Hedda Hopper

„Její sloupek byl první, co jste ráno četli, abyste věděli co se děje.“ Bob Hope

Hedda Hopper byla americká herečka a novinářka, která svou žurnalistickou kariéru postavila na publikování drbů ze života celebrit. Narodila se jako Elda Furry. Rodiče David a Margaret Furryovi byli německo-holandskými přistěhovalci baptistického vyznání. Měla šest sourozenců.

V 18 letech utekla z domova, když rodiče neschvalovali její divadelní ambice. Odešla do New Yorku, kde se pokusila herecky prorazit na Broadwayi. Nebyla však úspěšná, odmítli ji třeba i v renomovaných Shubert Brothers, slavné divadelní organizaci ruského původu, fungující od konce 19. století dodnes. Legendární impresário Florenz Ziegfield ji dokonce nazval „nemožnou krávou“.

Po několika letech neúspěchů našla angažmá v divadelní společnosti Williama „DeWolfa“ Hoopera, kterého si v květnu 1913 vzala za muže. Měli spolu syna Williama, také známého herce a po devíti letech se rozvedli. Své první filmy natočila jako Elda Furry nebo Elda Millar, ale během r. 1918 si změnila jméno. Byla totiž pátou manželkou (z šesti) svého muže a společní známí občas její jméno zaměnili za jméno některé jeho exmanželky (Ida, Edna, Nella), což jí vadilo. Zaplatila proto numerologovi 10 amerických dolarů, aby ji vybral nové vhodné jméno. V polovině roku 1918 se tak zrodila Hedda Hopper.

Za celou kariéru hrála Hedda v přibližně 120 filmech, nikdy se však nestala skutečnou hereckou hvězdou. Většina jejích filmů z němé éry je dnes ztracena. Jejím debutem byl The Battle of Hearts (1916), jehož některé části se zachovaly v pozůstalosti Heddy. Rozruch způsobí, když pro film Virtuous Wives (1918) za celý svůj plat 5 000 dolarů koupí luxusní skříň, aby podpořila charakter hlavní postavy, kterou hraje Anita Stewart. Svým činem zaujala producenta filmu Louise B. Mayera, který ji nabídl smlouvu poté, co se r. 1923 přestěhovala do Hollywoodu.

Nikdy nehrála hlavní roli, přesto se objevila v zasadních filmech historie. Hraje po boku Clary Bow a Garyho Coopera v monumentálním válečném dramatu Wings (1927), v dramatu Jakou mě chceš mít (1932) s božskou Garbo, duchařské komedii Přátelé z onoho světa (1937) po boku Caryho Granta, v Cukorově The Women (1939) s plejádou ženských hvězd té doby – Crawford, Shearer, Goddard, Fontaine, nebo pirátském Reap the Wild Wind (1942) s Johnem Waynem, poslední Heddině účasti ve vedlejší herecké roli. V Sunset Blvd. (1950) klasice Billyho Wildera a všech následujících filmech už hraje sama sebe. Jejím posledním filmem bylo drama The Oscar (1966), uvedené 11 dní po její smrti.

Protože se její herecká kariéra nerozvíjela, od poloviny 30. let hledala Hedda jiné zdroje příjmů. V r. 1935 začala psát pro noviny Washington Herald týdenní sloupek hollywoodských drbů za 50 dolarů. Po čtyřech měsících ale byla vyhozena, když odmítla snížení platu o 15 dolarů.

Roku 1937 jí noviny Los Angeles Times nabídly šanci, která se neodmítá.14. února 1938, na Sv. Valentýna, vyšel její první sloupek „Hedda Hopper Hollywood“. Brzy se projevila jako nelítostný a drsný konkurent pro již zavedené kolegyně, především Louellu Parson a Sheilah Graham. Zejména s Louellou tvrdě soupeřily o titul Královna drbů Hollywoodu. Ti, kdo se jim dostali do hledáčku, vždy potvrzovali, že Hedda byla v získávání špíny nejzarputilejší a nelítostnější. Stala se obávanou personou showbussinesu, jejíž článek mohl kariéru nakopnout i ukončit. Pokud jste byli hollywoodská celebrita a volala Hedda, mohli jste buď říct pravdu nebo čekat pomstu.

Merle Oberon – „Proč o mně píšeš takové věci?“ Hedda – „Jsi čubka, drahoušku. Naprostá čubka.“

První velký skandál, navíc s politickým přesahem, způsobila, když v r. 1939 zveřejnila, že syn prezidenta Roosevelta James, má mimomanželský vztah se zdravotní sestrou z Mayo clinic, kde se prezident léčil s obrnou. To vedlo s rozvodu s jeho první manželkou.

Joan Crawford podporovala v době aféry „Jed pokladen“ (Box Office Poison – článek z května 1938 označil několik hvězd typu G.Garbo, M. Dietrich, M. West, J. Barrymore, K. Hepburn jako nevýdělečné), a svým lobováním jí v r. 1945 pomohla získat Oscara za Mildred Pierce (1945). Přesto v 60. letech neměla zábrany na přítelkyni profitovat v souvislosti s údajným pornofilmem natočeným před kariérou Crawford v Hollywoodu.

Když napsala, že Joseph Cotten a Deanna Durbin mají poměr, Cotten jí zatelefonoval, že pokud se o něm bude dál zmiňovat ve svém sloupku, „nakope jí prdel“. Později Heddě na večírku podtrhl židli, když si sedala. Ona mu pak vychrstla šampaňské do obličeje. Druhý den dostal Cotten desítky děkovných telegramů a kytic od hereckých kolegů.

Jako první uveřejnila, že Katharine Hepburn a ženatý Spencer Tracy jsou pár. Hepburn ji kvůli tomu prý zfackovala na ulici a Tracy udělal to, co Cotten sliboval po telefonu – kopl ji do zadku. Michael Wilding ji zažaloval o 3 milionů dolarů, když ve své biografii uvedla, že měl sexuální vztah z hercem Stewartem Grangerem. Soud vyhrál a vysoudil 100 000 dolarů.

Vedla pomlouvačnou kampaň proti Ingrid Bergman, když jí odmítla potvrdit své těhotenství s ženatým Robertem Rossellinim a později informace poskytla L. Parsons. Jedním z důvodů, proč Charlie Chaplin odešel v r. 1952 do Evropy, byly Heddiny články, kterými od 40. letech útočila na jeho levicové politické názory, soukromý život s mladými milenkami a fakt, že si ponechal britské občanství.

„Vítejte v domě postaveném díky strachu,“ – o své rezidenci v Beverly Hills

Mezi lety 1939–1947 měla vlastní 15minutovou rozhlasovou „Hedda Hopper Show“, nejprve v rádiu CBS, později ABC a poté zpět v CBS. Od r. 1950 do 1951 vysílala půlhodinovou relaci stanice NBC. Program nabízel hudbu, rozhovory se známými osobnostmi a dramatizaci částí filmů. 10. ledna 1960 NBC vysílá televizní speciál Hedda Hopper Hollywood. Mezi hosty jsou Heddina dlouholetá přítelkyně Lucille Ball, Liza Minnelli, Walt Disney, Debbie Reynolds nebo Bob Hope. Naposledy na veřejnosti zde vystoupí i Marion Davis, která následující rok umírá na rakovinu.

Od 50. let hostuje v různých televizních seriálech a pořadech jako I Love Lucy, The Steve Allen Show nebo What's My Line? Až do konce života pravidelně píše své novinové sloupky pro tiskové vydavatelství Chicago Tribune a články pro časopisy jako Photoplay.

Jako zanícená republikánka v roce 1944 masivně podporovala Thomase E. Deweyho při neúspěšné prezidentské kandidatuře proti Rooseveltovi a v roce 1956 úspěšné duo Eisenhower–Nixon. Byla vedoucí členkou Alliance pro zachování amerických ideálů (zal.1944), konzervativní organizace pro odhalování komunistické a fašistické infiltrace. Stála za vznikem Hollywoodské černé listiny – seznamu lidí z showbusinessu podezřelých, že jsou komunisty, mají ke komunismu sympatie, jsou homosexuály nebo vedou nemravný život. Osobně na tento blacklist zapsala mnoho umělců, kterým tím ničila život a kariéru.

Napsala dvě autobiografie, „From Under My Hat“ / „Pod mým kloboukem“ (1952) a „The Whole Truth and Nothing But“ / „Celá pravda nebo nic“ (1962). Osobitý styl oblékání, podpořený extravagantními klobouky, se stal jejím veřejným image.
Zobrazení Heddy ve filmu je vždy spojeno s touto vizáží – Fiona Shaw v RKO 281 (1999), Helen Mirren v Trumbo (2015), Judy Davis v serii Zlá krev (2017) nebo jen charakterizuje povahu postavy – Tilda Swinton v Ave, Caesar! (2016).

Umírá 1. února 1966 na oboustranný zápal plic ve věku 80 let v nemocnici Cedars-Sinai v Beverly Hills. Pohřbena je na Rose Hill Cemetery, ve městě Altoona, pod které regionálně spadá Heddin rodný Hollidaysburg, v Pensylvánii. Ve stejný den jako Hedda umírá i Buster Keaton.

S Louellou Pearson byly v začátcích spíše kolegyněmi, které se respektovaly. To skončilo, když chtěl Louis B. Mayer omezit Parsnové vliv a poskytoval Heddě informace. Od té doby se nenáviděly a jejich vztah se změnil v „souboj holými nehty“. Jejich soupeření je námětem televizního filmu Malice in Wonderland (1985) s Elizabeth Taylor a Jane Alexander.
Údajně nakoupila až 150 klobouků ročně, na které dostávala slevu 5 000 dolarů od daňového úřadu. Díky přátelství s J. E. Hooverem, zakladatelem a ředitelem FBI, měla vždy zajištěnu zásobu „špíny“.

Protože si během let upravovala věk, je někdy chybně jako její den narození uváděn 2. červen 1890. Tento rok je uveden i na jejím náhrobku. Během druhé světové války používala nacistá propaganda fotografie Hopper v extravagantních kloboucích jako symbol „americké dekadence“. Od února 1960 má svou hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

kenny.h