The Ride
Obsahy(1)
Svěrákův příběh (na scénáři se podílel s Martinem Dostálem) je takřka průzračný a vychází z velmi obehraných premis. Jedná se o českou road movie, aneb jak praví popisek: Svobodný film o dvou chlapcích, jedné dívce, zeleném kabrioletu a horkých letních hrách. Radek (Radek Pastrňák) a Franta (Jakub Špalek) si na začátku zakoupí zmíněný automobil, trochu svérázným způsobem ho upraví a rozjedou se vstříc volání dálek a dobrodružství. Cestou přiberou trochu vyplašenou a trochu provokující dívku Annu (Anna Geislerová), kterou zpovzdálí sleduje její žárlivý přítel v černém opelu. A pak už jen jedou, užívají si bezstarostné pohody, aniž by tušili, že v souladu s pravidly žánru bude mít jejich uvolněná jízda dost dramatický konec. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (400)
Pro mě absolutně úžasná, až kultovní záležitost! Mnoho lidí říká, že je to víceméně nízkorozpočťák, v hlavních rolích nejsou profi herci, děj se (jak jsem četl níže ) vleče a je tam spousta zbytečných, někdy až nic neříkajících záběrů a hudební skupina Buty asi není u většiny lidí moc v oblibě. Ale... Já to cítím úplně jinak.. Víceméně úplně opačně, než ostatní. Na začátek musím vyzdvihnout ten nápad jako takový. Natočit film o tom, jak dva - později tři - lidé cestují v prorezlém kabrioletu vlastní výroby po jižních čechách, je docela dost odvážné a zavání to "Béčkovostí", protože naroubovat na takovou koncepci nějaký rozumný děj, je dost obtížné. Ale myslím, že Svěrák to vychytal stoprocentně a trefil se do černého. Jak výběrem herců, tak výběrem lokace, auta, spolupracujících lidí a scén jako takových. Radek a Jakub tam hrají tak dokonale přirozeně, že si člověk říká, jestli nekouká na soukromé video z výletu jeho kamarádů. Tenhle pocit se ještě umocňuje absolutně dokonalou prací kamery (a režie samozřejmě), kdy se divák třeba minutu kouká na prázdnou silnici uprostřed lesa, než se objeví auto hlavních hrdinů, pak zase minutu jen silnice a zpěv ptáků a šum lesa a pak se objeví auto podruhé s Radkovým komentářem "Ty já mám pocit, že už sme tudy jeli, né?" To je prostě dokonalé. A takových záběrů je tu hodně. A to Jízdě dodává na její osobitosti a na šarmu. Pak se objeví Aňa, oni jí naloží a začne teprve ta správná a nespoutaná jízda, plná hrátek, blbnutí a dovádění. Třeba koulení se z kopce v duši od traktoru, posílání si auta na poli, žízení auta ve třech, koupání se v lesním rybníčku, šťourání se v mraveništi, leháro na snopech slámy a samozřejmě nejlepší scéna - "Pojedeme rovně" ;) Tohle všechno jsou věci, které jsou tak běžné, normální a spontánní, že se člověk úplně vžije do děje a vidí tam sebe. Kouzelná je zápletka Radka s Aňou. Radek jí chce, ona jeho ne a to ho štve. Úsmněvné a hlavně hrozně přirozené je to, jak to pořád řeší s Jakubem a jak je vytrvalý ;) Závěr filmu je opravdu síla a kdykoliv se na Jízdu dívám, vždycky mě dostane.. Dobré je zmínit i vynikající výběr hudby. Film je protkán hudbou kapely Buty, kterou jsem do doby, než jsem tenhle film viděl, víceméně neznal. Znal jsem pouze jejich hit "Mám jednu ruku dlouhou", který se tu mimojiné také vyskytuje. Upřímě řečeno, nedovedu si představit, že by se do tohoto filmu hodila jiná hudba, než od Buty. Závěrem: Tenhle film by měl vidět každý, kdo rád řídí a kdo má rád spontánní výlety po malebných krajinách. Vzhledem k tomu, že miluji výlety autem a projížďky obecně, že jižní čechy patří mezi má oblíbená místa a že většinou nikdy nevyrážím na výlety sám, ve filmu Jízda se doslova vidím.. ()
Snímek, kterej mě s přibývajícíma rokama baví víc a víc. Nejen esence léta, ale i devadesátek. Esence prázdninový, skoro-třicátnický, ale i tvůrčí uvolněnosti, která se přitom pojí s jasnou vizí toho, co a jak filmem říct. ()
Křišťálový glóbus, Český Lev 2 : Kamera, Hudba + 4 nominace: Nejlepší film, Režie, Herečka HR - Anna Geislerová, Střih ()
"Podívej se, jak se ta figurka hezky směje, a vy se tady hádáte" ... Mazec! Jan Svěrák je jeden z těch mála přemála českých režisérů, který snese srovnání se zahraničím a který by mohl mít úspěch i v jiných zemích. Tahle jeho absolutně pohodová road movie, kterou dokázal natočit s naprosto minimálními prostředky ale s maximálním výsledkem, je toho důkazem. ()
Pohoda, klídek, tabáček. Jen se tak projet, nic neřešit, nikam nespěchat, být volný, svobodný, nespoutaný. Pokud tohle člověk dokáže, pokud o tom dokáže natočit film a pokud ten film dokáže přenést onu pohodu i na diváka, musí se jednat o člověka co je neuvěřitelně v pohodě, což Jan Svěrák během natáčení Jízdy rozhodně byl. Díky Honzo, takovýchto instantních dávek pohody člověk občas potřebuje několik denně. 80% Zajímavé komentáře: ChewieDC, Martyna ()
Obávám se, že na toto dílo (jak to bylo třeba u Akumulátora) názor asi nezměním. Jízda se vleče (ano, je to protimluv) a těch několik světlých okamžiků a hudba od Buty to bohužel nezachrání. ()
Pohoda to celkem je, ale že bych se z Jízdy nějak odvázal nadšením, to zase ne. Nejpohodovější z celého filmu je ale zcela jistě písnička od skupiny Buty - "Mám jednu ruku dlouhou". ()
║Rozpočet $30,000║ ()
Tahle česká road movie mě nijak zvlášť nedostává, byť je to na pohled velice zajímavý film se slušnými herci a dobrou atmosférou. Jenže krom notoricky známé úvodní písničky a pocitu jízdy "odněkud nikam" ve mně nezůstalo tařka nic, snad jen jakýsi dozvuk letní pohody a pár podivných Pastrňákových hlášek. Dobrý film, ke kterému se ale nebudu vracet... ()
Pro mě to není bůhvíjaká kultovní záležitost, ale "jen" příjemný, pohodový film. Svěrák ani při ultralaciném natáčení nerezignoval na různé filmařské kousky, kterými ozvláštňuje jinak až příliš jednoduchý a přímočarý film. Příjemní jsou civilní herci (i když Geislerovou nemusím) a hudba od Buty. Tu neminul Český lev, stejně jako kameru F.A. Brabce. Neproměněny zůstaly nominace na film, režii a pro Geislerovou (tehdy vládlo Díky za každé nové ráno). ()
Duše filmu Jízda je mi zcela cizí. Obal jeho DVD vesele hlásá: "To je v pohodě... není co řešit." Jenže ono TO není tak docela v pohodě a vždycky je co ŘEŠIT. Tohle nevědomě do sebe zahleděné, sebekonzervující, umrtvující štěstí, to okázalé nevnímání okolního světa, obojí je dokonalým receptem na mé podráždění. Takováhle pohoda, navíc plná planého "filozofování", je pro mě hnus (pro přehnaně vnímavé - ano, je to projekce osobní zkušenostmi s lidmi, kteří byli vždycky moc v pohodě). SPOILER - A ač závěrečná smrt vnáší nad idylku duševní a duchovní prázdnoty stín, není dost temný, abych z něj cítil skepsi vůči bezcílnosti. KONEC SPOILERU. Slabé **. ()
Tři rozbouřené živly, které bych v reálném životě rozhodně nechtěl znát, ale ve filmu jsem je pozoroval až fanaticky. Všichni mě štvali, ale nálada, ve které se hned v prvních minutách snoubí hudba, léto, volnost, nespoutanost a hlavně devadesátky, měla navrch. V libovolném období před nimi nebo po nich by se z Jízdy pravděpodobně stal vyprázdněný kamarádský klip, takhle má i skoro po třiceti letech pořád co říct. ()
Za málo peňazí veľa muziky. Jízda je film lyrický a pohodový. Nejde v ňom o dej, ale o to, vytvoriť pohodovú atmosféru jednoho neobyčajne obyčajného tripu počas leta. Skrátka od Jízdy mám jednu ruku dlouhou a jedným dychom so slovom Jízda vyslovujem jeho synonymum pooohooodaaa. 9/10 ()
"Mám tu libový francouzský značky." Nikdy mě nikdo neobvinil z toho, že mám dobrodružnou povahu, ale po prvním kontaktu s Jízdou jsem měl myšlenky jen na to, jak si s kamarádem zpojízdníme kabriolet nejistýho původu, osadíme jej francouzskými espézetkami (nejlépe 995 JZD 75) a vyrazíme třeba na sever nebo na jih. To je jedno. Nikdy k tomu nedošlo, ale určitě by mě hodně bavilo nahánět auto po louce, kutálet se v duši z kopce, kochat se Temelínem, užívat si s praštěnou stopařkou a poslouchat přitom Buty ve vrcholný formě. Pro mě se tady zkrátka zrodil kult, kterej na mě dýchne úžasnou atmosférou, kdykoli se k němu přiblížím na vzdálenost jedný dlouhý ruky. ()
Nejvíc ze všeho na tomhle filmu nesnášim tu písničku od Buty. A jinak je to stejně takový nic, co nenadchne, ale ani neurazí. Jako road-movie je to těžkej podprůměr. Špalek hrál jak dřevo, Pastrňák taky... Pro mě typickej 2-hvězdičkovej film. ()
Z hovna bič neupleteš, i když se všichni kolem tváří, že s ním zapráskali a nebyli od něj. ()
Příjemnosti na člověka čekají i tam, kde je nečeká. Jenom bych nemohla říct, že na mě z tohohle filmu přešla nějaká pohodička. Naopak, řekla bych, že tenhle film je prosluněná, zrzavá, vyčuraná depka. Ne jenom po vymazleném konci, ale už celou dobu předtím. ()
Což o to, od dob Svěrákovy Jízdy víme, že film se dá u nás natočit i za milión, ale o moc víc mi toho setkání s road movie po česku už nenabídlo. Kdybych byl zlý, napíšu, že takhle nějak vypadá dokonalá filmová prázdnota. Srovnání s Bezstarostnou jízdou, které v několika komentářích zaznělo, mi přijde až urážlivé a jako generační výpověď nefunguje Jízda ani omylem. Jednoduše nemá co nabídnout, hudba skupiny Buty je pro filmový zážitek příliš málo. Celkový dojem: 30 % (to abych se vešel do 2* a nebyl nařčen, že škodím českému filmu). ()
„Plyne z toho, cos říkal, ňáký poučení?“ S Jízdou jsem měl v podstatě jediný problém, a to s jejími postavami. Tajemná a provokativní Anna mě postupně začala bavit, avšak oba mužští hrdinové mi byli dlouho docela dost nesympatičtí a až směrem k závěru jsem si k nim konečně našel cestu. Což je škoda, protože se mi jinak snímek líbil, ať už svými triviálními dialogy či tou těžce pohodovou, bezstarostnou a hravou atmosférou (hudba samozřejmě udělala svoje), do které jen sem tam zasáhne nějaký ten mráček. O to silnější byla ta facka na konci…na druhou stranu ji oceňuju, protože teprve potom má v divákovi šanci plně dozrát ten dojem pomíjivosti a prchavosti (spojený nejen s touhle letní jízdou). Celkově to vidím na slušné 4*. „Jestli se stydíš, tak já se votočím.“ – „Ne, nestydím.“ - „Já kdybych byla chlap, tak bych tohle asi nepřežila.“ – „A co na tom je?“ – „No…jak se vám to ve vodě scvrkne. To musí bejt hrozná potupa, ne? ()
Bez Buty, síry na zápalkách, stojí Jendova Mazda na Špalkách. Na tuty.. Zachycení ducha času optikou letního parna, vnitřní svobody a někdy pozérské bezstarostnosti selhává v tom, co určuje cestu. V postavách. Tyhle mně byly tak volné, že kdyby to šlo, odvál by je vítr střešním okýnkem. Born to Be Mild.. ()
Související novinky
Karlovarský festival startuje se Zátopkem
55. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary začíná již zítra. Odstartuje světovou premiérou nového českého filmu režiséra Davida Ondříčka Zátopek, který je věnován legendárnímu atletovi… (více)