Hodiny zoufalství

Nejsem sice znalcem amerických filmů z této doby, ale mám pocit, že film je klasikou svého žánru. Od Wylera jsem už pár věcí viděl, skoro všechno je špička, tento film nevyjímaje. Jediné co k tomu mám, že mne to nestrhlo, na rozdíl od ostatních jeho snímků. Nedávám plný počet, možná nebyla úplně ta pravá nálada...80% (02.01.2012)

Nešlo mi to moc číst a mezi řádky jsem nic nenašel. Přestože vím, že Joseph Hayes je oblíbeným autorem mých oblíbených autorů, nedokázal jsem se do této desky zaposlouchat. Jako divadelní kus by to pro mě bylo asi nejpřijatelnější. Ani Humphrey Bogart tu příliš nezazářil, a ostatní o to méně. Přes všechny peripetii bylo patrné, že se to všechno odehrávalo pod taktovkou otce rodiny, a vůdce kriminálníků začal po počátečním překvapení pomalu a jistě ztrácet půdu pod nohama. Police nepolicie, dopadlo by to asi stejně. (13.10.2019)

Tak už je mi jasné, odkud M. Haneke čerpal inspiraci pro své Funny games (USA). Pokud jsem dal Haneke(ho) snímku 5*, musel bych nutně Wylerovi a spol dát hvězd hned 6! Nicméně nebylo by tak úplně fér tyto dva kousky srovnávat, přesto své hodnocení (v obou případech) o * „ukrojím“, přičemž vysvětlení naleznete na konci mého komentáře. Haneke sice jeho psychologickou hříčku posouvá ještě o level dál ( v podobě absentujícího logického motivu „hl. hrdinů“ (pokud tedy za něj člověk nebere skutečnost „že šli náhodou kolem a nudili se“), nicméně v samotném zpracování (i díky hereckým výkonům a gradující houstnoucí atmosféře) má Wyler a jeho The Desperate hours překvapivě? navrch. H. Bogart v (před)poslední velké roli a nutno jedním dechem dodat, jedné z jeho NEJlepších, v podobě bezkrupulentního vrahouna (čerstvě uprchlého vězně) Glenna Griffina, kterému „to vše“ věříte od první do poslední vteřiny. Když totiž sledujete Bogarta odpovídat na otázku SPOILER proč jste si vybrali právě náš dům? a on pouze suše utrousí „Náhoda! Mám rád dětská kola před domem. Miluju rodiny s dětma, nechtěj totiž riskovat“, ani na okamžik nezapochybujete o tom, že by to snad nebylo myšleno (smrtelně) vážně! Hodiny zoufalství jsou vybroušenou psychologickou hříčkou, kde se postupně utahuje smyčka (tu nad „hostitelskou rodinkou“, tu nad samotnou „návštěvou“), aby Wyler a spol. provedli v závěru rošádu, tím získali neocenitelnou výhodu a přešli v „smrtící protiútok“. Pokud bych pominul Robson(ův) snímek The Harder they fall, byl bych „nucen“ napsat „tohle je velkolepý odchod jedné velké herecké legendy“ a můj velký dík míří k W. Wylerovi a D. Hillardovi (coby F. Marchovi,rovnocennému to jeho protihráči), že ho Humphreymu umožnil(i). Nenuceně, přitom tak stylově. SPOILER: „Světla ramp (reflektorů) pohasínají, vzduchem letí deka, Humphrey odchází (dodýchává)“. Jelikož to ale nebyl jeho poslední snímek, napíšu, že to byl „pouze“ další z případů jasné ukázky široké palety Humphreyho nesporného hereckého talentu. 90% s dovětkem, že těch 10 (ubraných) % je za (lehké) nevyužití veškerého potenciálu (v podobě širšího to záběru, tj. psychologicko – SOCIÁLNÍHO aspektu) než „pouze“ mistrné vystavění vynikající noir-krimi, přičemž ten (bohužel) pouze probublává pod povrchem a Wyler ho záměrně? nepouští „na světlo“. Na druhou stranu nutno dodat, nebyl by to potom zcela odlišný snímek (kde by se vytratily („utopily“) klady a trumfy této verze)? To se již (zřejmě) nikdy nedozvíme. zajímavý komentář(e) (pro mě): Gilmour 93, Oskar (08.11.2011)

Zkusímli si na nečisto něco tomu filmu vytknout, tak zjistím, že nemám co. Od počátku do posledního záběru napínavé drama plné humoru, který nezlehčuje závažnost základního motivu rodinné lásky pociťované a hájené z obou stran konfliktu. March i Bogart jsou naprosto výteční, scénář nemá ani dírečku, příběh odehrávající se povětšinou v jednom domě prochází nečekanými a těžko předvídatelnými zvraty, aniž v jediném momentě postrádá logiku. (15.05.2010)

Fantasticky napínavý thriller ostrý jako břitva. Výtečný scénář plný zvratů, inteligentně se chovající postavy (v tomto žánru spíš výjimka), precizní režie, úžasně gradující napětí. Bogart jako vůdce party lupičů je výborný a možná ještě lepší je Frederic March jako nečekaně tvrdý a rázný otec bojující o svou rodinu. Pět hvězdiček mi přijde málo. (06.03.2007)