The Strakonice Bagpiper
Režie:
Karel SteklýKamera:
Václav HuňkaHudba:
Jan SeidelHrají:
Josef Mixa, Ladislav Pešek, Jana Ebertová, Jaroslav Průcha, Marie Tomášová, Rudolf Deyl st., Jaroslav Vojta, Josef Bek, František Šlégr, Rudolf Hrušínský (více)Obsahy(1)
Nejznámějším dílem českého klasika Josefa Kajetána Tyla je romantická báchorka "Strakonický dudák aneb Hody divých žen". Vypráví o chudém vesnickém muzikantovi, který se v touze po bohatství a slávě vydá daleko do světa. Na cestu dostane neobvyklý dar – jeho matka, lesní víla Rosava, mu vdechne do dud čarovnou moc. A Švanda jde skutečně od úspěchu k úspěchu. Vydělává spoustu peněz a všude ho znají, na druhé straně se vzdaluje rodné vesnici i své milé Dorotce. Místo radám dobrých přátel raději naslouchá pochlebovačům v čele s protřelým světoběžníkem Vocílkou. Teprve prudký pád mu otevírá oči… Ze tří filmových zpracování je divácky nejoblíbenější adaptace z roku 1955 Karla Steklého. Titulní postavu zde hrál (stejně jako v té době na jevišti Národního divadla) Josef Mixa, Švandovu milou Marie Tomášová, Vocílku Rudolf Hrušínský, Kalafunu Ladislav Pešek a Rosavu Vlasta Fabianová. (Česká televize)
(více)Recenze (73)
Rozprávka z 50tych rokov. Výborný R.Hrušínský.... 60%. ()
Naivita byla asi tvůrčím záměrem soudruha Steklého. Filmu se musí uznat krásná staročeská výprava. Na hercích, hlavně na Peškovi, je vidět, že si ve filmu rádi zahráli. Bojužel i přes své klady mě Švanda nikdy moc nebavil a ani moc nelíbil. Ale závěrečné bububu u šibenice mě vždy pobaví-v tom dobrém slova smyslu. ()
Pro změnu jedna budovatelská pohádka z 50. let. Bohužel tam zase figuruje Ladislav Pešek se svým přitroublým výjevem v obličeji. Hlavně, že se dudák zamiloval do své vlasti. Vsadím se, že tvůrci se klepali, aby tam mohli dát také "socialistické". ()
Tylova historka je dnes skoro nehratelná, přestože je to nejživotnější Tylovo dílo vůbec. Film v mnoha ohledech ukazuje, proč. Motiv zdatného Čecha, kterého dokáže zlobit jen Čech kosmopolita Vocílka se hodil tehdejší propagandě do krámu ("odrodilec horší Turka"). Jako malého mně ale spolehlivě děsila scéna na popravišti s duchy prolétávajícími kolem. ()
Létající smrtky, jedna z nočních můr mého dětství. Díky pane Steklý :-) ()
Vizuální triky realizoval kameraman Vladimír Novotný. ()
Strakonický dudák mi připomíná takovou lepší veselohru z 50. let. Už to nejsou ty černobílé veselohry s Vlastou Burianem, Adinou Mandlovou atd. A rozhodně to také není ten typický totalitní film, který se točil v 50. letech. Je to takový poklidný film, odkazující život na venkově 19. století. Všude samé stromy, louky, písničky, kroje a občas nějaká ta víla v lese. Navíc je to už barevný film, což v té době muselo být velkým plusem. Jenže je to také strašná nuda. Alespoň dnes ano. V době své premiéry to musel být pěkný film oproti tomu, co se tehdy točilo. Ačkoliv úzce to také s totalitní tématikou souvisí, a to konkrétně ono dobové vlastenectví, které se shodovalo s komunistickou nesympatií vůči západu. [2696. hodnocení, 64. komentář, 61%] ()
Nemastné neslané, dokoukáno se sebezapřením. ()
...a nejšílenější jsou duchové u šibenice. Bála jsem se jich pravidelně dlouhá léta a přála si, abych už byla velká a nemusela se bát. To se mi splnilo a teď už se teda nebojím....těch duchů. Těhle duchů. No chápete mě, těch ve filmu......Jinak - na cesty se nechystám, páč nechci dorazit někam, kde mi za moje láskyplné, nevměšujícíse a pozitivní dudání useknou hlavu. ()
Kdo by neznal Švandu dudáka a jeho cestovatelskou etudu. hrdina příběhu ´Strakonický dudák aneb hody divých žen´ od Josefa Kajetána Tyla. Divadelní hra na základě literární předlohy se hraje dodnes a jak známo, těsně před druhou světovou válkou byla také zfilmována pod názvem ´Švanda dudák´ (1937). V roce 1955 došlo, jak se dnes říká, na remake a tvůrci k dílu byli dokonce tak přívětiví, že dokonce použili barevný film. Po technické stránce je jinak takový, jaký byl v padesátých letech nejlépe možný. Karel Steklý snímek nejen režíroval, ale napsal si i scénář, ve kterém se držel předlohy, takže se v tomto směru do dneška jedná o nejvěrnější filmové zpracování. Na to, že jsou filmy pouze dva to zní divně, ale vzhledem k tomu, že si na novou verzi od té doby nikdo netroufl, je tomu prostě tak. Snímek ´Hvězda padá vzhůru´ (1974) do toho nelze počítat. Film je tady krásně lidově hudební, cestopisný a romantický. A co je nejdůležitější, myšlenkově vlastenecký. Zkrátka jak se říká: Všude dobře, doma nejlépe. Námět byl v pohádkách nesčíslněkrát použit, takže o tom, kterak jde mládenec do světa na zkušenou, aby otec jeho dívky svolil k sňatku, je provařený více, než je zdrávo. Film má své opodstatnění nejen co se týče literárního autora, ale i co se týče české klasické tvorby vůbec. Co si budeme povídat, něco takového se již léta letoucí netočí. Takže tu máme Švandu, jeho milovanou Dorotku a příběh, který ne a ne zestárnout. K tomu není víc co dodat. ()
Oldschoolová socialistická pohádka. Královnu elfů ztvárnila uvědomělá soudružka Jiřina Petrovická a Švandu si zahrál Josef Mixa – rudý bolševický nok, jehož herecký projev byl, mírně řečeno, poněkud svérázný ()
Švando si sám sebe povie asi v polke filmu: "Tak a teď jsem dodudal." Ako fajne som sa zarehotal. A je to asi jediné čo si zapamätám z tejto frašky, ktorej hlavnou postavou je toporný Mixa a ktorého jasne prehráva Pešek. Nezáživne vyrozprávaná rozprávka s hnusným socialistickým podtónom. ()
Ladislav Pešek by měl dostat kurva vyhazov za to, jak příšerně přehrával. Hvězda na muziku, která vytvářela atmosféru, když všichni ostatní drželi tlamy. ||20%|| ()
"Hej, pane Satanáši, teď poraď!" Tahle pohádka sice není mou oblíbenou, ale dávám hvězdu navrch za vynikající herectví pánů Hrušínského a Peška a také za hororový závěr, ze kterého možná čerpal i mistr Spielberg :-) ()
Naprosto perfektní výkon předvádí Pešek, Hrušínského nejlepší komediální představení v historii. Mixa – jeho lehká až střední prkennost ke Švandovi dobře sedí a dodává filmu další komediální rozměr. Ani ve scénách s Hrušínským se neztrácí. Příkladně bojuje o svou již téměř ztracenou milou. Jedná se jednoznačně o velkofilm. Monumentální kulisy, množství půvabných tanečnic, skvělé kostýmy. Nádherná budova hospody. Překvapivě velice povedená hororová složka filmu. Ve scéně u šibenice mrazí. Dokonale zvládnuté taneční scény. Nádherné ladné pohyby dívek. Budovatelství a socialismus nula, což je u filmů z té doby unikát. Symbolika: Bek: skrytá ruka. Okultismus: výklad snů. Dorotka: merkel sign. Hrušínský: „celý svět je jako koule“ Švanda: „jako o Štědrém večeru“. Hrušínský zle kleje: „m.D.!“ ()
Filmy z 50. let, to je moje smrt, zvlášť pokud jsou to hrané české pohádky. Line se z nich určitá pachuť a nejinak je na tom i Strakonický dudák. Pomineme-li pro mě prapodivnou předlohu, tak tahle trochu divadelní šou mi vysloveně nesedla. Zhruba jako kdybyste si na večer dali sardinky v pudinku. ()
Taková pohádka do povinné četby, jinak bych se na to určitě nedíval :-) ()
Do skutečných pohádkových legend 50. let tomuto dílu něco chybí, ovšem i tak jde o příjemnou podívanou. Mj. lze na ní pozorovat posun v otrlosti diváctva - zatímco vyšším ročníkům dříve způsobovala závěrečná scéna u šibenice nejednu těžkou chvíli, dnešní děti zodolněné Pánem prstenů a spol. se při jejím sledování pouze smějí. ()
Kdo zná originál divadelní hru, musí uznat, že film je vyprávěn téměř doslovně, bez odchýlení v ději a s častou doslovnou citací. Jenže jako film to moc nefunguje. Vypadá to, že tvůrci si zcela neujasnili koncepci, a proto nevím, zda sleduji filmovou interpretaci hry jakožto národní báchorky nebo sociálněrealistický obraz českého venkova s výrazným folkloristickým podtextem. Kouzlo českého venkova poloviny 19. století se ztratilo s rozoráním mezí, takže exteriéry s lány v pozadí dojem trochu kazí, zvlášť, když je všude přítomná režisérova snaha o zachycení poetiky venkova. Jestli je lepší film nebo hra, to si musí rozhodnout každý sám; rozhodně ale není špatný nápad kouknout spíš na film - zvládnete to doma, za kratší dobu a klidně v pyžamu s pivem na břichu. Josef Mixa (Švanda) je herecky zastíněn jak Peškem (Kalafuna), tak i Hrušínským (Vocilka). Ho(r)dy divých žen až tak divé nejsou, zkrátka jediný důvod, proč se na to podívat, je spíš kulturní a historicko-literární hodnota předlohy. ()
Švanda si Dorotku absolutně nezasloužil. Jen se flákal, chlastal a volně proplouval životem a své Dorotky si nevážil. A ani na konci se nepředvedl a musela ho chudák Dorotka zachraňovat. Správný mužský v pohádce má být statečný a vážit si své budoucí nevěsty od samého začátku. ()