Vrať se do hrobu!

Jsem příslušník mladší generace narozený až dlouho po Sametové revoluci ale tyto filmy z přelomu socialismu s autentickým a provokativním význěním mě začínají zajímat čím dál víc. Ve stejném roce jako unikátní Pražská pětka vznikla i tato komedie Milana Šteindlera, kde se do doby socialismu může i mladý divák poměrně dobře ponořit. Šedivé kanceláře i  životy, (agitátor Dušek.:D) a na druhé straně rozbouřená divoká mláděž.  To vše je zde vyobrazeno autenticky a ještě umocněno svérazným filmařským pojetím s až amatérskými prvky a taky tím, že nedávno začal školní rok.:D O to pro mě byla Jakoubkova jízda intenzivnější.:D Ne všechno se dá tak dobře překousknout. Třeba neznámí představitelé mládeže jsou možná záměrně prkení, ale ne vždy se to úplně dobře sleduje. Moc tomu nepomahájí  ani často rušivá předabování (fujfuj postsynchrony.) Jinak bych šel s hodnocením možná ještě výš.  Výchozí příběh o sociologi Vítů Jakoubkovi, který se rozhodne, že průzkum mládeže může nejlépe provést,když se za ni bude sám vydávat a stane se studentem středním školy je jinak dost nosný a velmi se mi zalíbil. Když se suchar ve středním věku dostane do rozbouřené mládeže nese to  nejenom nejeden humorný prvek.  Nakonec se to ale ve výsledku hlavně chytře  přetaví na hlavně originální hořkosladký příběh o krizi středního věku a touze vytrhnutí z šedé reality, která jde v ruku v ruce se šedí socialismu a humor s hořkými prvky se začnou spravně michat, což velmi dobře dotvoří celkovou atmosféru. Některé myšlenky a scény  ve mě doznívaly i několik hodin po zhlédnutí.  A výkon Milada Šteindlera byl pro tento film přesně to pravé. Jeho ňoumovitého kukuču se asi v hlavě jen tak nezbavím stejně jako monologu na večeři s manželkou o hrůze jejich života. A závěr s nástupem do domova důchodcu s psíničkou o nenávratu mladí je už jen skvělé symbolické zakončení skvělého filmu. AKTULIZACE 2022:  Dodávám pátou hvězdu. Tuto  hořkosladkou jízdu o pohádce mladí s vynikajcím Šteindlerem jsem si postupem času ještě více oblíbil,  zhlédnul dvakrát opakovaně a stává se pomalu mou ulítlou srdcovkou - guity plesure. To ulítlou dodávám hlavně kvůli některý těch prkenějším hereckých momentů a výkonů (jsou tam), které se ale na druhou stranu pořád tak trochu nesou ve Sklepácké poetice a musí se trochu pominout. Jinak pro mě má tato komedie mimo skvělé mimoňské hlášky a humor  vážně i velkou hloubku. Šteindlerův monolog u večeře za smyčcového doprovodu je velmi silný moment. A jak krásně ztvárnil tu zamilovanost do Kláry Pollertové a jejich chození, třeba u té zmrzliny. Prostě rulez. 2023: Pořád super. Zdá se, že tohle bude film, ke kterému se budu moct vracet pokaždé několikrát v průběhu roku a nikdy nebudu mít dost.  Chudí, spoutání, jen  rychle ukradnout smíme někdy vzácnou chvilku radosti a blahá. Je to  rozkošná absurdní  povídka o návratu do pohádky mladí. Milan Štenidler je jako Víťa Jakoubek ukázkový ňouma, se kterým mi nejde se neztotožnit a uctívat tuto postavu jako jednu z nejikoničtějších v dějinách českého filmu.  Nechápu, co se se Šteindlerem stalo, že už poté nikdy nic takového natočil a je to hrozná škoda.  Vrať se do hrobu má unikum nejen  ve skvělé hlavní postavě (kterou dokázal i bravurně zahrát a v podání nikoho jiného by to tak nefungovalo), mnoha úžasných mimoňských  hláškách a situacích  ze života. Ale  Šteindler dokázal spojit nadčasové myšlenky a film ,  ve kterém si něco najde člověk v každém životním období (no dobře, ve kterém si pravděpodobně JÁ něco najdu v každém životní období) se skvělou atmosférou doby, se zajímavými pohledy na starou ušmudlanou Prahu a šedivými socialistickými prostředí, kde  ale  se na jedné straně pořád odehrávají bouřlivé  studentské lásky, které mohou být pro člověka určitým únikem z reality.  Je to pohádka nejen o pohádce mladí, raném podzimu života, ale i raném podzimu konce normalizace...  A vlastně snoubí humor s vlastně celkovým univerzálním  zamýšlením o smyslu a pomíjivosti života za podmanivého saxofonového doprovodu. Konec je na jednu stranu poetický a krásně absurdní, ale prostě z něj jasně vyplývá, že pohádka mladí se nikdy nevrátí. Pořad jste se nevyhranil. A proto prozkoumáte hodnotový žebríček našich seniorů v pozdně duchodovém věku. Já nevím, nějak se mi zdá tento kousek nedoceněný. Už se s tím smiřuji Já už si radši nic nepředstavuji.  Ale  zařadit ho do série lidových komedií vedle S tebou mě baví svět a spol. je teda fakt mimo. Naše mládež je v jádru poctivá, zdravá. HŮ! No, prostě z nich vyrostou stejní blbci jako jsme my!  (11.09.2020) (méně) (více)

Film Vrať se do hrobu! byl vskutku povedeným debutem Milana Šteindlera. Naplno zde odhalil svůj potenciál. Ukázal, že má co říci a nalezl k tomu i potřebnou odvahu a zarputilost. A forma sdělení je sarkastická, v podobném duchu jeho sklepácké vyzývavosti a záměrného podněcování absurdity všedního dne. Nejsou to pouhé skeče, ale celý film a nenucená souvislost občas zaškobrtne. Naštěstí nikdy natolik, aby si člověk rázem přestal naplno vychutnával vědomou cynickou dekadentnost a bizarnost, která dodává každé myšlence hlubší rozměr. Film je svým druhem generační výpovědí věčného odporu dospívající mládeže. Hlubší idea se zabývá smysluplností života jednotlivce a krizí, která je důsledkem všednosti a zbytečnosti obyčejného života v područí všeobecné společenské a rodinné zodpovědnosti a poslušnosti. Film je vynalézavý a důrazný ve své expresivní formě výpovědi, svým neposedným nadšením strhne a královsky pobaví, když dotahuje vzestupy i pády až do úplného konce vyniknutí pointy. Hlavní postavou příběhu je sociolog Víťa Jakoubek (velmi dobrý režisér filmu Milan Šteindler), který naprosto a zcela propadá své skryté identitě a profesní roli natolik, že jí sám uvěří a vdechne tvrdohlavost životu vlastního zoufalého vzepětí ze strastiplné skutečnosti všedního dne. Ideály z mladického očekávání v transformované podobě nespokojenosti převrací život nejen svému aktérovi a jeho rodině. Hledání smyslu života, dosud zamčené ve staré truhlici, přebírá vládu, obrací kapsy na ruby, omamnou vůní přináší bezprostřední okamžiky zážitků a nadějí a nechává uniknout od ubíjející a jednotvárné zodpovědnosti dospělého člověka se závazky. Hlavní ženskou postavou je Víťova manželka Jana (dobrá Dana Batulková), která nechápavě a odmítavě přihlíží z jejího pohledu nepříčetnému chování svého chotě. Druhou hlavní ženskou postavou je Eva Málková (zajímavá Klára Pollertová-Trojanová s hlasem Magdy Hamoové), gymnazistka maturitního ročníku, Víťův životabudič i důvod konečného stádia pádu zodpovědnosti jedince. Z dalších rolí: energičtí a zmatení synové Jakoubků Jakub (příjemný Kryštof Koláček) a Matěj (Matěj Peprník), bouřlivý student Ivan Holaka alias Holda (pozoruhodný Zdeněk Marek), další z výraznějších žáků gymnázia a tlustý zrzek Polívka (Aleš Machalíček), alibistický ředitel sociologického ústavu dr. Brousek (příjemný Jiří Vala), osamělá ředitelka gymnázia (dobrá Věra Vlčková), angažovaný a pokrytecký Víťův kolega a funkcionář Horálek (velmi dobrý Jaroslav Dušek), shovívavý třídní profesor Holub (příjemný Jan Gross), Víťova jízlivá tchyně (zajímavá Svatava Hubeňáková), nespokojená profesorka matematiky Tomanová (příjemná Eva Tauchenová), vnadná gymnaziální spolužákyně Pachnerová (sympatická Monika Šeligová), dobývaná sekretářka a Víťova kolegyně z práce Jarmilka (příjemná Yvetta Blanarovičová), bezstarostná Víťova sousedka Kolovecká (zajímavá Věra Laňková), nejvytrvalejší bývalá Víťova spolužákyně (příjemná Eva Holubová), cynický hostinský Jarda (Vlastimil Zavřel), pečlivá profesorka němčiny Trojanová (Lenka Vychodilová), či uklízečka s širokým pozadím (Halina Pawlowská). Film obsahuje všechny podstatné atributy k nadčasovému zábavnému snímku. Je výstižný a duchaplný ve formulacích, je úchvatný v cynismu a absurditách, je zapamatovatelný díky hereckým výkonům, hláškám a rozdováděné atmosféře. Co více si divák od režijní prvotiny může přát? (04.02.2017) (méně) (více)