Vražda vychovatelky (E02)

Po zhlédnutí druhého dílu seriálu Ochránce jen pochvalně pomlaskávám. Vedle těch Růžových kódů, Posledních misí, Puklic a Zamračených je tento seriál jako živá voda. Vedle nadprůměrných hereckých výkonů a obsazení musím vyzdvihnout skvělý scénář, který drží pozornost diváka od prvních minut až po závěrečné titulky. Vysoké hodnocení na CSFD krátce po uvedení svědčí o tom, že se tvůrci trefili tématem do vkusu. (13.09.2021)

Stejný pocit jako po prvním díle, to jest smíšený. Tentokrát největší rozpor mezi potenciálem a provedením vidím v tom, že ty nejdůležitější aspekty, pokud se do scénáře dostaly, jsou spíš řečené než zobrazené, zejména v závěrečném ombudsmanově dialogu s náměstkem. Tam padlo hodně věcí, které by potřebovaly vyplynout z děje než být jen slovně "odprezentované", např. že vedle něj jsou další lidé, kterým na kvalitě jejich práce záleží (ta scéna s botami na stromě na konci na to byla trochu málo). Dál mi vadí, že seriál si někdy trochu moc ulehčuje práci. Zde například tak, že "ochránce" má prakticky ihned autoritu mezi chovanci, když na ně jednou zvýší hlas, snadno pachatele rozmluví a dostane se ke klíčové informaci, která objasní motiv a poměry na místě, či úkoluje policii. Dobře, ministerstvo za zády je silný argument, ale dovedu si velmi dobře představit podobný příběh, kde se naopak ministerský poskok bude plést zkušeným vyšetřovatelům do práce svými naivními představami zvenčí. Nebo jak je tam Vaculík zanechán bez peněz a prostředků, to byla trochu fraška, ale asi spíš další zkratka, jak hlavní postavu dostat rychle do prostředí ústavu. Nejvíc bych se ale chtěl zeptat, co se vlastně mělo v konkrétním případě stát jinak, ne jen obecný odkaz na "čekání na systémové řešení". Když ta vychovatelka na konci říká "chápete, že my se jich bojíme", já to docela chápu, ale moje "systémové řešení" by asi tvůrci seriálu neocenili... :) Mám za to, že než se někdo začne k podobným věcem vyjadřovat, měl by si to na místě vyzkoušet. Ne den, dva, ale třeba rok. Asi jsem přespříliš kritický, ale to je tím, že kde cítím potenciál, mám vyšší požadavky než jinde. Hodnotit stále nebudu, i jednotlivé díly asi oznámkuju až v souvislosti s celkem. Edit: Upřímně po přečtení dalších informací o pozadí případu mi jeho seriálové zpracování začíná připadat jako kompletní demagogie. Vypadá to, že to, co jsem mírně cítil minule, nebylo náhodné. Dost mě to vede k tomu seriál ihned hodit do odpadu, protože přesně tuhle manipulaci jsem tak trochu čekal. Ale ještě uvidím. (13.09.2021)

Sám o sobě je tento případ tak silný a samotná situace kolem diagnostických ústavů tak aktuální, že lepší díl snad ani nemohl být. Neodborná společnost se možná diví, co že to v tam našem školském systému funguje (nebo spíš nefunguje), ale lidé z branže tomuto dílu moc dobře rozuměli. Nejlepší je ovšem závěr a rozmluva Vaculíka s Pleslem. Tragikomický závěr. (26.09.2021)

Pan ombudsman má pochopení a je empatický, přitom umí tvrdě jednat. Sice nejde odčinit brutální akt, nicméně nahlédneme do uzavřené společnosti. Pod pokličku ústavu, jehož obyvatelům nikdo zvenčí nerozumí. Když už se ale dobral kýženého cíle, hodí do jeho práce vidle politika. A i o tom je život. Umně natočené drama, jež odlehčil pouze panský kočí. (12.09.2021)

Řemeslně, herecky i námětem by to bylo za čtyři hvězdy, ale prostě tohle  je inspirovaný případem sedmnáctiletého vraha Dominika Kalendy, který zavraždil vychovatelku a druhou přizabil v ústavu v Chrastavě a tady z něj udělali chudáčka div ne hrdinu, bojovníka proti sexuálnímu násilí.  Svět sice není černobílý a já v tom ústavu nebyl, ale moc bych nedal ruku do ohně za hovado, u kterého soudce zalitoval, že mu jako mladistvému nemohl dát víc než osm let. Taky na rozdíl od předchozího dílu autoři radši zbaběle v závěrečném dovětku neříkají nic o osudu aktérů, ale radši se sluníčkářsky zamýšlejí nad žalostným stavem ústavní péče a o tom kolik těch svěřenců je pod lékama. Co to má být? (13.09.2021)