Oko za oko

Lepší tři hvězdičky. Vcelku napínavý triller s výborným Sutherlandem...hrál to tak přesvědčivě (a vypadal tak odpudivně), že kdyby mi zazvonil u dvěří, proskočila bych zavřeným oknem s ochranou folií...je trochu škoda, že film táhne hlavně Kiefer. Hlavní postava skoro vůbec nebrečí a na chvíli jsem ani nevěděla, jeslti to dítě bylo teda její nebo ne. Ed Harris se, ačkoli ho mám ráda, sem taky moc nehodil... (29.04.2010)

Asi bych se na to normálně nekoukal, protože ta zápletka je strašně tuctová, ale přiilákala mě trojice hlavních herců. Bohužel ale musím konstatovat, že kdyby to hráli neznámí televizní herci, dopadlo by to stejně. Postavy ve filmu jsou totiž tak strašně ploché (hlavně Kiefer, který prostě musí být ten nejklasičtějí úchylák, co leje psovi kafe na hlavu, háže po lidech nedopalky a má pokoj plný Hustlerů, prostě jedna špatnost za druhou:-D), že s nimi herci těžko mohli něco udělat, navíc Sally Fieldová ve spojení s příšerným dabingem leze spíše na nervy. Ten film nemá tempo, většinu doby se nic neděje, což má být asi kompenzováno jakousi psychologií hlavní postavy. Ani ta se ale nijak nerozvíjí a už vůbec ne nějak překvapivě, obzvlášť pochybně působily pasáže z onoho sdružení lidí, co ztratili děti...možná že v Americe něco takového opravdu existuje, ale působilo to na mě příšerně a rozhodně to neříkalo nic o psychice lidí. Kapitolou samou pro sebe je jen závěr, který se samozřejmě rádobydramaticky protahuje, kdy hrdinka, která se předtím naučila špičkově střílet, je schopná trefit útočníka až napotřetí. Ty dvě hvězdičky jsou za pár povedenějších pasáží (příchod Kiefera do domu) a tak trochu z úcty k tomu, že bych na film s tak ponurou tématikou neměl až tolik plivat. (25.02.2009)

Přání smrti pro 90. léta se nekonalo. Ten film je totiž až příliš uhlazený, žádná naléhavost a i přes nijak dlouhou stopáž se nepříjemně vleče. Scénář ani herecké výkony nejsou špatné, takže to padá na hlavu režiséra, který zůstal u toho, že to všechno tak nějak pěkně natočil, ale bez šťávy. I když možná za to můžou ta 90. léta. (24.02.2007)

Jsou různé možnosti, jak si zkrátit čekání v dopravní zácpě. Třeba zavolat své sedmnáctileté dceři. Přesně to napadlo i Karen McCann. Kdo by to byl čekal, že se právě její nevinné dítě stane obětí násilníka, který nevybíravým způsobem vtrhne do domu a dívku znásilní a zabije, zatímco její matka šílí u mobilu (mimochodem, bravurně zvládnutá scéna). Zbytek je ale už zbytečně uhlazený a klouže jen tak po povrchu, aniž by se vrhnul hlouběji. Procedurální nedostatky během soudního líčení pak brutálního vraha osvobodí, což se bezmocné matce nemůže líbit.. Mně se zase nelíbilo, jak držitel režijního Oscara Schlesinger s látkou pracoval, když měl před kamerou vedle Kiefera Sutherlanda i dvojnásobnou oscarovou laureátku Sally Field. (21.02.2008)

Strhující úvod, depresivní scéna soudního procesu, ale pak skvěle rozehranému příběhu jako by došel dech. Tempo poleví, scénář si až příliš často vypomáhá prázdnými klišé a režie jakoby začala bloudit, takže to všechno nakonec v pohybu drží hlavně silný motiv matčiny pomsty a herecké výkony Sally Fieldové a Kiefera Sutherlanda. Nicméně jako fanda subžánru revenge story jsem nebyl zklamán. (22.02.2011)