Breaking the Waves
Breaking the Waves
Breaking the Waves
Prelomiť vlny
Režie:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHrají:
Emily Watson, Stellan Skarsgård, Katrin Cartlidge, Jean-Marc Barr, Adrian Rawlins, Udo Kier, Mikkel Gaup, Sandra Voe, Phil McCall, David Bateson (více)Obsahy(1)
Příběh o síle a moci lásky se odehrává v zapadlé vesničce v severním Skotsku v 70. letech. Hluboce věřící protestantská dívka, mladičká a naivní Bess, se provdá za světem protřelého těžaře Jana, který pracuje na naftařské plošině v Severním moři. Brzy po sňatku ale muž utrpí při explozi úraz a ochrne na celém těle. Jan nesnese pomyšlení, že se již nikdy nebudou milovat, a přesvědčí Bess, aby spala s jinými muži. Její mimomanželské sexuální zálety ale mají tragické následky… První díl Trierovy “trilogie zlatého srdce,” mystický příběh o síle víry, míře sebeobětování a poutu lásky, získal na MFF Cannes 1996 Grand Prix a proslavil britskou herečku Emily Watson, která za roli Bess získala nominaci na Oscara. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (375)
Příběh o víře, lásce a naivnosti. Způsob, jakým je film natočen, kamera, absence hudby a řada dalších "nedokonalostí" jen podtrhují sílu a naléhavost příběhu. Výkon Emily Watson je naprosto fantastický a jen kvůli němu snad stojí za to film zhlédnout. Tak proč tak nízké hodnocení? Ani ne snad za to citové vydírání, ale za to příšerné a okaté moralizování, podtržené otřesným koncem. Režisér už v mém případě zatlačil na pilu až příliš a úplně mě tak odřízl od jinak možná dokonalého zážitku. ()
Naprosto žalostně zahraná píčovina o jednom kriplovi a druhém downovi, která se odehrává v prostředí plném debilů aneb hledejme genialitu v hovně. Něco tak debilního jsem vážně dlouho neviděl. Nemám ani nejmenší tušení, co tolik diváků uchvátilo. Lars von Trier už je v mých očích navždy gayem a pevně věřím, že se s dalším jeho filmem už nikdy nepotkám. U tohoto filmu lze docenit snad pouze originalitu. Odpadu se ovšem nelze ubránit. ()
Jeden z nejkrásnějších, nejopravdovějších a zároveň nejbolavějších filmů, co jsem kdy v životě viděl. Naprostá existenciální dřeň. To už vlastně ani není umělecký film, ani stylizovaná výpověď o našem odcizeném světě, to je fungující odcizený svět sám. Příběh mladičké a prostinké dívky Bess, která si ve svém idealizovaném vnitřním světě vysní svatbu a vezme si člověka zvenčí, ze světa mimo její rámec, nomáda Jana, který pracuje na ropné plošině daleko od břehů pevniny, jíž obývá zamilovaná Bess. Ta chce silou své lásky prolomit dálku, co ji odděluje od svého milovaného manžela, a tak počne své vroucí modlitby věnovat pouze jediné žádosti - prosbě o brzký Janův návrat... V tento moment přichází první bolavé místo filmu - pokud její prosby skutečně vyslyší Bůh, pak je to Bůh zmaru a zla, pokud tak učiní osud, pak je i lidský osud nespravedlivý a slepý! Bess skutečně svého Jana přivolá zpět, ten se však vrací kvůli těžkému pracovnímu úrazu, který utrpěl na plošině a který ho připraví o vládu nad svým tělem a díky kterému ochrne. Další bolavé místo přichází vzápětí - prostota dívky se nevyrovná se zraněním nejbližšího člověka a její vědomí si ho začne klást za vinu. Silný křesťanský rámec (v jehož ortodoxii je přítomen i silný prvek masochismu - viz např. tradice pochodů ukřižování či celibáty a půsty) jejího života ji velí za hříchy se kát a trestat se... Jako trest Bess proto přijme úlohu symbolické Máří Magdaleny, tedy nevěstky, která se za trest propůjčuje námořníkům. V nedalekém přístavu pravidelně kotví loď, kam místní prostitutky odmítají chodit...předchází ji totiž pověst toho nejhoršího sexuálního zacházení motivovaného různými sadistickými perverzemi. Krize v manželství Bess a Jana se zoufale prohlubuje (Jan navíc po Bess žádá, aby naplnila svůj domnělý chtíč stykem s jinými (zdravými) muži) a tak Bess podstupuje poslední krok k domnělé záchraně - nechá se převézt na prokletou loď... Lars von Trier tu buduje stavbu velké moderní tragedie plné různorodých symbolů (sama odlehlost a rozervaná krása skotské krajiny; síly moře; symbolická křehkost lidskou rukou opovážlivě sestrojené těžařské plošiny, kde se určuje osudový dějový zásah - další děj determinující zranění člověka; sama Bess a její psychická rozpolcenost, jsou její rozmluvy s Bohem projevem víry či šílenství?), navíc ale zapojuje do běhu filmu i účastnění diváka, nejde mu ale naproti (očištění zvony na konci filmu je neadekvátní citům během filmu prožitým), jde spíše skrze něj a přes něj. Z podstaty filmu nejde se s Bess neztotožnit, nejde se citově neangažovat, nejde jen sedět a sledovat, to by člověk již dávno odešel či přepnul. Prolomit vlny je film jdoucí proti kulisovému poslechu, proti trendu televizní obrazovky permanentně běžící v pokoji plném hovořících lidí, film doslova rvoucí se o vaše emoce tím, že se táže po otázce smyslu a významu života člověka a téhož člověka v celé jeho holé podstatě ukazuje a zobrazuje. Film o křesťanství? Film o symbolice víry? Film o lásce? Nevím...Ale silný a hluboký vskutku je... Podobné filmy: Rodinná oslava, Umění plakat () (méně) (více)
Zatím jediný viděný von Trier. Nevím, jak to dělá, ale vnímám jeho postavy ze současosti jako postavy klasické tragédie - tedy jako pravdivé obrazy sebe samých, nikoli pouhé uzly vnějších a vnitřních vlivů. Něco málo severských filmů jsem už viděl, ale toto je pro mne cosi úplně nového, nezařaditelného. Příběh má sice jakýsi jasný vývoj a vyvrcholení, ale kdyby se film zastavil v kterékoli fázi, nebyl by o nic slabší. V detailech: často nedojde k tomu, co divák právě automaticky očekává - jen pro to, aby k tomu došlo vzápětí jinak. Obraz: nesympatický, škaredá reportáž. Watson: u cizokrajných herců obvykle nejsem schopen vnímat kvalitu jejich hraní, ale tady se to přehlédnout nedalo. Severská výslovnost angličtiny: nemá chybu. Extrémně umrtvovací kalvínská obec: Byl to dobrý obrázek toho, jak směšujeme Boha s freudovským superegem (tím nemířím jen na Bessiny modlitby, ale na celý ten podivný skanzen). A to je ta situace, v níž "naivní" Bess křečovitě sevře svou lásku na život a na smrt - a nepustí. A vzkřísí tím Jana - rozuměj, jak chceš. ()
Ktoráže to herečka získala na 69. odovzdávaní „zlatých plešivcov” , ocenenie pre najlepší ženský herecký výkon v hlavnej úlohe ? Je to manželka režiséra Joela Coena, Frances McDormand, ktorá v danom roku 1996, dominovala vo filme FARGO, ktoré režíroval jej husband. Videl som ju. Je to veľmi solídny výkon, ale i napriek tomu, je mojou favoritkou, iná kolegyňa, ktorá bola v tomto roku taktiež medzi nominovanými, na prestížnu, filmovú cenu OSCAR... Dána, Larsa von Triera, priznám sa, extra neobľubujem a nemusím. FILM - Prelomiť vlny, mi ale nie je neznámy pojem, pretože poznám herečku, ktorá si v ňom zahrala. EMILY WATSON, podáva vôbec zo všetkých konkurentiek, bezprostredne najlepší, ucelený, vierohodný, absolútne odovzdaný, strhujúci, mimoriadny, odvážny, bravúrny herecký výkon, aký nemá len tak obdoby, týkajúci sa najmä výstupu, v hranom, celovečernom filme, keď sa herec, vôbec po prvýkrát vyskytuje na „striebornom plátne” . Takýto debut ma totálne priklincoval do sedačky. Ja by som dal oscara práve Emily. Film je rozdelený v jednotlivých kapitolách : Bess sa vydáva. Život s Jánom. Osamotený život. Jánova choroba. Pochyby. Viera. Obeť zn. Bess. A na záver - EPILÓG : POHREB. Na ploche takmer troch hodín sledujem naprosto čosi fascinujúce a realistické, i kvôli tomu, že je neustále prítomná - ručná kamera, ktorá dáva výraznejší, intenzívnejší nádych - brutálneho REALIZMU, ktorý sa tak tlačí vpred ! Až by som povedal, že dokumentárne cítenie, je presne to pravé, orechové, čo ma automaticky napadá pri tomto sledovaní. Práve vynikajúca kamera veteránskeho majstra Robbyho Müllera, robí snímok tým, čím bezpochyby je + Emily v hlavnej úlohe. V skratke. V týchto spomínaných kapitolách si prejdem udalosti novomanželského páru - Jána a Bess, a to takým spôsobom, ktorého by som nechcel byť priamym účastníkom. Najprv sa vydáva, a je naprosto šťastná. Spolužitie. Muž odchádza pracovať na vrtnú plošinu, a žena si už želá, aby bol čo najskôr doma v jej objatí... A od tohto okamihu, začne naberať smer ich životov, nepredvídateľne, strmý a krutý pád... Budem svedkom živého obcovania, alebo hlavná postava Bess, sa zvykne rozprávať sama so sebou, čo taktiež neveští nič dobrého. Prihovára sa k „BOHU” . Toto treba radšej raz vidieť, ako o tom hoci sto krát počuť. A varujem, nie je to nič príjemné. Depresívna atmosféra je ešte veľmi slabučké slovo, čo na každého zúčastneného čaká... ()
Galerie (35)
Zajímavosti (11)
- Natáčení probíhalo ve Skotsku a Dánsku. (Terva)
- Herečku Catherine Deneuve snímek natolik fascinoval, že napsala režisérovi osobní dopis a požádala ho o roli v některém z jeho dalších filmů. Výsledkem byla účast ve snímku Tanec v temnotách (2000). (*Elfík*)
- První film "Zlaté trilogie" Larse von Triera, ve které hlavní hrdinové navzdory svým činům zůstávají naivní. Dalšími filmy jsou Idioti (1998) a Tanec v temnotách (2000). (Morien)
Reklama