Režie:
Evald SchormScénář:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Jan KlusákHrají:
Václav Babka, Helena Růžičková, Lubomír Kostelka, Josef Hlinomaz, Josefa Pechlátová, Vlastimil Brodský, Milada Burešová, Ilja Prachař, Jana Prachařová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
"Nahý v trní", "Hry lásky" a "Věrnost". První povídka vypráví o muži, kterému pes během jeho koupele v řece sebral veškeré oděvy. Ve druhé povídce maluje profesor na penzi biblický výjev Zuzana a starci. Ve třetí povídce zahyne pes Argoš, když brání milovaného pána. Tyto povídky připravoval ještě před odchodem do emigrace režisér Vojtěch Jasný. Po jeho odchodu převzal projekt Evald Schorm. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Prázdninovým tempem vyprávěný, naivistickými tahy malovaný povídkový triptych, kterým Schorm na sedmnáct let uzavřel (resp. byl nucen uzavřít) svou kariéru režiséra celovečerních hraných filmů. Třebaže scénář napsal a začal realizovat Vojtěch Jasný, Schorm jej zřetelně přizpůsobil svému naturelu. Vyzdvihnul témata přítomná již v jeho předchozích snímcích (dělaní kompromisů, člověk jako bytost definována ve vztahu k druhým), při vykreslování vesnického koloritu zabíhá do fyzických detailů (kterých se jako kluk z venkova nijak neštítil) a poemy o přátelství člověka a psa posunul směrem k pochmurným podobenstvím o lidské krutosti a bezohlednosti. (Anebo je skutečnost, že se na nás nevybodne alespoň ten pes, projevem optimismu?) Za nejrozvinutější a zároveň nejinspirativnější považuji druhou povídku, kterou lze vnímat jako ambivalentní komentář k normalizačnímu fenoménu „šťastného pozemšťanství“ (tělesné radosti, lidské i psí) coby mravního a estetického ideálu. 60% ()
Povídkový film Evalda Schorma o vztazích psů a lidí. Nahý v trní Pan režisér zvolil formu němé grotesky a můžu říci, že velice šťastně. Hodně skvělých nápadů a one man show Václava Babky, nedoceněného herce, který celou povídku suverénně táhne. Nejsilnější článek filmu. 90%. Hry lásky Tato povídka mi svojí atmosférou a malířským tématem lehce připomněla "Dům radosti", Hrabalovu povídku, kterou si Evald Schorm vybral jako součást "Perliček na dně". Velice příjemně se na to kouká, ale mohlo to být kratší. Jinak skvělý Josef Hlinomaz. 70%. Věrnost Lehce úsměvný, avšak ve své podstatě velice smutný příběh o lidské závisti a psí věrnosti stojí a padá na hereckých výkonech Vlastimila Brodského a Ilji Prachaře. 80%. Dodatek: Evald Schorm se oproti jiným svým "novovlňáckým" kolegům lišil především v tom, že kde oni zobrazovali nelítostný realismus všedního dne na černobílý materiál, on své příběhy, odehrávající se snově, jakoby mimo čas, většinou zasazoval do místy křiklavých, ale v celku příjemných barev. Jako všechny filmy pana režiséra ani "Psi a lidé" nejsou pro každého, avšak celkově se jedná nejspíš o pro běžného diváka nejstravitelnější a nejpochopitelnější režisérovo dílo. 80%. ()
Jedna (prvá) poviedka lepšia než tretia. A najlepšia druhá. Nemá groteska o pánovi s kufrom plným kníh (bol jeden mních, mal kopu kníh a hovno v nich), ktorému sa všetko vymkne z rúk vystrieda farbistý kolorit obecnej pospolitosti pod kuratelou miestneho umelca a jeho nezbedného psíka, aby bol ukončený dedinským krutým závistlivým primitivizmom. ()
Kvalita všech tří povídek mi přpadá velice vyrovnaná. První je humorná, druhá poetická, třetí dramatická. Nejvíc mě dostal koupající se Babka a úžasný aportující novofundlanďák. ()
Nahý v trní: Takový vlažnější pan Hulot. Hry lásky: Nervy drásající. Připomíná Schormovu povídku z Perliček na dně, ale je to oproti ní moc rozvláčné a strojené. Věrnost: Tak nečekaný závěr a hnusný podraz na diváka jsem ještě neviděla. A snad ani vidět neměla... ()
Velice příjemné překvapení. Snímku především velmi prospěla Ester Krumbachová, ale myslím, že největší podíl na tom, jak krásný a chvílama i nečekaně hluboký film to je, má Evald Schorm, který se k této práci dostal vlastně náhodou. Odráží se v něm to nejlepší z poetiky jeho Farářova konce a jistě i z jeho příspěvku v Perličkách na dně. Všechny tři povídky jsou docela veselé a jaksi (Krumbachovsky) malebné - někdy s nahořklým zamyšlením na konci. Místama mi připadalo, že se film (pohledem psů) trochu posmívá lidem. ()
Lyrické příběhy s poetikou filmů 60.let, jimž nezaměnitelnou výtvarnou stopu vtiskl J.Jireš s E.Krumbachovou. Nejpatrnější estetika této dvojice je v první a druhé povídce. Záběry na krajinu, stromy, louky, lány polí, letící hejna ptáků a plynoucí vody připomenou Všechny dobré rodáky snímané rovněž mistrem J.Kučerou. Květinová a zahradní zátiší, scény rámované listy stromů, detaily nápaditě uspořádaných předmětů (především ve druhé povídce), toť nezaměnitelné výtvarné oko E.Krumbachové. Od vtipné grotesky se skvěle hrajícím nahatým V.Babkou, přes podobenství až k syrové výpovědi o touze a chtění. Letní slunce a hravost, den a noc, sychravost dne i vztahů. Myslím, že Jasný by dal snímku více lyričnosti. Největší vklad Schormův cítím ve Věrnosti, která se z trilogie výrazně vymyká. Ve srovnání se současnou kinematografií jde však o pohlazení na duši. Bohéma Hlinomaze jentak zapomenout nelze - a malovat uměl výborně i ve skutečnosti. Klusákova hudba působí místy až bolestně a naléhavě, jindy uklidňuje. Pro příznivce akčních snímků ovšem tenhle pocitový film rozhodně není. ()
Zvláštní, spíše podobenství o lidech a psech a vztazích mezi nimi, umělecky pojato skvělým Schormem. ()
Dvě nádherně poetické povídky vystřídala jedna s hnusným koncem. Rejdy Trautenberka jsem Prachařovi odpustila, ale v téhle roli byl tak přesvědčivý parchant, že potkat Prachaře v sedmdesátých letech na ulici, odplivla bych si před ním. Václav Babka si svůj výkon také mohl oprávněně zařadit mezi svůj umělecký vrchol. ()
Pro mě je tenhle film příliš rozháraný. První povídka je variace na grotesku, která bohužel není němá, ale místo dialogů tam všichni vydávají podivná citoslovce. Takže působí jako idioti. A těm se přeci smát nebudu. Další dvě povídky už jsou dramaturgicky zajímavější, i když v té třetí jsem pochyboval, zda tam ten humor není nutně cpaný a jaksi nadbytečný. Byla by to prostě taková hezká cesta lidským i psím životem: od grotesky až k tragédii. Docela by mě zajímalo, jak měla původně vypadat Jasného verze téhož. ()
,,Dívám se Rafíkovi do očí a vždycky vidím, že to je přece jen spíš člověk." Tenhle film přináší pohled na tři různé vztahy mezi člověkem a jeho věrným čtyřnohým přítelem. V první povídce s Václavem Babkou ve stylu němé grotesky sledujeme komicky těžký život tuláka a současně vývoj vztahu s toulavým psem, přecházející z počátečního zápasu a nenávisti až k zalíbení. Druhá nás na vlnách filmové poezie nechá v jedné z dějové linek nést na vlnách vášnivé lásky k malování, ženě i pejskovi, příběh třetí se z komedie mění na smutné drama plné nespravodlivosti. Myslím, že v druhém plánu možno obsah vnímat i jako studii lidských povah a různých mezilidských vztahů. Navzdory žánrové pestrosti drží povídky svou kvalitou, tématem a poetickým laděním pohromadě. // Komu přijde (jako mne) většina filmů Evalda Schorma náročná a těžko ztrávitelná, zde ho jméno režiséra vůbec nemusí odrazovat. Mnohem větší tvůrčí podíl v rámci tohoto filmu totiž patří Vojtěchovi Jasnému, který k němu před emigrací napsal komplet scénář a připravoval celý snímek k natáčení (byť se jméno tohoto režiséra a scenáristy jako emigranta v titulcích nesmělo objevit). Jeho rukopis v povídkách i po převzetí režijní taktovky Schormem výrazně zůstal. Hodně scén situovaných z větší části do přírody připomene jeho Všechny dobré rodáky a není to zdaleká jen scéna, kde malíř a herec Josef Hlinomaz maluje přítomné obsazenstvo a sekunduje mu k tomu Helena Růžičková. Nebo scéna velkého hledání ztraceného psa až příliš evokuje scénu hledání a volání po dětech v dalším Jasného snímku Až přijde kocour. V celkovém vyznění mi ale tyto momenty Jasného "vykrádání sama sebe" nijak zvlášť nevadily, myšlenka z filmu (jež jsem popsal výše) je zcela jiná a svá... Krásný poetický film. (90%) ()
"Nahý v trní " 50% "Hry lásky" 40% a třetí povídku už jsem radši neviděl. ()
Úvodní titulek filmu: „POZOR POZOR Uvidíte hru, kde se hodně přehání a všechno se hraje. Není to návod k jednání, ani příběh ze života. Je to jenom hra!“ ()
Povídkový film Psi a lidé se zcela vymyká Evaldovým filmům, oproti většině jeho psychologických snímkům jako třeba Každý den odvahu, Den sedmý - osmá noc nebo Návrat ztraceného syna. Psi a lidé se nese v poetičtější rovině, zejména povídky Nahý v trní (kde se prakticky vůbec nemluví a Václav Babka jako naháč vyluzuje pouze různé zvuky) a Hry lásky (tam je nádherně vidět práce Ester Krumbachové a povídka má až Hrabalovské vyznění). Poslední povídka Věrnost je asi nejlepší a herci Vlastimil Brodský a Ilja Prachař jako kamarádi, kteří se přou o jednoho psa jsou postavy nádherně zahrané. Hlavně bitka mezi nimi, to je něco, co mě vcelku vyrazilo dech a hlavně ten konec, ten mě doslova zmrazil a dorazil. Předposlední filmový počin Evalda Schorma, pak už se až do své smrti věnoval zejména divadelní režii. ()
Asi půjdu proti proudu, když odmítnu povídku 1 a 3 (důvody jsou buď zřejmé nebo si je nechám pro sebe) a budu se - byť velice krátce - věnovat povídce č. 2, genezi Hlinomazova obrazu "Zuzana a starci". Myslím si, že jsem podobný snímek dosud neviděl, alespoň velice těžko hledám nějakou paralelu - a budu rád, pokud mi někdo pomůže nebo se alespoň nad tím zamyslí. Naprosto svébytný způsob vyprávění, nezvyklé pojetí herectví, snímání obrazu a barev,... vtiskuje tomuto snímku snovou, nadreálnou, až pohádkovou kvalitu. ()
Schorm nebo Jasný, výsledek by byl asi podobný. Na povídky se dá dívat, ale nebyl jsem nijak unešen. Nejvíc mě potěšil "profesor" a jeho múza (byť jejich příběh je velice natahovaný) a uťápnutý Brodského myslivec. Bohužel závěr poslední povídky byl pro mě dost frustrující. ()
Hodnotím pouze druhou povídku Hry lásky, kde je velice sympatický Josef Hlinomaz a Helena Růžičková, kterou právě prvně psaný maluje a k tomu ještě skupinu staříků. Má psa , který se mu zaběhne a jde ho hledat k místnímu podívinu Lubomír Kostelka co prý jí psy. Povídka je poměrně dlouhá na tehdejší dobu mě překvapilo, že je to barevné což tomu jen prospělo. Je to úsměvné ,ale zároveň se to jako komedie brát nedá spíš jako podobenství. ()
Velmi zdarily povidkovy film o vztahu lidi a psu. Nahy v trni - prosta nema veselohra, kde se clovek musi smat spolecne se zenami z JZD:-). Hry lasky - pro Josefa Hlinomaze usita role na miru, pekna choreografie. Vernost - vyborne herecke vykony, opet znamenity Ilja Prachar. Vyborna rezie Evalda Schorma s poetickym nadechem. ()
Nevšední a velice zajímavě natočené. O lásce k psům, ale i o lidských povahách....opravdu zajímavé v kladném slova smyslu. ()
Mám rád filmy o malých "bezvýznamných" lidech, tento snímek ale zklamal..příliš mnoho pitvořivého... ()