Prolomit vlny

Ten chlap samozřejmě je příšerný citový vyděrač, ale marná sláva, to si stokrát můžu logicky dovodit pár hodin po shlédnutí filmu, leč nijak tím nepopřu, že mě tenhle příběh o ženě, která se zcela obětovala pro milovaného muže, srazil hluboko do kolen. Trier umí bořit bariéry mezi dějem/kamerou/divákem a vytvářet výbušnou kombinaci děj-divák. Autenticta příběhu je posílena "nepřikrášleným" snímáním ruční kamerou a absolutně věrohodnými výkon Skarsgårda a Watsonové. V tom příběhu je od počátku něco osudového, předzvěst tragédie... Tyhle "předzvěsti" Trier umí... Výsledné dílo je naprostým citovým terorem, tak strašným, že se v kině jedna divačka pozvracela. Žádný hnus, jen dlouhé minuty citového vypětí s takřka pohádkovým koncem, který ale podrápanou duši příliš neutěší. Kde končí realita a začíná film je během sledování Prolomit vlny takřka neřešitelný rébus. Byl jsem vtažen natolik, že moje emoce nebyly umělé. Byl jsem zmaten a smeten... Triere, vy zatracené zvíře!!! (31.01.2004)

Larsi von Trierovi se to zase povedlo, natočil emotivní film, který vypadá jako by se jednalo o dokument o Skotsku a jedné rodině, která se svým chování vymykala všem ostatním. Trier toho dosáhl velice jednoduše, pohrál si totiž s obrazem, který někdy poskakuje jako by byl na vlnách a jindy je rozostřený, až se zdá být amatérským... my ale víme, že se jednalo o účel, jímž nás režisér vtáhl naplno do děje. O Trierovi se říká, že je citovým vyděračem, který donutí diváka, aby myslel přesně na to na co potřebuje a pak se mu za to vysměje a o tomto filmu to platí dvojnásob. Tento film je volně inspirován pohádkou o Zlatosrdečce (zároveň se jedná o druhý díl stejnojmenné trilogie), dívce, která rozdala vše co měla, jen aby pomohla ostatním, při čemž čím dál více trpěla, ale ani chvilku nelitovala toho co udělala, za což byla na konci příběhu odměněna, Trierova interpretace díla je ovšem od knihy velice rozdílná, postrádá pohádkovost a konec je zároveň šťasným a velice smutným... (06.01.2006)

Dvě a půl hodinová filmová deprese. Chladná zapadlá vesnička jejíchž obyvatelé jsou silně věřící, netypická kamera (jakoby to snímal amatér) a schizofrenní Bess, jež je pro lásku schopná udělat cokoliv (dokonalá Emily Watson ve své první roli!). Trier jde opravdu až na dřeň. A musím říct, že mi to vůbec nevadilo. Přesto bych byl radši kdyby to bylo o tu půlhodinku kratší. 80% (21.12.2011)

,,JSEM S JANEM V DUCHOVNÍM SPOJENÍ. BŮH NECHÁ KAŽDÉHO V NĚČEM VYNIKNOUT. JÁ JSEM BYLA VŽDYCKY HLOUPÁ... ALE V TOMHLE JSEM DOBRÁ. BŮH DAL KAŽDÉMU NĚJAKÝ TALENT.…“ /// …a byla svatba. Pár zvláštních postav, romantická svatební šukačka na hajzlu, děkování Bohu za dar lásky. Film o životě Bess a Jana, poskládanej do sedmi kapitol (a jednoho epilogu). Otázky víry – fanatismus(?) nezdravé mysli aneb záchrana života šukáním a duchovním spojením. Úchylný téma, což nikoho nepřekvapí. Taky tady najdete to, co na Trierovi máte (máte, ne? Proč jinak byste… jo ták, kritici…) rádi: jiný postupy vyprávění, jinou kameru, filtr … prostě to, co fungovalo skvěle u Království (včetně Udo Kiera). Spíš jsem překvapenej, že mě to postupně přestává rajcovat a vyhlížím konec, páč nevěřím, že už to má čím překvapit. Tak sedím a čekám na zázrak, kterej by hodnocení zvedl aspoň na 3*… no a měl ho tam! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu si se S. Skarsgårdem přeměřit pinďoura. 2.) Chtěla bych umřít na dobro. (no a nadobro až pak…) 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (12.02.2014)

Neskutečně podmanivá a pod kůži se zarývající podívaná, na kterou jen tak nezapomenete. Lars von Trier opět dokazuje, že citlivá sociální témata mu nejsou vzdálená, a servíruje nám životní příběh lásky, která nezná hranic. Emily Watson svým výrazem dokáže vyslovit více, než vydá za tisíc slov. "Not one of you has the right to consign Bess to hell!" (08.10.2006)