K zemi hleď!

„MÁME ŠEST MĚSÍCŮ, NEŽ LIDSTVO A VŠECHNY ŽIVÉ DRUHY VYHYNOU…“   Vrtěti psem ze současnosti. Tohle už není alarmující, skandální ani ironický. Tohle je skutečnost! Groteskní zpráva o konci lidstva je vypovídající, ale bohužel občas i trochu nudná. (A že dávám HUMOR **, je zásluha toho fóru na konci!)   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jestli by mi bylo při konci civilizace smutno. 2.) A.I.L.F..  ///  Thx za titule „Vít Bezdíček.                   PŘÍBĚH  ****  HUMOR  **  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (01.01.2022)

Vlastne som sa celkom nudil. Na jednej strane si uvedomujem, ako je to geniálne vymyslené a napísané (satira o reakcii ľudstva na globálne klimatické hrozby napokon zhodou okolností dokonale komentuje aj všetko, čo dokážeme stvárať okolo covidu) a rovnako skvele natočené a zahrané... a predsa akoby mi v tej dokonalej filmárčine chýbala šťava, nejaký odpich, ktorý by to premenil na strhujúcu pecku. 7/10 (26.12.2021)

„Čo sa to s nami preboha stalo?“ Pôvodne som chcel napísať, že scenár je... jednoduchý? Nie, to nie je to správne slovo, ktoré hľadám. Ale uspokojme sa s ním, pretože tomuto svetu stačí, aby boli veci „len“ adekvátne. O tom ostatne tento film je. O tom, že sme mali všetko, ale nič sme si nevážili a napriek tomu, že sme mali všetko, sme chceli ešte viac, čo je ale matematický (a iný) nezmysel, lebo ak máte všetko, nemôžete mať viac. Môžete mať len menej. O to tvrdší potom zvykne bývať pád. Aby som sa ale vrátil na začiatok: scenár by sme mohli obviniť z „jednoduchosti“. Ale on v skutočnosti nie je jednoduchý („jednoduchý“?). Vychádza z reality, z nášho sveta. Ľudstvo si nezaslúži prežiť. Vlastne sa mi to ani nechce hodnotiť ako „len“ film. Dokonca to (podľa mňa) nie je ani „obyčajná“ satira. Je to komplikovanejšie. Je to o nás. Je to zrkadlo. Je to (asi) niečo viac, než „iba“ film. Sonda? Reflexia? Sebareflexia? (29.01.2022)

Tohle mi jako příznivci The Younger Dryas Impact Hypothesis nedělejte. Těžko se mi hledá filmová výpověď mezi didaktickou nesnesitelností reality filmové a osobní frustrací z reality skutečné. Ale 'Dokumentární' není žánr, který bych automaticky přiřazoval k 'Apokalyptický'. Jsou lepší satiry? Ano. Chytá mě u nich větší deprese? ... více v deníčku (28.12.2021)

Adam McKay nám chce něco sdělit a dělá to (opět) velmi efektně. Ovšem co přesně to je, tím už si nejsem tak jistý. McKay se trefuje do post-faktické reality 21. století, za jejíž podobou jsou v lepším případě chladní byznysmeni, v horším do sebe zahledění vizionáři. Podobně jako v Sázce na nejistotu (a s o poznání svěžejším stylem, než jaký jsme viděli třeba v Soderberghově nedávném Pracím automatu) se v duchu přísné satiry dozvídáme, na čem naše společnost momentálně stojí. Výsledkem je vyhrocenější variance na Network o půl století později, která sice na spoustu problémů s nekompromisním humorem ukazuje, zároveň však trpí typicky dobovými problémy – rozklížeností, občasnou scenáristickou překotností a křičením hlasitých statementů bez vybudování dostatečného základu. První necelá hodina se pyšní skvěle úzkostnou atmosférou a kdyby v tomto duchu McKay pokračoval ještě chvíli, a pak film ukončil, výrazně by zamíchal kartami v mém žebříčku nejlepších letošních filmů. Od psychologicky relevantní připomínky toho, jak každodenně řešíme malichernosti, však uhne k rozmáchlejším tématům. Širší společenský pohled je pro téma satiry samozřejmě nezbytný, přesto v této fázi může být McKay rád, že sehnal tak početnou skvadru skvělých herců, kteří prodají i slepé příběhové linky. A tak snímek doklopýtá až k emociálně fungujícímu konci. Nakonec tedy převládá spokojenost, v lecčem i větší než u Sázky na nejistotu; nechybělo ale mnoho, ale mohli jsme řešit skutečně extrovní pecku. Více zde. (28.12.2021)