Kulový blesk

Kulový blesk učitě spadá do zlaté éry české komedie. V té době humor dělali lidé co to opravdu uměli, což už dnes bohužel není pravda. A i kdyby tento film byl ve své době horší než ostatní, a on není, tak by nabyl hodnot plynutím času, vzhledem k tomu co se točí dnes. Je zde ceůá skvadróna prvotřídních herců a skvělý scénář. Také se mi líbila ústřední melodie. (29.08.2005)

Vynikající Smoljak v roli spojky nám předkládá nostalgickou komedii s hlubokým podtextem. Dotýká se témat jako „čecháčství“, zvýrazňuje nesmysly komunistického režimu - směna bytů - a vše dokresluje neotřelými, dnes možná kultovními humornými scénami. Pohodlně se usaďte, na druhou kolej přijede osobní vlak z Vizovic, a navíc za čtyři minuty začne největší stěhovací akce všech dob. (25.07.2012)

95% - Kulový blesk mě strašně překvapil svou osobitostí. Osobitostí nejen úžasných herců, ale především osobitostí atmosféry, kterou jsem sice díky svému věku nezažil, ale ve fragmentech mého mládí kdesi stále žije. Sklep s uhlím, půda na věšení ;o) No... Abych se vrátil na zem, tak vyzdvihnu báječnou hudební kombinaci Lukášovy a Mozartovy hudby, která filmu dodává pathos a ironii zárověň. Dále geniální maličkosti v záběrech, a celkově "samozřejmě optimistický" ráz celku. Kulový blesk má holt koule... (31.08.2008)

"Máte sklep? A mohla bych ho vidět?" Kulový blesk osloví zejména svým originálním námětem a skvělou sestavou herců. Film nepolechtá vyloženě bránici, spíše je bizarní až absurdní. Stěhování je běžná věc, ale v tomto filmu jde takřka o "akci století", která vypadá na papíře bezchybně - jak už tomu ale bývá, realizace je druhá věc. Paní Ježková, její dotazy a "Máňa říkala" neměly chybu, Hrušínský je sázka na jistotu a Smoljakovy vynálezy byly vcelku zábavné. Slabší čtyři hvězdičky! (14.01.2021)

Fantastická exkurze do surreálné bizarnosti normalizačního uvažování. Doktoři, inženýři, dělníci a staré báby se stěhují se svými mindráky z jednoho důlku do druhého ve dvanáctisměně organizované sociopatem, který se neustále schovává do válečných přirovnání. A v tom vším hemžení neustále překáží starý umělec, který ani moc neví, co se kolem něj vlastně děje.  Kulový blesk je mimo jiné zajímavý i na tu dobu ne úplně typickými dokumentárními postupy. Mnoho událostí sleduje z dálky, jakoby z pozice náhodného třetího pozorovatele. Kamera je často i v omezených prostorech malých bytů ruční a přizpůsobuje se hercům, takže ti ve svých postavách zase působí svébytně a životně. Etalonem nejen tohoto filmu, ale českého filmu obecně je scéna cvičného přesunu. Ta v sobě totiž má tu moji milovanou germanovskou pološílenou chaotičnost se spoustou komických detailů. To hledání světelných vypínačů po chodbách, prostorově matoucí střih nebo osvětlování scény projíždějícím výtahem je nejen na tehdejší dobu formální majstrštyk. Všiml jsem si, že Smoljak, stejně jako ve Vrchní, prchni, natáčí každou scénu skutečně tam, kam je zasazená a to i pokud je třeba jen předělová. Ječný se stěhuje na na Nusle, Severin bydlí na Babě, Jechová pod Karlovým mostem, Knotkovi na Malém náměstí, Opatrná u Nuselských schodů (poznáme dle toho, kde jí naloží) apod. Jakkoli jednotlivé scény prakticky nemají expozice a Praha v nich vystupuje jako takové chaotické mraveniště, tak domorodec pozná, že vždy se daná scéna odehrává na geograficky správném místě. Opatrná má skutečně svatbu na nuselské radnici, Severin s Radostou jedou k severinově vile od Ječného přes Vítězňák, Knotek se z půdy svého domu dívá na Prahu skutečně z toho úhlu, ze kterého by se od svého domu díval atd atd. Vlastně mě zajímá, zdali to tehdy v českém filmu bylo obvyklé a vycházelo to třeba z toho, že diváci byli na správné místopisné určení citliví, nebo je to vyloženě smoljakovské specifikum. (14.11.2018)