Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Václav HanušHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Ladislav Chudík, Jaroslav Mareš, Karel Höger, Andrej Bagar, Jaroslav Průcha, Vlasta Fabianová, Antonie Hegerlíková, Jiří Plachý st., Jarmila Bechyňová (více)Obsahy(1)
Český film, natočený podle románu laureáta státní ceny Václava Řezáče, zachycuje první měsíce osidlování našeho pohraničí českým živlem. Nástup je oslavou tvořivé práce českého lidu, který začal budovat své pohraničí s bezpříkladnou houževnatostí i obětavostí. Pohraničí v té době bylo výhní, v níž se kalily tisícovky charakterů. Toto kalení charakterů v neustálých srážkách s odpůrnými živly německými i českými z řad reakce, je v Nástupu skvěle ukázáno v situacích, v nichž český člověk dokazoval své organisační schopnosti, sílu svého vlasteneckého vznícení, rozmach svého pracovního elánu. Film pochopitelně nevyčerpává všechny problémy, které jsou odkryty v románu, zachovává však důsledně jeho základní linii a patří k úspěšným dílům naší kinematografie. (Filmový přehled)
(více)Recenze (59)
Neuvěřitelné! ()
Čistá propaganda komunismu a rudého blata schovana za roušku osvobozovani a stabilizaci státu. Konec,kdy odjíždějí sověti domů a "češi" jim mávaji div skoro nebrečí je až potupný. ()
,,A kromě toho nás naši sovětští přátelé znovu přesvědčili, že na jejich slovo a pomoc se můžeme vždycky spolehnout.“ To ano, třeba za šestnáct let poté jsme se o tom bohužel znovu přesvědčili. Příběh o chrabrých osidlovatelích českého pohraničí je všechno, jen ne uvěřitelný. Vyprázdněný děj se v podstatě pořád motá kolem hledání zlých Němců a nacistky, kteří kazí to krásné rudé úsilí usměvavých českých komančů. Ideologický balast je v tomto snímku mimořádně hutný, rudá armáda jako nedostižný vzor a vytlemení soudruzi, co jsou závislí na práci. Těšil jsem se na Vávrovy mohutné davové scény, ale nakonec tam byly jen dvě, na začátku a na konci s rudou armádou. Herecké výkony jsou velmi afektované a např. scéna, ve které se hlavní soudruh zdráhá vyjevit soudružce svou lásku je tak debilní, až je to legrační. Hysterická nacistka Helga nebo Elza svou maximální zlovolností také rozpohybovala mou bránici. Stejným způsobem mě bavily další a další scény, takže se mi nakonec snímek docela líbil, i když asi úplně jiným způsobem, než to tvůrci zamýšleli. ()
Barevné. V mnoha směrech. Smolík poznal význam slova soudruh. Drsná Elsa. ()
Není to nezajímavé podívat se, jaké filmy vévodily kinům v 50. letech. Jako historická zajímavost určitě. Ale to je tak jediný důvod, proč se na tyto snímky dívám. Jednou se na ně podívám, když už se tedy vysílají a bohatě mi to do konce života stačí. Neboť film je od začátku komunistickým manifestem. Chudík a Mareš a vlastně i další postavy popisují, jak je skvělé být komunistou, proč jim být a jaký blahobyt jim komunismus zajistí. Naopak Karel Höger dostal nevděčnou úlohu popisovat, jak špatné je být kapitalistou. Vůbec nejhorší část filmu ale je, když v závěru snímku popisuje vedoucí pošty, jak nechtěl být komunistou, ale postupně si uvědomil, jaké to má výhody. Jak se dopracoval k tomu, co to vůbec znamená být komunistou a jaká je to čest. Film mě ani nezklamal ani nepřekvapil. Má velkou vypovídací hodnotu a proto je dobře, že takové snímky existují. Svědčí o tehdejší době. Nicméně kvality samozřejmě postrádá. Ač Ladislav Chudík či Karel H. jsou pochopitelně vynikající herci. A hraje tam celá řada dalších kvalitních prvorepublikových a jiných herců. Ale jak se říká, nabídka určuje poptávku. Tehdy se prostě takové filmy točily a nemůžeme tehdejším hercům vyčítat, že v nich hráli. Chtěli-li hrát, museli. A mnohdy si vybírat nešlo. Odmítnutí by je možná stálo konec jejich kariéry. Každopádně takovýto propagandistický film nestojí za mnoho. ()
Už u začátku jsem si smíchy ulil do textilu. Všude ruští vojáci v absolutně neposkvrněných krojích, jako kdyby vylezli z prádelny a žehlírny. Nikde ani smítko. Nebo jiná scéna, čeští lidé otevírají bránu továrny, aniž se přesvědčí, kdo je za ní. Tak proč ji bránili? No, herci to žerou úplně orgasticky, dá-li se to tak vyjádřit. Takže z toho udělali komunistickou agitku se vším všudy. Přesto jsem se podíval rád a je možné, že se podívám zase, někdy, za rok či dva. Ty hudební náznaky ruské hymny se mi asi jen zdály ne? ()
V čem delo? Nuž, román Václava Řezáče neměl být nikdy zfilmován. Vot i vsjo. Vše ostatní je nepodstatné. V rámci žánru za 2. ()
Když se to bere jako komedie, tak to jde... ale starých pánů mi bylo líto. ()
Jedna hvězdička za to, že se v té totální komoušské propagandě a obhajobě odsunů sem tam mihne, byť opravdu málo, trošku lidský pohled na sudetské Němce. Jsou to celkem asi tři nebo čtyři scény. A pak za nechtěný humor. Asi nejhumornější z celého filmu je tento dialog: „Povídám, pěkná (továrna). Doufám, že ji znárodníme.“ (smích) „Náš táta by znárodňoval od rána do večera.“ (smích) „No a? Je ti to snad líto?“ „Ne.“ „No proto.“ „Já bych to znárodnila jedním vrzem, aby se to zase nějak nezvrtlo.“ „Nebuď tak horká. Tentokrát to nebude jako v osmnáctém. Soudruzi jsou ve vládě. A na Klému je spolehnutí!“..................................................................................... „Už tu máte stranu?“ „Ne.“ „Ne? Jak to, že ne? Strana měla být vaší první starostí. Co si tu bez ní chcete počít?“ ()
Docela akční film z období osidlování pohraničí. Akční tím, že se spíše než na hospodářské či jiné problémy zaměřuje na odsun Němců. Výborná režie a herecké obsazení zdůrazňují kvality filmu. Bohužel je zcela zabarven komunistickou propagandou a v některých momentech vyloženě směšný. Ale celkově z té řady podobných filmů vyčnívá. Ano, doba to byla nejistá a těžká. A přitom zcela zbytečná. Ani Potočná už dneska neexistuje. ()
V podstate ide o komunistickú propagandu zo všetkým čo k tomu patrilo za čias minulých. Akčná stránka filmu, kde sú zobrazení nepriatelia ČSR a ich skutky je priemerne dobrá. Snímok by som si, ale už druhýkrát nepozrel. ()
Film má skvělý vizuál - časté jsou záběry krajiny a film má nádech teplých barev. Z obsahu je zajímavé dobové zobrazení sudetských Němců označených bílou páskou a připravených k odsunu. Zajímavé herecké výkony: Lukavský (ostatně jako vždy), Marie Vásová, Hoger. ()
Ja dávam neutrálnych tri. Treba si uvedomiť, že film bol natočený v roku 1952! Sedem rokov po konci vojny! Preto môžme vidieť autentickosť daného obdobia, ako ho vnímali všetci, reálne mesto či obec a krajinu pohraničia...Tento snímok aj keď prehnane propagandistický a zaujatý nástupom KSČ k moci je verným obrazom doby a poučením pre všetkých aj v tejto dobe. ()
Ukázková osídlovací poválečná kovbojka podobně jako Ves v pohraničí (1948). Jiný režisér, ale podle stejného diktátu. Ladislav Chudík tam vypadá jako sudetoOld Shatterhand. ()
Na celé zemi budeme stavět nový život a nové lidi! ()
Každopádně velmi zručně a kvalitně natočený film - tím myslím režijní práci s herci a zvládnutí akčních scén tak, aby nevypadaly směšně, ale také kameru a výpravu. To, že dialogy a scénář obecně, je takový jaký je - je na snadě. Již v prvopočátku je divákovi (stejně jako v 90% filmů této doby) vnucováno předem stanovené rozdělení dobrých a zlých - našich a jejich - obecné pravdy a karikaturovaného zla. ()
Když Vávra začínal natáčet tuhle sračku o poválečném pohraničí, zjistil na místě pravý opak toho, co líčila Řezáčova předloha. Řekl to autorovi, který mu odpověděl, že nepíše pro čtenáře, ale pro stranické sekretáře. Podle toho taky knížka a film vypadají. ()
Tragédie! Tohle,že je Vávra? Ano,kamera a davové scény perfektní.Ovšem scénář,který vytvořil on sám je tak vrcholný vlezdoprdelizmus,ze to snad ani není možné.Takhle se zprofanovat! To musel mít fakt velký hlad! Z těch flagrantních komunistů jde hrůza ještě dnes (mezi nimi a těmi zlými Němci není žádný rozdíl) a z chlapáckých "francouzáků" ala Brežněv se mi skoro udělalo blivno...A chudáka Františka Smolika mi bylo až líto.Takovy herec a taková hrůza,co musel podle toho děsného scénáře vypouštět z úst.Končím,čím jsem začal: tragédie! ()
Prvním zděšením bylo to, že Otakar Vávra dostal zelenou a takovou plejádu oživlých agitačních plakátů natočil v barvě. Druhým byla skutečnost, že jsem viděl doslova nešťastného Zdeňka Štěpánka, který patrně platil daň za vynucené prohlášení k československému lidu na začátku války. Takový bard a taková potupa. Kýčovitost od začátku do konce, záběry jak motivy na bankovkách, loučení s Rudou armádou ve stylu Pokorného "Sbratření". Ani takovou dehonestaci sochařského díla si Vávra neodpustil použitím podobné scény do svého filmu. Marie Vášová odehrála Elsu tak přesvědčivě, že ta jedině zaujala a byla fakt odporná-ve své roli. Nicméně, osidlování pohraničí nebyla taková idylka. Včetně odsunu Němců. Tam Vávra zatloukal klíny v duchu požadavku doby. Když si uvědomím, jakym plebsem nalejval lidem v kinech takovou agitku, tak jeho "odstřelení" Alfréda Radoka bylo reakcí na to, že si uvědomoval, že by mohl byt vyhozen ze sedla. ()