi uniknul. Jean-Marc Barr mi přišel jak zhulenej, i když to bylo možná tim, že jeho postava byla úplně divná. Jean Reno mě tradičně potěšil, to samý platí i o Rosanně Arquette. Hlavně kvůli těm dvěma jsem to dokoukal. Líbil se mi ještě soundtrack. Jinak ovšem nic moc. Od filmu, kterej tady má 85%, jsem čekal mnohem víc. (16.12.2013)