Hranice lásky

Předcházela tomu dráždivá pověst, ale tvůrci nesdělili nic nového, a už vůbec ne zajímavého. Nejsem žádný odborník na zákoutí vztahů a sexuality, ale pokud má někdo k někomu emocionální pouto, nevěřím, že ho převáží nějaká moderní módní vlna. A vůbec to, jak se zřejmě stabilní pár „dostane“ k sexuálnímu experimentování, je poměrně dost na vodě. Několik neskutečně povrchních dialogů v duchu „Takže bys chtěl?“ – „A ty bys chtěla?“ má asi v otázce vztahového tápání či rozvolnění nahradit mimika herců k nevyřčenému. To, co přijde, je poměrně jednotvárné, prostě jen sledujeme, s kým dalším on či ona skončí v posteli. Navíc se domnívám, že divákům, kteří volnější formu měli či zažívají, bude výsledek připadat zjednodušující, a to i právě v tom, že ústřední duo o mnohém nedokáže otevřeně mluvit. Zatímco ona se v sexuálních dobrodružstvích najde, u něj se brzy objeví vystřízlivění. Nejenže Vagnerová film jednoznačně táhne, zároveň je prostě zrzkou, ze které se mnoha mužům zvedne tlak, zatímco její (uspávající) filmový partner Řezníček nepůsobí jako někdo, s kým by dvacítky z diskotéky zatoužily po náhodném sexu. Neustálé si předávání natáčejícího mobilního telefonu mě štvalo. Oceňuji otevírání „jiných“ témat (polyamorní vztahy k nim rozhodně patří), upřímnou a komplexní studii jednoho vztahu si nicméně představuju jinak. (15.01.2023)

Pohlcující. Díky za vymezení vůči českému mainstreamu genderově stereotypních, buranských romcomů. Tohle je autenticita života. Hana Vagnerová je jedna z mých nejoblíbenějších českých hereček a jsem šťastná, že po Sněží od Kristiny Elšíkové dostala další roli, kde mohla uplatnit svůj nesporný herecký um. Navíc je spoluautorka námětu a scénáře. Víc takových českých filmů! (06.07.2022)

Chápu, že se českému divákovi musí věci dávkovat postupně, ale chybělo mi tam proboření hranice sexuality. Takhle jsou Hranice lásky přímočarou podívanou, směřující od bodu G do bodu R bez nějakého silnějšího překvapení. Oprava: jedno překvapení na konci čeká, ale obávám se, že to bude to jediné, co si z filmu za pár měsíců vybavím. (22.11.2022)

Čekal jsem, ani nevím proč, procedurálnější studii možností moderních lidských vztahů, místo toho jsem dostal cudně nasnímanou moralitku jak z románů 19. století o tom, jak muž neschopný udržet na uzdě nekontrolovatelnou sexualitu své ženy přijde o jinak ideální vztah. A je z toho fakt smutný, dokud na něj neskočí o deset let mladší manic pixie dream girl, která ho PROSTĚ CHCE. Jsem veskrze zklamaný, protože tenhle scénář bych čekal od Hřebejka s Jarchovským.  Wiński má nepopiratelný režijní cit a umí vystavět scény, ale rozhodně největší zklamání Varů. (04.07.2022)

„Uděláme si nový vzpomínky, jo?“ Jen aby jim ty nové vzpomínky pořádně nezhořkly… Vůči Hranicím lásky jsem měl předsudek. Očekávání slepence erotických pasáží tvářících se jako rádoby šokující film se však nepotvrdilo. A přívlastkem „odvážný“ by se film dal nazvat snad jen optikou českých poměrů, stejně tak to téma (u nás ještě tolik nezavedené). Jde o vztahový film, ve kterém sice tělesnost hraje velkou roli, ale není prvoplánově vzrušivá, spíš naopak. Snímání postav při intimnostech je až nepříjemně z blízka, což ale zpětně kvituju. I vývoj vztahu Hanky a Petra. Od povídání si o představách, přes provokace k flirtu, odvážné setkání s přáteli až po pravidelné docházení za sexuálním partnery. A ze snahy o oživení milostného života je rázem nepříjemné vystřízlivění. Hranice lásky se ukazuje jako velmi příznačný název, neb o posouvání a překračování hranic je tenhle film především. Vnímání snímku bude divácky dost odlišné, za sebe to vidím na lepší 3*. „Takže chcete říct, že na sebe vůbec nežárlíte, jo?“ - „Žárlej na sebe lidi, který si nevěřej, ne?“ (29.01.2023)