Bio Ráj

Velmi silné téma lásky ve více verzích... Láska k bližnímu v podání Alfréda, promítače, Láska k filmu a promítání, a konečně Láska k ženě, životní cit, který skončí jen smrtí. (28.01.2010)

Nuovo cinema Paradiso je emotívna spomienka, veľmi citlivo prevedená. Filmom sa celý čas niesol prirodzený a roztomilý vtip a dojemná nostalgia zároveň. Prekrásne a bezkonkurenčne 5bodové. (09.01.2007)

I přes svou dlouhou stopáž vás Bio Ráj vtáhne do děje a po nějaké době máte nostalgické vzpomínky na začátky příběhu, to se mi teda moc často nestává, ale tady jak se putuje věkem hlavní postavy je to docela snadné. :-) To je na tom asi ta nejlepší věc, prostě to proplouvání životem a vzpomínat na krásná mladá léta. Jen co mi vadilo bylo ukázání kina z té horší stránky, jako jak se tu někteří lidé chovají a některé další věci. Takové scény bych vyřadil a mohlo to dopadnout ještě lépe. (01.07.2018)

Příjemný snímek, který zahřeje u srdíčka každého filmového nadšence. Bohužel jsem měla tu smůlu, že jsem viděla plnou nesestříhanou verzi, což mělo za následek, že se druhá půle strašně vleče. Ale i přes tuhle výtku je to opravdu nádherný film s velice chytlavou ústřední melodií a výtečnými herci. (23.12.2010)

Láska k filmům: ve filmu. Ještě dneska se chci okamžitě stát vlastníkem biografu a 24/7 promítat maratónky filmů ze starý školy tak dlouho, dokud mi všechny kotouče s negativem neshoří na popel. Člověk si při sledování téhle okouzlující retrospektivy uvědomí, že kino je nejenom středobodem kulturního dědictví, ale i mezigenerační svatyní kolektivních zážitků. Prodloužená tříhodinová verze je povinná četba pro všechny milovníky kinematografie. Celuloidová nádhera, cinefilní sen. 🎬🇮🇹💗 (04.07.2020)

Nemám rád komentáře plné patosu a úlisných metaforických frází, ale v tomto případě si prostě nemohu pomoci. Pro filmové nadšence, ve kterých pouhý pohled na filmovou pásku a jen malý záblesk Morriconeho talentu probouzí vnitřní spokojenost a blaho, je Bio Ráj stejně lahodným soustem jako pro Mozartovy obdivovatele jeho Malá noční hudba. Úžasný nadčasový příběh, na jehož začátku jsem se radoval a házel starosti za hlavu, zatímco závěr mi přivodil menší oční vodnatost, za kterou se ale zpětně vůbec nestydím :D Druhá půlka bohužel až moc o citech, ta první však minimálně za 7*.. :)) 95% (08.12.2013)

Láska k filmu je krásná věc, i já jsem tímto jevem postižen, ale na dokonalý film jen toto nestačí. (31.10.2009)

Nerozumím umístění v top 200 - přes dvě hodiny nudy si ho určitě nezaslouží. HUDBA: - Ennio Morricone - aha. (20.01.2009)

Tak to bylo boží, vidět film v originále s titulkama a ze starých kotoučů. Letní kino na Veletržním paláci vytasilo zážitek jak bič. Dokonalý film o jednom z nejsilnějších přátelství a lásce k filmu. Ennio Morricone a jedna z jeho nejlepších písní.[Letní kino Veletržního paláce] (02.08.2017)

Neředěná nádhera. Humor, nostalgie, romantika, krásný příběh. Víc od filmu téměř nelze žádat. (13.09.2008)

Když bych měl jedním slovem říci, v čem spočívá kouzlo NOUVI CINEMA PARADISO, řekl bych upřímnost. Film totiž ukazuje život takový, jaký skutečně je. Někdy krásný, jindy trpký. Bez umělých přísad, vykalkulovanosti a přehnaného sentimentu. Od dětských krůčků malého chlapce až po vzpomínku starého muže, jenž si nechal utéci svou životní lásku. Jak sledujeme Totův život s jeho vzestupy a pády, sledujeme i život biografu Paradiso. Neb i ten žije vlastním životem. Režisérova autobiografická vzpomínka na dětství a cestu k filmové režii, vkládá do filmu ojedinělou nostalgickou atmosféru a přirozenou úctu. Krátké ukázky známých italských filmů, jsou připomínkou velikosti italské kultury. Mladá léta malých biografů byl krásný věk, a to nejen na italském venkově. Tenkrát byla ještě návštěva kina kulturně – společenský zážitek. Vše bylo takové roztomile naivní a mělo svoje kouzlo. S dnešní atmosférou to nejde vůbec srovnávat. Zlatá éra biografů je nenávratně pryč, stejně jako mládí stárnoucího člověka. Krom často vychvalovaného hereckého výkonu Philippa Noireta, mě zaujal zejména Enzo Cannavale ve vedlejší roli ředitele kina. 88% (12.02.2012)

Nejkrásnější filmový kýč všech dob. 9/10 (29.09.2013)

Kino Raj je presne ten typ filmov, čo vás hneď od začiatku vtiahne do deja a aj napriek dĺžke, až do konca nepustí, chytí vás skrátka za srdce. Niežeby to bolo vďaka extra pútavému deju, nie, aj keď ani príbeh nie je najhorší, je to hlavne kvôli prenádhernej forme natočenia a sympatických postavičiek. To, že k hlavným postávam človek priľne a získa si k nim osobnejší postoj, má za následok gradovanie a výraznosť emotívnej stránky a ku koncu jej pretlak, pritom nič nie je účelové, naopak, je to prirodzené a reálne. Jednoducho bezchybná réžia, problémy hlavných hrdinov prežívate intenzívnejšie a všetko dobré vás naplní väčšou radosťou. Ale to najlepšie a zlatý klinček celého filmu je prenádherná, famózna, grandiózna hudba čertovsky úžasného Morriconeho, ktorá celkovú atmosféru aj emócie dvíha ešte o level vyššie až k samej dokonalosti. Ide o krásnu oslavu filmu nielen pre fanúšikov filmu. (25.03.2015)

Pokud zde existuje nějaký film, kterému odpustit překypující sentiment, nostalgii, melancholičnost a kýčovitou romantiku, je to právě tento. Jedním dechem zároveň odrazuji od téměř tříhodinové verze, která v závěru až příliš akcentuje románek Tota s Elenou. Srdcem celého příběhu je právě Alfrédo a jeho vztah s Totem, dvouhodinová verze je pohlazením na filmové duši. (19.11.2020)

Film ktery pro me hodne znamena. Sentimentalni jsem hodne a nostalgicky tez, takze tuhle oslavu filmu proste musim milovat. Chtel bych mit v detstvi take takoveho kmeta/mudrce jako byl Philippe Noiret. (27.11.2007)

Když umírá kino, je to pro milovníka pohyblivých okének jedna z nejsmutnějších událostí. A o tom je Bio Ráj, o milostném vztahu diváka k filmu, respektive k "jeho" kinu, kde prožil spoustu nezapomenutelných chvil. Bio Ráj samozřejmě vypráví i o poválečné Itálii. Titulní dětský představitel je vskutku roztomilý drzounek a docela mě zamrzelo, že je v půlce filmu vystřídán dospělejší verzí. Alfredův trik s odrazem promítaného filmu ve sklíčku a jeho následné putování až na stěnu domu na náměstí patří k nezapomenutelným filmovým okamžikům. Ostatně stačí se velmi pozorně dívat, jaké nádherné kompozice vytváří kameraman během celého filmu. NÁDHERA. (25.08.2008)

Každý, kdo MILUJE FILM ( musí ) milovat i tento Tornatoreho snímek. Tohle je Pocta s velkým P a vyznání se z LÁSKY k " řemeslu " zvané FILMOVÉ UMĚNÍ. Někdy než přehršel slov stačí jeden čin ( skutek ). Tak tedy i já budu tentokráte stručný a nechám za sebe promluvit činy.... Po delší odmlce sahám do své TOP- ky. p.s. nemůžu si pomoci, ale zvlášť v této době Multiplexů působí tento snímek jako čisté, ale o to milejší ZJEVENÍ a POHLAZENÍ po DUŠI. p.p.s. Morriconeho hudební doprovod opět dokázal, jakou " silnou zbraní " může být HUDEBNÍ složka ve spojení s FILMOVOU. Smekám maestro! p.p.p.s zrovna tak smekám před P. Noiretem a dětským představitelem Tota, jehož nefalšované dětské nadšení FILMEM je nesmírně nakažlivé :o) Děkuji všem za výlet ( vrácení se ) do dětských let. Milerád se budu vracet nadále. (06.04.2010)

[6/10] (Cristaldfilm, Ariane, RAI, TF1) (Barevný /// Produkce: Mino Barbera, Franco Cristaldi, Giovanna Romagnoli /// Scénář: Giuseppe Tornatore /// Kamera: Blasco Giurato /// Hudba: Andrea Morricone, Ennio Morricone /// Oscar: Itálie (nejlepší zahraniční film) /// MFF v Cannes: Giuseppe Tornatore (Hlavní cena poroty)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (16.04.2009)

Někdy je těžké odejít, ale nevrátit se je mnohem mnohem těžší. (29.12.2010)

Škoda, že film nevznikol minulý rok, v duchu hesla "dáme oscarov iba filmom, ktoré prejavujú lásku k starému filmu" by Tornatore dostal okrem cudzojazyčného pajáca ocenenie aj za scenár a Noiret za vedľajší herecký výkon. Časová rovina odohrávajúca sa v časoch Alfredovho detstva je jednoznačne za 5, súčasnosť málinko zaostáva, takže som nesiahol po najvyššom hodnotení. Podobne príjemný film ako Felliniho Amarcord. Atmosféra večerných premietaní v mestečku pri porovnaní so súčasnou multiplexovou kultúrou je ako....doplnte si sami. (28.05.2012)