Zabiják

David Fincher se nám po 3 letech vrací s dalším svérázným snímkem. Sympatická sonda do běžného života nájemného vraha. Moc mě bavily jeho myšlenkové pochody i profesní preciznost. Zabijácké řemeslo zde bylo podáno způsobem, jako každé jiné. Neumím si do tohoto filmu představit vhodnějšího herce než je Michael Fassbender. Úvod byl hodně originální a velmi dobrý. Bavila mě však i následná akce, která již měla podstatně svižnější ráz. [77 %] (24.11.2023)

Drž se plánu. Předvídej. Neimprovizuj. Nikomu nevěř.. Pohybovat se poblíž konkurent v branži Anton Chigurh, sedl by si naproti do křesla a pronesl to svý: „Jestli tě pravidla, kterých ses držel, dovedly sem, k čemu ti takový pravidla byly..?“ Jenže drží se emočně odcizený android David vůbec svých pravidel, když projevuje slabost? Tím, že mine cíl a že si motto I. Don't. Give. A. Fuck. jen nalhává..? Sarkastické glosy voiceoveru, strohá metodičnost obsahu, přiměřený chlad formy a tomu odpovídající výkon Fassbendera, který nechá velkého grizzlyho, aby se do konce života krčil v brlohu strachem. Otázkou zůstává, kdo vlastně je ten velký grizzly.. Nejlepší scéna: The Last Supper of Tilda Swinton. (13.11.2023)

Jeho vrah (v Se7en) trestal nevybíravým způsobem lidstvo za to, že učinilo ze sedmi smrtelných hříchů všední součást života. Jiný jeho hrdina (v 8 MM) pak rozplétal původ jednoho hardcore snímku. Je tudíž trochu s podivem, že Andrew Kevin Walker napíše (nutno podotknout podle komiksové předlohy – ač vizuálně má ke komiksu daleko) ohraný koncept s průměrnými dialogy o nájemném zabijákovi, který poprvé selže. O hyperperfekcionistickém Davidu Fincherovi to platí dvojnásob. Na přešlapy jsme u něj nebyli zvyklí. Jenže pak přišla nemastná neslaná látka bez dynamiky Mank – stylisticky cvičící, dlouhá, nepřístupná. U Netflixu mu zjevně nikdo nestojí za zadkem, i když by (občas) měl. The Killer je sice v mnohém dostupnější, ale Fincher mrzí prázdnějším obsahem a chladnou formou. Velepečlivě komponované scény jsou fajn, ale chybí myšlenkový přesah, chybí něco nečekaného či překvapivého, chybí zapamatovatelnější scény (čest výjimkám v podobě noční rvačky na Floridě). Nedochucený i šablonovitý thriller ze staré školy. Ale ty čtyři dietní hvězdy si pro sebe nakonec obhájím. Asi hlavně proto, že mi tak nějak seděla atmosféra. PS: Rozšlapování mobilů úsměvné. Opakované vyhazování „důkazů“ do košů v okolí daného činu ještě víc. (14.11.2023)

Po zapomenutelném Mankovi jsem se bál, že Fincher ztratil svoje mojo. A obavy se potvrdily. Scenáristicky nepříliš zručná adaptace postavená na (zčásti repetitivních) vnitřních monolozích a velmi mechanickém rozložení do kapitol je sice precizně inscenovaná, ale působí jako pouhý odlesk kdysi nejlepšího světového režiséra. Tipoval bych spíš mistrova epigona, než Finchera samotného, protože celkový tvar je až příliš vágní a nepřináší rozkoš, jakou byste od spojení Finchera s Melvillem a vizuálními vlivy řady sedmdesátkových thrillerů čekali. Ne, není to průšvih, ale ani to nepatří mezi top filmy roku nebo highlighty samotného autora a rozumím, proč půjde teprve o druhý Fincherův kousek, jenž na ČSFD skončí v modré barvě... 7/10 ale pro sichr bych velkým autorům už fakt zakázal točit pro premiéru na Netfixu. (11.11.2023)

Od doby, co David Fincher spolupracuje s Netflixem, si točí, co chce a už po druhé se prokázalo, že je to špatně. U Zabijáka to navíc vypadá, že chtěl mermomocí natočit něco s nějakým vrahem, které filmařsky má tak rád. Jenže výsledek je takovej, že Michael Fassbender tu mluví více coby vypravěč, než by hrál coby herec. A navíc se tu vůbec nic neděje. Film totiž nemá žádné emoce. Ano, má filmařskou zručnost. Toť vše. Chladnou filmařskou zručnost. (13.11.2023)