Jiří Bednář

Jiří Bednář se narodil 11. listopadu 1941 v Praze do rodiny básníka a překladatele Kamila Bednáře (1912 – 1972). Jeho mladším bratrem byl dramaturg, scenárista a režisér Ivan Bednář (*1945). Roku 1962 vystudoval herectví na pražské DAMU a stal se členem Divadla S. K. Neumanna (1962 až 1970), Divadla Rokoko (1970 – 1972) a Ateliéru (1972 – 1977).

Již za studií hostoval ve školní scéně DISK, v Národním divadle a později v Divadle Na zábradlí, Viole a v Krajském divadle Mladá Boleslav. Od 70. let herecké aktivity omezoval ve prospěch režijní a literární práce. Režíroval např. v Divadle Na zábradlí, Divadle Rokoko, Ateliéru, Divadle Petra Bezruče v Ostravě, budějovickém Jihočeském divadle. Externě studoval FAMU (1968 – 1969).

Byl rovněž autorem divadelních her („Muž, který přišel do jiného stavu", „Hrdina nemá milovat aneb Napoleon Bonaparte", „Párkař a tři párky", „Podívej, Černochu Karle", „Střílej oběma rukama", „Znám dona Juana", „Já osel a já", „Superhvězda Mařenka", „Samota u silnice"), libret („Nenávistná láska", „Nezkrotná lady Hamiltonová", „Mazlíčkové", „Sestřičky", „Kolébka pro hříšné panny"), textů k písním („Poprask na laguně", „Šťastnou cestu") a scénických úprav („Rinadino", „Princezna Pampeliška", „Markéta Lazarová"), které uvedla četná česká divadla.

Z jeho režií uveďme př. jeho vlastní („Muž, který přišel do jiného stavu", „Hrdina nemá milovat", „Nezkrotná lady Hamiltonová", „Podívej, Černochu Karle", „Párkař a tři párky") a další tituly („Smím prosit, paní Olmerová", „Rinadino", „Princezna Pampeliška").

Na divadelních prknech jako činoherec sehrál různé role v inscenacích „Tři chlapi v chalupě" (Venda Potůček), „Jedničky má papoušek" (Papoušek Teodor), „Jindřich IV." (Jan), „Don Juan" (Don Juan), „Cyrano z Bergeracu" (Kristián), „Kaviár nebo čočka" (Nicola), „Pygmalion" (Freddy), „Škola pomluv" (Charles), „Vdovička z Ancony" (Tankred) nebo „Študáci a kantoři" (Boukal).

Věnoval se též recitaci a autorsky spolupracoval s rozhlasem. V 60. letech sehrál několik výrazných roli v našem filmu. Debutoval jako hornický učeň Pavel Čejka v Kachlíkových ČERVNOVÝCH DNECH (1961) a jako četař v dramatu ZÁVRAŤ (1962) Karla Kachyni.

Následně se střídaly rozličné úlohy kamaráda Hynka a trumpetisty Ludvíka Malého zvaného Malý Luis ve filmech Ivo Nováka NA LANĚ (1963) a BUBNY (1964), chlapce Jany ve snímku STRAKATÍ ANDĚLÉ (1964) Pavla Blumenfelda, studenta Zdeňka v Čechově dramatu SEDM HAVRANŮ (1967) a palubního střelce seržanta Malého zvaného Študent ve válečném dramatu NEBEŠTÍ JEZDCI (1968) Jindřicha Poláka.

Za normalizace se v 70. letech a začátkem let 80. objevil v různě velkých rolích jen v několika filmech: VYSOKÁ MODRÁ ZEĎ (zástupce pro věci politické kapitán Luboš Jelínek), HORKÁ ZIMA (voják), MOTIV PRO VRAŽDU (sociální pracovník Pavlík), ODDECHOVÝ ČAS (Evin kolega Martin), VRCHNÍ, PRCHNI! (spolužák Valenta) a naposledy OD VRAŽDY JENOM KROK KE LŽI (lékař Dodo).

Za Československou televizi byl dramaturgem filmové pohádky RUMBURAK (1984). V 60. letech Bednář účinkoval ve studentských filmech (hlavní role kresliče Arnošta – DOCELA VŠEDNÍ NEDĚLE a herce Pavla – ZMĚNY A PROMĚNY) a jednou namluvil též svého kolegu (STARCI NA CHMELU).

Hrál rovněž v rozhlase („Ti, kdož zůstanou na cestě", „Milá sedmi loupežníků", „Máj" atd.), dabingu (POKLAD INKŮ, PITI PITI PA, HOŘÍCÍ SNÍH atp.), televizních filmech (POLKA JEDE DO SVĚTA, ZÁHOŘANSKÝ HON, ZVĚDAVÝ OSEL, ŠKODNÁ, BOŽÍ POLE S. R. O., HROBNÍK, DÍTĚ HVĚZDY či STÍN SMRTIHLAVA) a v seriálech (DOBRODRUŽSTVÍ ŠESTI TRAMPŮ, DUHOVÝ LUK, ARABELA nebo ČAPKOVY KAPSY).

Po ukončení herecké kariéry pracoval v 1978 – 2012 především jako dramaturg a scenárista pražského studia Československé – České televize. Z jeho popudu tak vznikly televizní filmy (SÁZKA PRO DVA, ÚZEMÍ STRACHU, BEDNA S DATLEMI, SMRT PEDOFILA, POSLEDNÍ KOUZLO, DÍTĚ HVĚZDY ad.) a seriály (ZKOUŠKY Z DOSPĚLOSTI, CHLAPCI A CHLAPI, DUCH ČESKÝ apod.).

Jako autor často spolupracoval s Karlem Štorkánem. Vyučoval dramaturgii na pražské FAMU a později na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Jeho dcerou byla žurnalistka Veronika Bednářová (*1972). Jiří Bednář zemřel 17. listopadu 2013 v Praze, šest dní po svých dvaasedmdesátých narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour