Dým bramborové natě

Nenápadný film z doby, v níž by člověk dobrý český film nečekal. Ovšem pan Hrušínský z něj udělal opravdu krásnou věc - je zde ve své nejlepší formě, hraje už jen tím, jak se pohybuje, dívá, jak si cosi pomyslí, aniž udělá cokoliv navíc. (24.05.2011)

František Vláčil mohl teprve sedm let po trezorové Adelheid natočit další celovečerní snímek. Dým bramborové natě je film, který by se v rukou jiného tvůrce mohl proměnit v normalizační slátaninu, ovšem ve Vláčilově podání vzniklo další výjimečné dílo, které i dnešního diváka může překvapit svou neotřelostí. Tu tvoří kromě Vláčilovy citlivé režie též melancholická kamera Františka Uldricha (za asistence budoucího mistra Vladimíra Smutného) též nádherně smyčcová hudba Zdeňka Lišky, který pokaždé přesně věděl, jakou náladu je nutno v divákovi vyvolat. Velký a nezanedbatelný podíl tu má v neposlední řadě Rudolf Hrušínský, který se po čtyřleté nedobrovolné pauze mohl vrátit na stříbrné plátno a jehož si František Vláčil na tehdejším normalizačním vedení doslova vyvzdoroval. Výjimečný divácký zážitek z neveselé doby. (13.10.2020)

Pocitovo veľmi bohatý snímok, kde kraľuje hlavne pocit všadeprítomnej melanchólie a nostalgie. Film o ľudskosti a pravých hodnotách, ktoré na staré kolená hľadá vo svojom rodisku v zahraničí uznávaný doktor Meluzín. Vo svojej podstate ide vlastne o pozitívnu vec, pretože snímok ukazuje, že aj v prostredí všeobecnej nedôvery a malosti je možné presadiť ľudskosť a láskavým prístupom tak získať duchovnú rovnováhu a úctu všetkých. 85/100 (06.10.2015)

Krásná, zajímavá postava MUDr. Meluzína je po nadějném začátku bohužel rozmělněna. Čekal jsem, jak se bude vyrovnávat s novým i starým životem, místo toho mám možnost pouze sledovat, jak správňácky řeší příhody průměrného, rádoby psychologického scénáře, „teple lidského“ až k znechucení. Autor předlohy Bohumil Říha asi zrovna psycholog nebyl. Má to být ze života, ale postavy a situace jsou vesměs neživé, schématické, vytržené z reality. (Vrcholem je zpátečnická, primitivně zlá herdek statkářka jako správně zaostalý protipokrokový (dálnice) živel.) Nechybějí zajímavé motivy, úvody jednotlivých „záležitostí“ na mě působily silně, ale pak to vždy vyznělo hluše. Říhovu předlohu ovšem neznám a ať jsou její kvality jakékoli, tady jsou vinni autoři adaptace. Od Vláčila bych čekal víc. Přesto mu patří uznání za vizuálně a náladově pěkné dílo, kterému jistou hloubku přece jen nelze upřít. Celé to ovšem stojí na excelentním Hrušínském, jehož doktor Meluzín je skutečně impozantní postavou. (Vnucuje se mi označení „český Rudovous“, ačkoli to samozřejmě velmi kulhá.) I ostatní hrají velmi dobře. Suma sumárum známkuji třemi hvězdičkami. Ovšem, jak tady podotýká Radek99, v těžce normalizačním roce 1976 jde o nadprůměrný film. Radkovu komentáři také děkuji za některé vynikající postřehy toho, co je na filmu pěkného. Bohužel, ten střed, na kterém by to mělo viset – totiž Meluzínovo nitro – tam prostě chybí. (03.03.2011)

Mistr Vláčil sevřen dobovými (ne)možnostmi. Druhý mistr Liška jako by se jen díval zpovzdálí. Nicméně precizní obsazení překonává i tuto bariéru. Až přehnaně, ovšem skvostně klidný Rudla, Lohnického hrobnická filosofie, dvě výrazné zástupkyně dramatické tvorby naší kinematografie a rozverná maminka, dostávající zde životní, hereckou příležitost. (22.02.2014)

Vím, že jsem na film několikrát narazil ať už v TV programu nebo v bedně. Nikdy mě ale nenapadlo abych se na film podíval. A já vlastně nechápu proč. Spojení R. Hrušinský/F. Vláčil nemohlo dopadnout špatně. Tenhle film s pomalým tempem a melancholickou atmosférou to má u mě za pěkný 4 hvězdy. (28.02.2023)

Hrušinského lekár prichádza na dedinu, začne riešiť ich problémy, do ktorých sa zamotá aj emocionálne a divák má pocit, že to už v českom filme videl mnohokrát. Lenže vo Vláčilovom podaní sa jedná o dielo predsa len utlmenejšie a depresívnejšie, ako sme z prostredia českej filmovej dediny zvyknutí. Asi Vám pripomenie štýlom skôr Karla Kachyňu. Po polovici začne byť jasná téma filmu a čím ďalej sa blížime ku koncu, tým je nám jasnejšie, ako musí film skončiť a pochopíme, že akýkoľvek iný záver ako ten predpokladaný by bol nelogický. Očakávania sa naplnia, ale katarzia prichádza iba polovičná. Stále lepšie, ako z diváka ždímať slzy. (20.01.2014)

Dost depresivní psychologický snímek. K osamělosti doktorovi postavy se pozvolna nabalují samé nepříjemné události a většina z vedlejších postav je v nějakém kritickém období nebo řeší životní dilema. Ani vesnická atmosféra není uvolněná, neustále prší, nic se nedaří a ještě tak podtrhuje negativní náladu, o závěru v sanitce nemluvě. Hrušínský jako obvykle málomluvný, ale perfektní. (02.08.2011)

Víťazstvo Františka Vláčila nad normalizačnými cenzormi bolo iba polovičné. Podarilo sa mu síce presadiť Rudolfa Hrušínského do hlavnej úlohy, (bez neho by to bol iný film), podarilo sa mu natočiť nesocialisticky smutný film s vynikajúcim depresívnym záverom a podarilo sa mu aj zobraziť ľudí a život na dedine z jeho škaredšej stránky. Nepodarilo sa mu, a ani sa mu nemohlo podariť, realistické zobrazenie rozsahu problémov ľudí, ktorým niekto emigroval, nepodaril sa mu výraznejší odklon od Říhovej predlohy, ktorý mohol prispieť ku kompaktnosti diela a ani hudba Zdeňka Lišku výnimočne nie je na pochvalu. (12.01.2011)

Velmi poklidný film s ponurou a tichou atmosférou. Mistr psychologických dramat Rudolf Hrušínský se tu nesmazatelně zapsal velkým písmem. Právě na něm staví celý příběh a postavu seriozního doktora Meluzína ztvárnil dokonale. Moc se mi líbí tahle venkovská dramata a tohle je jedno z mých oblíbených. Rád se k němu vracím, když je možnost, i když je poněkud skličující a jeho konec není nejšťastnější. 80% (28.02.2011)

Něčeho jsem se dotknul, a nevím čeho. V období normalizace, a zvláště v sedmdesátých letech, československá kinematografie připomínala daleko více úhor než cokoli jiného. Ale životadárné výjimky nalezneme i v tomto nelehkém období; právem mezi ně patří i DÝM. František Vláčil, tvůrce proslavený Markétou Lazarovou, zde vystavěl komorní portrét kdysi prominentního lékaře, jenž rezignoval na svou kariéru a odešel na venkov. V kaleidoskopu standardního venkovského života zaujme asi nejvýrazněji sytá kresba často zprimitivnělých vztahů mezi lidmi, plných lhostejnosti či dokonce zášti. Poznáváme, jak mechanicky vykonávaná práce vede k otupění, jak i nejbližším příbuzným chybí soucit, jak se prosazuje prospěchářství. Odpovídá tomu i vizuální ztvárnění, architektonicky i v barevném pojednání záměrně strohé. Kameraman František Uldrich podzimní scenérie ještě zalévá slunečními paprsky, z nichž ovšem nesálá už žádné teplo; zbaveny přívětivosti připomínají stejně vychladlé nitro tamních obyvatel. Vláčil s pochopením, ale přitom v sytých konturách postihuje své zdrsnělé i trpící hrdiny, nelze proto neocenit přesné vykroužení vedlejších figur, včetně svérázného hrobníka (skvělý Václav Lohniský); snad jedině nesměle naznačený milostný motiv poněkud zaskřípe ve svém ztvárnění. Ovšem nad vším sebejistě vládne filmem na několik let nedobrovolně "odložený" Rudolf Hrušínský. Dokonale vystihl zachmuřeně rozvážné jednání i chůzi, původně sice předurčené vrozenou srdeční vadou, mezitím povýšené k ústřednímu charakterizačnímu rysu. Meluzín je člověk uvážlivý, zdánlivě nepřístupný jakýmkoli emocím, ale přitom nesmírně citlivý a chápavý; Hrušínský zde dospívá k obdivuhodné minimalizaci výrazových prostředků, vystačí s mírně shrbenou postavou, nehnutým obličejem a monotónně ztišenou, ba suchopárnou mluvou, která se však znenadání vytočí k nesmlouvavé naléhavosti, kdy i matný zrak se náhle projasní. Postihuje, jak za zdánlivou Meluzínovou neprůbojností a smířlivostí se tají nesmírné odhodlání prosadit to, co je podle jeho svědomí nejlepší. Hrušínského návrat můžeme tudíž považovat za ohromující, za důkaz mimořádného hereckého umění, naštěstí ještě několikrát v budoucnu zužitkovaného. (06.10.2013)

Skvělé psycho drama s Hrušínským v roli vážného a vyrovnaného doktora, který hledá smysl života. Tenhle snímek je poutavý už od úvodních titulků a má velkou moc vtáhnout diváka do svého pochmurného děje a vypustit se zvláštním a zamýšlivým pocitem, ale také s pocitem spokojenosti, aspoň tak to bylo v mém případě. (24.01.2010)

Je to takovej mrtvej pták. V tej dedine sa žil veru pomalší život. Bolo času rozjímať a nostalgicky spomínať. Dúfam, že to pánovi doktorovi pomohlo. Príbehy Markéty a Marie to pekne oživili a kolega hrobník dával neskutočné životné postrehy. 3,5* (24.02.2024)

Klasicky těžký a plíživý Vláčil. Tentokrát v rozumné stopáži a s excelentním Hrušínským. (04.10.2022)

Přes výborný herecký výkon Rudolfa Hrušínského a dalších herců (kupodivu i takový Jandák je tu vcelku snesitelný, jakkoli hraje protivného floutka) je "Dým bramborové natě" pouze smutným stínem filmů, které Vláčil točil před rokem 1970. Svou kůži ovšem soudruhům nedal lacino... Jeho obraz vesnice je tak neutěšený, že se člověk skoro ptá, jakým zázrakem tohle prošlo přes schvalovací komise. Předloha se přitom právě v optimismu s kterým tehdejší vesnici líčí povážlivě blíží barvotiskovosti agitek z padesátých let... Atmosféra je po většinu času tak hutná, že by se dala krájet a z dosti hloupoučké a primitivní předlohy Vláčil vykřesal skutečně nevídaný kus hořké poesie s drobnými špetkami slunečního jasu... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Radek99, Mertax (06.03.2011)

František Vláčil dokázal nejen z Rudolfa Hrušínského, ale i z ostatních herců vyždímat maximální nasazení a výsledkem jsou přesvědčivé charaktery postav. (19.11.2011)

Neuvěřitelně ponurá atmosféra, výtečná kamera, tradiční Liškova hudba a bezchybný Hrušínský. (24.01.2010)

Nepochybně dobrý film. Hodně minimalistický příběh s dobrými herci a zvlášť výborným Hrušínským. Lehce Vláčilovsky rozvleklé, ale snesitelné. Každopádně pořád považuju za nejlepší Vláčilův film Údolí včel. (13.12.2008)

EDIT: Tak jsem na to pár letech zase kouknul, a najednou mám před sebou úplně jiný, nedotažený film. Čekal jsem, že hlavní postavou bude doktor Meluzín a jeho vlastní léčba z rozčarování, tedy z toho, jak celý život dělal, co vlastně nechtěl, podřizoval se manželce, kolegům v ústavu, a sice to dotáhl až na špičkového lékaře v Paříži, ale prostě nedělal to, co chtěl on sám. A teď to dělat chce. Jenže Vláčil kašle na postavu doktora Meluzína, což je pak žel znát i na výkonu jinak obvykle excelentního pana Hrušínského, který zde působí nerozhodně, neb neví, co a koho má vlastně hrát. Jeho postava odnikud nikam nejde a nedojde. Celé se to soustředí jen na tu stařeckou depku a melancholii, a jak pravil můj syn, člověk by spíš čekal, že se v té sanitce rozsekají všici. PŮVODNÍ KOMENTÁŘ: Dokonalý snímek o stárnoucím doktorovi, který podobně, jako se pálí na podzim bramborová nať, se cítí na podzim svého života vyhořele. Hle, symbolika! Odjíždí z rušné a vystresované Prahy na venkov, kde vlastně chce život jen tak dožít, ale interakce s osudy lidí kolem něho ho nutí jednat jinak. Celé je to melancholické, jak asi stáří a rekapitulace mohou být, ale uvěřitelné, skvěle zahrané a reálné. (24.06.2018)

For Me 85% (28.05.2009)