Pražské noci

Nemá cenu zde mluvit o třech povídkách, spojující čtvrtá linie možná nemá takovou stopáž, ale s přehledem zastane funkci čtvrté povídky. Dlouho jsem tento komentář nechával čekat ve frontě, a ani nyní pořádně nevím, co si o Pražských nocích myslet. Skutečnost, že vznikly v době vrcholící tzv. nové vlny, totiž snímku pomáhá a zároveň ubližuje. Ona pomoc - hledání a používání nových výrazových postupů, stylizací, syrovost obrazu a úspornost dialogových a scénických prostředků, dojem, že se nacházíme přímo v obraze, vidíme každou kapku potu na čele padlého rabína - se maximálně projevuje hlavně u prvního příběhu Poslední golem (****). Perfektně zvládnutý scénický minimalismus vytváří spolu s temnou hudbou ohromující dojem, který je nejsilnější ve scéně oživování golema, a směle zakryje snadno odhadnutelnou pointu (jasně danou i tím, že dívka nemluví). Navíc Josef Bláha coby rabi Löw se svou démoničností směle vyrovná Klusákovu odpadlému rabínovi. A je-li golem majstrštykem co do mysterióznosti, faustovské Chlebové střevíčky (****), druhá povídka v pořadí, si uzurpují označení nejstrašidelnější povídky. Rokokově hravý začátek s rozmarnou hraběnkou, jemným lesbickým nádechem polibku s komornou a odmítanými nápadníky postupně přechází k tragickému vyústění se skutečně mefistofelským Josefem Somrem a dramaticky strašidelným danse macabre, které mi z paměti dosud nezmizelo. Být tyto dvě povídky doplněny něčím podobně úderným, mohlo jít o perlu nové vlny. Leč nestalo se tak - a právě experimenty nové vlny učinily z Otrávené travičky (*) muzikál, který nevytrhla ani topless Milena Dvorská, zde okouzlující femme fatale. Povídka však nestojí za nic a jen krátká stopáž ji činí milosrdnou. Tímto oslím můstkem se naváže a vysvětlí spojovací Fabricius a Zuzana (***), která vyloženě komickým závěrem s létajícím autem dost kazí dojem, jakkoli Kopeckého cizinec a hlavně čertovský Hrzánův řidič se snaží děj táhnout nahoru. Ale nepovedlo se, milý Fabricius tajemnou Zuzanu ani neopíchal (to není spoiler, to snad nečekal nikdo) a z povídky zůstal jen rozpačitý dojem. Tak jako z celého filmu. O pražských pověstech se strašidly jsem kdysi psal jednu seminárku, a i proto vím, že materiálu na hororově laděné příběhy by se dalo najít dost a dost. Škoda, že (někteří) režiséři tohoto filmu se rozhodli jít jinou cestou. (13.03.2016)

Rozeberu to postupně. HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH POVÍDEK: Poslední golem - Asi nejlepší povídka ze všech, atmosférická, podmanivá, tajemná, skvěle vedená... No prostě přesně taková, jak bych si představoval. A navíc ten nápad udělat horor o golemovi, to se skutečně vidí málokdy. Plus taky musím pochválit skvělou hudbu. K dokonalosti mi něco chybělo, ale jinak za mě velká spokojenost (4,5*), Chlebové střevíčky - Opět atmosférické, podmanivé, tajemné, skvěle vedené a s úžasnou hudbou, jenže tady jsem měl bůhvíproč pocit, že to celé trvá déle, než by mělo. Možná to je jen můj osobní pocit, nevím, každopádně kvůli tomu je pro mě tahle povídka až na druhé místě této antologie - nicméně je pořád dost dobrá, na československé poměry navíc perfektní. Navíc ty pavučiny jsou jak z Valerie a týdne divů. (4*) Otrávená travička - Ze všech povídek ta nejslabší a pro mě i nejotravnější. Po filmařské stránce je sice opět perfektní, ale nezaujal mě příběh a to, že je to celé zpívané, mi zážitek z ní otrávilo ještě víc - navíc když ty písničky nebyly bůhvíjak zajímavé. (2,5*) Fabricius a Zuzana - Mezipovídka, která celkem dobře plní svůj účel mezipovídky, ale nic víc nenabídne. A ve finále jsem měl pocit, že celá skončila až moc rychle. Navíc taky nechápu to úvodní mluvení v lámané angličtině (ale asi to zní pořád líp, než kdybych měl anglicky mluvit já) a ten naprosto nahodilý přechod do češtiny. A ještě jsem nepochopil, proč po těch příbězích Kopecký vždycky usne, ale asi to mělo být vtipné... (3*) CELKOVÉ HODNOCENÍ: Dost zajímavý a dost slušně natočený povídkový horor, z nichž skoro každý je - v rámci Česko/Slovenských hororů - na dost vysoké úrovni. Líbilo se mi to, ale na víc jak 4* to fakt není. Ony to ty dvě slabší povídky celkem kazí a z těch dvou povedených není ani jedna tak silná, abych jí samotné dal plný počet. Ale rád jsem na to narazil a rád jsem to i viděl, je to pro mě takový nedoceněný a lehce zapomenutý československý hororový klenot. (23.01.2021)

Film, o němž jsem až doteď neměl ani tušení a jehož objev pro mě byl velkým překvapením. Jen u toho to ale bohužel zůstalo a nějaký zásadní divácký zážitek se nekonal - neoslovila mě ani forma ani obsah, a osobně jsem to místy shledal takřka nesnesitelné, resp. krajně nudné. Je to škoda, protože úvodní rozjezd - cca. prvních 11 minut - s Milošem Kopeckým (který zde dokonce pronese několik replik v angličtině, což jsem v žádném jiném jeho filmu nezažil) mi přišel vyloženě skvostný, vyskytuje se tam hned několik krásných žen, a hraje k tomu nádherná hudba Zdeňka Lišky, takže mě vyloženě mrzí, že mě to TAK MOC minulo, a obávám se, že za pár týdnů si už ani nebudu pamatovat, o co tam vlastně šlo, protože mě to skoro uspalo k smrti. (09.03.2021)

,,Podívejte, je vidět Velký vůz...." Formálně vytříbený snímek s poetikou kinematografie 60.let. Tehdejší důraz na obraz, kompozici, barevnost se dnes běžně nevidí. Vizuální gotická strohost v Golemovi(a přeci dokonalá) je v protikladu k barokně nančančané hostině v Travičce. Krásná Milena Dvorská připomíná svou koketerií role Jany Brejchové. Herecký koncert Kopecký - Somr - Bláha doplňuje Jan Klusák. Od nich by se měli dnešní herci učit, jelikož jejich civilní herectví většinou působí jako těžký amaterismus. Samotnou kapitolou je mysteriozní hudba, kdy fenomenální Z.Liška se s J.Klusákem výborně doplňují. Ve srovnání se současnou českou kinematografií získává snímek navrch. (07.04.2013)

Mohl to být jeden z vrcholných filmů tzv. Československé nové vlny, kdyby se tenhle filmově-povídkový triptych (respektive kvartet, započteme-li ještě uvozující rámcovou Makovcovu povídku Fabricius a Zuzana (***), která propojuje zbylé tři povídky) neutopil v přehnaně umělecké stylizaci. Je s podivem, že onen geniální nápad zfilmovat staré pražské pověsti neosvítil nějakého českého filmaře již dříve, tenhle projekt visel již nějakou dobu ve vzduchu, Pražským nocím však paradoxně nejvíce uškodila právě přehnaná touha experimentovat, tolik charakteristická pro tzv. Novou vlnu. Tak Miloš Makovec pojal Otrávenou travičku (**) coby muzikál, což samo o sobě nemohlo dopadnout dobře, vznikl nudný sled obrazů se zpěvy. O mnoho lepší je Brdečkův Poslední golem (***), který dává připomenout, u koho že se později inspiroval pan Švankmajer při natáčení Lekce Faust. Vrcholem celého triptychu pak jsou Schormovy Chlebové střevíčky (****), tentokrát opravdu s Faustovským motivem a silným sociálním rozměrem. Formálně vytříbená poetika Nové vlny je podpořena působivou hudbou Zdeňka Lišky (a v případě povídky Chlebové střevíčky též Jana Klusáka), kteréžto velmi umně navyšují mysteriózní dojem celého projektu reflektujícího překvapivě k pražským pověstem především ženský prvek... (07.04.2013)