Vyšehrad: Fylm

Tenhle film samozřejmě nejvíc ocení fanoušci původního seriálu a taky českého fotbalu. Narážky na zákulisí nejvyšší fotbalové soutěže jinak určitě pochopit nejdou. Fekálního humoru je tu na můj vkus pořád hodně, oproti seriálu ale musím vyzdvihnout stabilní vyprávěcí linku a hlavně desetiletého Jakuba Jenčíka v roli Laviho synka. Troufám si tvrdit, že některé scény musely být Jakubovou improvizací, protože tak sympaticky bezprostřední dítě jsem v českém filmu dlouho neviděla. Těch 500 000 diváků v kině bych víc přála jiným snímkům, ale jako jednorázová zábava je to více než ucházející. Přemýšlel jsem... Bolelo to? (03.07.2022)

Barsíčka to tehdy nebyla, ale do FC Slavoj Vyšehrad to zase neměl daleko. Nicméně o domovské Spartě, která už nehodlala přivírat oči, se zase začíná šuškat. Nejdřív ale musí vyřešit, že jeho klubu hrozí sestup z druhé ligy, že si půjčil na svatbu od špatných lichvářů, že je jeho tchán zapáleným slávistou, a že se na scéně objevil osmiletý kluk, který má na pindíkovi totožné znaménko jako naše ne zrovna nejostřejší kopačka. U seriálu jsme postupně naráželi na to, že pokud se nešlo „hlouběji“ a s dílčími pointami, fungovat to nebude. A těch záchodových gagů bylo ve finále trochu moc. Film je v tomhle jak přes kopírák. Jen vznikl za víc zlaťáků. Rozhodně nenabídne nějakou sofistikovanou (fotbalovou) satiru, ač odkazy na reálné fotbalové kauzy jsou vesměs moc fajn. Jinak je to ale o hořících penisech, průjmech, zvratcích, létajících psech či obnažených striptérkách a míru únosnosti pokouší opravdu dost. Někdo tuhle všudypřítomnou pokleslost nedá, na druhou stranu české komedie propírají stále to samé, takže Štáfkova sebevzhlíživá guma je svým způsobem vlastně svěžím závanem. A ještě zvládá evokovat dojem jisté velkoleposti, protože načančané je to opravdu slušně. Zatímco Ondřej Pavelka (bohužel) nemá tolik hlášek jako v seriálu, Jakub Štáfek je dál energickým hovadem, baví i podpantoflák Jakub Prachař, ač jen variuje svoje četné výstupy z televizní obrazovky. Bál jsem se dětského elementu, ale nakonec dobré. Je to peklo, je to jednorázovka, má to spád, má to styl, přesto jsem vtipů čekal (mnohem) víc. (11.09.2022)

Brutální kravina plná humoru na hraně únosnosti a šílený výplach mozku, ale také jedna z nejlepších českých komedií tohoto ražení za poslední léta. Na seriály se téměř nedívám a tak jsem znal Laviho pouze z vyprávění a jsem nadšený. Jakub Štáfek do role vypatlaného fotbalisty skočil po hlavě a všechno jsem mu věřil. Stačí se jen bavit ostrým humorem za čarou, který však jistě není pro každého. /70%/ (05.05.2024)

Jednoduchá zábava pro fandy české tvorby a Vyšehradu, nic víc ve filmu nevidím, ačkoliv se snažím. Občas fajn humor, ale neskutečně mi zážitek kazil fakt, že jednak sklouzává velmi často až k primitivnímu, fekálnímu humoru s narážkami jen na sex a ve druhé řadě to, že film kopíruje klasickou šablonu podobných “komedií”, a tedy zábavný vývoj - kolize - smutná část a happyending. Jakoby se film bál být svůj a zábavný. V porovnání se Třemi tygry musím zhodnotit, že u nich byl alespoň humor místy skvělý, ale tady to šlo často dost mimo diváka… (09.09.2022)

Roky čekání na vytoužený film oblíbeného krátkometrážního seroše, co jsem kdysi žral, je konečně u konce a Vyšehrad: Fylm skutečně přináší to, co od něj všichni čekáme. Ze začátku jsem byl malinko opařený, jelikož opravdu nemusím fekální humor, ale pak se to krásně rozjelo a já se smál, jako už velmi dlouho ne; a to hlavně proto, že čistých komedií je méně a méně a mně to dost chybí. Čistě tématicky je pro mě Vyšehrad jako dělaný a vyloženě jsem si liboval v nespočtu fotbalových referencí, které většina sálu vůbec ani nezachytila. A co je ještě větším překvapením, kvůli čemuž napaluji pětikvalt, je to, že film neskutečně dobře funguje i po emoční stránce a faktor dítěte, který jsem po zhlédnutí traileru považoval laciný a nudně předvídatelný, se proměnil v hlavní klad snímku a dokonce mě na konci dojal. Spolu se sympatickou a neotřelou Štáfkovo a Koppovo režií a nezaměnitelným stylem už úvodních i závěrečných titulků pro mě jasná pětipalba a bude to možná první český film vůbec, na který půjdu podruhé. (27.04.2022)