Dogged by Laughter
Režie:
Hynek BočanKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Petr SkoumalHrají:
Vlastimil Brodský, Josef Kemr, Petr Čepek, Jiřina Bohdalová, Emma Černá, Klára Jerneková, Karel Heřmánek, Vilma Cibulková, Jan Hartl, Pavel Fiala (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Svérázný všeuměl Joska Platejz žije sám v nádherné krkonošské chalupě. Přestože neustále tvrdí, že nikdy nikoho nepotřeboval, nepotřebuje, potřebovat nebude a nejlepší je být sám, snaží se sám nebýt. Proto vyvařuje partě dřevařů, přátelí se s hajným Fandou a učitelem Kroupou a touží po návštěvě svých dětí, které žijí s rodinami v Praze a nikdy za ním nejezdí. Když je sám navštíví, zcela zjevně mají zájem pouze o jeho peníze a chalupu. Zeť Lojza s kumpánem ho dokonce přepadnou a chtějí ho okrást. Naštěstí se včas objeví mladý dřevař Jarda, který útočníky přemůže. Příliš šťastně nedopadne ani setkání s pohlednou padesátnicí Helenou, do níž se Joska bláznivě zamiluje. Netuší, že je to protřelá podvodnice, která ho chce připravit o peníze. Naštěstí jeho smutek nikdy netrvá dlouho, protože má nejen šťastnou povahu, ale také schopnost vzdorovat ranám osudu. (TV Nova)
(více)Recenze (143)
Vše už zde bylo napsáno. Brodský a jeho herecky generační kolegové na vrcholu, střet protichůdných lidských povah, upřímná láska, kterou nezastaví ani malá zrada a krásné prostředí Šumavy. To vše pod taktovkou zkušeného režiséra. Rozhodně nadprůměr z 80tých let. ()
Film, který tak nějak šel mimo mě, nepochopil jsem jeho název a vlastně ani proč bych měl chtít něco takového vidět. Přišlo mi to docela zaseklé v době svého vzniku, žánrově tak nějak divně rozplizlé, a spíš depresivní než nějak optimistické. Celkově jsem si u toho připomněl, že nemusím vidět všechno, a podruhé bych se tomu už vyhnul. ()
Spoilery! Překrásné a klidné vysoko horské prostředí, kam je snímek z drtivé většiny stopáže zasazen, ještě více zdůrazňuje a podtrhuje hlavní téma filmu, kterým je stáří a samota. Přesněji řečeno, nekonečná snaha skvěle hrajícího Vlastimila Brodského si ani jednu z těchto věcí nepřipouštět. Hlavní devízou snímku jsou beze sporu úžasné herecké výkony a dovolím si pochválit i ďesivou hudbu, která se sem docela hodí. Výtku bych měl snad jen ke scénáristickým zkratkám, kdy mezi Brodským (nadobro vyléčeným odpůrcem žen) a Bohdalovou (poslední českou herečkou, která by snad mohl hrát neodolatelnou svůdnici (vzplane ze vteřiny na vteřinu láska na první pohled. V kontrastu celého snímku je to těžko uvěřitelné. Také nechápu mnoho povyku kolem krátké výstupu Jiřiny Bohdalové. Za svých pár minut na place mě svým výkonem neoslnila a podvodnická zápletka mě vůbec nepřekvapila. Hodně hořká komedie. Bylo mi ovšem sympatické, že ani přes všechny tvrdé rány osudu neztrácela hlavní postava elán do života a vůli žít, jako tomu v mnoha případech je. A vůbec, více postav zde bylo velmi sympaticky napsaných. A to prostředí je prostě jedna velká nádhera, něco takového bych si dovedl za 80 let pro své stáří představit. [80 %] ()
Nepovažujem tento Bočanov film za celkom vydarený. Veľký podiel na tom má zmätený scenár, ktorému som nedokázal uveriť. Celý film je predchnutý nejakým pseudoromantizmom, ktorému nerozumiem a neobľubujem ho. Spoľahnutie sa na kvalitné herecké výkony bolo stávka na istotu. Proti hereckým výkonom nemožno mať námietky, bohužiaľ týka sa to iba hlavných postáv, zvyšok sú figúrky. Celkovo ma film nenadchol, ale ani nepobúril. ()
Melancholickou náladou je protkán tento klidný příběh stárnoucího kutila a samotáře, který touží po společnosti na své zastrčené chaloupce v podhůří Krkonoš. Vlastimil Brodský předvádí standardně nadstandardní skvělou práci při ztvárnění naivní role Jozky Platejze a sekunduje mu při tom plejáda nezapomenutelných skvělých herců. Nejlepší kus tu ale zahrála, překvapivě, Jiřinka Bohdalová, která naprosto přesvědčivě vdechla život své prohnané postavě. Obědy pro dřevařskou partu, rozmluvy nad viržinky Borodiové a věčné peripetie se ženami, to vše zosobňuje hořkosladký klenot. Ač smutný, přece veselý je tenhle film s nádechem nostalgie a tragické skutečnosti lidského bytí a nebytí. Rozhodně patří k české klasice, kterou je třeba vidět. 80% ()
Bůh dal Joskovi Platejsovi hodně. Píli, samostatnost, smysl pro humor a značnou dávku šarmu a kouzla osobnosti. Takoví lidé bývají středem obdivu, ale s odhadem lidí, důvěřivostí a naivitou bývají při své sebestřednosti na štýru. Joska je svým způsobem velmi šťastný i ve své samotě a já si umím docela žřetelně představit, že bych mohl takhle jednou žít.. Jen bych měl problém s vyvařováním pro bandu dřevorubců, to ať po mně prosím nikdo nežádá! :-) Obsazení a režie staví film na jedno z předních míst v Bočanově pestré tvorbě. Jen jednu velkou chybu Joska udělal: Svojí vysněnou Borodyiovou si měl ponechat jenom snem a byl by ještě šťastnější… ()
Role jakoby šitá na míru ve vyším věku stále více melancholickému V. Brodskému. Jde spíše o hořký příběh, než komedii, jak je uvedeno v tiráži, v němž Joska Platejz si užívá život v přírod a vydělává a střádá kačku ke kace, zatímco jeho děti by nejraději přišli k penězům rychle a na úkor druhýhého, nejlépe Josky Platejze. Drsná scéna, kdy manžel jeho dcery, hraje ho K. Heřmánek mu přijde ukrást peníze, a ničí mu jeho svět... Na vše se přijde, a pozdě už zločinci tvrdí, že šlo o legraci... J. bohdalová hraje taky roli, která odpovídá jejím hlavním charakterovým vlastnostem. Nejlépe ji charakterizuje věta: "Až vylezu z báně, budeš už prdět do kytek". ()
(2x) ,,Poslední věc, kterou ve svém životě udělám, bude, že uplácám svému nosu pomník z jarního sněhu..." Hořce melancholická balada o stáří jednoho všeuměla na chalupě. Zdánlivě bezstarostně pohodový život hlavního hrdiny jde do občas trpkého kontrastu s moderním světem a mladou generací, vrcholícího v polovině filmu vážným přečinem ze strany mladých. Skutečně novou jiskrou pro Joska znamená až náhodné setkání se sympatickou ženskou, jenomže se smíchem se jaksi opět lepí na paty i smůla... Snímek, který mě dojal a vyvolal pocit lítosti i bez vyloženě citového vydírání. Provinění z minula se v dobré společnosti odpykat asi vždycky musí, ale nárok na lásku a štěstí, byť plně ze strany Anny-Heleny nevyužit, zůstává. Rozhodně nadprůměrný film, kde mě oslovil příběh, přírodní atmosféra, svéraznost hlavního hrdiny i Vlastimil Brodský s Petrem Čepkem v hlavních rolích. Také ojedinělý filmový návrat Jiřiny Bohdalové v době, kdy se dlouho věnovala výhradně televizním počinům a estrádám. Trochu místy nepříjemně na mne akorát působila elektronicky aranžovaná hudba Petra Skoumala, která asi nejspíš měla dotvářet smutek a kontrast k onomu modernímu světu 80. let. (85%) (Československá filmová výzva) // V paměti mi tento film částečně splýval s jiným snímkem z konce 80. let, rovněž s Brodským v hodně podobné roli, Utopím si ho sám, který dostal ode mne před třemi lety hodnocení nejvyšší. Zde zatím nechávám původních 4*, možná přehodnotím po opětovném zhlédnutí onoho příbuzního filmu. ()
Bezchybné češství pod taktovou těch největších herců své doby. Karel Heřmánek nehrál často padouchy, ale tady se mu to nevyhnulo a jeho postava je lautr hnusná. Milý je mladý lesák ze sirotčince Mirek Vladyka, své typické si odehrál i Jan Kraus, ale mariášové trio VB JK PČ by mělo patřit do filmových čítanek. Bočan byl mistr svého řemesla, tady mu hrála do karet nádherná krajina a skvělý námět Pavla Fialy. ()
Tenhle film na mne vždy působil spíš smutně až depresivně. ()
29. 12. 2009 - 2/3 filmu - 55% ()
Skoro se zdá, jako by byla mimořádnost tohoto Bočanova filmového opusu tak trochu dílem náhody, ale třeba je to mýlka. Nedá se totiž přímo říci, že by šlo o výrazný režijní počin a ani kamera není nikterak převratná, i když jistě neurazí. Obojí působí dosti průměrně a jistě by bylo možné najít, například v seriálové v produkci tehdejší ČST, leccos podobného. Vysloveně pochválit nelze ani scénář, který působí dosti literárně, nepravděpodobně a vykonstruovaně. Přesto je v tomhle filmu něco, něco těžko definovatelného, co jej činí mimořádným... Asi je to především dáno účastí celé plejády skvělých herců, obsazených navíc takovým způsobem, že mohli do své postavy vložit až nečekaně mnoho ze sebe samých, do značné míry ale také jde o šťastnou kombinaci velmi hořkosladkého humoru a takové té tiché všednodenní melancholické tragiky. Přes všechnu nepravděpodobnost a vykonstruovanost je tak "na paty se lepící smích" nakonec filmem moudrým a hluboce pravdivým. Tenhle v pomalém tempu vyprávěný opus si tudíž vnímavého a citlivého diváka rozhodně získá a zadere se pod kůži až nečekaně hluboko... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Radek99, Pohrobek ()
Na Voyo jsem objevil tento nenápadný a příjemný snímek, hořkou komedii s vynikajícím Vlastimilem Brodským v titulní roli. Postava Josky mi vzdáleně připomínala Babí léto, nejvíce asi tím, jak celý film ovládne. Nádherné krkonošské scenerie, vynikající pokrmy, které Joska připravuje dřevorubcům a humor střídající se smutkem a melancholií vytváří dohromady kompaktní celek. Hynek Bočan byl po pohádce S čerty nejsou žerty na té správné vlně a přidal do české kinematografie tuto dnešním slovníkem dramedy. Nejvtipnější scéna - Joska s doutníkem ve vaně u svého syna. ()
Po dlouhé době jsem viděla Jiřinu Bohdalovou v nějakém filmu, kde nebyla za třeštidlo a musím říci, že jí role nadmíru sedla. A slušela. ()
Stáří, osamění mezi mnoha kamarády a pár přáteli, jistá špetka naivity a svérázný humor. To vše bylo dáno Joskovi Platejzovi životním osudem ke stáří. Ale Joska se ve světě neztratí. Umí se s krutými ránami osudu poprat a vyrovnat se s nimi. Život jde dál, a každé životní poznání přece musí člověka posílit a dát mu opět chuť žít. Tento citlivý, krásný filmový příběh jednoho stárnoucího člověka v prostředí nádherných hor určitě stojí za zhlédnutí. Už také proto, že je obsazen samými skvělými hereckými hvězdami toho našeho malého českého filmového nebe. Osobně bych zařadil tento film do galerie Zlatého fondu české kinematografie hned vedle Menzelova Rozmarného léta s Rudolfem Hrušínským. A ještě poznámka: Za zmínku stojí, že drobnou roli získala ve filmu i dnes hodně obsazovaná Vilma Cibulková. Jestlipak by jste ji poznali, ... boubelku blonďatou? ()
Snímek Smích se lepí nad paty jsem již před dvěma roky viděl a pak ani neměl potřebu ho vidět znovu. Ale během těch dvou let jsem si Vlastimila Brodského velice oblíbil a když ku příležitosti sto let od jeho nárození byl volně ke zhlédnutí na ivysílání, šel jsem do toho. Taky s tím, že se mi to minule zdálo jako lepší průměr a třeba změním k názor k lepšímu. To se úplně nestalo. Brodský je tady v poloze v jaké ho mám nejradši a to dobrotivého svérázného staršího pána. Hudba Petra Skoumala s elektronickým osmdesátkovým aranžmá se tentokrát ovšem moc dobře neposlouchá a bylo mi z ni spíš smutno. To samé by se dalo říct i o režiii, která se z horského prostředí nevytáhla moc žádnou poezii, poetiku a lyriku. Celé to působí tak nějak...No, trochu ušmudlane. I scénáristicky, kdy se mi poměrně hodně líbila rodinná linka s nezdárnými Brodského potomky, kdy Karel Heřmánek byl v záporné roli exceletní. Závěrečná půlhodina se zamilovaním do neznamé ženy středního věku, ze které se nakonec vyklube podvodnice taky není špatná, nejvíce vynikne skvělá scénu s STbáky a prostor pro Jiřínu Bohdalovou v zajímavé roli, kde se vymanila z televizních estrách. Zbytek filmu mě tolik neoslovit, byť je docela z milý a z herců si zaslouží ještě alespoň malinkou zmínku Petr Čepek. Svůj názor ponechávám na lepším průměru a hodnocení na lepších třech hvězdách. ()
Komedií bych tenhle příběh přímo nenazvala. Je to výřez ze života jednoho dobrosrdečného a osamělého člověka a taky trochu hračičky. Věřila jsem, že Helena Šmídová v podání Jiřiny Bohdalové, měla Josku Platejze opravdu ráda. Ale odkopla ho proto, aby mu nedělala zbytečně další problémy. Tenhle příběh stojí a padá s výkonem Vlastimila Brodského. I další role jsou dobře obsazeny. ()
Slušný Brodský, ale jinak mě film příliš nezaujal, čekal jsem, že mě bude více bavit, ale děj mě neoslnil, takže takový zlatý průměr. ()
Bróďa, Petr Čepek a Josef Kemr předvádí v tomto úsměvném snímku z horského prostředí herecké koncerty. Příběh stárnoucího kutila Jozky Platejza (Vlastimil Brodský) je prošpikován humornými, až tragikomickými prvky. Film by se dal srovnat k Babímu létu od Vladimíra Michálka, kde Bróďa vytvořil podobný charakter (vyloženě sobě vlastní, tak jak jsme ho mohli znát i v civilu). Základní osu snímku vytváří Jozkova vysněná ženská postava Borodyová, podle níž kouří doutníky jeden za druhým. Nakonec se za ní vypraví až na Východní Slovensko a jak to dopadne, to už nechám na divácích....A tu nádhernou chatu, kterou Jozka měl, to je zase moje vysněná představa....Moc peknej, lidskej film. ()
Velká role pana Brodského v citlivém snímku Hynka Bočana. ()