K zemi hleď!

Výstižné nahliadnutie na reakcie rôznych typov ľudí na blížiacu sa pohromu. Dezinformácie, konšpirácie, krátkozrakosť, politický populizmus a ekonomické postoje ako príčiny nečinnosti a popierania dokázateľného nebezpečenstva, sú trefne zobrazené v tejto sarkastickej alegórii na to, ako ľudia berú svetové problémy – meteorit môžeme nahradiť najmä klimatickou krízou a máme rovnaký scenár. Leonardo zaťahal za nitky, vďaka nemu môžeme vidieť veci aj z takejto perspektívy, hoci mnohí pointu prehliadajú a nestarajú sa. Herecké obsadenie sa skvelo hodí, ale keby bol film o pol hodinu kratší, tak by to nevadilo. Toto sci-fi práve reálne prebieha. (doplnenie o deň neskôr: otitulkované videjko, kde hovoria samotní herci, že ako to mysleli... TU) (06.01.2022)

Podstatně lepší hollywoodská komedie o konci světa než This is the End :-) Chytře nejenom napsaná, ale i obsazená. Třeba použití Ariany Grande a jejího songu je top. Scény živého vysílání mi přišli satyricky nejtrefnější. Další zajímavá role pro Marka Rylancea. Poslední DiCapriova hláška sice ne objevná, ale trefná a přesně v mém přesvědčení. A přesně tuhle Cate Blanchett chci za milenku. (06.03.2022)

Trefná a velmi povedená satira, ale zároveň jeden z nejdepresivnějších filmů, co jsem za poslední dobu viděl...je to takový filmový kompilát všeho, co devastuje západní společnost - všudepřítomná mělkost a povrchnost, zhoubný vliv sociálních sítí, bulvarizace zpravodajství i žurnalistiky obecně, navázání korporátu na politické elity, oligarchizace politiky, populismus, narcistní a neschopní politici, hluboké štěpení společnosti...vlastně jediné, co v západní společnosti funguje, jsou technologie ... V amerických reáliích je kritika jasně adresná (Trump a jeho elektorát), ale dobře to známe i tady u nás (Trumpovi republikány tu lze asociovat s voliči agenta StB Bureše a Pitomia), pod povrchem samozřejmě dříme klimatická krize a vlažný přístup k jejímu řešení. Dobrovolně se řítíme do záhuby, čehož je tahle satira příhodnou metaforou... (04.01.2022)

Čekal jsem neomarxisticko - pandementní grétoagitku á la Netflus a přeqapive dostal docela milou a obecně trefnou satiru, takové Vrtěti psem krát 100 pro nové tisíciletí o tom, jak nám tu točí světem banda bezskrupulózních, nenažraných a mocichtivých politických impotentů, za jejichž nitky v zákulisí tahá hrstka sociopatických, ještě nenažranějších a virtuálními machinacemi ovatěných kokotporátních bilionářů s božským komplexem, přičemž všichni využívají pro účelové pasení přitroublého stáda dávno skoupená povrchní, mršinožravá masmédia a hlavně vox populi přitroublých dementizérů na asociálních sítích, dekádu pečlivě a cílevědomě budovaných přesně za tímto účelem. Karikatura MuskoJobse dokonalá, stoletá Blanšetka až neuvěřitelně nabalzamovaná a Rocco Sifredi alias Leoš di Obrna nade vši pochybnost potvrdil statut prkenného pornoherce. Jeho etuda vycáknutí v televizi byla natolik bezmimicky dokonalá, že ji dokonce na celé čáře trumfla i proslulá, a jako vždy zoufale kožená, lukostřelkyně z Hangrgejs. Každopádně nejpodařenějším vtipem na tom všem je, že něco takového zafinancoval a šíří další zkurvený bolševický kokotporát, svým zřetelně demagogizujícím obsahem cíleně programující debily ke kolektivnímu vědomí kokotporátního komunismu a kandidující na generálního tajemníka ústředního výboru. Patrně nějaké problémky na pískovišti, ovšem i tak kapku hovno do větráku, soudruzi! Samosebou se mechanismus tohoto příběhu dá v současnosti naroubouvat na cokoliv – od globálního homosexualizování přes negrofikaci až po fuj fuj republikány. Ovšem srovnávat stoprocentně anihilační kataklysma s maximálně 1,8 procentní chřipečkou, jak tu předvádějí ti nejbystřejší z nás, to je vskutku na okamžitou lobotomii a nesporným důkazem toho, že vše výše popsané funguje na celých těch 70 procent světových hlavovprdeláčů jako dobře namazaný manipulativní stroj. (27.12.2021)

Adam McKay nám chce něco sdělit a dělá to (opět) velmi efektně. Ovšem co přesně to je, tím už si nejsem tak jistý. McKay se trefuje do post-faktické reality 21. století, za jejíž podobou jsou v lepším případě chladní byznysmeni, v horším do sebe zahledění vizionáři. Podobně jako v Sázce na nejistotu (a s o poznání svěžejším stylem, než jaký jsme viděli třeba v Soderberghově nedávném Pracím automatu) se v duchu přísné satiry dozvídáme, na čem naše společnost momentálně stojí. Výsledkem je vyhrocenější variance na Network o půl století později, která sice na spoustu problémů s nekompromisním humorem ukazuje, zároveň však trpí typicky dobovými problémy – rozklížeností, občasnou scenáristickou překotností a křičením hlasitých statementů bez vybudování dostatečného základu. První necelá hodina se pyšní skvěle úzkostnou atmosférou a kdyby v tomto duchu McKay pokračoval ještě chvíli, a pak film ukončil, výrazně by zamíchal kartami v mém žebříčku nejlepších letošních filmů. Od psychologicky relevantní připomínky toho, jak každodenně řešíme malichernosti, však uhne k rozmáchlejším tématům. Širší společenský pohled je pro téma satiry samozřejmě nezbytný, přesto v této fázi může být McKay rád, že sehnal tak početnou skvadru skvělých herců, kteří prodají i slepé příběhové linky. A tak snímek doklopýtá až k emociálně fungujícímu konci. Nakonec tedy převládá spokojenost, v lecčem i větší než u Sázky na nejistotu; nechybělo ale mnoho, ale mohli jsme řešit skutečně extrovní pecku. Více zde. (28.12.2021)