The Desperate Hours
Režie:
William WylerScénář:
Joseph HayesKamera:
Lee GarmesHrají:
Humphrey Bogart, Fredric March, Arthur Kennedy, Martha Scott, Dewey Martin, Gig Young, Mary Murphy, Richard Eyer, Robert Middleton, Whit Bissell, Ray Collins (více)Obsahy(2)
Dům plný rukojmí a čas ubíhá tak pomalu... Nejznámějším dílem spisovatele Josepha Hayese, jenž se specializoval na kriminální tematiku, byl román Hodiny zoufalství (1954) o předměstské rodině, terorizované trojicí uprchlých gangsterů. Hayes tento incident, založený na skutečné události, upravil pro jeviště a stejnojmenná dramatizace se s velkým úspěchem představila na Broadwayi a získala Cenu Tony 1955 za nejlepší hru. Další Tony si odnesl režisér divadelního představení Robert Montgomery (známý především jako herec). Od jevištní podoby k filmovému přepisu to byl už jen malý krůček, i když bylo třeba upravit hlavní postavu kriminálníka Glenna Griffina pro Humphreyho Bogarta (jako mnohem mladšího hrál Griffina na Broadwayi Paul Newman). Hayes sám napsal scénář filmu a režie se ujal William Wyler, který v zájmu větší autentičnosti natáčel černobíle, přičemž ovšem využil nového širokoúhlého systému VistaVision.
Vedle Bogarta se v rolích gangsterů objevují Dewey Martin (mladší z bratrů Griffinů Hal) a Robert Middleton (brutální Kobish). Jejich protihráči jsou Fredric March v úloze usedlého otce rodiny Dana Hilliarda a Martha Scottová jako jeho žena Eleanor. Kvalitní herecký soubor ještě doplňují mj. Arthur Kennedy (zástupce šerifa Bard) a začínající Gig Young (nápadník Hilliardovy dcery, advokát Chuck Wright). Snímek i po letech udrží diváka v napětí díky dobře napsaným dialogům a díky hereckému umění obou hlavních představitelů, kteří své role hrají s velkou vnitřní intenzitou. Wylerovo filmové drama už se na obrazovce ČT objevilo, ale Hayesova knižní předloha u nás nevyšla. Jevištní dramatizace Hodin zoufalství se v polovině 70. let hrála na prknech královéhradeckého divadla pod názvem Dům rukojmí. Z televize a z videa je u nás také známý filmový remake režiséra Michaela Cimina z roku 1990, v němž hlavní role vytvořili Mickey Rourke a Anthony Hopkins. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
Jo, dobrý to bylo, ale nesmíte brát v úvahu fakt, že nejnapínavější tam bylo, když hysterčila nějaká ženská. Jinak mě zaujaly takový drobnůstky typu - na silnici stál pes a voni do něho museli najet (netrefili se) nebo vtipnej kuchař hehe v tom bistru hehe. No jde poznat, že je to film staršího vydání (ani kapka krve), ale v tom je to kouzlo. Nicméně hodnotím jen lepším průměrem. ()
Tak už je mi jasné, odkud M. Haneke čerpal inspiraci pro své Funny games (USA). Pokud jsem dal Haneke(ho) snímku 5*, musel bych nutně Wylerovi a spol dát hvězd hned 6! Nicméně nebylo by tak úplně fér tyto dva kousky srovnávat, přesto své hodnocení (v obou případech) o * „ukrojím“, přičemž vysvětlení naleznete na konci mého komentáře. Haneke sice jeho psychologickou hříčku posouvá ještě o level dál ( v podobě absentujícího logického motivu „hl. hrdinů“ (pokud tedy za něj člověk nebere skutečnost „že šli náhodou kolem a nudili se“), nicméně v samotném zpracování (i díky hereckým výkonům a gradující houstnoucí atmosféře) má Wyler a jeho The Desperate hours překvapivě? navrch. H. Bogart v (před)poslední velké roli a nutno jedním dechem dodat, jedné z jeho NEJlepších, v podobě bezkrupulentního vrahouna (čerstvě uprchlého vězně) Glenna Griffina, kterému „to vše“ věříte od první do poslední vteřiny. Když totiž sledujete Bogarta odpovídat na otázku SPOILER proč jste si vybrali právě náš dům? a on pouze suše utrousí „Náhoda! Mám rád dětská kola před domem. Miluju rodiny s dětma, nechtěj totiž riskovat“, ani na okamžik nezapochybujete o tom, že by to snad nebylo myšleno (smrtelně) vážně! Hodiny zoufalství jsou vybroušenou psychologickou hříčkou, kde se postupně utahuje smyčka (tu nad „hostitelskou rodinkou“, tu nad samotnou „návštěvou“), aby Wyler a spol. provedli v závěru rošádu, tím získali neocenitelnou výhodu a přešli v „smrtící protiútok“. Pokud bych pominul Robson(ův) snímek The Harder they fall, byl bych „nucen“ napsat „tohle je velkolepý odchod jedné velké herecké legendy“ a můj velký dík míří k W. Wylerovi a D. Hillardovi (coby F. Marchovi,rovnocennému to jeho protihráči), že ho Humphreymu umožnil(i). Nenuceně, přitom tak stylově. SPOILER: „Světla ramp (reflektorů) pohasínají, vzduchem letí deka, Humphrey odchází (dodýchává)“. Jelikož to ale nebyl jeho poslední snímek, napíšu, že to byl „pouze“ další z případů jasné ukázky široké palety Humphreyho nesporného hereckého talentu. 90% s dovětkem, že těch 10 (ubraných) % je za (lehké) nevyužití veškerého potenciálu (v podobě širšího to záběru, tj. psychologicko – SOCIÁLNÍHO aspektu) než „pouze“ mistrné vystavění vynikající noir-krimi, přičemž ten (bohužel) pouze probublává pod povrchem a Wyler ho záměrně? nepouští „na světlo“. Na druhou stranu nutno dodat, nebyl by to potom zcela odlišný snímek (kde by se vytratily („utopily“) klady a trumfy této verze)? To se již (zřejmě) nikdy nedozvíme. zajímavý komentář(e) (pro mě): Gilmour 93, Oskar ()
Bogart opäť nesklamal. Tentoraz ako hláškujúci chladnokrvný záporak. Aj keď úspech filmu v žiadnom prípade nestojí iba na ňom. Zaujímavý je hlavne skvelý námet, viac než fungujúci scenár a dobre budovaná atmosféra i napätie. Aspoň vzhľadom na svoju éru. Aj vďaka tomu utečie takmer dvojhodinová stopáž relatívne rýchlo. Ostatné postavy sú tiež dobre zahrané a dobre vykreslené sú aj ich charaktery. Páčil sa mi ten malý chlapčisko, ktorý chcel byť strašne statočný, vzhľadom na svoj vek ale neuvedomujúc si rizík. Dokonca i občasný humor a kuráž jednotlivých postáv mala čo-to do seba. Vybičovaný záver mal zasa bližšie k trileru než k dráme. ()
Zub času se na tom už sice podepsal, postavy mi taky nepřišly bůhvíjak dobře představené a nedokáže si to udržet atmosféru po celou dobu, ale jinak jsem spokojený. Je to dobře vedené, slušně natočené i zahrané, dokázalo mě to zaujmout, má to nejednu napínavou scénu a hlavně to krásně celé funguje i bez gore, které je v dnešní době u filmů s podobnou zápletkou dost často používané. Mohlo to vypadat líp, ale jinak jsem spokojený a v rámci roku vzniku je to dost slušná práce, ačkoli tou jsou Hodiny zoufalství tak jako tak. A Humphrey Bogart se do role padoucha hodil naprosto skvěle. 4* ()
Tak jsem se zase jednou nechal překvapit a ponechal jsem výběr filmu na večer na České televizi. Pro jednou to byla opět volba skvělá, jelikož jsem o Hodinách zoufalství neměl ani páru a rozhodně by mě mrzelo takový film minout. Už jen obsazení Humphrey Bogarta do role hlavního antagonisty přitáhlo moji pozornost, stejně jako má zkušenost s americkými filmy z 50. let natočenými podle divadelních her. A Wylerův snímek se do této škatulky hodí náramně. Prostředí omezené téměř výhradně na jeden rodinný dům vytváří divadelně nakumulovanou atmosféru napětí, ve které vyniká především neustálý střet dvou hlavních rivalů. Nenudil jsem se snad ani minutu a ocenil i některé momenty, které šly proti mnou očekávanému vývoji událostí. 8/10 ()
Reklama