The Stone Bridge
Režie:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHudba:
Vladimír FranzHrají:
Tomáš Hanák, Milena Dvorská, Václav Strasser, Hana Tallerová, Jan Slovák, Romana Sittová, Naďa Šafratová, Otakáro Maria Schmidt, Martin Horák (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Hořká komedie a v pořadí třetí celovečerní film režiséra Tomáše Vorla (Pražská pětka, Kouř), odehrávající se v samém srdci Prahy - na Karlově mostě, tak jak jej známe z dnešních dnů. Je to příběh plný romantiky, vášní, černého humoru a temné pražské mystiky. Hlavní hrdina Tomáš, absolvent FAMU a někdejší slibný mladý režisér, řeší klasickou třicátnickou krizi. Potlouká se bez cíle po Malé Straně, propadá čím dál tím větší beznaději. Všude kolem něj kraluje důmyslný i prvoplánovaný duch komerce, na níž se on sám nechce podílet. Kromě tvůrčího prázdna a snad i v závislosti na něm se kolem Tomáše trhají i osobní vztahy. Pro manželku Martinu je už Tomášův bezbřehý způsob života neúnosný. Pro ní i jejího syna Péťu svitne naděje v osobě bohatého a úspěšného producenta Roberta, který se svižně pohybuje přebujelým světem reklamních šotů. Tak se Tomáš stává jedním z vrcholů manželského trojúhelníku. Robert Tomáše donutí, aby se dal do psaní filmového scénáře a slíbí mu, že bude financovat jeho natočení. Očekává, že se mu Tomáš nebude plést do jeho slibně se rozvíjejícího se vztahu s Martinou. Dochází však k nečekanému rozuzlení...
Příběh režiséra, jenž zoufale hledá cestu ze slepé životní uličky, naznačuje jistou autobiografičnost nejen křestním jménem hlavního hrdiny, ale do značné míry kopíruje i Vorlovy názory na českou současnost a rozvíjí jeho utkvělá témata. Přes všechny své kvality, výjimečný myšlenkový přesah a vnitřní upřímnost vyznívá Vorlovo hledání životní a tvůrčí autenticity poněkud uměle - lze mu minimálně vytknout stylovou nevyváženost, místy i tezovistost a přebytečnou ornamentálnost. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (92)
"Je svatou povinností kýčařů podporovat skutečné umělce !" - "Jenže já sponzoruju dva !" ()
Tak tohle nechapu a ani snad chapat nechci. Vorel je sice divnej, neco od nej i beru, ale tohle je blabol. :( ()
Marnost nad marnost. Tak neodbytně kvílí bezútěšný pražský umělec. Rozerván, rozčarován. Rozevlátý chodec bez cíle, tápavým krokem našlapuje vlastním životem. Seslanými múzami nezachycen. Přijal roli zdejší bohémy. Rozložené srdce duší i dušiček na místě, které stejně tak jako ráno i večer, oslňuje mystickou vyhlídkou, láká kejklířskou přehlídkou. Zbourat tíži zemské gravitace, stíhat lehkost bytí. Se zavázanýma očima magicky se toulat samospádem myšlenek. ()
Někdy i pět minut je příliš. odpad! ()
Škoda hlavně scén v poslední třetině, co byly už moc na houbách. Kdyby se to prostříhalo, byla by to slušně černohumorně zparovaná deprese rozervané umělcovy duše, ale takhle to bylo chvílema už moc natahovaný a nudný, a to i v kratší DC verzi. Zajímalo by mě, jak by film působil v té původní verzi bez vnitřního monologu Tomáše, který mně hlavně ke konci už dost štval už jsem skoro nevnímal jeho obsah. Nevím, jestli by nakonec nebylo lepší vidět to bez něj celé a tu Tomášovu depresi si do toho projektovat sám, nebo jestli by to nefungovalo a film tak byl naopak nuda k nedokoukání. ()
Film je úžasné natočen. S Kouřem absolutně nejlepší Vorlův film... Poctiví depresivní snímek ze života člověka - uměleckého tvůrce užírajícího se sebou i okolím, což je přesně věc, na kterou lidé nejčastěji dojíždějí... Možná pár věcí bylo příliš osobních, ale těžko říci do jaké míry byly myšleny vážně. Nicméně koukalo se mi na to dobře a i hudba se tomu potetovanýmu šílenci velmi povedla :)) ....... 90%....... Ps.: Pro všehcny zarputilý kritiky DVD verze: Je udělaná velice dobře a komentář tomu dodává zase trochu jiný rozměr. Obě verze mají své pro a proti..., pokud vám to vadí, sežeňte si někde starou verzi a nebrečte!!! ()
Po vnitřním boji, jestli dát velmi vysoké nebo hodně nízké hodnocení, jsem se rozhodl pro kompromis. Skvělé okamžiky střídají samoúčelné scény, doplněné šablonovitými postavami. Navíc řeka deprese nakonec zaplavuje úplně vše a těžko pak být nadšený z filmu, z kterého vám je mizerně (samozřejmě, že nemožné to není). Zajímavá je "parodie" Věry Chytilové, nebo Jan Slovák v roli Roberta, který je tu, oproti Mirkovi v Kouři, v úplně jiné pozici... PS: Viděl jsem pouze DVD verzi. ()
Nechápu tolik negativní kritiky tohoto filmu. Mě to přišlo osobitě poetické a místy celkem vtipné, byl to typický film své doby a já mám tyto filmy velmi rád (narozdíl od filmů doby současné) ()
Blbosť ! Za viac slov to nestojí. ()
Jak pravila někde jedna recenze: - Když už trpí režisér osobní a tvůrčí krizí, není důvodu, proč by tím měl zatěžovat ještě diváky. A měla pravdu. ()
Kamenný most ke mně přišel v době studií na VŠ v Ostravě. V době, kdy mě vše, o čem je, dokonale oslovovalo. Krásná kamera, existencionalismus, chcípáctví, tajemno, houby, šamani... Prostě jeden z mála opravdu povedených filmů té doby. Po mnoha letech shlédnuto opět a k mému překvapení neztratil Kamenný most nic ze svého kouzla. Navíc Franz a Havel v jednom filmu...nádhera :D Vorel a Sklep rulezzzzz! ()
Tak takovyho Vorla jsem doted neznal. Hodne dobra depka. ()
Tento film je pro mne do velké míry osobní záležitostí, proto plný počet bodů. Ve své době mne velmi silně oslovil a ovlivnil, v kině jsem ho viděl snad 3-4x, na videu nespočítaně... ()
Super! Vorlovy vzlety a pády. Tady byl hodně vysoko. Snad díky tomu, že byl úplně dole- po krk ve sračkách. ()
"Ideální místo pro hastrmana. Tahle vrba, ta mi rozumí." Vorlův asi vizuálně nejartovější, nejpůsobivější a současně, pokud nejste z toho slova už otupěli, nejdepresivnější (a právě asi proto tak opomíjený) film. Je to jako číst Václava Kahudu, když to vidím, Vorel by dělal geniální adaptace jeho knih. Asi i hodně autobio. Hanák hraje strádajícího režiséra, co nerežíruje, chlastá, smrdí a víceméně se protlouká a poflaukuje Prahou v polovině devadesátek, tak nějak odnikud nikam. Jen krok od toho být totální houmles a selhání a nebo naopak úspěšný režisér, film skvěle vykresluje že hranice neexistují, dole a nahoře je totéž, je to daleko víc existenciální, než je u Vorla zvykem, ale taky to má svoje unika, jako třeba, že uvidíme skvělý tělo Hany Tallerové, která je něco jako devadesátková dream girl (a jak je u Vorla zvykem, ukradl si i tuhle femme fatale - i když v tomhle případě asi spíš jen kurvičku, co se točí okolo umění - jen pro svůj film). 'Kamenný most' je celkem pěkně nasnímaný a Vorel je schopen okolo toho komponovat celkem poutavý a sledovatelný cosi (jako vše od něj je sledovatelné a obsahuje trpaslíky). Vše se tak nějak točí okolo mostu, je to o umělcích a umění, strádání - umělec, co hladoví, no... mnohem ambiciózněji vyhlížející. Mimochodem, hudbu pro film skládal Vladimír Franz, který se ve filmu i objeví, tehdy pokérovaný jen částečně. V devadesátkách ale byla tahle nálada i přístupy jaksi "snadno dostupné" a tím pádem "snadno zapadnutelné" v záplavě dalších, lepších filmů, které taky hodně jely na oné náladě, kdy filmy byly jakoby z jiné reality... nejdřív nemáš co jíst, pak jseš s laptopem u ohně. Noční Praha. Cigárko s prezidentem. Chápu, že pro Vorla to asi byl dost zlomový film, jde z toho cítit hodně zoufání nad tím, že "jsem dole", ale právě pak se odrazil ode dna a, podle mě, natočil svůj nejlepší snímek 'Cesta z města', hned po tomhle. A mám ho konečně komplet. ()
Jsem moc rád, že jsem tenhle film o jednom úžasném místě v Čechách a o 90. letech viděl poprvé s takovým odstupem. Protože teď se ukazuje, jak moc zdařilý a pravdivý je. Přiměřeně "uměleckých halucinací", přiměřeně humoru, přiměřeně erotiky a mnoho zajímavých lidí ve filmových rolích (Václav Havel, Vladimír Franz). Úžasně slizský Jan Slovák v roli porevolučního podnikatelíčka, báječně se pitvořící Jana Synková v parodii na režisérku Chytilovou. Kdo procházel v 90. letech po Karlově mostě, rád si připomene jeho tehdejší osazenstvo (klaun drnkající na kytaru při magneťáku, polykač mečů atd.). ()
Líbila se mi ta ponurost a bezbřehost. Pohyb od ničeho k ničemu, tvůrčí a vztahová krize, ze které se těžko vyhrabává. Ale nevšednost jednotlivých okamžiků dělala snad život tak trochu pestřejším. Tomáš Hanák přesvědčil, že takové role mu svědčí, i to roucho Adamovo. Tomáš Vorel přesvědčil o tom, že je to skutečně jeho autorské dílo. ()
Hodně zvláštní film, který je koncertem Hanáka, ale hlavně si tu zahraje Václav Havel. ()
hodnoceno ze vzpominek snad šesnáctiletýho, jakože úplná bomba,nebrat tak vážně věty typu "nerozumíš mami, a nikdys nerozuměla", nebo "ale duši, duši si nekoupjej" (vypíchlé v recenzi v Ci J. Sedláčkem), užívat si parádní hudbu Franze, ksicht Hanáka, hrozné neherectví Martina Horáka, tu ponurost, přesvědčení "nikdy nebydlet v Praze", sochy Karla Pauzera, nevěřitelné frázování Jana Slováka, lysohlávky a Kamenný most. Nyní, v sedmadvaceti viděno znovu, s šokem zjišťuji, že se kdosi, snad pan režisér hnán úspěchem jeho nových počinů, rozhodl doplnit film hlasem o několik let staršího Tomáše Hanáka, jako vnitřním hlasem hlavního hrdiny, který komentuje dění na plátně. Kdo někdy viděl nějakou verzi filmu pro hluché, tj.titulky jako "zvoní budík", tak si musí připadat jako ve "verzi pro pomalejší" protože vše, čím tento film byl, je sprzněno tímto doděláním. A jakkoliv vypadají dobové triky legračně, nejsměšnější je poslední záběr digitrpaslíka zevnitř mostu úplně odstranit. zbabělé. takže - dvě hvězdy za verzi kterou od teď uvidí každej. ()
Tomáš Vorel si jde svou cestou a zdejší autobiografické dílko mu je v tomto dosti podobné. Lehce neučesané, lehce rozkolísané a lehce inspirativní. Za soustředěný poslech stojí hudba Vladimíra Franze. ()