Mnoho povyku pro nic

Nikdy jsem asi neviděla nic krásnějšího než rozohněného Kennetha Branagha běžícího v ústrety překvapenému Denzelovi Washingtonovi, ukazujícího na ustyďovavšího se Roberta Seana Leonarda a křičího nesouhlasně tou úžasnou dikcí: "He is in love!" Jinak typický příklad letní romantické komedie, jakou jsem ochotna snášet, ale to si myslím, že už přede mnou někdo řekl, že Wilda prostě válel. (30.09.2008)

Opravdová lahůdka. Moje nejoblíbenější Willova komedie (a asi i hra celkově), ve stejně nádherném, rozkošném a kouzelném podání, jako je to divadelní s Tennantem a Catherine Tate (kteří jsou ovšem ve svých rolích o něco lepší). Kenneth Branagh je úžasně neodolatelný, Emma Thompson je naprosto skvělá, mladičká Kate Beckinsale neuvěřitelně nádherná. Kennethova režie jako vždy naprosto prvotřídní. atmosféra a prostředí na jedničku, herecké výkony tradičně na té nevyšší úrovni i v těch nejmenších rolích. Ano, Kenneth Branagh i s tímto filmem ukázal, jak se má Shakespeare převádět na velké plátnoa že nikdo jiný by to radši dělat neměl. Skvostná záležitost, ve které potěší Michael Keaton i Brian Blessed, ale kdo mi vůbec nesedl, to je Keanu Reeves. Nebudu se tady pouštět do tvrzení, že jeho obsazení byl přešlap (ačkoliv i to je možné, moc mu to totiž nešlo), ale pravda je taková, že Don John je nejnudnější a nejméně povedený ze všech záporáků, které kdy Shakespeare vymyslel. Jinak je pro mne ale Mnoho povyku pro nic i v této podobě prvotřídním, skvostným, nádherným zážitkem s naprosto úžasnou ústřední dvojicí (kterou pro mně vždycky byli a vždycky budou Benedick a Beatrice) a naprosto úžasnou druhou hlavní dvojicí (která v druhé polovině zbytečně bere prostor té první - :D :D :D), nádhernou hudbou (miluju Nonny Nonny) a božsky nádhernou a roztomilou Kate. Nelze nic jiného, než doporučit. Vrchol Willových adaptací. 100%. (02.04.2018)

Tohle by měli promítat studentům, aby viděli, že ani Shakespeare nebyl samá smrt a nuda. Kenneth Branagh kvalitně režíruje a ještě kvalitněji hraje, jeho Benedick měl správné grády, podobně jako Thompsonová. Ostatní herci ale pozadu nezůstávají. Ani Keanu "Neo" Reeves není zas tak toporný, ačkoliv Don Johna jsem si představoval trochu jinak, ovšem Michael Keaton a jeho Dogberry mi vyrazil dech. Škoda, že se ještě nedostalo na Krále Leara, toho si nakonec asi budu muset přečíst... (07.01.2009)

Další velmi povedený Branaghův Shakespeare, kterému kraluje on sám a jeho "družka" Emma Thompson. Tahle dvojka si milostné špíčkování potrénovala už v Jindřichu pátém a tady to dovádí k dokonalosti. Lamoidní Keanu Reeves naštěstí nemá moc prostoru a nejvíc ruluje Michael Keaton, ve kterém byste Batmana rozhodně nehledali. Třešničkou na dortu je jako obvykle skvělá Doyleova hudba. (24.11.2008)

Takže nejdřív k Shakespearovi, aby v tom Branagh nebyl sám - tenhle kus je odfláknutý už v předloze, která v urychlených událostech miniaturizuje lásku i přátelství do pouhého návodu k použití a očekává, že jejich kouzlo a sílu zachová neúnosnou mírou přehrávání, zrovínka, jako si představuje, že ducha komedie stačí podpořit kašpařením, doplnit chvastounstvím a nakonec to celé přehodit pláštíkem nechutné idealizace a infantilních intrik... a Willdovi tentokrát neprospěl ani Kenneth (i když úvod byl mnohoslibný), především výběrem obsazení - prince Washingtona by nenásledoval ani smrad z ponožek, Leonard oprášil výrazivo z dramatického kroužku, od bezduché Beckinsale byl živější epitaf na jejím hrobě, Thompson by si nemohl zamilovat ani potrhlý Keaton, kdyby na to mělo přijít, Branagh pískal jako jestřáb a Reeves zde nepředstavoval nic menšího, než politováníhodný omyl. Zpackaná toť romance, jenž trefná se býti zdá jen názvem svým. (15.11.2013)