Killer

Kterak se elitnímu, nájemnému vrahovi skrze pokání dostane milosti Ducha svatého a povolá jej k sobě náš Pán. Těžko uvěřit, že všechnu tu symboliku s holubicemi, rozstřelenou bohorodičkou či kostelem myslel režisér vážně. Pouze cítím, byť nevím, že ano. Pokud někdo otevře ústa, lze očekávat, že mu z nich vyleze růžové hovínko. Všechny ty řeči o přátelství připomínají zamilované řeči z třetiřadých slaďáků pro děvčátka ve věku kolem první menstruace (proto je v tom filmu asi tolik krve), div, že si Chow Yun-Fat s Dannym Lee nedají francouzáka. Skutečně to mezi nimi sexuálně jiskřilo více než směrem k osleplé zpěvačce. +++++ Woo je zřejmě posedlý ohroženými dětmi. Tři filmy jsem od něj viděl, ve dvou z nich používá záchranu dítětě před deštěm kulek jako indikátor správňáckosti hrdinů. Přímočařeji to říci snad ani nejde. Absurdní na záchranářství ve Wooově podání je, že klaďas je obvykle jediným cílem kulek pro záporáky. Nevím tedy, nakolik se jedná o zachraňování nevinných kolemjdoucích, kolemzpívajících a kolemsihrajících nebo použití lidského štítu. Logika však nemá místo ve filmech hongkongského mistra ani ve scénách, které (snad) docela umí, přestřelkách. +++++ Nejlepší střelci jsou jako malíři či sochaři, svými štětci-dláty-pistolemi komponují prchavé kompozice škubajících se těl, cákanců krve, roztříštěného skla, rozlámaného dřeva, prýskající omítky. Namísto plátna se na těla napíná bělostná tepláková souprava - na ní krev lépe vyniká. Aby estetika otvory po kulkách unikající duše dostala čas rozněžnit divákovy žlázy s vnitřní sekrecí, pomáhá jim Woo zpomalovačkami. Rychlo(p/m)alba nějakou ochotnou oběť naběhnuvší před hlaveň vždy najde, šéf, jenž poslal na smrt již desítky podřízených disponuje nezpochybnitelnou autoritou a neomezenou zásobou poskoků. Ze své rezidence vidí Hong Kong jako na dlani (ano, občas tam je pěkná kamera, v tom filmu). +++++ Podzemní garáže, komornější přestřelky, člun, město, to vše mi nakonec bylo nejmilejší. Jinak bych půl filmu trpěl a půl se smál. Ta nekompromisní přímočarost, duchovnost Strážní věže a sladkobolná buddy romantika by na mě byla přepříliš. Silné **. (18.10.2014)

Asi nejsem ten správný divák pro Johna Woo. Opravdu pamětihodnou přestřelkou byla ta závěrečná, ale jinak nemohu říci, že by mně nějaká jiná scéna "dostala do kolen". Ani samotný příběh mně nijak citově nezasáhl, spíš mně zaujala naivita se kterou ho Woo napsal. V tomhle ohledu hraje prim to těžko uvěřitelné hluboké přátelství policisty a profesionálního zabijáka. Pro mně byly charaktery postav nevěrohodné, stejně jako repliky, které občas pronášely a motivy jejich jednání. To je potom těžké se do takového filmu zamilovat, i kdyby měl sebevíc vražednější tempo. (06.08.2004)

V porovnání s pozdějším Hard-Boiled je v Killerovi kladen větší důraz na melodramatické pozadí a tradičnímu příběhu o dvou přátelích na opačné straně zákona je též věnováno více prostoru. To přináší jak větší stotožnění s postavami a větší zájem o dění na plátně, tak množství poněkud nadbytečné vaty v podobě přitoublých dialogů, jejichž infantilnost ještě podtrhjují přesládlé úsměvy na tvářích herců. John Woo se v Killerovi chvíli zkrátká hledá a proplétá se houštím marných pokusů o prohloubení postav, ale když se v závěru konečně najde, rozpoutá na plátně totální vizuální i emocionální inferno. Být celý film tak dobrý jako finále, šlo by o jeden z nejlepších filmových počinů všech dob. (28.01.2008)

Z tohoto filmu Johna Woo na vás chtě-nechtě musí dýchnout osmdesátá léta. Naivita, důraz na přátelství, nadsazené záběry a hlavně záporný hrdina s tváří Chowa Yun-Fata (či Yun-Fata Chowa, chcete-li). Vidět tento snímek někdy v devadesátých letech, byl bych vedle filmů se Schwarzeneggerem či Van Dammem zařadil Die xue shuang xiong mezi akční perly mých mladých let. Dnes však, přestože jsem si akční scény vychutnal, ve mně vyvolává hlavně nostalgii a kouzlí lehký úsměv na tváři. (23.11.2009)

Predstavte si, že ste mladá barová speváčka z Hongkongu. Máte? Ok, tak teraz vo vašej prítomnosti prebehne prestrelka, počas ktorej vám jedna guľka presviští okolo tváre, až ostanete s poškodeným zrakom. Onedlho vás na ulici napadne banda chuligánov. No akýsi cudzinec vás odrazu zachráni. Podotýkam, že celú situáciu nevidíte, pretože okrem šoku z jednej aj druhej udalosti máte stále poškodené oči. Napriek tomu svojho záchrancu odvediete k sebe domov... Mohol by som pokračovať, ale myslím, že to stačí, aby ste pochopili, že film je v tej vzťahovej rovine dosť naivný. Sentiment mám síce rád, aj dobrú hudbu, no všetkého veľa škodí. Nebyť nevšednej romantiky, či neskôr aj bromance línie, by sa nemuselo zbytočne plytvať pátosom. Viem, že ide už o starší počin, nie však natoľko starý, aby som podobné veci ignoroval. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (19.04.2015)