Po zavírací době

Kolik je příběhů (nejspíš nekonečno), tolik je nočních můr. Tahle můra byla skutečně vlezlá; ale jsou i jiné, mírnější, ale i takové, na které člověk ráno (horkotěžko) vzpomíná, nechce se mu s nimi hned tak rozloučit, a nechce se mu proto z postele. Těm se tradičně říká sen, případně i zlý sen, a od různých snářů až po Freudovo "Traumdeutung" je toho celá literatura. Scorsese, který je s nočními můrami zrejmě dobře obeznámen, spojil několik nočních děsů dohromady, možná při snaze vytvořit jednu obecnou noční můru, ve které každý pozná ty svoje. Přesto, že tu jeden zásadní prvek chybí - levitace, Pavlík měl uniknout rozzuřenému davu vzduchem -, nejspíš se mu to podařilo, protože jsem měl pocit, že ležím v posteli a snažím se vzpomenout si, o čem se mi to právě zdálo. Pozn.: Ostatně kvalitu snu mají i samotné filmy (viz tento), s vypětím sil se je snažíme uchovat v paměti, ale posléze se rozplynou ve zhutnělou tresť moralit, příměrů a komentářů, pokud úplně nezmizí v nevědomí. (05.03.2018)

Kdyby šel domů pěšky, udělal by líp. Hodně se mi líbila hudba, ale vývoj událostí byl čím dál více přehannej. Každej ho pozval k sobě domů a všichni byli magoři. Hlavní herec hrál dobře a konec byl uspokojivý i když, kdyby to skončilo tak o dvě minuty dříve bylo by to pomalu, jak z povídky Roalda Dahla. 70% (20.10.2014)

Tak tu som teda nepríjemne narazil, hotová studená sprcha, ktorú som od tohto režiséra veru nečakal. Absolútne nezáživné, nudné a banálne. V príbehu úradníčka Paula skrátka nie je nič, čo by nejak výraznejšie nadchlo. No tak mal trocha smoly, a? Naviac niektoré situácie na mňa pôsobili umelo a akosi priškrtene, čo ma po čase začalo trochu iritovať. Jediné na čo sa tu dá ako-tak upnúť je výborná osemdesiatková atmosféra a mladučká R. Arquette (škoda, že tu nemala väčší priestor). Podpriemer. 40/100 (14.11.2017)

Zažil jsem několik hodně mizerných dní, ale za Paulovu noc bych žádný z nich nevyměnil. Paul se ve své noční můře totiž dokázal vymáchat tak svědomitě, že mi nezbývá než konstatovat, že to celé bylo divné, ale jistou dávku zábavy jsem v tom taky našel. Zejména se sochařkou Kiki bych si patrně docela rozuměl, ale sympatičtí mi byli i barman Tom či "neúplatný" vyhazovač z klubu. A navíc jsem si potvrdil, že čím je umělecké dílo hnusnější, tím je cennější a to je informace k nezaplacení. (27.10.2015)

Podivuhodný příběh z ranku: podivuhodná noc plná setkání s podivuhodnými lidmi. Nejdřív jsem si říkal, proč jsem vlastně do toho filmu šel (kromě toho, že je to z osmdesátek), ale pak mi to osvěžila jména herců v úvodních titulcích. Taková podivně smutná komedie se zvláštně černým odstínem. Škoda, že tomu ke konci už notně dochází dech. Ta sochařka - jo, přesně proto miluju osmdesátky. Linda Fiorentino je v její roli božská. (23.01.2022)