Dogville

8/10 (02.09.2008)

Neotřelé, minimalistické, věrohodné, vtíravé..a až odporně pravdivé. (07.10.2009)

Film, který je natočen velmi zvláštním způsobem - jako divadelní inscenace na jevišti, kde stěny domů nejsou ani postaveny (!), ale přítomny jsou maximálně zárubně a mnohdy ani ty ne. Něco jako román Farma zvířat (Zvířecí statek / farma) od George Orwella, kde je perfektně zobrazena pravá povaha lidského druhu, který jen využívá ostatní lidské jedince pro svůj vlastní prospěch. Jinak to není ani s hlavní hrdinkou tohoto snímku Grace (Nicole Kidman), která přišla hledat do městečka Dogville útočiště před pronásledovateli. Snaží se, aby se lidem zavděčila (což se jí chvíli i daří), ale jelikož je jen jednou z asi 2 krásnách žen v městečku (a z těch 2 je nejvyzývavější právě ona), začne v mužích vzbuzovat neukojitelnou touhu po jejím těle, díky čemuž nakonec nabere děj špatný spád. V závěru se však ukáže, že utíkala před svým mafiánským otcem, jelikož se nechtěla podílet na jeho praktikách. Po všem tom opovrhování celým městem a znásilňování všemi muži (krom jednoho), který ji však zradil, se jí poté, co byla uvězněna a připoutána řetězem kolem svého krku k těžkému kolu, tak aby nemohla město opustit, dostává do rukou neuvěřitelná moc a možnost rozhodnout nad osudem celého Dogvillu se všemi jeho mrzkými obyvateli. Tak co myslíte, dá Dogvillu po tom všem ještě další šanci? 4* a 80 %. (03.07.2011)

Moje první setkání s Von Trierem dopadlo hned na výbornou. Ta jeho fiktivní scéna zapadlého městečka někde v horách nemá obdoby. Dogville postupem poodhaluje své obyvatele z obou stran, jak z té dobré tak z té zlé. Perfektně tím poukazuje a kritizuje lidské chování. Postava Toma, rádoby spisovatele a filozofa, mě neskutečně štvala díky jeho "moudrým" řečem a nečinností k dané situaci. Nicole Kidman osobně považuji za velice prkennou herečku, ovšem zde mě převědčila o opaku. Ani ta digitální kamera mi nevadila, vlastně k této formě sedla jako prdel na hrnec. Závěrečná 9. část je opravdovým vyvrcholením celého tohoto majstrštyku. Já osobně jsem vlastně pro takový konec, který Grace chtěla. (29.11.2011)

První Trierův snímek, který jsem si skutečně oblíbil. Jeho předchozí filmy byly sice formálně zajímavé provokace, ale jejich sdělení na mě až tak nezapůsobilo. Dogville je ale výtečný v tom, jak pravdivá výpověď o světě to je (samozřejmě symbolická a dohnaná ad absurdum). Závěrečná scéna potvrzuje, že Trier musí být neskutečný magor. Ještě, že tak! (03.12.2011)

Dlouho jsem se odhodlával k prvnímu seznámení s tvorbou von Triera, až jsem si konečně pustil Dogville. A zpětně vůbec nechápu, co mi trvalo tak dlouho. Tento experiment se totiž skutečně vydařil. Od prvních scén jsem si připadal jako na nějakém divadelním kroužku s těmi nejlepšími herci, hlas vypravěče mezitím působil dojmem poslechu audioknihy. A právě tato kombinace mě nadchla. Příběh už tolik nezaujal a ke konci prodloužené verze jsem se i trochu nudil, ale rozhodně nelituji toho, že jsem si hned na první projekci vybral právě ji. Těch 178 minut totiž i tak uteklo velmi rychle a zanechalo dojem, že jsem zase jednou viděl něco výjimečného. Lepší 4*. (09.04.2015)

Wau, film co mě zasáhl do posledního okamžiku. Výborní herci, hlavně Nicole je prostě úžasná. Líbil se mi ten nápad s kulisami, film díky tomu vypadá krutěji a syrověji... Jedinou výtku bych měla k stopaži, která by mohla být trochu kratší. Přece jenom tři hodiny na tak komorní příběh jsou opravdu hodně. (15.07.2015)

Vzhledem ke svým dvěma ne moc dobrým předchozím zkušenostem s Trierem (Antikrist, Nymfomanka) jsem byl tedy ohromně překvapen. A to ještě více vzhledem k překvapení, které mě hned na úvod čekalo a nezměnilo se během celých těch 178 minut. Mluvím samozřejmě o "interiéru" města, na které jsem si ze začátku musel hodně zvykat, nicméně po čase jsem to již bez problému akceptoval a nakonec jsem byl nadšen, jelikož to bylo něco naprosto originálního a myslím, že to dost dobře působilo i na atmosféru a jednotlivé postavy měli k sobě tak říkajíc hodně blízko. Dialogy spisovné, často filosofické, všechny postavy se během času vyvíjí i hodně mění stejně jako atmosféra. Co začíná jako idylka se brzy změní v peklo, komunita venkovských balíků se totiž ukáže odhaleně tak, jak by to málokterý režisér zvládl nebo se spíše bál ukázat. Herci dostali možnost se předvést a tu všichni bez výjimky využili. Aby to také taková skvadra nedokázala že. No a ten závěr, pomalu se připravující, absolutně nevíte, jak se vyvine, co se bude dít. Musím říci, že jsem byl opravdu na trní, na kterou stranu se ta pomyslná miska vah nakloní a jsem opravdu rád, že se naklonila na tu, na kterou bych ji naklonil i já a to jak z pozice režiséra, tak i postavy. Kdyby se totiž naklonila obráceně, byl bych opravdu hodně zklamaný a naštvaný a plný počet bych nedal. Ba co víc, podruhé bych se na to už ani nepodíval. Takto, i když je to těžký film, se mrknu velmi rád. (08.10.2015)

Je naprosto fantastické, jak rychle si divák na minimalistické prostředí městečka Dogville zvykne, alespoň já ho po pár scénách přestal vnímat a sledoval "klasický film". Dialogy nedají vydechnout, navíc je vše technicky výborně zvládnuto. Například základ všeho, tedy práce se světlem, střídání dne a noci, či ročních období, něco nádherného, přitom stále v jednom studiu! To stejné platí i o nasvícení tváří herců, které jsou především ve vypjatých scénách (jiné tu prakticky nejsou) zabírané klasicky po Trierovsku, tedy velmi detailně. Ale kamera umí být i krásná, svým způsobem v převažující nenávisti až idylická, například takový odjezd Grace pod plachtou mezi jablky. Nebo a snad ještě lépe, ve scéně zadostiučinění, ve fantastickém závěru, kdy Grace sleduje přes okénko auta zkázu městečka. Anthony Dod Mantle tímto záběrem řekne vše podstatné. Příběhově svým způsobem není Dogville nijak převratné, za to má výborně napsané dialogy, které kolikrát bolí více, než skutečné činy (například Grace/Vera). Jeho kladem je i to, že se jedná o divadlo, tedy, pokud zrovna kamera nezabírá detail, za právě sledovanou scénou můžeme pozorovat i dění v jiných domech, či částech městečka, například odpornou scénu prvního znásilnění. A to tu po Grace vlastně nikdo nic nechce! Nicole Kidman je v její roli výborná, ve většině příběhu z ní číší dobrota, ale čím blíže závěru, tím více prožívaného hnusu a příběhové gradace. Toto trvá až do přelomového a opět výborně natočeného rozhovoru s otcem, po němž je změna v jejím pojetí Grace znát. Ovšem slabý výkon zde nepodává nikdo, například taková Patricia Clarkson, či Paul Bettany jsou taktéž nezapomenutelní. A nezapomenutelný je i první záběr (záběry) z výšky, díky němuž máme celé křídové městečko, v němž se tato "gangsterka" dle Larse von Triera odehrává, jako na dlani. 95% (05.06.2016)

Docela novátorské "divadelní představení". Vše ale zabíjí nesnesitelná "opilecká" kamera, ještě horší než v Prolomit vlny. Asi nejsem pravý "Arťák", ale stejně se nedomnívám, že Dogme 95 je postaveno na tom, že se i u statických záběrů bude mávat kamerou jak na 1. Mája. (13.02.2017)

Ze začátku mi vůbec nepřipadalo jako, že sleduju film Larse von Triera. Vlastně ani jako, že sleduju film. To druhé se asi nijak nezměnilo, to první rozhodně ano... Unikátní, snad i geniální dílo, co zůstává v hlavě ještě dlouho po shlédnutí. Třetí film, co jsem od Larse viděl a musím říct, že ten cynickej parchant si mě fakt získává. 9/10 (05.02.2019)

Vyřešit věčné dilema "potrestat nebo odpustit" syntézou obou termínů je tedy více než jen nevkusná ironie: nejprve potrestat pachatele, poté mu odpustit. (23.09.2019)

Pro mě je tohle první film od Triera, který jsem viděl, inu, nemohl bych být nespokojen, ani kdybych chtěl. Film sice má své slabiny, kterými je především celkem očekávatelný průběh a jistá schematičnost, která poněkud zjednodušujícím způsobem naznačuje, že žijete-li v zapadlé vesničce a přijde k vám někdo absolutně zranitelný, začnete se k němu časem chovat jako lidé v tomhle filmu. Nicméně mě zasáhl už plakát k filmu, podoba filmu prakticky bez rekvizit mi připadá fantastická a na všechny herce je radost pohledět, obzvlášť na Kidmanovou a Bettanyho, kteří oba nejsou daleci životního výkonu. (24.11.2006)

Tak když jsem si trochu s obavami pouštěl tento snímek (neb mě některé hlasy kamarádů upozorňovali na nevalnou kvalitu), netušil jsem že se bude odehrávat prakticky bez rekvizit. Popravdě jsem vzhledem délce filmu a vzhledem k prostředí kde se film odehrává, ho vypnout. Jenže vydržel jsem a hlouběji jsem zapadal to charakteru lidí a začal jsem se propadat do děje. To co se jeví prvních 15-20 minut jako slabinou filmu, pak to začíná v tomto dramatu dostávat jasnější smysl. Příběh je velmi silný s překvapivým koncem, nicméně je to pro mě film "který nutí k rexlexi", zůstává člověku dlouho pod kůží. Velmi netradiční, velmi dobré 90% (16.12.2006)

Nečekejte film, v podstatě je to nekonvenčně zfilmované divadlo. Děj je jednoduchý. Grace přijede do Dogville za prací a zjistí, že ráj na zemi se změní v peklo, ze kterého se dá uniknout jen za velmi vysokou cenu. Stylizace je velice divadelní, celá vesnice jsou jen půdorysy namalované na zemi, které tvoří jednotlivé stavby, občas se v nich objeví zařízení. Po takto vymezených silnicích jezdí sice skutečná auta, ale vlastně nikam. Nejfilmovější záběr je spojen s pokusem Grace o únik, ale i tento záběr končí ve stylizované vesnici. Vše tedy stojí a padá s nosností myšlenky a s herci. Myšlenka o zotročování lidí v ekonomické nouzi vlastně není nijak objevná, ale přeci jenom je to nějaká myšlenka. Na to aby byla nosná, potřebovala kvalitní herecké výkony. Zde von Trier předvedl, že přes veškeré formální experimenty je to hlavně herecký režisér a dokázal z Kidmanové dostat soustředěný a věrohodný výkon. To samé platí i o ostatních. Není to film pro každého, ale stojí za shlédnutí a to nejenom jednou. (21.11.2007)

“Admit it, you've fallen for Dogville.” Bez váhání přiznávám a věřím, že tomuto filmu propadne každý divák s vášní pro silný příběh a myšlenku. Vystrašená Grace přichází do Dogvillu se srdcem na dlani a odchází s kvérem v ruce. Trier si opět hraje s divákem jako kočka s myší a jeho poslání je podobné těm předchozím: lidi jsou ve svý podstatě zvrácený svině. Dogville jistě není filmem pro všechny; jeho zpracování je surové a dojem více než depresivní. Přesto Trier opět dokázal, že k natočení dobrého filmu nejsou potřeba milionové rozpočty ani velkolepé kulisy, ale spíše kvalitní scénář a přesvědčivé herecké výkony (Nicol, bravo!). (04.01.2009)

Ze začátku se špatně zvyká na počáteční minimalismus, co se kulis a rekvizit týče. Ale jak film postupuje v ději, tak vaše představivost kulisy dotvoří sama a aniž by jste o tom věděli, příběh vás začne zajímat a pohlcovat více, než jste si ze začátku mysleli. Alespon u mě to tak bylo. Soustředění se pouze a stryktně na děj dává větší možnost vnímat herce a jejich postavy, které jsou charakterově neuvěřitelně karikaturní a každý člověk se v určité postavě poznal a vzpoměl si na svoje sviňárny. Ze začátku vše vypadá tajuplně a neurčitě, potom vše přechází na vlnu porozumění a soucitem s osudem Grace o které z počátku nic lidé nevědí a mají přirozený maloměštácký strach z neznámé osoby, ale vše nečekaně vygraduje neuvěřitelným přátelstvím s obyvatelstvem a vypadá to jako správná idylka. Ale závislost na Gracině dobrotě, která jí nutila potřeba se odvděčit za to, že jí obyvatelé Dogville chrání před rukou zkorumpovaného zákona ovládaném podsvětím se neustále zvyšuje a lidé z konce světa u hor začínají dobroty nechutně zneužívat a udělají si z Grace otroka a vše skončí tak, jak by jsi to člověk v Graciném společenském postavení ve městečku nejvíce přál. Přál jako odplatu za to všechno. Musím se přiznat, že mě tenhle snímek dost překvapil a v jistém smyslu i ohromil s jakou úsporností a záměrně minimálními prostředky jde udělat tak silný film. Jedna z nejsugestivnějíších rolí Nicole Kidman. (03.04.2009)

Povedený experiment Lars von Triera. Vynikající tří hodinové drama o tom jak se z obyčejných lidí z malé vesničky za městem stávájí bezcitní nasilníci. Za zmínku stojí výborný nápad s kulisama, kde jsou domy znázorněny jen bílou křídou a samozdřejmě skvělí konec, který sem si opravdu vychutnal! ...88% (02.10.2009)

I 2 týdny po shlédnutí pořád váhám, jestli dát 4, nebo plnej počet *. Rozhodl jsem se pro 4, ptž mi konec k tomu obsahu neseděl, čekal jsem velkolepé zakončení. Nicméně nevylučuji, že po druhém a vícerém shlédnutí své hodnocení neupravím. (18.09.2010)

Hezký optimistický film, který si pouštím, když potřebuju spravit náladu. (30.11.2010)